OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska se špetkou vášně - 4. kapitola - Videokazeta

10.09.2013 (15:00) • Love4ever • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 886×

4. kapitola – Videokazeta

Večer toho rušného dne, kdy mi fotografie v Michaelově autě prozradila jistou část mého života, o níž nemám absolutně zdání, nedopadl zrovna nejlépe. Máma tvrdě spala, když se mi podařilo dobatolit se k ní do pokoje. Nechtěla jsem ji rušit, proto jsem tedy tiše vyšla a zavřela za sebou dveře její ložnice. Ráno si s ní ale promluvím, bude to hodně dlouhý rozhovor, pomyslela jsem si a odebrala se do koupelny, abych osvěžila své ztuhlé svaly proudem teplé vody.

Voda příjemně hřála a málem mi připadalo, že má jemné ruce, kterými mé tělo masíruje, aby mne nebolelo. Nálada se mi ihned zvedla do nebeských výšin. Přesto se mi snažil do hlavy neustále vtírat ten zvláštní pocit, že o sobě nevím všechno. Ba co víc, nevím ani všechno o lidech, kteří mě znají lépe než já sama – ke všemu mě mají přečtenou jako svou oblíbenou knihu, k níž se často vrací a okamžitě si vybavují veškeré detaily celého příběhu.

Napadlo mne, že sprcha sice přinesla mému tělu útěchu, ale rozhodně ne mé duši. Proto jsem se rozhodla, že si na chvíli pustím televizi. Nuda totiž dopadala na má bedra a já bych dnes nedovedla usnout. Ne s těmi nejistými myšlenkami o tom, co bylo a co teď bude. V televizi samozřejmě nevysílali žádný poutavý film. Zničehonic mi sklouzl zrak na starou ošuntělou kazetu. Ležela blízko – na stole, který byl před televizí. Vstala jsem z pohovky a vzala ji do rukou. Neměla na sobě vůbec žádné číslo ani slova – kazeta bez popisu. Beze jména – rozzářil se mi najednou lesklý nápis v hlavě. Moc dlouho jsem se nerozmýšlela a dala kazetu do přehrávače.

Chvíli pobíhalo po obrazovce jen zrnění. Kazeta už nebyla, co bývala. Naštěstí se nějaká část právě začala odehrávat a já zvědavě poulila oči. Chtěla jsem vědět, co je na té kazetě. Možná to znělo divně, ale já to musela vědět! Nějaký pocit uvnitř mě mi napovídal, že to potřebuji zjistit.

„Cathrine! Kam to běžíš?“ smál se mámin hlas.

Na snímku jsem se zjevila jako malá drobná holčička. Bylo mi asi osm let a já utíkala vstříc dobrodružství. Máma se smála nad mou zvídavostí. Jenže úsměv na rtech jí zamrzl, když mým směrem, tudíž do míst, kam jsem mířila na svých dětských nožkách, přijíždělo auto. Velké auto zrychlovalo a o existenci malé dívky dole na silnici nemělo ani ponětí.

„Cathrine! Zastav, Cathrine! Vrať se!“ Máma křičela jako smyslů zbavená.

Moje mladší já by se nejspíš vrhlo pod kola, kdyby se neobjevila něčí ruka. Ruka, která mě vytáhla zpod kol auta a zachránila mi život. Ruka patřila klukovi stejného věku. Máma cosi křičela, ale kluk mne vtáhl zpět na chodník, stále svíral mou dlaň ve své. Když ji spustil, pohlédl mi do očí.

„Jsi v pořádku?“ Ustaranost v obličeji byla upřímná a holčička se mile usmála.

„Jsem. Děkuji ti…“

„Michael!“

„Díky, Michaele! Zachránil jsi mi život. Nikdy ti to nezapomenu…“

Obraz se rozplynul. Musela jsem se zasmát tomu, jak jsem říkala, že na to nikdy nezapomenu.

Náhle se zjevil jako přízrak další záběr. Tentokrát mi bylo čtrnáct a já měla narozeniny. Dort se svíčkami byl nachystaný na stole, kolem rozložené talířky a sklenice s lahodným nápojem sladce ovocné příchutě. Stůl ovšem neobklopovaly jen židle, ale i mí přátelé. Několik dívek nedočkavě zíralo na dort, sbíhaly se jim sliny. Dort vypadal tak nádherně! Kromě dívek se tam ale vyskytovali ještě dva kluci. Jeden byl nepochybně Michael, který mi zachránil život a který mě dnes zavezl domů. Michael, který mne před nehodou a ztrátou paměti požádal o ruku. A já přijala!

Druhý chlapec měl medově zbarvené vlasy, jedno oko modré a druhé zelené a v obličeji naštvaný výraz. Tiše pozoroval malou verzi Michaela, který mi podal ruku, aby mi poblahopřál k narozeninám a předal ozdobnou tašku s dárkem. Poté mi vtiskl polibek na tvář a já se zachichotala. Tedy mé čtrnáctileté já se zachichotalo. A tehdy ještě víc ztvrdla maska hněvu v obličeji chlapce s modrým i zeleným okem. Když na ně přišla řada s blahopřáním, políbil mne na ústa! Pak vítězoslavně probodl Michaela pohledem a znovu se odebral do kouta, v němž se doposud nacházel. Jak se zdálo z rodinného videa pravděpodobné – byl to trochu podivín.

Tohle byl ale poslední okamžik, tentokrát se video vypnulo úplně a žádný další záznam na něm nebyl!

Já se probudila ve své posteli a já se posadila s udiveným pohledem ve tváři.

Jak jsem se mohla dostat do postele? Že by to byl jen sen?

Kazeta položená na polštáři mi však potvrdila, že tohle nebyl vůbec žádný sen. Ale stopa k mému bývalému životu! Životu před nehodou!

Autor: Love4ever (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska se špetkou vášně - 4. kapitola - Videokazeta: