OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Královské povinnosti - 7. kapitola



Královské povinnosti - 7. kapitolaVítám vás po dlouhé době u další kapitoly. Cathrine a Jason se probudí ve stejné posteli, co se poté bude odehrávat? Objeví se zde i někdo nový, kdopak to asi bude? Příjemné čtení :)

Jason:

„To by byla škoda, mně se s tebou na party líbilo.“ Bože, co jsem to řekl za blábol? Jako nějaká puberťačka.

Rychle jsem se vydal do svého pokoje, který byl skoro na druhé straně paláce. Hned za dveřmi na mě čekalo překvapení. Moje matka a otec. Ach jo, to bude zase přednáška.

„Dobré ráno,“ řekl jsem směrem k rodičům a odešel do koupelny. Potřebuju si dát pořádnou sprchu. Pořád na sobě cítím kouř z večírku.

„Já ti dám dobré ráno!“ zaklela matka z ložnice a šla za mnou do koupelny. Její těžké kroky se nedaly přeslechnout. „Kde jsi celou noc byl? Včera jako by se po tobě slehla zem hned po večeři. Jestli jsi někde flámoval s nějakou holkou, tak si mě nepřej!“ Byla rozzuřená jako nikdy. Takhle se rozčilovala jen někdy.

„I kdybych byl, tak co?“ Bavilo mě se s ní hádat, když to nemělo pádný důvod. Táta jen přešlapoval za mámou a lehce se usmíval.

„Tobě nedochází, že jednou můžeš být budoucí král?“ To už křičela, že to musel slyšet celý palác. Táta ji lehce hladil po ramenech a uklidňoval.

„Já vím, neboj se, byl jsem s ní.“ Moje myšlenky se stáčely ke včerejšímu večeru. Její tělo natisknuté k mému, její vůně a vlasy, co tančily ve větru. Klid! Je to jen jedna holka z mnoha.

„Oh, tak to potom jo,“ usmála se máma a upravila si kostým, co měla na sobě. Její obrat o 180 stupňů byl ohromující. „A co jste dělali takhle sami?“

„Nic, co bys chtěla slyšet,“ mrkl jsem na ni a ona zrudla. Jojo, to si myslíš, že ti budu vyprávět, co s jakou holkou dělám?

„Ježiši, Jasone! Vždyť se znáte jen chvíli. Copak nejsi gentleman?“ zhrozila se a táta byl očividně pyšný.

„I kdyby něco bylo, tobě to může být jedno. Jsem dospělej a rozhoduju sám za sebe.“ Naznačil jsem rodičům, aby odešli z mojí koupelny, a zavřel dveře. Teď už mi nedá pokoj, ale stálo to za to.

Shodil jsem ze sebe všechno oblečení a vkročil do sprchy. Byla tak dvakrát větší, než u nás doma. Všechno tady bylo mnohem větší. Horká voda mi prosakovala kůži do svalů a uvolnila je. Byl to příjemný pocit. Kéž by tu se mnou byla třeba Cat. Ach bože, zase na ni myslím. To se nemá dít!

 

O den později

Cathrine:

Celý včerejší den jsem proležela, ale dneska pořádá matka s otcem čajovou party. Všude se budou hemžit dámy oblečené jako bonbóny a klábosit o blbostech. Proč nemůže být někdy nějaká akce, kde není věkový průměr 50+?

Na to, že byl konec dubna, bylo docela teplo. Vzala jsem si proto svoje oblíbené květované šaty a přes ně jenom lehký šál. Až bude zima, budou už stejně všichni pryč, takže to bude stačit.

V části zahrady, kde se konala čajová party, už bylo plno, když jsem dorazila. Všude se to hemžilo lidmi. Samá vévodkyně a lord. Už aby byl konec. Vzadu u jídelních stolů jsem zahlédla svého bratra, tak jsem se za ním vydala.

„A hele, kdopak se nám to tu objevil?“ smál se mi Andrew a pil šampaňské. Dneska si teda nedám ani jednu sklenku. Vůbec na to nemám chuť.

„Nevím, čemu se směješ. Kdybys mě na tu party netahal, v životě bych se neopila!“ pohrozila jsem mu svým prstem.

„Ale vždyť musíš uznat, že to byla sranda.“ Dál se smál, až se lidé okolo nás dívali, co se to děje.

„Ne, to teda nebyla. Ani nevím, jak jsem se dostala do postele. Jenom vím, že se tam i probudil Jason, a to mě trochu znervózňuje,“ řekla jsem pro jistotu, aby to nikdo neslyšel, jenom pološeptem. To Andrewa rozesmálo ale ještě víc.

„To já tě donesl do postele. A neboj, moc se toho nestalo,“ ozvalo se mi hned vedle ucha. Leknutím jsem poskočila a otočila se. Byl to Jason. Bezchybně oblečený a upravený. Bože, kolik toho asi tak slyšel?

„No, tak díky.“ Zvolila jsem taktiku rychlého úprku z nepříjemné situace, ale bohužel můj zadek narazil do stolku s jídlem a na zem spadlo pár košíčků s ovocem. Mohla tahle situace být ještě trapnější? Ne, nemohla.

„Cat, jsi v pohodě?“ smál se pořád hlasitěji a hlasitěji Andrew. Jason měl taky úsměv od ucha k uchu. Jo, jen se smějte někomu v nesnázi. Rychle jsem odkopala spadlé ovoce pod stůl.

„Můžu s tebou mluvit? O samotě!“ Odtáhla jsem Andrewa kousek od Jasona, aby neslyšel, co mu říkám. „Musíš vyzvědět, co se stalo včera v noci. Já si pamatuju jenom, že tam byl ráno, ale nic víc. A ráda bych věděla, jestli jsem něco neprovedla nebo neudělala.“

„Jasný, ale nevím, jestli chci vědět úplně všechno, přece jen jsi moje sestra, že?“ připil si a smál se.

„Myslíš, že by bylo možné, že jsem o to přišla?“ Úplně se mi zatmělo před očima. Bože, ne. Tohle má být s někým dokonalým, a ne s ním. S týpkem, který má být můj manžel a znám ho sotva pár dní.

„Ty jsi ještě… panna?“ To už se přestal Andrew smát a trochu zbledl.

„No, co je na tom špatného?“ oponovala jsem mu. Že v dnešní době je trend o to přijít co nejdříve neznamená, že se to týká i mě.

„Ty jo, to je silný kafe i na mě,“ řekl a odkráčel k Jasonovi.

Jelikož byl věkový průměr takový, jaký byl, neměla jsem se s kým bavit. Rozhovory s přáteli rodičů se točily pořád ve stejném kruhu, a to mě nebavilo. Vzala jsem si proto džus, svoje oblíbené sušenky a vydala se do mého oblíbeného úkrytu. Lavičce mezi stromy na konci zahrady. Moc lidí sem nechodilo, takže o tom ani nikdo moc nevěděl.

Jak jsem tak přemýšlela, zda je možné, abych si nepamatovala, že bych s někým spala, byla slyšet chůze po štěrku směrem k lavičce. Kdo mě to teď musí rušit. Prvně jsem spatřila jeho boty, naleštěné, stylové. Ale to se nevyrovnalo tomu, jak vypadal celkově. Svalnatý, oblečený podle poslední módy a ten jeho obličej. Hezčího kluka jsem nikdy neviděla.

„Ahoj, promiň, že ruším, ale můžu si přisednout?“ zeptal se a čekal, co ze mě vypadne.

„Ahoj, no, jestli chceš.“ Posunula jsem k sobě tácek se sušenkami a uvolnila místo vedle sebe.

„Promiň, mé jméno je Max. Moc rád tě poznávám.“ Podal mi ruku a jemně ji stiskl.

„Já jsem Cat, těší mě.“ Nevím proč, ale moje tváře hořely.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Královské povinnosti - 7. kapitola:

2. Kathleena přispěvatel
16.02.2018 [18:36]

KathleenaPěkně se nám to komplikuje, to se mi líbí. Emoticon Emoticon Mimochodem, ty šaty jsou super. Emoticon Emoticon Moc pěkná kapitolka, jen tak dál. Emoticon Emoticon Emoticon

1. Johanka
14.02.2018 [19:56]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]


Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!