OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jiný život - 50. kapitola

03.10.2012 (18:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 958×

EDIT: Článek neprošel korekcí!

Z pohledu Matta:

Zatracený kolík a nově nalezená schopnost

Ten bastard, se kterým jsem se pral, se znenadání otočil a zabodl kolík kousek od srdce Guye. Upřímně jsem to nečekal. Guy se svalil k zemi a těžce oddychoval. Ležel téměř nehnutě. Emily začala hned plakat. Musel jsem jednat, vyndal jsem svůj kolík a chvíli se pral s tím, co probodl Guy. Konečně se mi povedlo ho dostat, trefil jsem se přímo do srdce. Okamžitě padl k zemi mrtvý. Pak jsem ještě pomohl Alexovi zbavit se těch dvou a potom jsme si oba klekli těžce dýchajícímu Guyovi. Vypadal opravdu špatně. Emily mu chtěla vyndat kolík, ale já jí zastavil. Jed by se dostal mnohem rychleji k srdci.

Vzali jsme ho teda s Alexem a pomalu ho nesli za Romanem. Nevím, co s tím Roman udělá, ale tohle je nad naše síly. Roman má spoustu zkušeností, možná mu pomůže. I když se mi zhola nic nelíbilo pomáhat tomuhle blbcovi, ale Emily jí na něm záleželo. Byla těhotná a těžce labilní. Nemohl jsem říci, že mu nepomůžu. Pomáhal nám v boji, takže je lepší s ním vycházet, než ho z duše nenávidět. Emily byla v obličeji zelená a pořád na Guye mluvila. Ten byl v obličeji ještě bledější než normálně, to je hodně zlé. Teď nesmí umřít, to Em úplně položí.

Donesli jsme ho do místnosti, který měl sloužit jako obývací pokoj. Uprostřed pokoje byla postavena sedací souprava a kolem zdí byl postaven starobylý nábytek. Vypadalo tu, jak z jiného století. Uprostřed pokoje stál Roman u bezvládného těla a pozoroval ho. O kus dále leželo další tělo dívky s nádherně rudými vlasy. Vypadala, že spí, ale určitě byla mrtvá. Hned, jak její tělo uviděl Alex, běžel k němu, chytl ji do náručí a hlasitě plakal. Byla to asi jeho milovaná osoba. Neumím si představit, že bych já přišel o Em. Asi bych reagoval dost podobně. Je pravda, že moc emocí neprojevuji, je to lepší, připadám si pak méně zranitelný.

Hned, jak jsem na Romana zavolal, přiběhl ke Guyovi a kontroloval situaci. Jeho pohyby byly rychlé a koordinované. V obličejí šlo vidět, že je zoufalý a neví, co přesně má s Guyem udělat.

„Zasáhli ho kousek od srdce. Nejde s tím už nic dělat, když kolík vytáhneme. Smrt jen urychlíme. Guyi synku,“ zvolal a otcovsky ho objal. Emily ho také objala a při tom zoufale plakala. Ten pohled opravdu nebyl hezký. Je pravda, že jsem Guye nesnášel a chtěl jsem, aby měla Emily ráda jenom mě, ale ne za tuhle cenu, nechtěl jsem, aby takhle skončil. Šel jsem k němu a dotkl se jeho hlavy, bylo to poprvé, co jsem projevil aspoň trochu bratrské lásky. Měli jsme být bratři, aspoň tak to Roman chtěl, ale nikdy nebudeme, na to se prostě až moc nesnášíme.

Tak jsem tam tak stál a pozoroval. Romana a Emily, jak pláčou nad tím, že z Guye postupně život odchází. Upřímně mi moc nezáleží, jestli zemře nebo bude žít, ale pro dobro Emily bych byl proto, aby to přežil. Stejně si myslím, že už byla rozhodnutá být se mnou a ne s ním. Moc dobře jsem cítil její rozhodnutí. Cítil ho i on tím si jsem jistý.

Z pohledu Emily:

Objímala jsem Guye a nic jiného nevnímala. Nechtěla jsem, aby umřel, je možné, že je otcem mého dítěte. Nikdy ho neuvidí.  I když ho podle mě ani vidět nikdy nechtěl. Přijel by, kdybych nebyla v ohrožení?

Najednou přišel Matt a chytil Gyue za hlavu. Bylo to od něj poprvé nějaké citlivé gesto. I ledové srdce, alespoň trochu roztaje. Věděla jsem, že Matt není tak zlý. Je to jen jeho maska, kterou se brání, proti bolesti.

Tak jsem jen seděla a plakala, protože jsem Guye ve skrytu duše milovala pořád. Nešlo na něj zapomenout. On mě přivedl do tohoto života. I když to byl život, který byl chaotický, ale cítila jsem se v něm lépe, než kdy dřív. Konečně jsem totiž někam patřila a lidi v domě mě měli rádi, takovou jaká jsem.

Najednou se Guy prudce nadechl a vyndal si rychle kolík z hrudi.

„Ne, to nesmíš, to tě zabije,“ řvala jsem na něj a propukla ještě v silnější pláč. Jak mi tohle může dělat. Proč mi pořád musí tak nelidsky ubližovat? Proč mě opustil a nechal mě napospas všemu? Proč se mě tak lehce vzdal, když měl stejné šance jako Matt? Proč okamžitě nepřišel, když se dozvěděl, že čekám maličké? Měla jsem tolik otázek, ale věděla jsme, že už mi na ně nikdy neodpoví.

„Cítím se lépe.  Jako bych necítil tu tíhu na prsou, jako by se ten jed ze mě vypařil,“ řekl Guy a pak mě a Romana láskyplně objal.

Nechápali jsme, co se děje. Nikdo nechápal, jak je možné, že v Guyově těle nezůstalo po jedu ani památky. Byl to zázrak. Jenže Roman to nechtěl nechat být. Chtěl zjistit, proč se Guy tak zázračně uzdravil. Mě to vážně bylo úplně jedno. Hlavně, že byl Guy v pořádku. Mohla jsem se ho na všechno zeptat. Byla jsem rozhodnutá, že mu nikdy neodpustím, ale neznamená, to že mi nedluží odpovědi.

„Tak si to vezmeme po pořádku. Přišel jsem ke Guyovi a objal ho, pak ho objala Emily a také se nic nestalo,“ broukal si pro sebe Roman a očividně dost přemýšlel. Při tom, ale stále držel svého synka za ramena jako by se ujišťoval, že opravdu v pořádku.

„Matt mu dal ruku na hlavu, tati,“ řekla jsem náhle a pak mi to došlo. Co když ho uzdravil Matt? Ale jak by to sakra udělal? A proč by to dělal? Vždyť Guye ze srdce nenávidí. Že by na něj změnil názor? Ne, to si nemyslím, tváří se pořád stejně povýšeně a vůbec se mu nelíbí, že objímám Guye. Jeho žárlivou grimasu v obličeji znám moc dobře.

„Matte, ty máš schopnost uzdravovat,“ pověděl Roman a běžel k němu, objal ho pěvně jako nikdy.

„Díky, že jsi ho zachránil. Vím, že ho nemáš rád, ale za tohle jsem ti ze srdce vděčný,“ pověděl mu a při tom se usmíval jako sluníčko. Byla jsem ráda, že se můj otec směje, po dlouhé době byl neskonale šťastný a veselý. Jenže Matt se vůbec šťastně netvářil. Byl rozmrzelý až naštvaný. Podle mě nebylo jeho záměrem uzdravit Guye. Jediným záměrem za celou dobu bylo, jen postarat se o mě a vzít si mě za ženu. V jeho očích šlo vidět, že se bojí, že mě ztratí. Že si zase vyberu Guye. Jenže já už byla rozhodnutá. Nemůžu nikdy odpustit Guyovi, to že mě opustil a nechal mě samotnou. Pro mě to byl zrada, kterou nemůžu tolerovat, nechci tolerovat.

Matt moc dobře věděl, co cítím a začal se pitomě usmívat. Stejně to byl všivák. Ale chtěl se o mě postarat. Ať si o sobě moc nemyslí, já si ho stejně nikdy nevezmu!

Z rohu síně se najednou ozvalo Alexovo zvolání: „Nenávidím tě, Russelle, Zabil jsi Sofii mojí jedinou lásku.“

Zvedla jsem se z pohovky a šla za ním, objala jsem ho a podívala se na mrtvou dívku, kterou svíral křečovitě v náručí. Byla krásná. Její rudé vlasy byly dlouhé a zářily červení. Nikdy jsem neviděla, tak krásnou dívku. Není divu, že jí Alex miloval.

„Nebreč, bráško, já tě v tom nenechám,“ řekla jsem a pohladila ho po vlasech.

Za mými zády se jen ozvalo z úst našeho otce: „Ne, my tě v tom nenecháme, rád tě poznávám synu.“

Alex svou hlavu směřoval na svého otce. Jeho uplakané oči na něj hleděly s láskou. Jako by prosily o odpuštění, jenže nebylo, co odpouštět. Alex přece nemohl za svého zfanatizovaného strýce. Pak se otočil k té dívce, kterou miloval více, než jsme si myslela a políbil jí na tvář. Já ho pořád držela v náručí, abych mu dodal útěchy. Abych alespoň malinko zmírnila jeho bolest v srdci, která musela být silnější, než si kdokoliv z nás dokáže představit. Konečně jsem byla se svým bratrem, ale bylo by lepší, kdyby to bylo za jiným mnohem veselejších okolností. 

Měla jsem s Guyem jiné plány,a le kvůli vašem komentářům jsem to trochu pozměnila. konec, ale bude stejný, jak jsem věděla už od začátku. Jak říkám. Každý podle svých zásluh. Doufám, že se Vám tento díl líbil :)

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jiný život - 50. kapitola: