Ledový král - Prolog • OurStories.cz ~ naše povídky

Moje nová povídka. Bude hlavně o Patrikovi Vrbovském alias Rytmusovi. Je to doopravdy takový frajírek, jak se zdá? Doufám, že se vám moje povídka bude líbit a vy zanecháte nějaké komenáře...

29.03.2011 (15:00) • LoWEeGirlEverything • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 2259×

Kráčela jsem Prahou směrem taneční studio. Na sobě jsem měla obyčejné rifle, černý kabátek, černý top a černé converse boty se zlatým jazykem. Přes rameno jsem měla přehozenou zlatou kabelu Adidas. Vlasy jsem měla stažené do culíku. Nelíčila jsem se, protože bych se stejně na taneční zkoušce rozmazala. Dnes jsem měla šanci dostat zakázku, Toby má nějakého známého kamaráda, který bych chtěl naučit tančit. Zatím nemám tušení, kdo by to měl být, ale je mi to celkem jedno. Otevřela jsem dveře a došla k pultíku.

„Ahoj Romane, dáš mi prosím klíč od sedmičky?“ zeptala jsem se. U Romana se zamlouvaly taneční studia, a také se tam chodilo pro klíče.

„Pro tebe vždycky,“ řekl a koketně se na mě usmál.

„Díky! Zatím pa!“ křikla jsem za ním a už pospíchala do studia. Ještě než přijdou tak se musím převléct a protáhnout. Vlezla jsem do jedné z převlékacích kabinek a tam se převlékla do modrých minišatů přes jedno rameno antického střihu, metalické legíny a na nohy si obula bílo – stříbrno – šedé plátěné boty, a pak už konečně vyrazila do studia. Mám přesně osm minut čas na protáhnutí. Zastrčila jsem do rádia flashku a pustia písničku od Christiny Aguiery – Hurt. Začala jsem se protahovat. Nevydržela jsem to ale ani minutu a začala tancovat.

„I would hold you in my arms

Mohla bych tě držet v náručí
I would take the pain away

Mohla bych zabránit bolesti
Thank you for all you've done

Poděkovala bych ti za všechno, co jsi udělal
Forgive all your mistakes

Odpustila bych všechny tvoje chyby
There's nothing I wouldn't do

Není nic co bych neudělala
To hear your voice again

Pro to, slyšet znovu tvůj hlas

Sometimes I want to call you but I know you won't be there...

Občas ti chci zavolat, ale vím, že ty tam nebudeš…“ zpívala jsem si spolu s ní, tahle písnička mi byla hodně blízká. Nezapomínala jsem přitom tančit. Úplně jsem se ponořila do tance, že jsem si nevšimla nově příchozích. Toby a s ním ten namyšlený slovenský snob Rytmus.

„Nell, rád bych tě seznámil s Patrikem, to jeho budeš učit…“ řekl trošku přiškrceným hlasem. Znal můj názor na namyšlené frajírky. Jenže ty peníze jsem potřebovala.

„Ahoj, já jsem Patrik,“ řekl a natáhl ke mně ruku.

„Nella,“ řekla jsem pouze a šla vypnout rádio, z kterého se začala ozývat písnička Halo od Beyonce. Miluji smutné písničky, protože přesně popisují moje pocity. Od té doby, co mi umřela maminka se u mě nevyskytují žádné jiné. Vypnula jsem rádio a znovu se k nim otočila.

„A co budeš chtít naučit za tanec?“ zeptala jsem se a snažila se, aby můj hlas vyzněl mile.

„Popravdě, asi všecko…“ řekl a podrbal se za krkem.

„Jdu do toho,“ řekla jsem. Toby mi podal smlouvu a řekl, ať si ji pročtu. Vytáhla jsem z rádia flashku. Rozloučila jsem se s nimi, protože jsem neměla náladu znovu poslouchat ty jejich žvásty. Ani jsem se nepřevlékala, pouze boty a nandala si kabát. Prošla jsem kolem recepce.

„Klíč má Toby, ahoj Romane!“ křikla jsem a rovnou šla ven. Před budovou stála limuzína. Ten chlap musí mít asi pěkný ego, když se na pouhou schůzku nechá přivézt limuzínou. Vždyť už jen jedna jízda musí stát jako měsíční plat obyčejného člověka. Povzdechla jsem si. Vůbec nevím, jak tohle přežiju…

Vytáhla jsem z tašky mobil se sluchátky a zapla písničku Beautiful od Christiny Aguilery. Pomalu jsem kráčela přes známá místa. Rozhodla jsem se, že si zajdu i nakoupit. Došla jsem k blízkému marketu Penny a vzala si košík. Projela jsem vchodovými dveřmi. Mířila jsem si to rovnou do oddělení s ovocem. To byla moje úchylka. Nevydržela jsem jeden den bez snězení alespoň jednoho banánu nebo jablka.

Dostala jsem extra mlsnou a tak jsem si koupila suroviny na ovocný salát. Byl to velký smetanový jogurt, banány, mandarinky, jablko, kiwi, jahody a mango. Navrch jsem si koupila polevu, takovou, s kterou si můžu navrch vytvořit nějaký obrazec. Ještě jsem do košíku strčila asi tři rohlíky a jedno balení plátkového sýra a šla ke kase. Zaplatila jsem a všechno strčila do igelitové tašky. Pak jsem si to namířila rovnou domů, protože jsem dostala hroznou chuť na ten salát. Ta mě ale přešla hned, jakmile jsem uviděla osobu stojící přede dveřmi.

Autor: LoWEeGirlEverything (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování