OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Královský písař IX.

U královského dvora

28.06.2015 (09:00) • Neytiri • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1153×

Hostiny u dvora Thutmose, syna Thutmosova, začínaly před západem slunce a trvaly celou noc. Tentokrát byla hostina zahájena později, ale nezdálo se, že by měla skončit dříve než obvykle. Konala se v rozlehlé hodovní síni.

 

Faraon seděl na trůnu v čele, dvořané u stolu rozestavěných mezi sloupy. Sálem probíhaly bez chvíle odpočinku nahé služebné se džbány vína a piva a s podnosy s nejrůznějšími pochoutkami. Podávali se ulovení ptáci a pro zvlášť velké milovníky jídla byl na nosítkách jako šlechtic přinesen faraonem ulovený hroch s květinovým věncem na hlavě a oblohou z navršeného ovoce. Vše doplňoval chléb a slané koláčky.

Většina mužů a všechny ženy měly na paruce malé kužely navoněného tuku, který se během noci v zápalu zábavy začal rozpouštět, stékat přes složité konstrukce kadeří a copánků a kapal do tváří. Směsice tolika rozličných vůní omámila člověka natolik, že brzy vůbec nic necítil, jen ho začalo svědit v hrdle a měl neustálou a neodbytnou žízeň.

Faraon byl velkým znalcem vína a na svých hostinách nechával podávat to nejlepší víno z královské sklizně, nasládlé a tak opojné, až se z něj točila hlava. Thutmose jedl málo. Vypadal jako znuděný a rozmrzelý muž, který pije, aby ve vínu našel zapomnění.

Rozhodně nebyl v náladě, aby věnoval pozornost nahým služebným, které obsluhovaly šlechtice u stolu. Ani té se slonovinově světlými tvářemi a s tmavýma velkýma očima, zvýrazněnými černidlem mnohem slaběji, než jak to s oblibou dělala většina egyptských žen, která obsluhovala královnu, a tak stála téměř vedle něj. Buď upíral zrak k vínu ve svém poháru, nebo zasněně hleděl na stíny u klenby síně, které unikaly světlům a hluku. Možná viděl žár a vřavu bitevního pole, chutnal opojné víno hrůzné války.

Ona služebná se ho snažila zaujmout pokaždé, když královně nalévala víno nebo jí na talíř pokládala další lahůdku. Její snaha byla zřejmá, ale ne bezostyšně vlezlá. Postavila se tak, aby vynikla půvabná křivka jejího těla, předklonila se a svůdně zhoupla prsy, otočila se pod záminkou, že od jiné služebné převezme podnos s kořeněnými koláčky, takže faraon mohl vidět její rozkošně zakulacený zadeček. Núbijec Panshji byl naučený ovládat se a na stráži všechna pokušení přehlížet, ale i tak pocítil vzrušení, které si nemohl vyložit jinak. Když se tato nejpůvabnější z žen rozhodne dohnat muže k šílenství, odolá jí snad jedině kámen.

Kámen, nebo podroušený faraon. Ten si nebyl dívčiny přítomnosti vůbec vědom. Od sluhy, který mu doléval víno, si bral bezmyšlenkovitě plné poháry, a sotva jeden vypil, natáhl se pro další. Královna ho sledovala s přimhouřenýma očima, ale nic neříkala.

Služebná, která Satiah obsluhovala, obešla faraonův trůn a naklonila se ke sluhovi se džbánem vína v rukou. Když mu něco pošeptala, sluha se nezatvářil právě přívětivě, ale poslechl ji a džbán jí předal, poté odešel, aby se věnoval jinému šlechtici. Když byl faraonův sluha pryč, nenápadně a bez jediného slova faraonovi naplnila pohár nejdříve řádně vodou, a teprve potom dolila trochou vína. Thutmose se sice zašklebil, ale zřejmě nezpozoroval, proč je víno najednou tak slabé.

Potom služebná provedla cosi neuvěřitelného a nepředstavitelně troufalého. Když faraonovi doplnila další pohár s vínem ředěného vodou, škádlivě ho postavila těsně mimo Thutmosův dosah. Když faraon zatápal rukou po stole, odsunula pohár ještě dál. Nato k ní Thutmose pozvedl zkalený zrak. Služebná u něj stála velmi blízko, natolik, že přes ni nemohl vidět nic jiného. V následující chvíli se dopustila drzosti nejvyššího stupně. S kouzelným úsměvem mu vklouzla do klína, objala ho kolem krku a zeptala se: „Nejsem sladší než víno, ó, Hórův milovaný?“

K úžasu Núbijce si její smělosti nejspíš nikdo, kromě něj a královny, nevšiml. Síň se utápěla ve vinném oparu, pachu potu a horku těl namačkaných v jedné místnosti. Kdo byl natolik při smyslech, že dosud jasně viděl, sledoval vystoupení krásných, neuvěřitelně pružných tanečníků a akrobatů.

Satiah, která celou scénu viděla, mohla jen stěží něco namítat, když byl její manžel ztělesnění boha a tudíž si mohl dělat, co je mu milo, a tak předstírala, že je plně zaujatá další cukrovinkou – květy namočenými v medu. Když jí její služebná Merit, nosící namísto paruky své vlasy spletené do dvou dlouhých copů, nalila velmi zředěné víno, ostře se ohradila: „Když už mě musíš napájet vodou, aspoň ji nekaž vínem.“

Merit se omluvila, hluboce se poklonila a poslechla. Po očku se obě dvě pak dívaly, jak se služebná vine k faraonovi. Nikdo neslyšel, co mu šeptala, protože v síni panoval příliš velký hluk a ona mluvila Thutmosovi přímo do ucha. Bylo těžké na něm poznat, co si asi myslí. Nikdy se totiž netvářil zvlášť výmluvně, a když byl nyní prosáklý vínem, získal jeho obličej výraz kamenné masky.

Služebná ho jemně kousla do ucha. Faraon se viditelně zachvěl, strnul a náhle vstal. Dívka se ho držela. Núbijec si pomyslel, že ji Thutmose v příštím okamžiku setřese a odstrčí, ale místo toho ji objal, zvedl do náruče. Panshji nebyl jediný, kdo v ten moment zatajil dech.

Do chvíle ticha, které občas padne i na tu nejbouřlivější společnost, se zřetelně ozval dívčin chichot a po něm pak k Panshjiho nekončícímu úžasu i faraonův smích. Thutmose ji v náručí nadzvedl, ne však proto, že by ji chtěl odhodit, nýbrž aby ji chytil pevněji. Lehkým, rychlým a mnohem jistějším krokem, než by Núbijec očekával, zamířil faraon k východu z hodovní síně.

 

 

- o -

 

 

 

Královna Panshjimu znovu a znovu tvrdila, že nežárlí. Tohle opakovala, zatímco přecházela po svých komnatách. Noc se pomalu chýlila k ránu a bylo chladno jako vždy v tento čas mimo období záplav. Po návratu z hodovní síně si Satiah odložila šaty i paruku, a teď na sobě měla shendyt jako chlapec, ale přes své mládí jako chlapec nevypadala. V shendytu mohla dělat pořádně dlouhé kroky, a také tak chodila. Kráčela celá strnulá a ruce svírala v pěsti, zatímco nepřítomně chodila sem a tam po své nádherné ložnici s pozlacenou postelí s chalcedonovou, zlatem vykládanou podhlavičkou, vědoma si jen svého zmatku.

 

„Mohla bys zkusit myslet na něco jiného,“ navrhl jí Panshji. Satiah se zastavila a prudce otočila. Ó, ano, teď už myslela na něco jiného. Popadl ji divoký příval vzteku, jehož terčem se stal sám Núbijec.

 

„Chceš snad říct, že jsem stejně zmatená jako můj manžel, kéž žije tisíc let?“

 

„Tvůj manžel, kéž žije tisíc let, je vedle tvého oslnivého důvtipu úplná nula,“ poznamenal Panshji.

 

„Snažíš se mne rozesmát, nebo mě pokoušíš, jestli tě za takovéto řeči nepředhodím krokodýlům?“

 

Jak tam Satiah stála, prohlížel si ji Núbijec od hlavy až patě. Po chvíli řekl: „Už nejsi žádné dítě, to je vidět na první pohled.“

 

„Ale chovám se tak,“ namítla Satiah. Dokázala se dívat na skutečnost až nepříjemně ostrým pohledem a říct, co musela, jako by se skládala ze dvou osobností – té, která neklidně přechází z místa na místo a rozzlobeně prská, a té vyrovnané, za všech okolností zachovávající klid.

 

Ale Núbijec zavrtěl hlavou. „Ne, dítě takhle nemluví ani nedělá takové věci. Tohle jsou starosti ženy. Sice svého manžela nemiluješ ani se ti moc nelíbí, ale nejsi ochotná se o něj dělit, jak jsi čekala. Je, koneckonců, tvůj.“

 

„Myslíš, že by se on o mě s někým dělil?“ zeptala se Satiah, když však Panshji mlčel, odpověděla si sama: „Já myslím, že ne. Ale ženy to snášet musí, že ano? Muži nikdy. Vezmou si, co se jim líbí, těší se z toho a přicházejí o to jen velmi neradi.“

 

„Stejně jako ty, paní a královno,“ dodal Panshji.

 

Jednou, pomyslel si se vzdálenou předvídavostí, mě za to, co jí říkám, stáhnou z kůže. Ale zatím ještě ne. Výstředností jejího mládí byla obliba sluhů, kteří s ní mluvili otevřeně. Čas a panování mohou vše změnit. Do té doby bude žít s nedotčenou kůží.

 

Královna si ho změřila dlouhým zlověstným pohledem. „Ano,“ souhlasila nakonec. „Stejně jako já. Jsem jiná než ostatní ženy, není-liž pravda? Jsem totiž královna. Faraon se naučí být mě hoden...“ Satiah se odmlčela. Pomalými kroky došla ke křeslu a posadila se. Poprvé za celou noc vypadala uvolněně. Teď snad už Panshjimu dovolí, aby se vrátil ke svému tak krátkému a tolik přerušovanému odpočinku. Ale to ji měl znát lépe, neboť prohodila směrem k němu: „Zůstaň se mnou. Nemohu spát. Kde je deska? Do východu slunce si zahrajeme Psy a šakaly*.“

 

Núbijec si tiše povzdechl a potlačil další zívnutí. Zlatá hrací deska ležela na stole ve vedlejší místnosti, kde ji Satiah nechala, když ho minule vyzvala ke hře. Přinesl desku, položil ji před svou paní a vytáhl tři mince a vysoké figury – pět psů ze slonoviny a pět ebenových šakalů v podobě boha Anuba*, průvodce mrtvých. Satiah si z rozmaru vybrala šakaly a jemu nechala bílé psy. V jeho ebenově černých rukou vypadali ještě světleji.

 

Zoufalý nedostatek spánku a rostoucí podrážděnost z něj učinily vražedného hráče. Ani na chvíli neměl v úmyslu nechat královnu vyhrát, i kdyby to vystála. A také vyhrál, hned třikrát za sebou. A když ho krátce před východem slunce ve čtvrté hře Satiah porazila, bylo to jen o šakalí vous.

– - – - – - – - – -

 

Anubis – egyptský bůh zobrazován s lidským tělem a šakalí, nebo psí hlavou. Uctíván jako syn nebo pomocník Ozíra, boha podsvětí a mrtvých

 

Psi a šakali - stará egyptská hra. Deska byla nalezena v jednom z hrobů. Patří do rodiny her, kterým se říká „hry třiceti bodů“ nebo „hry padesáti osmi děr“. Svoje jméno dostala podle kamenů, které byly nalezeny a měly tvar šakalích a psích hlav. Pokud vás zajímá, jak se hra vlastně hraje, mrkněte na stránky: http://www.deskovehry.info/pravidla/psisakali.htm

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Neytiri (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Královský písař IX.:

Ach... já vím, já vím... dostala jsem se k tomu až po malé věčnosti, ale lépe pozdě, nežli nikdy, není-liž pravda? Každopádně, kapitola skvělá jako vždycky, nemám jakou další poznámku k tomu sdělit, snad však taktéž proto, že je nějak... pozdě? Nu, možná spíše brzy... nejsem si jistá, jak se správně označuje čtvrt na dvě...

Valeriee - Tak jsem to u sebe změnila z nuly na nicku, jelikož mě zatím nic lepšího nenapadlo... :/ Jestli máš nějaký lepší nápad, klidně sem s ním. :D Jinak s tou budoucností KP to vypadá asi tak, že se bude ještě přepisovat, každopádně budu tobě i všem ostatním vděčná, když mě upozorníte na cokoli, co vám nebude sedět. ;)
Carol1122 - Ani se ti nedivím. že se ti zhnusil. Královně se hnusí už od té doby, co se za něj provdala, ale o tom bude řeč později... :D Nicméně ti může být tak trochu útěchou, že brzo potáhne do války a bude od něj na chvíli pokoj. :P Neboj, nejsi sama, kdo tu hru nepochopil, ani já jsem to jaksi nepobrala, proto jsem tu jejich hru ani moc nepopsala... Ale asi máš pravdu, vypadá to trochu jako Člověče. :D A děkuju ti za komentář. :)

Přiznám se, že se mi po téhle kapitole Thutmose dost zhnusil Jo jasně, faraoni měli celej harém holek a pro královnu to muselo být obvyklé jak čtyřicítky v Egyptě, ale což, prostě ho nemám ráda Naopak Sekani stoupne v mých očích mnohem výš a jsem si jistá, že je to dobře
Ohledně Psů a šakalů - tu hru sice z románů znám, ale i po přečtení pravidel to nějak nechápu Pro ně to možná bylo jako dnešní Člověče nezlob se, ale v Egyptě měli divné tradice a zábavu skoro všechny
Skvělá kapitola, jdu honem na další

To s tou nulou jsem napsala, kdybys v budoucnu to chtěla nějak vylepšit a nebo s Písařem plánovala budoucnost
Astrixe jsme viděla taky, ale tohle mi ušlo Budu se těšit na příště

Valeriee - Ano, taková malá pomsta z jeho strany (nebo si to aspoň myslí:D), že ho ženuška při lovu opustila... A kam se poděl Sekani? Dřepí doma na zadku nebo se někde poflakuje s knězem Kahotepem. :D Holt nemůže být všude, ale příště se ho dočkáš. ;) :D No, těžko říct, jak otrokyně skončí... Třeba se stane jednou z jeho konkubín... Je na tobě, jak si to představíš. :P Jinak děkuju za komentář, i za připomínku, tenhle fakt mi jaksi utekl... Ale opravit to už nejde, takže to tam budu muset nechat... :/ A hra Psi a šakali je myslím zmíněná ve filmu Asterix a mise Kleopatra, ale tím si nejsem stoprocentně jistá, už je to nějaký ten pátek, co jsem ten film viděla... :)

No, faraon si užívá, královna mlčí. Tak to tenkrát prostě bylo Sekani nebyl. Kampa nám zmizel? a jsem zvědavá, jestli otrokyně, která nadbíhala faraonovi, přežiji, i když faraon vystřízliví. Děkuji za vysvětlivky pod čarou. O hře Psi a šakali jsem nevěděla.
Jenom jedna připomínka. Panshji říká, že král je nula. Nula se začala používat daleko později. V této době ještě o ní neveěli. Alespoň myslím
Budu se těšit na další kapču a doufám, že se objeví Sekani

Přidat komentář:

Nick:

Text: