Lissa a Jesse, jak krásně to zní.
13.10.2010 (18:00) • Peyton • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 717×
2. kapitola
Je den. Sedím uprostřed ničeho a koukám na svět kolem sebe. Hned potom, co Terry odešla jsem se rozhodla jít na kopec „Snů“. Chodívala jsem tady jako malá s mámou a tátou. Býval tu velký kolotoč, na kterém jsme se točili. Doteď si pamatuji ten pocit, který se mě zmocňoval, když jsem se na něm točila. Taková radost, naděje, sny. S mámou jsme se vždycky držely za ruce a křičely radostí. Vlasy nám poletovaly na všechny strany a mi se radovaly. Teď už se nemám z čeho radovat. Všechno je pryč. Všechno odešlo, a to i s mými rodiči. Jsem tu sama.
Sedím tu už několik minut a koukám na naše město. Trochu se zatahovalo, ale mě to bylo jedno. I kdyby pršelo, já to přežiju. Myslím na Terry, co tak asi dělá. Jestli se raduje nebo je naštvaná. Nebo jestli není zklamaná, protože to bych si typla. Wolfi je podle mě peknej grázl.
Lehla jsem si do trávy, která byla nažloutlá a suchá z toho horka, které tu celý ten týden byl. Cítím, že za chvíli začne pršet a bouřka s ním přijde co nevidět.
Jako by mě nebe slyšelo a po chvíli se na mě začalo snášet několik kapek deště. Po ruce mi kapky stekly mezi prsty a já se otřásla zimou. Kdo by to řekl, že mi bude zima. Snažila jsem se nemyslet na zimu, která se mě zmocňovala a zavřela jsem oči a po chvilce usnula.
Xxx
„Jsem zpátky!“ zavolala jsem na tetu. Šla jsem chodbou do obyváků.
„To vidím,“ odpověděla. Seděla na gauči a sledovala nějaký film. Sedla jsem si k ní a chvíli se snažila pochopit děj filmu.
„Na co to koukáš?“ zeptala jsme se nakonec.
„Král Artuš.“
„Aha, tak to jdu.“
„Proč?“ Ještě mě zastavila, než jsem vyšla z obyváku.
„Už jsem to viděla,“ zamumlala jsem a šla do svého pokoje. Cestou jsem si řekla, že zavolám Terry, co rande.
Jakmile jsem vešla do pokoje, vzala jsem telefon a vytočila její číslo.
„Haló?“ ozvalo se po druhém zvonění.
„Ahoj, tady Lissa! Co rande?“
„Byla to krása, nemůžu se dočkat, až se sejdem znovu.“ Málem to se mnou seklo.
„Jdeš s ním na rande znovu?“
„Jo, pozítří a neuvěříš mi, koho jsme potkali,“ řekla.
„Ne, koho?“ zeptala jsem se se smíchem.
„Jesse a neuvěříš mi, co jsem ti domluvila,“ zapěla. Ne, ne, to neudělala!
„To nemyslíš vážně!“ zakřičela jsem.
„Ale, ano. Zítra máte rande.“
„Terry! Nikam s ním nepůjdu!“
„Ale nekecej! Vím, že se ti líbí a je fakt milej a hezkej. Věř mi, bude to legrace. Půjdeš, že ano?“ žadonila. Zmocnily se mě dva pocity. Ten první byl strach. Strach z toho, že někam půjdu s Jessem. Vždyť ho skoro neznám a vůbec se divím, že chce někam se mnou jít. A Ten druhý pocit byl radost. Chce někam se mnou jít. Přectava, že spolu někam půjdem je nádherná. Možná by mi i prospělo, někam s někým zajít. Přece se nemůže nic stát.
„Lisso? Jsi tam?“ ozvalo se po chvíli v telefonu. Úplně jsem zapoměla na Terry.
„Jo, jo, jsem.“
„Tak co půjdeš?“ Vzdychla jsem.
„Jo půjdu, ale jestli se něco stane, tak tě asi zabiju.“ Zasmála se do telefonu.
„Beru to na vědomí.“ Potom se náš rozhovor vrátil k jejímu rande. Vypadalo to, že Wolfiho moc dobře nezmám, protože, tak, jak se choval mi bylo podezřelé. Byl až moc jiný.
Konečně náš rozhovor skončil, a tak i náš den. Šla jsem dříve spát, protože je zítra náš den s velkým D a taky hodina H. Píšeme z chemie. Já a chemie nebudeme nejspíš nikdy kamarádky.
Xxx
Ve škole byl rozruch jako vždycky. Hned, jak jsem uviděla Annu u skříňky, šla jsem hned za ní. V uší měla sluchátka a zpívala si. Zasmála jsem se a ještě chvíli ji poslouchala.
„Where nothing ever happens... and I wonder,“ zpívala si a nevšimla si mé přítomnosti. Zaklepala jsem na její rameno a ona se na mě s úsměvem otočila.
„Ahoj,“ pozdravila a sundala si jedno sluchátko z ucha. Kývla jsem na pozdrav.
„Co to posloucháš?“
„Písničku,“ zavtipkovala.
„To vím, ale jakou?“
„Lemon tree od Fools Garden,“ zazpívala a vrátila se ke svému zpěvu. To je celá ona.
„Asi ji znám, ale musela bych ji slyšet.“ Zničeho nic se za námy objevil Jeremy.
„Zdravím, dámy.“
„Ahoj,“ řekly jsme naraz s Terry. Společně jsme se rozešli do třídy. Dnešní den jsme skoro pořád spolu. Ne, že by se mi to nelíbilo, naopak jsem ráda.
Cestou jsme narazili na Wolfiho s Jessem. Jeremy a Terry se ihned začali bavit s Wolfim, zatímco já a Jesse jsme zaostávali za nimi a vůbec nemluvili.
„Ahoj,“ ozvalo se po chvíli od něho. Překvapeně jsem na něj otočila hlavu. Zadržoval smích, nejspíše z mého výrazu.
„Ahoj,“ zamumlala jsem. To jsem zvědavá, jak se dnešní den bude vyvíjet.
Další
Autor: Peyton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Diskuse pro článek Kolotoč snů - 2. kapitola:
*Fajn. Takže máš přesně 14 dní na to, abys článek dodělala. Po měsíci se články mažou. Dej si na to pozor a dodělej ho.
Nikol18: Jasně. Akorát, minule jsem to taky neměla dopsané, ale to je jedno.
*Skvěle. Jen jsem si nebyla jistá, po prvním článku. Lepší by bylo, kdybys článek vkládala hned, ano?
Nikol18: Kapitola není celá, ještě jsem ji nedodělala. Vím kolik má mít slov a meboj se, vím, že mám zaškrtnout "článek je hotov".
*Až bude článek hotov a v potřebné délce 500 slov, nezapomeň zaškrtnou "článek je hotov".
Přidat komentář:
- Budu tam
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!