Lakes of blood - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

První díl druhé série o krvi...
Tuhle povídku mám rozepsanou už dlouho a napadlo mě, že bych udělala další o Expendables. Ale proč to nespojit?

18.09.2012 (11:00) • Aliska • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 534×

EDIT: Článek neprošel korekcí!

Jsem upír, takové krvežíznivé, bledé stvoření, které když chce, za pět vteřin vás vysaje. Upírem jsem se stala pár dní po potratu - dobrovolně. Znala jsem pár krvesajů a jednoho jsem si vybrala. Proč jsem to udělala? Asi jsem ztratila naději na normální život... Na manžela, děti, normální práci... Můj život se nyní točí jen kolem vraždění. Dostanu jméno a adresu, daného člověka navštívím, nakrmím se a ještě dostanu valné peníze. Denně narazím na nejméně pět dalších upírů. Buď jsou přátelští nebo nepřátelští...

Bylo teplo, přímo vedro, ale já si nesundala ani klobouk, ani kabát... Bála jsem se, že mě někdo pozná. Šla jsem svižným krokem podél řeky a kouřila. Dobré je, že teď můžu kouřit na věky věků a nebude mi to poškozovat plíce. Zastavila jsem se, opřela se o kamennou zídku a vytáhla z kapsy seznam. Seznam osob, které musím dnes navštívit. Ne všechny musím zabít. Nějaké jen vyděsit... Zabitím... Dnes jsem měla na seznamu pět lidí, dohromady za ně dostanu dvanáct zlaťáků. Šetřím, i když šetřit nepotřebuji. Kdybych chtěla, ihned si mohu pořídit menší zámeček za městem a do smrti nebudu muset pracovat. Ale já chci mít malý, nenápadný byt nad Hořkým štěstím a peníze dávat na dobré věci. Nejsem lidumil, ani náhodou, ale asi chci nějak vykoupit mé nekalé činnosti.

O čtyři století později v Americe

Seděla jsem na lince a hleděla z okna dolů, dolů do ulic. Svět se hodně změnil... Například lidé jsou silnější, hloupější a krvežíznivější. Historici říkají, že lidé jsou nyní znuděnejší, línější... Hovno... Lidé se méně bojí válčit a přitom mezi sebou rozhlašují, že žijí v míru. Zkrátka je teď více žádaná moje služba. Lidé už si neobjednávají jen vraždy, i likvidace skupin, menšin, mocných lidí... Ale svět se změnil hlavně k lepšímu, lidstvo udělalo obrovský pokrok. Proto mě všichni mají za poněkud zvláštní a staromódní, když bojuji zásadně ručně, nebo s katanou. Samozřejmě, že s sebou nosím samopal a Berettu, ale člověk staré zvyky jen tak nezmění. Usrkávala jsem teplou krev a byla pyšná na své pokroky. Dělám pokroky... Už čtyři sta let se snažím zůstat upír, ale přesedlat na lidskou výživu. Od jedné bylinářky jsem slyšela, že to jde, ale musím být velice trpělivá. Jsem trpělivá a daří se. Na lidské stravě vydržím dva týdny. Dneska je to čtrnáctý den, tak si konečně můžu dát krev... Zazvonil mi mobil. Vytáhla jsem ho z kapsy a otevřela SMS.

Máš v mailu nový úkol.

,,Té..." usmála jsem se. Záhadný pan T. si moje služby objednává již rok a dobře platí. Nevýhoda je, že většinou chce, abych se na mise spojila s ještě pár jinými bojovníky, žoldáky, ale to já nechci. Jsem sólo hráč a v týmu nehraju. Radši si nechám ujít půl melounu, než trávit čas s partou nadržených, namyšlených debilů...

Posadila jsem se k počítači a otevřela mail.

Úkol: Likvidace Jeremyho Masona. Jeremy Mason vládne trhu s drogami.

Jeremy Mason přebývá v jedné z jeho továren, které jsou umístěny převážně daleko na severu, v částech, které nejsou kvůli mrazům obyvatelné. Úkol je zlikvidovat Masona a spálit továrnu, kterou obývá. O ostatní továrny se podtaráme sami. Na místě by vás mělo čekat překvapení v podobě obrovské osobní ochranky Masona.

Spolupracovníci: Barney Ross a jeho team, Jillie Smith.

Odměna: Tři miliony dolarů.

Nejdříve jsem si myslela, že do skupinové akce prostě nepůjdu, ale... Po dlouhé době si trochu pohrát se samopalem... Na chvíli zapomenout na sólo hru s katanou... Někomu ostře vytřít zrak... Připadám si hrozně drsně, když mám neprůstřelnou vestu... A sněhule... A dlouhý zimní kabát... Barney Ross... Drsný jméno... A má i team... Zase se před někým předvést... Lákavé...

Beru to. Místo a čas srazu?

Odepsala jsem a šla si lehnout...

Otevřela jsem oči a hned mrkla na hodiny. Bylo půl osmé. Tápavě jsem se zvedla, protáhla se a zašla do koupelny. Stejně, jako celý můj neskromně vybavený byt je hrozně malá. Zalezla jsem do sprchy a zatímco kapky masírovaly moje záda, přemýšlela jsem, co s sebou na akci. Jídlo, pití, teplé oblečení, lékárničku, samopal, glock, berettu, katanu a samozřejmně nějaké zbraně zastrkat za oblečení, abych je měla i po cestě po ruce. Vyšla jsem ze sprchy a zabalila se do osušky. Vyšla jsem z koupelny a zasedla k počítači.

Dnes, v půl osmé večer, na malém letišti za městem... Však ty víš na jakém... Vzpomeň si na tvojí první akci za mé peníze.

Usmála jsem se a šla balit. Jak já se hrozně těšila!

Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování