OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Každá je jiná, ale přesto stejná-Kapitola čtvrtá

Po dlouhé době je tady další díl. Jak se cítí Sofie a Alexandr? Co se jim bude zdát? Co je Anna zač? A co lidi z minulosti? A naše tajemné rubínové srdce, co udělá? Jaká další znamení si Sofie přinese ze snu? Přibude jeden pohled, u kterého máte napsáno, kdo to vypráví. Ještě přibude pohled nikoho a pohled nějaké osoby a nebo věci. Kdo nám to vypráví? Přijde někdo na to? Věnováno Romině. Ale přečíst si to můžete všichni. :) P.S. Romino doufám, že si to přečteš. :)

16.02.2014 (13:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 400×

Kapitola čtvrtá 

Alexandr

Posadil jsem se a snažil se uklidnit, ale bylo mi ještě hůř. Já zavraždil dvě dívky. Jsem vrah! Chtěl bych na to zapomenout, ale jak? Proč jsem usínal? Hmm. Asi na to zapomenu. Teda, budu se snažit. No, je mi ale zle. Jak jsem mohl ve snu zavraždit dvě dívky? Nejvíc mi je ale líto té druhé dívky. Jak jsem ji, proboha, mohl tak surově zabít? To jsem vrah jako ostatní upíři? A nebo jsem jěště horší? Ta dívka musela hodně trpět, ale byl to jen sen, takže se nic nestalo. A nebo stalo? Jsem takový surovec, abych vytrhl srdce člověku? Klid, Alexi, napomenul jsem se. Jak se ale mám uklidnit? Možná mě uklidní pomyšlení na to, že to byl jen sen. Ale to nepomáhá! Pořád vidím, jak mi ta krev chutnala. Je možné, abych si to pamatoval? Ale její vůně byla lepší. Dost, Alexandře. Nejsi vrah. Ale ty jsi vrah, proč si to nepřiznáš? oponovalo mé zlomyslné já. Asi půjdu na lov, abych trochu zapomněl na tu vůni slaké lidské krve.

Vypravěč

A jak se s tím snem vypořádává Sofie? Je taky tak zmatená?

Sofie

Posadila jsem se a snažila se vzpamatovat. Je to ale možné po té bolesti? Nechápu, proč se ten sen opakuje a proč jsem tentokrát skončila i já jako potava démona, nebo mám říct upíra? Co to vlestně bylo za bytost? Upír, a nebo démon? Nebo něco horšího? Jak to, že to bylo tak živé? Proč se to zdá mně? Hmm. Možná proto, že jsi srab, Sofie. Ne, já nejsem srab, hádala jsem se sama se sebou. On mi normálně vytrhl srdce z těla! On mi sál krev! On mě zabil! On tě zabil, Sofie, opakovalo mé škodobilé já. Asi si zítra půjdu půjčit nějakou knížku o mytologii. Není to ale zbytečné? Jsou to jen sny! Ale jsou tak živé. Minule jsem si ze snu odnesla rubínové srdce. Měla jsem ho v tom snu? Asi ne, ale možná jsem si ho nevšimla. Asi si půjdu ulovit něco do kuchině.

Vypravěč

Měla Sofie to rubínové srdce? To se asi už nedozvíme.

 

♦♦♦ 

Na louce stál muž a rozčileně se díval oklo sebe. Vedle něj stál muž, který se díval oklo sebe pohledem, který dával jesně najevo, že ho nic nezajmá. Okolo nich stáli seřezení vojáci, kteří se radši dívali do země.

„Proč to nevyšlo? " ptal se muž, kerý tomu všemu velel.

„A co mělo vyjít? " ozval se nesměle jeden voják.

Pán ho přejel pohledem mlč a nic neříkej. „No tak, Jeremi, proč?″

Muž, který stál vedle něj, se na něj podíval a nadechl se. „Tomasi, nemůže ti vždycky vyjít vše, co chceš. Alexandr udělal v to snu vše, jak jsi to poručil tomu starýmu čaroději. Sofie měla u sebe rubínové srdce. Jediný, čemu nerozumím, je to, kde ho vzala."

„Ona má rubínové srdce? Jak to? Bylo přeci ukradnuté před více jak čtyřmi stoletími."

„Třeba se k ní dostala pomocí snu."

„Je to možné?"

„Myslím, že ano."

♦♦♦ 

Alexandr

Po dvou hodinách...

Po lovu jsem šel k vodopádům, které jsou ukryty před zraky lidí. Bylo tam krásně. Voda tam hučela, ptáci zpívali a zapadající slunce tomu dávalo tajemný, až po svátný nádech. Po chvíli rozplývání nad tou krásnou přírodou jsem usnul.

Byl jsem na louce a okolo mě byla bílá záře. Z té záře vystoupil anděl. Měla zlaté vlasy a štíhlou postavu. N krku se ji houpalo rubínové srdce. Podívala se mi do očí a já uviděl nejkrásnější modré oči. Byl to anděl té dívky, co jsem zabil.

„Za to, co jsi mi provedl, budeš umírat dlouhou a bolestnou smrtí. Smrt, která nikdy neskončí. Smrtí, která tě bude doprovázet od té to chvíle po zbytek věčnosti." A její hlas zněl dlouho potom, co domluvila...

Sofie

Po dvou hodinách...

Po jídle jsem ještě utřela prach a potom jsem zámířila do koupelny. Vykoupala jsem se a pak jsem si vyčistla zuby. Po vyčištění zubů jsem si začala před zrcedlem rozčesávat vlasy.

„Proboha!" vykřikla jsem. Na krku jsem měla jizvu, a přesně na tom místě, kde mě ta zrůda ve snu kousla. Co to, proboha, znamená? Není to nějaký znamení?

Odešla jsem z koupelny do obýváku a posadila se na pohovku. Srdce mi z rychleně bilo a v hlavě jsem měla tisíce otázek.

Co to znamená?

Proč zrovna já?

Jak to, že jsem si ze snu přinesla rubínové srdce a jizvu?

Proč se mi zdají pořád nějaké sny, ve kterých vystupuje ten upír?

Vypravěč

Sofie vyčerpáním upadla do bezesného spánku a Alexandr byl ve svém snu, kde ho trestala mrtvá dívka.

 

♦♦♦ 

Před čtyřmi století...

Zastup vojáků pochodoval k velké jeskyni. Na začátku průvodu šel vůdce a Jeremi. Jeremi na rukou nesl truhličku, v které bylo ukryto rubínové srdce. Průvod směřoval hlouběji do jeskyně a v tom průvodu šel duch jedné oběti jejich vůdce. Jmenovala se Anna. Anna směřovala k truhličce. Chtěla ji dát potom dívce, která byla vybrána, aby zničila vůdce a jeho smečku. Průvod se zastavil před vykopanou jámou a velitel do ní vložil truhličku. Nikdo se neodvážil promluvit, Anna se dívala, jak vůdce vojákům pokynul, aby zasypali jámu. Vojáci ji beze slova zakopali a průvod se otočil. Jen Anna tam zůstala, aby vykonala to, pro co na tomto světě po smrti zůstala. Průvod mezitím vyšel ven a radoval se, že ukryli rubínové srdce tak, aby se nedostalo k dívce, která byla vybrána osudem, aby je zničil. Anna truhličku vyndala.

„Rubínové srdce, vždy jsi bylo moje, ale v budouctnu máš patřit dívce jménem Sofie. Ona je lidí naděje. Ona zastaví tvory, kteří zabíjejí lidstvo. Rubínové srdce, ty jsi její srdce, které ji bude chránit před smrtí..." Anna se po těch to slovech rozplynula a rubínové srdce zmizelo spolu s ní. 

♦♦♦ 

Před sedmnácti lety...

Anna

Těšila jsem se na její narození skoro celé čtaři století. Byla tu. Byla tu pro záchranu lidstva. Měla zlaté vlásky a modré oči, úsměv, kterým jasně dávala najevo, že přemýšlí. Jediné, co nebylo přesně tak, jak to osud naplánoval, bylo to, že měla dvojče, které jí bylo tak podobné, ale přesto jiné. Její sestra měla zelené oči, ale byla taky krásná.

„Sofie, tak dlouho jsem na tebe čekala," zašeptala jsem a ona se usmála. Cítila jsem radost a štěstí.

 

♦♦♦ 

Telelilo jsem se radostí radostí. Bylo jsem u dívky, která mi byla souzená. Ach, moje sladká Sofie. Ani nevíš, jak jsem rádo, že tě mám. Rádo bych ti pomohlo, ale nemoho. Jsi tak zmatená a tak samotná. Těším se, až se ti zjeví znamení, které ti vše oznámí. Cítím ale i smutek k vůli Alexandrovi, ale také k němu cítím nenávist. Jak jen osud mohl dopustit, abyste se setkali ve snu? Ach, Sofie, těším se, až nastane chvíle, kdy spolu budeme mluvit. Ach, má sladká Sofie.

 

♦♦♦ 

Alexandr

... Bílá křídla jí třepetala ve větru a šaty, které vypadaly, že jsou jako ze stříbra, ji volně splývaly po štíhlém těle. Byla tolik krásná.

„Poslouchal jsi mě vůbec?" povzdechla si.

„Poslouchal, kdo jsi?"

„Že by anděl? Ty, upíre, víš, že jsem tě postihla kledbou? Jestli ano, tak se na mě nedívej jako na svatý obrázek."

Nejradši bych ji řekl, že ona je svatý obrázek. „Co se bude teda dít?"

„Jsi normální upír?! Říkala jsem přeci, že budeš umírat pomalou, ale dlouhou smrtí," zlobil se ten anděl.

„Jsi krásná, víš to?"

Ona se ušklíbla. „Vím, ale ty asi nevíš, že jsem tě proklela"

„Oh, co budu dělat?"

„Že by umírat?" Naklonila se ke mně a já si poprvé všimnul jejich malinových rtů. Začali jsme se líbat. Její rty byly sladké jako maliny. Jemným nátlakem jsem ji donutil otevřít pusinku a začal si hrát z jejím hbitým jazýčkem. Byl ještě sladší než její rty. V tu chvíli jsem si přál zůstat navždy v tom krásným snu. Ve snu, kde ke mně mluvila sama bohyně, a hlavně se se mnou líbila. Bylo to to nejlepší, co jsem kdy zažil. Ona se mi dívala do očí.

„Víš, že tohle se nemělo stát?" usmívala se.

usmál jsem se. „Vím, co mi uděláš?"

„Mohla bych tě zabít na místě, ale zbavuju tě prokletí." Místo smrti mě zbavuje prokletí?

„Čím jsem si to zasloužil, anděli?"

„Třeba tím, jak jsi mě políbil, upíre," uchichtl se můj anděl.

„Líbám dobře?" zeptal jsem se. „A chceš, abych tě políbil?"

Podívala se mi do očí. „Ano, chci."

Přitáhl jsem si ji k sobě a přitiskl své rty na její. Zase jsem cítil její malinové rtíky, které byly to nejsladší, co jsem mohl ochutnat. 

♦♦♦ 

Nechápu, jak se mohlo stát to, že Alexandr se tam líbal s mojí kráskou. Jak to, že osud zařídil tohle? Ach, tak rádo bych vše řídilo samo, a nebo bych chtělo mluvit s tou mojí kráskou. Ach, jsem tak sobecké. Ale snažim se chránit Svou svěřenkyni.

♦♦♦

Vypravěč

V jednom má náš neznámý pravdu. Proč se Alexandr líbal s Andělem?

♦♦♦

Anna

Jsem tak překvapená a zmatená. Co to osud provádí? Nemělo vše být jinak? Možná ví, co dělá. Doufám, že rubínové srdce plní svou povinost a chrání naší Sofii. Jsem v jeskyni, kde jsem byla už před čtyřmisty lety. Je to tak dlouho a mně mé rubínové srdce chybí, ale už není moje. Vlastně už ani nevím, co si mám myslet.

♦♦♦

Vypravěč

Anna není jediná, kdo je zmatený.

♦♦♦

V jeskyni stál vůdce a jeho vojsko. Byl rozčílený, zmatený. Jeremi byl klidný, věděl, že tam nebude.

„Proč tu není, Jeremi?" zeptel se rozčíleně vůdce.

„Asi ho někdo našel" odvětil Jeremi.

„Kdo?"

Vojsko se ani nepohnulo.

„Jeden duch." Jeremi byl stále v klidu.

„Co budeme dělat? To srdce Sofii chrání a ukáže jí znamení," povzdechl si vůdce, už byl o trošku klidnější.

„To nevím." Jeremi klidně stál a čekal, co se bude dít, ale bylo ticho. V chvíli tam bylo ticho jako na hřbitově.

---

Znovu všem, co mi napsali komentáře u předchozí kapitoly, děkuju. Hlavně tobě, Romino. Jsem zvědavá, jestli někdo uhodne, kdo nám popisuje děj jako TO (Ach, jsem tak sobecké...).

Romino, tahla kapitola je věnována tobě. Doufám, že se ti bude líbit, ale přeju si, aby se líbila i vám ostatním.

P.S. Tato kapitola má asi o dvě stě slov méně než předchozí. :) 

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: , v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Každá je jiná, ale přesto stejná-Kapitola čtvrtá:

Brzy. Moc děkuju za další tvůj komentář. Jsem moc ráda, že se ti to líbí.

Líbilo se mi, jak byla tahle kapitola napínavá. Jsem rozhodně zvědavá, jak to bude dál s celou tou věcí mezi Alexem a Sofií. A ten vůdce? Hm, co by mohl být zač , hádám, že se to časem dozvím, co? :D
Jsem zvědavá na další kapitolu, takže kdy asi bude?

MikiKiki:Děkuju. Pokračováníbude asi tak ve středa/ čtvrtek/ pátek. Za co tenhle smajlík ? Stejně, ale moc děkuju. Potěšila jsi mě.
TheSinna:Děkuju moc za komentář. Přeju ti hodně štěstí k tomu aby jsi na to přišla. Moc jsi mě také potěšila.
Romino moc děkuju za pochvalu. Příště až budu psát někoho pohled u, kterého nebude napsáno, kdo to říká tak si dám pozor aby to bylo těžší uhodnout.

Krása :3 doufám že pridáš brzy pokračování já si budu zatím namáhat hlavu :-D :-D

Je to moc krásné. A kdy bude další kapitola?

Děkuju. Jsem ráda, že se ti to líbilo. Myslím, že jsi to uhodla. Věděla jsi hned, kdo to popisuje? Znovu děkuju.

Přidat komentář:

Nick:

Text: