Kde jsi ve dne - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Druhá část - Serena zjišťuje, že s Adrianem není všechno úplně v pořádku a normálu. Na co přijde?

17.01.2011 (18:00) • Andysan • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 666×

Den jí utekl velice rychle. Zrzka se ukázala, jakmile Adrian odešel. Důležitě vykráčela z koupelny, vyčítavě se na Serenu podívala a pak se uvelebila na své oblíbené místo. Kotník brzy splaskl, našlapovat se na něj zatím však nedalo. Většinu dne prospala, nahradila si tak předchozí noc. Jak se blížil večer, začala být lehce nervózní. Slunce zapadlo a nebi se objevil zářící měsíc.

Ozvalo se lehké zaklepání. Serena opatrně dokulhala ke dveřím a otevřela je. Před ní stál Adrian s lehkým úsměvem na tváři a kyticí lilií v ruce.

„Jak se cítíte,“ ptal se a podával jí květiny.

„Mnohem lépe. Děkuji za květiny. Lilie jsou mé oblíbené,“ usmála se.

Serena dala květiny do vázy, postavila vodu na čaj a společně s Adrianem se posadili ke stolu. Ukázalo se, že Adrian našel její telefon a podařilo se mu ho znovu zprovoznit. Byl výborným společníkem. Vyptával se jí na její život, rodinu, záliby. Na oplátku jí toho však o sobě mnoho neřekl. Dozvěděla se pouze, že žije sám a celý den pracuje mimo město, odchází s úsvitem a vrací se až po západu slunce. Zdálo se, že je mu to nepříjemné, dál se ho tedy nevyptávala. Hodiny utíkaly, než se nadála, bylo pět hodin ráno.

„S tebou čas utíká rychle, povídali jsme si celou noc.“

Usmál se na ni: „Povídá se mi s tebou krásně.“

Takhle to pokračovalo několik dní. Adrian se u Sereny zastavil každý večer a odcházel nad ránem. Kotník se pomalu hojil, Serena na něj už mohla i lehce našlapovat. Sobotního večera se rozhodla zeptat se na pár věcí, které jí vrtaly hlavou.

„Adriane, chodíš sem za mnou každý večer, víš o mně snad už úplně všechno – oblíbenou barvou počínaje, jmény rodičů konče. Já o tobě vlastně ale nevím skoro nic. Zítra je neděle a v neděli určitě nepracuješ, tak co kdybys přišel na oběd? Řekněme v půl jedné?“

Najednou nevěděl, kam s očima.

„Mrzí mě to, Sereno, ale nemohu. Jedu služebně mimo město, vrátím se až pozdě večer,“ řekl rozhodně. „Snad příště,“ dodal jemněji.

Když o pár hodin později odcházel, Serena nevěděla, co si o tom má myslet. Příštích několik dnů se neukázal. Musela si přiznat, že jí chyběl. Ve čtvrtek těsně před půlnocí se ozvalo tiché zaklepání na dveře. Po otevření dveří spatřila Adriana s obří nákupní taškou v levé ruce a lahví červeného vína v pravé.

„Chci ti vynahradit ten oběd,“ omluvně se zašklebil.

Ukázalo se, že Adrian je výborný kuchař. Během hodiny již oběma servíroval jemné kuřecí steaky s opečenými bramborovými plátky a zeleninou.

„Vím, že k červenému vínu se hodí spíše vepřové maso, ale ty nerada vepřové a já zas nerad bílé víno,“ přiznal se.

Zbytek noci strávili debatou o oblíbených jídlech. Čas příjemně utíkal a oba zapomněli sledovat hodiny. Pravdou je, že to zas tak těžké nebylo. Ten den totiž vypadl na chvíli proud a Serena digitální hodiny na kuchyňských spotřebičích ani na radiu zatím znovu nenastavila. Jediné funkční hodiny v kuchyni ale ze zdi sundala záměrně. Ačkoli se za to styděla, nelitovala toho. Potřebovala zjistit, co se kolem Adriana děje zvláštního. Jeho povídačce o práci a služební cestě rozhodně neuvěřila.

Všimla si, že venku se začíná pomalu rozednívat. Adrian, který seděl zády k oknu, o tom zatím neměl potuchy. Najednou začal blednout.

„Není ti nic,“ ptala se ho Serena vyděšeně.

„Proč,“ divil se Adrian.

„Jsi nějak bledý.“

Adrian rychle vyskočil na nohy. Přitom ale polekal Zrzku, která si na něj konečně začala zvykat a uvolila se trávit večer ve stejné místnosti jako on. Zrzka s prskáním přistála na stole před Adrianem a ocasem převrhla sklenku s vínem na jeho bílou košili.

Serena popadla Adriana za ruku a rychle jej táhla do koupelny, aby skvrnu vyčistila. Nedbala na jeho protesty, že to nic není, a posadila ho na okraj vany, aby na něj snáze dosáhla. Namočila hadřík do vody a otočila se k Adrianovi. Opatrně, aby nezničila jemnou látku košile, čistila červený flek na jeho rukávu. Shrnula si z očí vlasy, které se jí neposlušně vlnily kolem obličeje. Skvrna zrůžověla, úplně však nezmizela. Když na něj pak Serena omluvně pohlédla, Adrian neodolal a přiblížil své rty k jejím.

„Tohle toužím udělat už tak dlouho,“ zašeptal a políbil ji.

Kouzlo okamžiku bylo přerušeno, když se znovu ozvalo Zrzčino prskání. Stále ve dveřích koupelny a vyčítavě na ně hleděla. Odtáhli se od sebe. Serena se usmála a šla Zrzku vyhnat ze dveří. Když se pak na Adriana znovu otočila, spatřila už jen stín jeho postavy.

Nechápavě se rozhlédla po maličké koupelně. Kam zmizel? Tohle přeci není možné. Proběhla celý dům. Jeho sako zůstalo ležet na pohovce, kam si ho odložil. Po jeho majiteli však nebylo ani stopy.

Autor: Andysan, v rubrice: Povídky » Na pokračování