OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Kdo s koho! - 14. kapitola



Kdo s koho! - 14. kapitolaStále zamotanější případ Věrného Diváka a poněkud šokované probuzení.

14. kapitola

„Děkuji,“ bylo to jediné, co dokázal říct, lehce natočil hlavu na stranu a rty ji jemně políbil na tvář. Chloe se od něj nepatrně odtáhla a hleděla mu upřeně do očí. Bylo vážně zvláštní, kolik krátkých okamžiků stačilo k tomu, aby si k sobě nalezli cestu, aby se navzájem pochopili. Dva naprosto odlišní lidé, bytosti, které by se snad za normálních okolností ani nemohli potkat. Život byl vážně jednou velkou ironií, vyvstalo jí na mysl těsně předtím, než stáhla ruce z Cameronova krku a místo toho je přesunula na jeho tváře.

„Nemáš za co,“ zašeptala do jeho rtů a hned nato se k nim přisála ve vášnivém polibku. Polibku, který se pro ně pro oba stal odpovědí na všechny zbloudilé otázky, které je bez ustání zahlcovaly. Odpovědí na věci, které nebylo tak jednoduché vyslovit a ještě dlouho nebude. „Co kdybys mi připomenul, kde že jsme to vlastně skončili?“ pronesla s lapajícím dechem, který způsobila především jeho dravost, se kterou se ji rozhodl podmanit.

Cameron se šibalsky ušklíbl a prsty tentokrát už ne tak jemně nahmatal její ztvrdlé bradavky. „Že by tady?" zeptal se jí šibalsky, a než se Chloe vůbec stačila nadát, převalil ji na záda a podvědomě se uvelebil mezi jejíma nohama.

„Přesně tady," zašeptala sotva ovládatelným hlasem, když se Cameron dotkl jejího plochého bříška a dlaněmi začal nenápadně prozkoumávat i tu citlivou část jejího těla pod kalhoty. Chloe se ještě víc prohnula a prsty nepřestávala mnout jeho mocné svaly, které se pod jejími doteky tak odevzdaně napínaly.

„Jsi tak hlaďoučká, tak měkká," říkal, zatímco se mu podařilo ji zcela zbavit kalhot a prsty téměř posvátně obkreslovat její lýtka, stehna a v neposlední řadě i boky. „Naprostý protiklad mě," zašeptal až tak tiše, že Chloe jeho slova málem přeslechla, ale jen málem.

„Mně se ale líbí tvá tvrdost, ještě nikdy jsem nepotkala muže, který by se ti jen náznakem podobal. V tom byl evidentně celý ten problém," zašeptala a v návalu velkého očekávání zadržela dech. Cameron ale namísto, aby se pustil do toho, co chtěla nejvíc, čili zbavení jí toho posledního kousku oblečení, jen přemýšlivě zkrabatil obočí a nechápavě se na ni zahleděl.

„Jak to myslíš?" ptal se jí mezitím, co si pohrával s krajkou, kterou byly lemovány její spodní kalhotky. Chloe jen ztrápeně zasténala a nevěřícně vyvalila oči. To myslel vážně? Jak dlouho ji chce ještě trápit, zatraceně!

„Jak myslím co?" tázala se ho s očima nehnutě zaměřenýma na jeho prstech, jimiž kroužil po jejím podbřišku a tím zároveň způsoboval palčivou touhu, která se shromažďovala převážně mezi jejíma nohama.

„Že jsi ještě nikdy nepotkala muže, jako jsem já?" zeptal se jí zpříma a nedočkavě čekal na její odpověď.

„Tak, že se v mém životě vždy vyskytovali jen muži, kteří byli prakticky stejní jako já. Nebyli to doopravdoví muži, muži, se kterými bych mohla počítat," pokoušela se mu vysvětlit, a jak tak hleděla na jeho obličej, který v momentě naplnilo skryté poznání, zdálo se, že se jí to i podařilo.

„Hm… takže já jsem doopravdový muž, jo?" tropil si z ní žerty a lišácky se na ni usmál. Nevěděl proč, ale její slova ho potěšila, moc potěšila. Líbilo se mu, když se o něm takto vyjadřovala hlavně proto, že to byla opravdu pravda.

„Tím si budu jistá až poté, co uděláš to, co udělat máš!" Zlověstně přimhouřila oči, což Cameron ocenil jen pronikavým smíchem, a než se Chloe vůbec stačila nadát, nadzvedl jí boky a mrštně z ní stáhnul kalhotky.

„Jak si přejete, madam," zabroukal a prsty přejel po horoucím středu jejího ničím nekrytého ženství.

„Ano," zasténala tichounce Chloe, křečovitě zavřela oči a otevřela ústa v dalším blaženém povzdechu. „Přesně tak," zašeptala, když Cameron začal v pravidelných tazích mnout její vlhké pohlaví a přitom jazykem opisovat puls, co se tak divoce projevoval na jejím krku. „Nepřestávej," zakňourala, když dvěma prsty pronikl do jejího těla a začal ji cíleně zpracovávat. „Ach," zamručela, obtočila boky kolem jeho pasu a tím si ho zároveň stáhla na sebe.

Cameron se tlumeně zasmál, naposledy ji líbnul na krk a zahleděl se jí upřeně do očí. „Dortíčku, jestli chceš, abych pokračoval, uvolni své sevření." Poukazoval na ten fakt, že ho svým nespoutaným krokem obrala o veškeré šance dopřát jí rozkoš, po které tak prahla.

„Já… já… chci tě cítit," zaprotestovala a ani jí tak moc nevadilo, že ho uvěznila ve svém náruživém objetí s jeho prsty stále tam, kde jí dělaly nesmírně dobře. Cameron se pobaveně ušklíbnul, a než Chloe vůbec stačila zamrkat, už stál na nohou a soukal se z kalhot. První, co jí projelo jako blesk z čistého nebe, byla ta prázdnota, kterou ucítila nejen v lůně, ale i podstatě.

„A taky budeš," odpověděl jí a pokračoval ve svém svlékání. Chloe nemohla odtrhnout oči od jeho mrštných pohybů, které byly ale ve skutečnosti naprosto obyčejné. Žádné natřásání, žádné hraní si na něco, čím doopravdy nebyl. Tenhle muž byl zaručeně úplně jiný, než kdokoli koho kdy potkala. Pohledem sklouzla na hluboké jizvy, které se mu táhly od žaludku až po prsa a vypadaly jako důsledek vážného popálení. Cameron, aniž by o ni snad zavadil pohledem, se zhluboka nadechl.

„Jestli sis to rozmyslela, stačí jen říct a můžeme hned skončit." Dlaní si nervózně prohrábl vlasy. Slova to byla sice krásná, ale nechtěl si ani představit, jak moc by se musel přemáhat, kdyby opravdu řekla to, čeho se obával ze všeho nejvíc.

„Proč bych si měla něco rozmýšlet? Jsem si dobře vědoma toho, co chci," řekla ohnivě a na důkaz toho vysunula tvrdohlavě bradu, což v jejím případě vypadalo vážně roztomile.

„Dobře, to je dobře," říkal Cameron, stáhnul si z nohou černé ponožky a bez jediného zaváhání se na ni opětovně položil.

„Já vím, že je trochu pozdě se na to ptát, ale bereš něco… ehm… chci tím říct, potřebujeme nějakou ochranu?" dostal ze sebe nakonec s obtížemi, tohle téma mu totiž nebylo vůbec příjemné. Chloe se nepatrně zasmála, když spatřila tu lehkou červeň, která polila jeho tváře a směle ho poplácala po holém zadku.

„Ano, beru něco," schválně použila toto nespecifické slovo, stejně tak jako on. Líbilo se jí ho přivádět do rozpaků, vážně líbilo.

„Bavíš se dobře?" zeptal se jí podrážděně a stejně tak i přimhouřil oči.

„To záleží na…“ V její řeči ji zcela zastavily Cameronovy prsty, které se vrátily k láskání její spodní partie.

„Záleží na čem?" zašeptal jí do ucha a hned nato mezi rty vsál její citlivý ušní lalůček společně s perlovou náušnicí.

„Na… na…“ chtěla ze sebe dostat, ale jeho doteky, které začínaly být každou vteřinou čím dál tím víc náruživější, jí toto počínání zcela odbouraly.

„No?" Nepřestával ji trápit. Chloe jen přerývavě zavzdychala, když se tváří otřel o její podbřišek a rty dotkl jejího nejcitlivějšího místa.

„Prosím," zasípala a křečovitě zaťala pěsti, nevěděla, jak dlouho ještě toto jeho nekonečné laskání vydrží bez toho, aby dočista ztratila hlavu. Cameron se ještě několik dlouhých vteřin utápěl v jejích lesklých, vášní a chtíčem naplněných očí, než se nad ní nakonec slitoval, sklonil hlavu a jazykem začal dráždit její citlivý klitoris.

„Ano!" zavzdychala Chloe a prsty se dotkla jeho horkého penisu, který mu tak zběsile pulzoval mezi nohama. Cameron jen překvapeně vsál vzduch do plic a naprosto strnul.

„Ale copak? Myslel sis snad, že to jen ty máš právo na to mě dočista zbavit slov?" zachraptěla a nadále nepřestávala v hlazení té sametové délky, co se tak honosně tyčila do výšky.

„Tak to by myslím stačilo," pronesl chvějícím se hlasem a nemotorně odstrčil její pokušitelské prsty.

„Ale no tak! Vždyť to teprve teď začínalo být zajímavé!" pravila na oko hravě, a i přesto, že se pokoušela udržet seriózní obličej, jeden malý, pobavený úsměv ji nakonec prozradil.

„S tím si, prosím, dovolím nesouhlasit, jelikož až teď to začne být zajímavé," řekl tajemně, popadl do dlaně svůj penis a žaludem pohladil její horkost, která ho vábila snad ještě jako nic, s čím se doposud setkal.

„Víc," zakňourala Chloe a boky se mu snažila vyjít vstříc, což Cameron ocenil jen spokojeným zamručením.

„Vydrž," nabádal ji mezitím, co se snažil nalézt tu nejlepší pozici a… a ano! Tohle je ono! pomyslel si a dlaní si z čela otřel pár kapiček potu, které jen svědčily o jeho soustředění.

„Tak už mě víc nenapínej!" vykřikla Chloe a náhle doslova ztratila řeč, když se jeho tlustý, dlouhý penis začal nořit do jejích ženských záhybů. Cítila se tak plná, tak těsná, že se pomalu bála i pohnout, aby tento okamžik dočista nezničila.

„Sakra," zaklel Cameron, jelikož ani jedna jediná představa, kterou o ní měl, nezahrnovala ten fakt, že bude tak zatraceně těsná! Svírala ho jako pěst! Téměř se bál pohnout, aby jí neublížil! „Dobře," promlouval sám k sobě a zároveň se tím pokoušel uklidnit. Chloeniny cílené pohyby, které se mu ale prozatím dařilo zadržovat křečovitým držením jejího zadečku, mu k tomuto klidu zrovna nepřispívaly.

„Tak už se přeci pohni!" vykřikla, a zatímco nohy nepřestávala objímat jeho boky, zaryla mu nehty do ramen. Cítila se tak frustrovaně! Potřebovala jeho pohyby pomalu stejně jako vzduch k dýchání! Stávaly se pro ni otázkou přežití.

„Dobře, řekla sis o to sama," zachraptěl Cameron s posledními zbytky sebeovládání a s velkou námahou se v ní poprvé pohnul. Chloe jen blaženě protočila oči a ještě zesílila sevření kolem jeho boků. Bylo to tak dobré! Tak zatraceně příjemné! Cítit ho v sobě a odevzdat se jeho nadvládě, jeho dominanci!

„Jsi tak těsná!" pravil Cameron a znovu se v ní pohnul. „Tvé sevření je téměř bolestné," dodal ještě a poskytl jí pár přírazů. S každým tahem, který jí dával, si připadal volnější, jako by si na něj snad její poševní svaly začínaly zvykat a přijímat každičký milimetr jeho šířky s vítanou radostí.

„Hlouběji," zašeptala téměř neslyšným hlasem. Cameron ale její slova přesto zaznamenal a dal jí přesně to, o co si řekla.

I když to pro něj byl opravdový šok, užíval si ten pocit, že ji může držet v náručí a dávat něco zvláštního, něco, co mohlo a navždy zůstane jen mezi nimi. Nikdo jim už nikdy nebude moci ukrást tyto okamžiky, jelikož to byly jejich okamžiky.

Že se mu ten život ale pěkně komplikuje, pomyslel si hned, jak pohlédl do vášní staženého obličeje ženy pod sebou. Když se poprvé setkali, nemohli se prakticky vystát, každé jejich střetnutí končilo hádkou, pobaveně se ušklíbl. Pamatoval si, že v těch nejvíce vypjatých situacích si ze všeho nejvíc přál, přitisknout se k jejím ústům a tím ji zároveň umlčel. Mnoho svých chvil věnoval dokonce i představám toho, jak by se asi tak tvářila, kdyby to udělal. No… a teď, po těch nekonečně dlouhých měsících utrpení, to má konečně možnost zjistit.

Zahleděl se na její rty a vášnivě ji políbil. Chloe jen zběsile zalapala po dechu a jeho polibek váhavě opětovala. Byl to ostatně jejich první, opravdový polibek. Hladová touha dvou lidí, kteří se rozhodli utěšit jeden druhého v žáru své vlastní smyslnosti.

Ó můj bože! Chutnal tak skvěle, tak nepřekonatelně! Svou prudkostí jí připomínal vodu v jezeře, která se i navzdory lidskému vlivu nikdy zcela nezastaví. Užívala si jeho podstatu, tak moc si ji užívala. Bylo vážně zvláštní, že za celou tu dobu, co ho měla prakticky před očima, nepřišla na to, jak výjimečný ve skutečnosti byl. Samozřejmě, že měl i nějaké ty mouchy, ale buďme upřímní, kdo neměl?

„Už to moc dlouho nevydržím," pronesl ochraptěle Cameron a boky nepřestával ve zběsilém tempu narážet do těch jejích. Chloe se k němu přimkla snad ještě těsněji a ucítila, že i na ni začínají přicházet první vlny orgasmu. „No tak, poddej se tomu," šeptal jí do ucha a vlhkými rty přejel po její potem vlhké sanici. Chloe jen nezřetelně zamumlala, a když už si myslela, že ta rozkoš, kterou jí dával, nemůže být intenzivnější, zajel do ní tak hluboko, až si nebyla vědoma toho, kde on končí a ona začíná.

Před očima se jí udělaly mžiky a ona nebyla schopna vnímat nic jiného než vlny rozkoše, které se šířily každičkou částečkou jejího citlivého těla. Rozkošnicky zasténala a rty se přisála k jeho tváři, čistě a jen proto, že s ním potřebovala splynout i na jiné živočišné fázi, než jen té sexuální. Potřebovala mít ten pocit, že je s ní propojený i duševně.

„Jak se cítíš?" zamumlal ospale Cameron, a i když mu to bylo z nějakého, pro něj zcela neznámého důvodu nepříjemné, lehce se od ní odtáhnul a zahleděl do jejího spokojeného obličeje.

„Perfektně," zapředla stále ještě omámeně Chloe a dlaní začala projíždět jeho krátké, tmavé vlasy.

„Hm…“ zašeptal neutrálně, což Chloe donutilo zostřit pozornost. Lehce se nadzvedla na loktech a upřeně se zahleděla do jeho obličeje.

„Co se děje?" ptala se ho s obavami, které se jasně zračily v jejím hlase.

„Nic," odpověděl jí Cameron a snažil se vyhnout jejímu pohledu. Necítil se totiž zrovna dvakrát příjemně, když ho takto skenovala.

„Nelži," zabroukala a prstem se pokoušela vyhladit tu pochmurnou vrásku, co se mu utvořila mezi obočím.

„Já nelžu, jde jen… jde…“ o nás dva, dokončil svou větu už jen v duchu, jelikož si tématem, na které chtěl tak strašně moc zavést řeč, nebyl vůbec jistý. Což ho samozřejmě, jak se patří, vytáčelo. A když se tak nad tím vším zamyslel, došel k názoru, že vše, co se týkalo této ženy, ho vytáčelo! Nejenže vůbec nevěděl, jak se má v její přítomnosti chovat a bez ustání si připadal jako blázen, ale k tomu všemu si připadal jako šťastný blázen! Vždyť… to přeci vůbec nedávalo žádnou logiku, sakra!

„O co?" ptala se ho zvědavě a očima těkala po jeho obličeji, jako by se v něm snad pokoušela nalézt odpovědi na své otázky.

„O to, že se to teď mezi námi snad ještě víc zkomplikovalo," rozhodl se s ní podělit s touto poupravenou verzí jeho skutečných obav.

„Komplikace jsou někdy zábavné," řekla neutrálně a unaveně zazívala. „Co kdybychom to probrali později? Teď bych si potřebovala trochu odpočinout," zašeptala s téměř zavřenými víčky. Nechtěla přemýšlet pesimisticky a obzvlášť ne teď, když se cítila tak zatraceně dobře. Ještě víc se k němu přitiskla a s myšlenkou na to, že to, co mezi nimi právě proběhlo, bylo něco neobyčejného, něco co nemůže jen tak skončit, s úsměvem štěstí, který se tak znenadání objevil na jejích rtech, usnula.

Cameron ještě chvíli nevěřícně pomrkával a přetočil se na bok. Chloe se důsledkem tohoto pohybu ještě víc rozvalila na jeho velké hrudi a spokojeně zamlaskala.

Opravdu nevěděl, co si má o této ženě myslet. V jednu chvíli mu připomínala Pandořinu skříňku a v té druhé krotkou poddajnost ženy, jež byla ukryta až na samém dně tohoto nebezpečného artefaktu. Nejsložitější hlavolam, který jen čeká na to, kdy bude objeven, kdy bude pochopen.

Beznadějně si promnul čelo a naposledy se zahleděl do její poklidné, spánkem naplněné tváře. Její horký dech ho tak příjemně šimral na kůži a nahé tělo připomínalo to, co se mezi nimi odehrálo.

Komplikace jsou někdy zábavné, připomněl si její slova a stejně tak jako ona se oddal blaženému spánku po boku ženy, která ho mátla stejně tak jako aprílové počasí.

 

Spojené státy americké, Kalifornie, San José v ten samý čas

„Ta chvíle námi vysněná, už čekání je zproštěná, vůlí Boha zhmotněná do milostného břemena. Tak nestůj ve stínu poznání, pojď a vyslyš poslání, které je tu nad námi a zjednává pokání," nepřestával si opakovat shrbený muž, zatímco se ukrýval ve stínu staré zvonice a dalekohledem pozoroval skupinku mužů, kteří už minimálně dvakrát prohledali celý hřbitov a stále neviděli to, co měli prakticky přímo pod nosem.

„Jsou tady, můj pane, přesně tak, jak jsme plánovali," zamumlal a pohlédl na starou, dřevěnou lavici, na níž seděl jeho pán.

„Přišel čas na to, abychom se připravili," byla jeho další slova, která pána přiměla vstát a pomalými, vyrovnanými kroky dojít až k jeho osobě.

„Všechno má svůj čas, můj věrný služebníku. Čekal jsem moc dlouho na to, abych byl nyní zbrklý," pověděl mu a nahlédl přes Kevinovo rameno na pochmurný hřbitov, z něhož pramenila stejně bezmocná aura jako z něho samého.

„Máte naprostou pravdu, můj pane, máte naprostou pravdu," pravil zhrublým hlasem a kulhavou chůzí se rozešel k tajným schodům, které se nacházely za širokým obrazem Ježíše Krista a vedly z horní části zvonice až do samotného podzemí kostela.

„Přinesl jsi vše, co jsem ti přikázal?" ptal se ho pán, zatímco popadl hořící pochodeň, která byla zavěšená na omšelé zdi, navrátil obraz zpět na své místo a tím zároveň ukryl vstup, o němž věděli jen oni dva.

„Přesně jak jste si přál," odpověděl mu Kevin, když sestoupil z posledního schodu točitého schodiště, prošel úzkou chodbou a sáhnul po zrezlé klice dřevěných dveří, které se skřípáním otevřel.

„Výborně," řekl pán, s pýchou pohlédl na prostornou místnost s plápolajícím krbem a koženým křeslem, které se společně s ještě několika pokoji pyšnilo, jeho pravým domovem, domovem, který s Kevinem sdíleli.

Znovu se soustředěně rozhlédl a zaměřil pozornost na popraskané zdi, z nichž se na některých částech odlupovala zemina. Zákeřně se pousmál a blaženě zavřel oči. Když tak nad svým obydlím přemýšlel, došel k názoru, že nemohl nelézt lepší úkryt. Tato podzemní katakomba, byla jako stvořená pro člověka, jako byl on, pro člověka, jimž se stal. Poskytovala mu vše, co potřeboval, ochranu, bezpečí, ale především anonymitu.

 

Kalifornie, San José, 300 Curtner Avenue, Home of Peace Cemetery, o tři hodiny později

„Dobře tedy, takže podle nejnovějšího geodetického měření, by se tu mělo vyskytovat zhruba devět krypt, z toho dvě z nich jsou zasypané a zcela nepoužitelné," zamumlal Murphy hned, co se společně s Robertem, Gabrielem a jeho teamem po dlouhém bádání vrátil zpět z kanceláře a nyní na kapotě služební dodávky rozložil mapu, kde byla červenými křížky označena místa, o nichž právě hovořil.

„To není zase až tak moc," pronesl hnědovlasý detektiv s jednodenním strništěm a služební vestou, která měla v úrovni jeho hrudi na pravé straně natištěný znak federálního oddělení.

„Nezbývá mi nic jiného, než s vámi souhlasit, Rogersi," reagoval na jeho slova pohotově Murphy a zadumaně se poškrábal na zátylku. „Abych pravdu řekl, vše se mi to zdá až moc jednoduché," dodal a nervózně si skousl spodní ret. „To je ovšem ale jen můj názor a teď abychom se pustili znovu do práce," pravil a ukázal na tři muže, kteří postávali necelé dva metry od něj. „Foster, Hughes a Brooks si vezmou na starost ty tři krypty, které jsou nejblíže kostelu," zavelel, na což muži jen souhlasně přikývli. „Oliver, Cooper a Torres ty tři, jež jsou náhodně rozmístěné po hřbitově…“ pohlédl na další trojici mužů, „… a Rogers tu, co se nachází u památečního stromu na druhé straně hřbitova.

„Spolehněte se, pane." Jako jediný mu dal svůj souhlas najevo slovně.

„Dobře, pokud je tedy všem vše jasné, pustíme se do práce. Já společně s Gabrielem a Robertem pro jistotu ještě prověříme i ty zasypané." Všichni přítomní jen souhlasně zamručeli a rozešli se směry, které jim Murphy zadal s jednou jedinou myšlenkou a to tou, že se jim snad podaří nalézt toho, koho hledali, Dominica Russella.

 

Kalifornie, hory San Bernardino, Big Bear Lake, o osm hodin později

„Tak to se mi snad jen zdá," pronesla ohromeně Phoebe, která společně s Julianem, s nímž strávila překvapivě příjemný večer, šokovaně postávala u rámu dveří a hleděla na Chloe a Camerona, kteří se rozvalovali na sedačce a byli přikryti jen lehkou, světle modrou dekou.

„Tohle je tady normální?" ptal se jí užasle Julian a hleděl na ni nevěřícnýma, blankytně modrýma očima, které ještě zdůrazňovaly jeho téměř bílé, blonďaté vlasy.

„Ne! Samozřejmě, že ne!" namítala pohotově Phoebe a sama tu scénou, co se před ní nacházela, považovala za něco zcela nemožného. Jak sakra… tedy věděla jak, ale… ale… nenacházela ta správná slova, která by jí dopomohla objasnit to, co se tu před ní právě nacházelo.

„Možná bychom je tak měli nechat a odejít dřív, než se pro…“ začal říkat Julian, než se stalo přesně to, co naznačoval.

Chloe ještě dobrou minutu jen zmateně pomrkávala a prsty přejela po Cameronově rameni, na kterém měla položenou tvář. Dozvuky včerejší noci do její mysli doléhaly s tak čistou přesností, že si je okamžitě vybavovala. Jako by snad mohla znovu cítit všechnu tu vášeň, kterou jí poskytnul, ten pocit blaženosti a klidu, co v její duši díky němu zavládl.

Na tom všem bylo ale stejně asi to nejpodivnější právě to, že ničeho nelitovala, což ji samozřejmě v první řadě dost šokovalo, ale i těšilo zároveň. Ať si to totiž ten velký chlap, na němž ležela, vůbec uvědomoval, včerejší nocí se pro ni vše změnilo. Už nebyla jen ta rozmazlená fiflenka, která je věčně se vším nespokojená, ne, ode dneška byla jen rozmazlená fiflenka, která ví, co chce.

Stále ještě ospalýma očima se zahleděla do Cameronovy poklidné tváře. Ví, co chce, a půjde se si za tím.

„Mohla bys mi, laskavě vysvětlit, co se to tady, zatraceně, děje?" tázala se jí naprosto nevěřícným hlasem Phoebe. Chloe sebou jen polekaně škubla a s otevřenou pusou zůstala nečinně zírat na Phoebe, která na ni koulila její nazlátlé oči. „Myslím, že by bylo zcela zbytečné se tě ptát, jak sis užila noc," pobaveně se ušklíbla a pohled zabodla do Cameronovy nahé hrudi. Chloe se trochu začervenala a ještě víc povytáhla deku, kterou přes ně Cameron přehodil.

„Já… um… no… věřila bys tomu, že jsme byli oba tak utahaní a společně usnuli na sedačce?" Zkoušela se z toho vyhrabat s trochou důstojnosti. Phoebe jen ironicky pokývala hlavou a založila si ruce na hrudi.

„Vážně? Nech mě hádat, ano? Ne jen, že jste byli utahaní, ale k tomu všemu se tady i rozbila klimatizace, tím pádem vám nezbylo nic jiného, než se zbavit veškerého oblečení," dopověděla, hraně spráskla ruce a na důkaz svých slov se rozhlédla po válejícím se oblečení na zemi.

„Jak to víš!?" reagovala na její slova tímto stylem Chloe a snažila se nasadit nevinný výraz.

„Věř mi, nebylo to těžké uhodnout a teď, myslím, že bychom se mohli přemístit do kuchyně, co na to říkáš, Juliane?" pronesla a otočila se na muže, postávajícího u zdi, kterého si Chloe všimla až teprve teď. Nevypadal na to, že by jí její životní styl zrovna schvaloval. Pohledem zabloudila zpět k Phoebe. Kde k němu, proboha, přišla! Vždyť to nebyl vůbec její typ! Na to byl až moc uhlazený a… a… slušný? Ano, to bylo přesně to slovo, které ho vystihovalo.

„Sakra," zaklela, když se Phoebe společně s jejím doprovodem vypařila z místnosti. Neměla před svou nejlepší přítelkyní žádné tajnosti, ale přeci jen, byla by raději, kdyby ji takto neviděla.

„Co se děje?" ozvala se po její pravici z nenadání tato ochraptěle položená otázka. Chloe si polekaně přitiskla dlaň na srdce a přes rameno se ohlédla na probouzejícího se Camerona.

„Jen to, čeho jsem se nejvíc obávala," pronesla sklesle, za to Cameron se pohotově narovnal a začal rozhlížet kolem sebe.

„Věrný Divák nás přeci jen našel! Kde je!?“ vykřikl a svým vycvičeným pohledem začal pátrat po potencionálním nebezpečí.

„Ale ne, uklidni se, nejde o Věrného Diváka, ale o Phoebe. Přišla sem a viděla… a viděla… no prostě nás dva," vyvracela mu okamžitě jeho domněnku a přitom se vše pokoušela uvést na pravou míru.

„Tak to jo," zachraptěl Cameron a hlavou plácl zpět na sedačku.

„A to je všechno? Jenom, tak to jo? Vždyť pokud se nepletu, já jsem ti tu právě sdělila, že nás tady moje nejlepší přítelkyně zrovna přistihla in flagranti, a ty na to řekneš jen, tak to jo?" Brala si to možná víc, než měla. Cameron si z obličeje stáhnul dlaň, kterou si překrýval oči a podezíravě stáhnul obočí.

„A tobě to snad vadí?" tázal se jí zaraženě. Chloe jen nechápavě zakroutila hlavou a stáhla rty do zamyšlené linky.

„Nerozumím," bylo to jediné, na co se zmohla, jelikož vážně netušila, co svými slovy myslí.

„Jestli je ti ta představa, že o nás a naší společně strávené noci ví tvá nejlepší přítelkyně, nepříjemná?" zeptal se jí narovinu a s kamennou tváří čekal na její odpověď.

Sice nevěděl proč, ale přál si, aby řekla ne. Že ničeho nelituje a už vůbec se za to, co se mezi nimi stalo, nestydí. Bude to z jeho strany možná znít poněkud pateticky, ale přesně takhle to cítil on. Nebylo by tedy špatné vědět, že jsou ohledně této skutečnosti na stejné vlně.

Když se totiž tak nad svým životem zamyslel, přišel na to, že toho už ztratil hodně. O to horší bylo přiznání si, že většinou vlastní vinou. Nechtěl tedy tuto svou nepříliš úspěšnou historii opakovat, a tak se tedy rozhodl hrát naplno. Za zkoušku přeci nic nedá.

„Samozřejmě, že ne!" bránila se okamžitě. Cameron si ji ještě chvíli zkoumavě prohlížel, než nakonec jen pevně přikývnul.

„V tom případě je tedy vše v pořádku," pronesl tak trochu zvláštně. Chloe jen zadumaně nakrčila nos a pokoušela se přijít na to, co svými slovy naznačoval.

„Jak to myslíš?" přála si vědět a ještě víc si kolem sebe obmotala tu tenkou deku, kterou jí Cameron i navzdory tomu, že se před ní rozvaloval naprosto nahý, přenechal. Chloe očima sklouzla na jeho hruď, zhluboka polkla a uhnula pohledem do strany.

„Že nám nic nebrání v tom tam jít a tvářit se naprosto v pohodě," seznámil ji se svou strategií a sjel ji zvídavým pohledem. „Co se děje?" ptal se jí s lehkým úsměvem, který se na jeho tváři objevil hned v ten moment, kdy poznal rozpaky, co naplnily její tvář.

„Nic," odpověděla mu možná až moc rychle Chloe a očima začala jakoby nic studovat strukturu svých dlouhých, červeně nalakovaných nehtů.

„Nelži, něco se děje," nedal jí jen tak pokoj, ještě víc se usmál a prsty si k sobě natočil její sklopenou bradu. Chloe byla tímto jeho gestem překvapená natolik, že dokonce zapomněla zavřít ústa. „No tak, mluv se mnou," promlouval na ni tiše. Chloe se zhluboka nadechla a pohlédla do jeho zájmem naplněných očí.

„Jsem zmatená," přiznala se mu nakonec hlasem, ve kterém se zračil chaos. Myslela si, že to bude daleko jednodušší. Přála si, aby to bylo daleko jednodušší! Osud jí to ale, jak se tak zdálo, nechtěl vůbec ulehčit. Připadala si tak nějak divně, právě díky tomu, že situace, ve které se momentálně nacházela, byla jiná. Naprosto odlišná od okamžiků, ve kterých se cítila jako ryba ve vodě, okamžiků, na kterých jí ve skutečnosti nezáleželo. To byl taky ten hlavní důvod, proč se teď cítila zvláštně, jelikož na tomto momentě jí záleželo, až moc záleželo. Nechtěla nic pokazit a zároveň se bála, že to všechno, co tak náhle cítila, pokazí ji. Úplně ji to zničí, když si nebude dávat pozor. Ó můj bože, byla tak zmatená, tak nejistá, jako ještě nikdy! Jako by se v ní praly dvě naprosto odlišné osobnosti! Jedna, která vedle sebe už konečně chtěla mít někoho, komu by mohla důvěřovat, na koho by se mohla spolehnout, a ta druhá, jež si těžce střežila svou nezávislost, točící se kolem všeho, co do nynější doby vykonala.

„A ty si snad myslíš, že já jsem na tom jinak? Opravdu si to myslíš?" tázal se jí zcela vážně a na důkaz svých slov ještě nadzvedl obočí, čímž své řeči dodal na serióznosti. „Jsem stejně vyděšený jako ty, troufl bych si tvrdit, že možná víc, jelikož, ať se mi to líbí nebo ne, jsi to ty, kdo v rukách drží celou mou budoucnost a ne…“ negativně zakroutil hlavou, „… nemám na mysli, jen mou práci, ale především osobní život," zhluboka se nadechl. „Nebudeme si nic nalhávat, oba moc dobře víme, že jsme se nemohli vystát už od toho okamžiku, kdy jsme se spatřili, ale alespoň za mě musím říct, že jsem k tobě vždy necítil jen nepřátelství." Sám pro sebe se pobaveně pousmál, když si jen vzpomněl na ty momenty, co by si ji nejradši přehnul přes koleno a hned po tom, co by jí důkladně naplácal, by s ní dělal i jiné, daleko zábavnější věci, které by jí znázorňovaly nejlépe s jejíma úchvatnýma nohama, obtočenýma kolem jeho boků.

„Ne?" ptala se ho zaraženě Chloe a upírala na něj překvapením rozevřené oči. Cameron při vidině jejího očividného šoku, který byl ale provázený i radostným zjištěním, neudržel hlasitý smích.

„Ne," odvětil jí jednoduše a měl co dělat, aby nevyhledal ty její šťavnaté rty a nezajal je ve vášnivém polibku.

„A co jiného jsi ke mně, tedy kromě nepřátelství, cítil?" zeptala se ho zvědavě a prstem začala kreslit drobná kolečka na dece, která zakrývala její stehna.

„Hm… opravdu bys to chtěla vědět?" zajímal se s perverzním zamručením, co se tak znenadání začalo linout z jeho úst. Chloe nadzvedla tvář, kterou do teď upírala na deku, a s nedočkavým polknutím pevně přikývla.

„Ano, chtěla," řekla velmi přesvědčivě. Cameron na nepatrný okamžik zavřel oči a v duchu napočítal do tří, když oči opětovně otevřel, zračila se v nich všechna ta potlačovaná touha, které mohl dát konečně volný průběh, touha, která Chloe dokonce na malý moment vyděsila.

„Neboj se, nikdy bych ti neublížil, víš to, že jo?" ujišťoval se, že jsou si této skutečnosti oba dva dobře vědomi.

„Ano," odvětila mu po chvilce, kdy si svou odpovědí byla naprosto jistá. Když totiž tak o jeho slovech přemýšlela, došla k uvědomění si, že byla pravdivá. Ostatně… měl už dost příležitostí na to, aby jí ublížil a nikdy to neudělal. A to dokonce i navzdory tomu faktu, jak strašně se k němu chovala! Když se tak zpětně zamyslela nad svým jednáním, nezbývalo jí nic jiného, než si vrážet pomyslné políčky. Její chování se totiž nedalo ničím omluvit, připomínalo chování malého dítěte, které jen kope kolem sebe a dožaduje se něčeho, co mu dospělí zakázali. Ano, přesně, až tak strašné to s ní bylo.

„Tak to jsem rád, že máme v téhle věci jasno," zamumlal. „A teď k tomu ostatnímu," pravil, sevřel její obličej mezi svými dlaněmi a zahleděl se jí upřeně do očí. „Nevím, jestli by to mezi námi mohlo vůbec kdy klapat, ale jsem plně odhodlaný to vyzkoušet, jestli s tím samozřejmě souhlasíš i ty," dostal ze sebe jedním dechem a napjatě čekal, co z ní vyleze.

Chloe ještě minutu jen tak překvapeně pomrkávala a stále dokola si v hlavě přehrávala jeho slova, slova, která si tak moc přála slyšet. Nevěděla proč a ani jak, ale tohle byla přesně ta situace, ve kterou doufala, že se od něj dočká. Myslela si ale, že to bude o něco komplikovanější a že ho k něčemu takovému bude muset prakticky dokopat a on jí to zatím nabídne sám. Tak to byla vážně síla! Stále nemohla uvěřit, že se od něj něčeho takového dočkala. Svým výrokem jí doslova a do písmene vyrazil dech! Tak strašně chtěla říct, že s tím souhlasí, ale problém byl v tom, že nevěděla jak.

Cameron si její mlčení ale zřejmě vyložil zcela jinak, než měl, jelikož lehce uvolnil stisk jejích tváří a uhnul obličejem do strany.

„Rozumím…“ zamumlal a nejspíš chtěl ve své řeči pokračovat, Chloe ho ale pohotově zastavila tím, když své dlaně přitiskla na ty jeho, lehce zatlačila a tím zároveň obnovila intenzitu, se kterou ještě před malou chvíli svíral její tváře.

„Tak to si teda nemyslím, jelikož já s tvým návrhem v plném rozsahu souhlasím!" sdělila mu nadšena, hlavně díky tomu, že se jí podařilo znovu popadnout dech a zastavit ho těsně před tím, než svůj návrh stihl vzít zpět.

„Vážně?" ptal se jí překvapeně a tak trochu i pochybovačně Cameron. Kdy to svět viděl? Ten drzý dortík s ním vážně souhlasil! Svět se musel opravdu dočista zbláznit!

„Vážně," souhlasila Chloe a zářivě se usmála. Cameron tedy už na nic nečekal a rychlostí blesku přitiskl své rty k těm jejím. Chloe jen překvapeně hekla, ale nakonec se zcela poddala jeho polibku, který se každou vteřinou stával agresivnější.

„Ehm… ehm… nerada vás ruším, ale ráda bych vám připomněla, že se stále nacházíte v našem společném, obývacím pokoji, nazí. Když už chcete pokračovat v tom, co jste v noci rozehráli, mohli byste s tím tedy, prosím, pokračovat někde v soukromí?" pronikl do jejich zpomalených mozků Phoebenin kapitulovaný hlas.

„My máme vztah, Phoebe! No, není to skvělé! My máme… máme opravdový vztah!" vyřkla stále ještě zcela nevěřícně Chloe, jen co se od Camerona odtáhla na takovou vzdálenost, aby byla schopna mluvy.

„Skvělé, gratuluji a teď… jestli vám to nebude vadit, dovedla jsem si návštěvu a rádi bychom se společně podívali na nějaký film. Vy dva nám ale toto počínání dost kazíte," pronesla a prstem namířila na obrazovku plazmové televizi, která stála tak tři metry od sedačky, na které se rozvalovali.

„Jo, aha, promiň," kuňkla Chloe ale ani zdaleka ne tak omluvně, jak by měla. „Tak my bychom se šli asi převléct, že?" tázavě se otočila na Camerona a hned nato i na Phoebe.

„To by bylo opravdu skvělé," pronesla rozhodným hlasem Phoebe, otočila se na patě a opětovně opustila místnost.

„Myslíš, že je na mě naštvaná?" ptala se se zájmem Camerona. Ten se jen pobaveně ušklíbl a hodil na ni nevinný pohled.

„Zlato, právě jsme narušili její rande, samozřejmě, že je naštvaná," ujistil ji zcela upřímně, vstal ze sedačky a začal sbírat své oblečení.

„Já ale nechci, aby na mě byla naštvaná," zamumlala nešťastně Chloe. Cameron, který si právě natahoval boxerky, se na ni shovívavě pousmál.

„Neboj, dlouho jí to nevydrží, jsi jako její druhá polovička," odvětil a hodil po ní její vlastní oblečení.

„Myslíš?" ubezpečovala se a hraně popotáhla. Nechtěla, aby na ni byla Phoebe nazlobená, a obzvlášť ne nyní, když se jí konečně podařilo nalézt směr v jejím už tak zmateném životě.

„Jsem si tím naprosto jistý a teď, co kdybys byla tak laskavá a začala se oblékat ještě před tím, než udělám to, co jsem chtěl udělat už od probuzení," zamumlal perverzně. Chloe se jen koketně pousmála a dlaní prohrábla rozčepýřené vlasy.

„Co jsi chtěl udělat už od probuzení?" Na oko nevinně sundala ze svého těla deku a svůdně se natáhla po podprsence, která přistála na opěrce sedačky.

„Hm… co jsem chtěl udělat?" položil sám sobě tento dotaz a začal se k ní pomalu přibližovat. Chloe tolik prahla po jeho odpovědi, že ji ani nenapadlo pohnout se z místa. Ostatně, při pohledu do toho jeho odhodlaného, vášní naplněného obličeje by se ani z místa hnout nechtěla.

„Ano…“ zapředla, když se po ní natáhnul, mrknutím oka ji otočil a… a… plácl přes zadek! „Co to děláš!" vykřikla šokovaně, když se ta rána zopakovala.

„Přeci to, co jsem chtěl udělat už od rána!" ďábelsky se zasmál, přehodil si ji přes rameno a s jejími hlasitými protesty, které pevně kompenzovalo jeho hravé pleskání, si ji odváděl do svého pokoje, plně připraven si ten svůj lahodný dortíček plnohodnotně udobřit.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kdo s koho! - 14. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]


Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!