Když se svět točí kolem někoho se jménem Hedwika - 13. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

„Tak co Dwen, půjdeme také do ložnice?" Tak ne, ještě jsem nebyla dost opilá. Vzala jsem jí lahev a dopila poslední čtvrtinu. Pravda, lahev byla malá, ale i tak jsem měla kolem dvou promile. Tak teď už jsem snad dost opilá. I když... Naposledy jsem si cvakla.
„No, tak jo, ale budeme se muset podpírat. Obávám se, že se mi bude trochu točit hlava," řekla jsem a pokusila se vstát. Úspěch. Stála jsem. Ona však byla ještě obratnější. Holt musí umět držet rovnováhu. Nebo ne? Stejně jsme se musely držet, aby jsme došly do ložnice. Trochu se mi motalo hlavou, co se asi bude dít? Snad nic. Doklopýtaly jsme do ložnice a já pro vlastní dobro a svědomí nechala promluvit moduly.
Normální: Hej, pojď se přepout to nedám. Co po mě bude ta holka chtít? Moje svědomí to neunese!
Nadpřirozený: Tak mě přepni, já si to užiju ať to bude, co to bude!

10.06.2012 (20:00) • Aliska • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 903×

„Slečno Hermannová, oznamuji vám, že jste byla úspěšná a že jste přijata na gymnázium Jana Keplera," přečetl Postrach list papíru a já nevěděla koho dříve obejmout. Vybrala jsem toho prvního na ráně: Tobiáše. To bylo nadšeného jekotu a nejen z mých úst. Nikdo nečekal, že mě vezmou, až na Postracha. No jo, věděl, proč mi tehdy dal ten skútr. Žádná Babetta, ale skútr. Janička ječela nejvíc. Zvláštní, i přesto , že je o pouhých osm let starší je jako moje máma. A Tomislav jako můj táta. Uff... Postrach je můj dědeček a Kristýna babička. To je teda pěkný... Ale mě to vyhovuje. Mise skončily, jsem volná a uvažuji o tom, že se na všechno vykašlu a vyloučím jeden ze dvou modulů, ale to nechme na potom.

Když jsme doječely, Postrach si vzal slovo:

„Dwen, chtěla bys být Noční klub?" zeptal se a to pro mě byl ještě větší šok. Znamená to výcvik, mistrnou spolupráci a... vzdát se nadpřirozeného modulu na dobu určitou. Při výcviku nesmím mít aktivovaný nadpřirozený modul, prý protože bych potom nebyla připravená na situaci, když se mi při boji deaktivuje. Tak mi to řekl hlas, ovšem já neváhala. Chtěla jsem být Noční klub. Znamenalo to pro mě mnohem více akce, kontaktu s ostatními a zapojení do aktivit. Do teď jsem celé dny seděla v pokoji. Nevídala jsem se s ostatními a nic o nich nevím, až na Tobiáše.

„Chci," řekla jsem.

„Tak to musíme všechno oslavit!" vykřikla Mazlík a Postrach se trochu začervenal. Pořád se stydí za tu oslavu mých narozenin. Stále si vyčítá to spaní s lahví v ruce na pohovce. Ovšem slavili jsme...

„Mazlíku! Mazlíku! Podej mi tu vodku!" vykřikla jsem. Mazlík vzala ze stolu lahev, ducla vedle mě na gauč a obrátila do mě lahev. Nebránila jsem se a vypila asi čtvrtinu celé lahve. Ostatní jen nadšeně pištěli a když Mazlík lahev odtáhla, znovu od nás zcela odpoutali pozornost. Tomislav zpíval, Ulrich tancoval, Janička rozlévala panáky a všichni pili. Zase se to zvrhlo, jak jinak. Náš vztah s Tobiášem již zcela vychladl, ale ne nějakou hádkou, prostě jsme spolu už nic neměli. Ovšem i přesto Tobiáš ducnul vedle mě. Seděla jsem mezi Mazlíkem a Tobiášem a oba doráželi. Tobiáš asi trochu víc, ale přes ten šok, že mě zajíždí rukou pod sukni moje sesterská lesbička jsem soustředila hlavní pozornost na ní. Bylo mi divně, ale zároveň hezky. Potom jsem usoudila, že je to tím, že jsem málo opilá a řekla:

„Podáš mi prosím ještě tu vodku?" Mazlík byla pohotová a znovu do mě obrátila lahev. Po další čtvrtině už jsem byla v pohodě. Ostatní už spali. Zvláštní... netrvalo to ani patnáct minut a všichni už si šli lehnout. Až na mě, Tobiáše a Mazlíka. Asi byli unavení. Byla jsem ráda, že si vůbec šli lehnout. Jediný, kdo to nedal byl Teodorik, který ležel (jako minule) pod stolem. Tobiáš mě políbil na tvář a také se odebral do ložnice. Vzdal to. Asi pochopil, že s ožralým prasetem nic mít nechci i kdybych to mohla svést na alkohol. Měl se projevit předtím. Mazlík si ještě (hodně) lokla vodky a řekla:

„No, tak jo, ale budeme se muset podpírat. Obávám se, že se mi bude trochu točit hlava," řekla jsem a pokusila se vstát. Úspěch. Stála jsem. Ona však byla ještě obratnější. Holt musí umět držet rovnováhu. Nebo ne? Stejně jsme se musely držet, aby jsme došly do ložnice. Trochu se mi motalo hlavou, co se asi bude dít? Snad nic. Doklopýtaly jsme do ložnice a já pro vlastní dobro a svědomí nechala promluvit moduly.

Normální: Hej, pojď se přepout to nedám. Co po mě bude ta holka chtít? Moje svědomí to neunese!

Nadpřirozený: Tak mě přepni, já si to užiju ať to bude, co to bude!

Tak jsem přejela prstem po tetování. Přeměna trvala asi vteřinu. Mazlík hupsla na postel.

„Jé, ty oči a ty vlasy a ty rty!! Wow!" jásala. Jen jsem se usmála a sundala si lodičky.

„Můžu tu přespat? Moje žena už asi spí a já ji nechci rušit," řekla Mazlík, ale stejně si už sundavala silonky.

„Jasně, vždyť mám letiště!" řekla jsem a rozpustila vlasy z gumičky. No jo, nadpřirozený model se nebál strávit noc v jedné posteli s ortodoxní lesbičkou. Můj normální modul by utekl.

„Jdeš první do sprchy? Chceš pučit nějakou noční košili?" zeptala jsem se a vytáhla z komody noční košile.

„Jdi první. Nebude ti vadit, když budu spát nahá?" To už by normální modul omdlel. Ovšem jen normální modul.

„Jasně, já taky spím nahá," řekla jsem a zalezla do koupelny. Byla jsem ráda, že už mise skončily. Kdyby mi teď hlas do ucha zaskučel: Ahój! Tak bych si ho vypíchla z ucha. Mise byly až přehnaně nudné. Proběhlo mi hlavou a sundala jsem si šaty...

Horká sprcha mě uklidnila a já vylezla regenerovaná a naprosto odhodlaná. Modul si dobyl sebevědomí (měl ho zcela plné, ale ještě si ho dobyl) a v ručníku jsem vyšla z koupelny. Minula mě Mazlík a zavřela se v koupelně. Sundala jsem si ručník a zalezla pod peřinu. Vylouplo se ze mě pěkný kvítko a kupodivu jsem to nechtěla měnit... V tu chvíli jsem si připadala jako Lady gaga v klipu k písničce Telephone... Chtěla jsem být odvázaná a svobodná...

Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování