OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jiný život - 46. kapitola

26.09.2012 (14:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 993×

EDIT: Článek neprošel korekcí!

Z pohledu Emily:

Okovy, cela a přiznání

Probudila jsem se a ucítila zatuchlý zápach. Na rukách mě škrtila pouta. Já seděla v místnosti, která byla obstarána mřížemi. Velice bytelnými mřížemi. Cela byla studená a vlhká, postavená z kamenů. Slyšela jsem kapání vody a na zemi jsem uviděla cupitat krysy. Opravdu odporné. Vedle mě seděl ještě v bezvědomí Alex. Na rukách měl zvláštní okovy s bodci, které měl zapíchnuté hluboko do masa. Z ran na zápěstích mu tekla krev. Byl opravdu v zuboženém stavu. Chudák snažil se mě jenom chránit, kdyby mě nešel doprovodit nemusel by takto skončit. Proč ho, ale uvěznili takovým nelidským způsobem a co chtějí vůbec po mně? Nejsou to nějací lovci upírů, dozvěděli se to o mně? Seděla jsem tam a přemýšlela. Z mého vnitřního uvažování mě vyrušili hlasy dvou mužů. Mluvili celkem nahlas, takže jsem jim rozuměla každé slovo. Horší je, že jsem vůbec nikoho nezhlédla. Byla jsem upevněna pouty ke stěně. Nešlo se pohnout ani kousek.

„ Museli jsme zajmout i vašeho synovce Alexe. Chránil tu dívku zuby nehty. Museli jsme na něj použít jed z tisu. Měli jsme, co dělat udržet ho v třech. Má opravdu páru. Je s ní v cele stále v bezvědomí,“ upozornil ten muž toho druhého muže. Synovec? Unesl mě Alexovo strejda, ale proč? Vůbec jsem nechápala, co s tím vším má Alex společného.

„Ten hlupák, chránit svoji nevlastní sestru. Budu se ho muset zbavit dřív, než nadělá další škody. Počkejte, než se probudí a pak mi ho přiveďte, budu si to s ním muset vyřídit,“ podotkl Alexův strýček. Měl hluboký až děsivý hlas, ze kterého mi stoupla husí kůže po celém těle. Svoji nevlastní sestru? Alex je můj bratr? Jak je tohle všechno možné. V hlavě jsem měla úplný zmatek, vůbec jsem nedokázala pochopit, proč se mi tohle všechno stalo.

„A co máme dělat s ní,“ zeptal se ten druhý naléhavě.

„Nechte ji být prozatím. S ní si vyřeším potřebné věci později,“ odpověděl Alexovo děsivý strejda a já jen uslyšela jeho kroky, které mířily pryč. Za to kroky toho druhého si to šinuly směrem k naší cele. Já jsem zavřela oči a dělala, že spím. Doufala jsem, že nepozná, že už jsem se probudila. Musím probudit Alexe a varovat ho. Jinak ho ten vyšinutý blázen bude chtít zabít.

Ten chlap se jen podíval do cely a pak zase zmizel pryč, když se zavřely dveře. Oddechla jsem si. Sakra musím probudit Alexe. Kopla jsem do něj, potom jsem do něj píchla loktem. Konečně se začal probírat. Vypadal opravdu děsivě zničeně. Bylo mi ho líto. Jak se, ale odtud dostaneme?

„Co se děje,“ zeptal se hodně tichým hlasem a já měla tendenci ho pohladit utěšit. Říct mu, že jsem ráda, že jsem ráda, že mám bratra, že jsem mu moc vděčná, že se mě zastal, ale proč mi to vlastně neřekl? A proč mi otec nepověděl, že mám ještě jednoho sourozence?

„Uvěznil nás tvůj strýček. Teď mluvil se strážným, až zjistí, že jsi vzhůru, bude tě chtít zabít. Musíme se odtud dostat, musím tě zachránit,“ odpověděla jsem mu rychle. On se na mě jen láskyplně podíval.

 „Promiň, že jsem ti neřekl celou pravdu hned, ale měl jsem strach, že to nikdy nepochopíš. Já měl jsem tě sledovat a podávat o tobě informace strýci, který se chce pomstít našemu otci. Jenže postupem času jsem tě začal poznávat a došel jsem k závěru, že ty nejsi odpovědná za činy svého táty. A tak jsem Russellovi řekl, ať tě nechá být. Jenže jak vidíš, tak tě zajal spolu se mnou. Nejdřív zabije mě, že jsem neuposlechl a pak se bude snažit ublížit tobě, protože ty jsi Romanovo největší slabina. Moc mě mrzí, že jsem ti neřekl, že jsme víc, než jen přátelé, moc jsem chtěl, jenže jsem postrádal odvahu. Bál jsem se, že mě zavrhneš a já ztratím svojí jedinou kamarádku a zároveň sestru. Doufám, že mi jednou odpustíš,“ pověděl mi s povzdechem Alex a já neměla důvod se na něj zlobit. Je pravda, že mi to měl říct, ale když se na něj budu teď hněvat, nic tím nevyřeším. Musíme se dostat ven. Jenže vůbec nemám ponětí jak.

