OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Láska se špetkou vášně - 1. kapitola - Pětihvězdičková restaurace

12.08.2013 (19:00) • Love4ever • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 664×

1. kapitola - Pětihvězdičková restaurace

„Mami, to snad nemyslíš vážně! Řekni mi, že si děláš legraci!“ křičela jsem na matku, ta se však jen nevinně uculovala jako malé dítě, které něco provedlo a snažilo se svůj malér zakrýt.

„Ale vždyť on je tak báječný! Jistě se ti hned zalíbí. Je chytrý, pohledný, pracuje v nemocnici, je galantní a má dokonce byt jen o pár ulic od nás. Navíc..." nestačila doříct, co ještě ten vyhlášený doktůrek vlastní, a já jí přitiskla dlaň na ústa.

„Myslím, že jsem dost stará na to, abych si našla přítele sama. Ovšem teď nemám čas na nějaké schůzky...“ mávla jsem ledabyle volnou rukou při slově schůzky, abych mu dodala méně významu.

Má druhá ruka uvolnila mámina ústa, jenže ona znovu pokračovala:

„... má parádní auto a vydělává opravdu hodně peněz. Měla by si s ním jít - volal mi kvůli rezervaci v pětihvězdičkové restauraci,“ rozzářila se máma jako světýlka na vánočním stromečku a tleskala dlaněmi o sebe, až byly červené.

„Mami, prostě to nejde. Mě nikam s tím doktorem nedostaneš!“

O 1 HODINU POZDĚJI

„Už je tu! Sluší ti to,“ hodila pohled po mně, ale rychle se nedočkavě vrhla ke dveřím - skoro jako kdyby rande čekalo spíš ji.

Dveře se otevřely dokořán a v nich stál doktor, o němž máma pěla chválu, dokud konečně nezazvonil na náš zvonek. Sotva přešel náš práh, máma zabouchla dveře.

„No, vám to ale sluší, pane doktore, jen pojďte dál,“ vyzvala ho máma bez váhání.

Já si tak alespoň mohla muže řádně prohlédnout od hlavy až k patě.

Vlasy se jako sladký med rozlévaly po hlavě s kulatějším obličejem, některé pramínky spadaly muži do modře zbarvených očí. Vysoká a vypracovaná postava byla znakem, že pravidelně navštěvoval posilovnu. Užuž se hrnul mým směrem, lesklé černé polobotky za ním klapaly. Do ruky mi vtiskl svou napřaženou dlaň, do druhé kytici rudých růží - jaké klišé - a na rty polibek přátelského rázu. Matka se přijeho počínání tetelila blahem - to mi bylo naprosto jasné. Muž mi nabídl své rámě, já ho s nechutí přijala a kráčela jsem s ním až k nablýskanému autu. Auto mi bylo ukradené, můj cíl znamenal přežít večer s nudným doktorem až do konce. O tom, že nudný bylo jeho druhé jméno, se nemuselo dlouze debatovat.

„Máte ráda pětihvězdičkové restaurace? Rád bych vás do jedné pozval, Cathrine,“ usmíval se, z jeho úsměvu však čišel jiný záměr.

A ten se mu nikdy nesplní!

„Ještě jsem v žádné nebyla, jsou na mě příliš nóbl,“ odbyla jsem jej prudce a dál zírala nehnutě z okénka spolujezdce.

„A kde vlastně pracujete?“ prolomil hrobové ticho, přerušované jen předením motoru auta, znovu.

„Jsem servírka v jednom občerstvení. Poslední dobou je tam dost rušno, musím pracovat i přesčasy.“

Odfrkl si zhnuseně - jako kdybych řekla nějaké ošklivé slovo.

„Servírka? Vy?“

Dál se věnoval jen řízení svého milovaného auta, konverzaci se mnou totiž zabil svým přístupem vůči mé práci. Není to možná nejlepší zaměstnání, pomyslela jsem si v duchu. Ovšem mně nezbývalo příliš na výběr. Přesto svou práci miluji nadevše! Je to navíc jediné místo, kde se můžu zbavit alespoň na pár hodin své matky.

***

„Tak dokror tu má další úlovek, jo?“ zajímal se můj kolega James - číšník stejně jako já.

„Kolik jich tu už měl?“ optal se naoko zvědavě a s předstíranou zamyšleností vypočítával dotyčné ženy na prstech.

„Za tento týden nejmíň dvanáct,“ odpověděl jsem bezmyšlenkovitě, stále jsem upíral pohled ke stolu, kde seděl doktor ve společnosti nádherné ženy.

Černé vlasy vyčesané nahoru - do drdolu, jen pár pramínků povlávajících okolo půvabných tváří, květina ve vlasech - vše působilo nanejvýš elegantně. Oči jemně nalíčené, rty v unaveném úsměvu - to jistě z nudné konverzace, kterou doktůrek Malchovic byzpochyby vedl v autě. Šaty pro dnešní večer zvolila přímo dokonale - černá barva díky světlům našeho podniku na ni zářila jako druhá kůže a pevně obepínala její štíhlé tělo. Látka končila těsně nad koleny, zachytil jsem tak alespoň ladné nohy ženy, které vyčnívaly z konce šatů. Boty na jehlovém podpatku ladily k oněm šatům - stejnou barvou jen připomínaly krásu a eleganci. Z pohledu její tváře sedalo vyčíst, že u stolu s mužem neseděla dobrovolně, nýbrž z donucení. To prozrazovala její tvář, přestože se pokoušela usmívat.

„Nemohl bych si vzít ten stůl?“ napadlo mne vzápětí.

Kolega přikývl, laskavě si se mnou prohodil stůl a neptal se na mé důvody, za což jsem mu byl vděčný. Váhavě jsem tedy došel ke stolu, kde seděl pan doktor Malchovic a ta nejkrásnější žena v černých šatech.

„Dobrý den,“ pozdravil jsem a nervózně se pousmál. Oba zvedli svůj pohled ke mně. „Máte nějaké přání?“ přetočil jsem pohled na muže, očkem jsem ale stále pozoroval onu ženu, sedící naproti němu.

„Ano, já si dám steak, který máte ve specialitách, k tomu šampaňské,“ poručil si velkopansky a mimoděk si zapálil cigaretu.

Táhlo mu už na čtyřicet, světlé vlasy nebyly z části jeho, leč většinu tvořil perfektně upravený příčesek, jež pozná jen málokdo. Okamžitě jsem si vzpomněl na veselou příhodu, kdy mu jeho dokonalé vlasy spadly do krevetové polévky.

„A vy, půvabná slečno, si dáte co?“ pohlédl jsem na ni a mile se usmál.

Úsměv mi oplatila a naposled nakoukla do jídelního lístku:

„Dala bych si, prosím, ten pařížský salát,“ zvedla ke mně oči a já v nich spatřil svůj odraz.

Dívala se na můj obličej ještě chvíli, teprve poté sklopila hlavu, aby skryla lehké začervenání.

„Je libo i sklenka červeného? Na účet podniku,“ mrkl jsem na ni koketně a ona se zachichotala.

„Moc ráda, děkuji."

Rázoval jsem si to zpět do kuchyně s objednávkou a pochlubil se Jamesovi, co se stalo u stolu číslo pět.

„Tváří se trochu nakvašeně. Zjevně ztrácí formu. Má štěstí, že si s ním vyšla právě ona,“ ukázal rozmáchle ke stolu.

„Já vím. Co myslíš ty?“

Nechápavě zakroutil hlavou:

„Co si myslím o čem?“

„Jestli by si se mnou ona někam nevyšla!“

James nějakou dobu vrtěl hlavou, poté dodal:

„To netuším. Ale proč to nezkusit?“

Autor: Love4ever (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska se špetkou vášně - 1. kapitola - Pětihvězdičková restaurace: