Děkuju za všechny komentáře u předchozí kapitoly. V této kapitole Alexandr a Benjamin půjdou se svojí matkou na nákup oblečení. Jejich matka je bude tahat po každém trochu slušně vypadajícím obchodě.Sofie půjde do knihovny a tam narazí na knížku, která půjde otevřít jen Rubínovýn srdcem. Vezme si tu knížku, a nebo ji tam nechá? Najde knížku o mytologii, v které budou upíři a démoni? A co Anna? Ukáže se Sofii? Co nám řekne a nebo prozradí Rubínové srdce? Nakonec nám prozradí své myšlenky Benjamin. Je to krátká kapitola, jen asi 600 slov.
02.03.2014 (08:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 290×
Kapitola pátá 1/3
Rubínové srdce
Hmm. Dnes ráno byla Sofie zmatená. Zajímá mě, co se jí stalo. Jsem ale moc rádo, že si mě vzala s sebou do školy. Co bych dělalo ve šperkovničce? Asi bych si prohlíželo ostatní šperky.
Alexandr
Ten sen byl tak živý... No to nic, dnec jsem nějak zmatený. Matka nás už za celé dopoledna protáhla víc jak dvaceti obchody. Koupila nám oblečení pro celou armádu. Každý máme asi už padesát triček, třicet riflí, čtyřicet mikin, dvacet bund a asi šedesát párů bot.
„Mami, nestačí nám to?″ zeptal se naštvaný Benjamin.
Mamka si ho změřila přísným pohledem. „Nestačí.″
To je moje smrt. Benjaminova asi taky. „Mami, prosím. Zabiješ nás!″
„Vy mí chudáčci,″ usmála se a pokračovala ve vybírání oblečení.
A tak jsem strávil jeden den věčnosti na nákupech s mamkou.
Sofie
Po škole jsem zamířila do knihovny. Začala jsem si vybírat knížku, ale pořád jsem nic nenacházela. Zašla jsem do oddělení, kde jsou staré knížky. Přehrabovala jsem se v tom a nic jsem nemohla najít, když jsem narazila na malou knížečku. Vypadala jako deníček. Vzala jsem ho do ruku a na deskách byl znak srdce. Pohled mi hned padl na rubínové srdce a přišlo mi, že jsou stejně velká. Co to, proboha, znamená? Pomalu jsem si začala sundávat rubínové srdce a pomalinku ho přiložila na tu knížku...
Rubínové srdce
... Přiložila mě na tu knížku a okolo nás se rozprostřela bílá záře. Po chvilce zmizela a místo ní tu stála žena. Nějaká divná žena. Vypadala jako duch.
Anna
Bylo to divný, najednou jsem stála před nějakou dívkou, která svírala v rukách můj deníček a rubínové srdce. Sofie. Byla ještě krásnější, než když byla miminko.
„Sofie?″ zeptala jsem se neveřícně.
Zatvářila se zmateně. „Vy jste?″
„Anna. Duch, který za tebou poslal rubínové srdce,″ uvedla jsem to na pravou míru.
„Už se ničemu nedivím. Vysvětlíš mi to? Myslím, co se to poslední dobou děje.″ Byla tak klidná.
„Ano, vysvětlím.″
Vypravěč
Anna se Sofií se objevily u Sofie doma a začala vysvětlovat.
Sofie
Anna se posadila na pohovku a já si sedla na koberec.
„Víš, co jsem?″
Zavrtěla jsem hlavou.
„Jsem duch. Rubínové srdce kdysi patřilo mně. Mě ale zabil jeden upír.″ Její hlas se dlouho potom, co domluvila, rozéhal po pokoji.
Její slova jsem musela nejdřív zpracovat. Upír? Rubínové srdce?
Anna se nadechla a pokračovala. „Rubínové srdce je vlastně mé lidské srdce. Ten upír, co mě zabil, chce vyhubit celé lidstvo. Já tomu měla zabránit, ale mě zabil. Nevím, jak se mu to povedlo, ale byla jsem mrtvá. Neodešla jsem ale po své smrti do Země mrtvých. Zůstala jsem tu, abych pomohla vyvolené. Měla mít modré oči, zlaté vlasy a hlavně měla být krásná jako bohyně. Ty jsi, Sofie, ta, na kterou lidstvo čekalo čtyři století. Já čekela s nimi. Ty jsi ta, která má vlastnit Rubínové srdce. Osud tě vybral a lidstvo ti věří. Duchové čekejí na to, až je povedeš do boje proti upírům. Já čekala na to, kdy potkám svého potomka. Sofie, všichni ti věříme. Všichni ti svěřujeme své životy. Jsi naše naděje, Sofie.″
„Co?″ podařilo se mi říct. Já? Záchrana lidstva? Já? Upíří? Duchové?
Benjamin
Nákupy byly strašné. Byly jako má druhá smrt. Myslím, že se mnou Alexandr souhlasí. Mám ale podezření, že přemýšlí o Sofii, kterou potkal před sedmnácti lety. Já vzpomínám pořád na Isabel. Na její úsměv, oči a rty. Její oči byly jako dva smaragdy. Její rty byly jako jahody. Její úměv byl jako vánek určený jen pro mě.
... Byl jsem v lese a v náručí mi seděla malá Bela. Smála se všemu, co létalo okolo ní. Byl svěží jarní den. Slunce se pomalu ukazovalo na obloze.
„Ben... jami... ne, co je to?″ ukázala někam za sebe.
„Motýl.″
„A to?″
Podíval jsem se, kam ukazovala, a tam seděl havran...
Nevím, kde se tam vzal havran. Ani proč tam byl. Byl velký, černý, a hlavně vypadal, jako by se mě chystal zabít.
Vím, že je to hodně krátký, ale ta to kapitola bude mít tři části. Jinak by těch slov bylo asi 3700. Tato je nejkratší. Doufám, že se vám trošku líbila.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: , v rubrice: Povídky » Na pokračování
Diskuse pro článek Každá je jiná, ale přesto stejná-Kapitola pátá 1/3:
Katrin děkuju i za tvé ostatní komentáře.
ThaSinna děkuju. Vážně se ti líbí ten pohled?
Romino děkuju. MOC DĚKUJ.
Nevadí že je krátká :D Ten pohled toho srdce se mi ale vážně líbí :D a na tři části? Bože to bude trápaní :D :D
Musím se učit do školy, ale budu se snažit.
vážně moc díky za komentář. Další bude asi ve čtvrtek.
Přidat komentář:
- Budu tam
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!