„Proč se tvůj strýček chce pomstít našemu tátovi,“ tázala jsem se svého brášky. Jak krásně zní to slovo bráška.

„Roman zabil mojí matku, když mi byli tři měsíce. Nevím přesně důvod. Russell se nikdy nevyjádřil, jen mi celé dětství vštěpoval do hlavy, že si Roman zaslouží jen náš hněv a pomstu. Jenže když jsem potkal tebe, tak mi nepřišlo, že by byl Roman nějaký tyran. Znám svého strýce už tisíc let. On si hrozně vymýšlí a nedá se mu věřit. Já chtěl jsem poznat jeho i tebe, jenže si to Russell vzal do parády a nyní se nacházíme ve vězení a za chvíli já skončím pod zemí,“ odvětil Alex a já se měla chuť se rozbrečet. Alex přece nesmí umřít. Nesmím ho nechat umřít. A co to říkal o mém tátovi. Zabil nějakou ženu? Jen tak? To nebyl jeho styl, on vždy dbá na zásady. Něco tu prostě zatraceně nevonělo a to nemyslím teď ten zatuchlý zápach vězení.

„Musíme se odtud dostat,“ řekla jsem Alexovi, ale ten jen rezignovaně krotil hlavou.

„ Nemám sílu vyrvat ty mříže a zbavit se pout. Vpravili do mě jed tisu, ten upíry paralyzuje, a když se jen dostane k srdci, upír zemře. Já jsem poloupír stejně jako ty, ale mám více síly. Čím straší, budeš, tím tvá síla bude růst. Jenže teď nebudeš mít sílu na to přetrhnout svá želízka. Jsi ještě neskonale mladá na to, abys dokázala zvládnout takovou sílu, kterou potřebuješ,“ hovořil rezignovaně. Ztrácel naději na svou záchranu a já nevěděla, jak mu pomoci, jak pomoci nám.

„ Kde to vůbec jsme,“ zeptala jsem se a při tom jsem se snažila zápasit s řetězy. Marně. Opravdu jsem byla hodně slabá na to, abych ty řetězy dokázala zpřetrhat.

„V sídle mého strýce. Je to dva bloky od vašeho domu. Ulice východní 755,“ řekl a při tom přerývavě dýchal. Ten jed ho opravdu dost zmáhal. Z jeho rány tekla krev proudem. Nebylo divu, že je tak hrozně slabý.

„ Jak to, že můj otec nepřišel na Russella. Můj táta by na to určitě přišel, on ví přece všechno,“ vzlykla jsem při pohledu na Alexe. Byl to beznadějný pohled. Když jsem se na něj dívala jako bych cítila jeho bolest, prožívala jsem jí s ním. Proč mu tohle udělal, vždyť je to jeho synovec proboha? Bůh ví, jaká byla Alexovo matka, jestli byla stejně bezcitná jako jeho strýc, tak se ani otci nedivím, že jí odkrouhnul. Měla jsem vztek na člověka, kterému jsem nikdy nepohlédla do tváře. Ale brzy mu do ní pohlédnu. Pohlédnu do očí bezcitnému stvoření, které nemá ani kousku citu v těle, které je zfanatizované pomstou a určitě necítí žádnou lásku.

„Jo to si můj strýček pohlídal. Roman má vidění do budoucnosti. Jenže on jeho vidění zastřel mocí jiného upíra. Teda spíše upírky. Sofie, mého strýce usilovně miluje, jenže strýc to na ní fakt výborně hraje. Přitom k ní vůbec nic necítí. Jen jí zneužívá ke svému plánu. Daří se mu to prozatím opravdu skvěle. Chudák Sofie, určitě poté skončí pod kytičkami stejně jako já,“ odfrkl dost naštvaně. Z jeho reakce jsem pochopila, že se mu ta upírka, co má tu zastírací moc líbí. Určitě by se jinak takhle nerozčiloval. Teď jsem měla o důvod víc toho pána nenávidět. Zneužíval ke svému plánu pomsty opravdu všechny a potom se jich, až bude po všem zbaví? Tak to nemůžu dovolit. Tohle mu přece jen tak neprojde. Nesmí! 

Jak se Vám líbí další část příběhu? Za každý komentík budu nesmírně šťastná už se to pomalu začíná rozbíhat na tuhle část příběhu se těším ze všeho nejvíc:) Jak se těšíte Vy?

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jiný život - 46. kapitola: