OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jiný život - 39. kapitola

11.09.2012 (09:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1037×

EDIT: Článok neprešiel korekciou!

Z pohledu Sofie:

Nečekané vyznání

Bylo to opravdu složité. Romanova moc se chce dostat dál skrz mou moc a mě to neskutečně vysiluje. Nechci zklamat Russella tím, že bych ho pustila skrz, ale jestli to bude trvat ještě tak dva týdny, tak to nevydržím. Roman je silný a to dost. Držet jeho moc vidění do budoucnosti na uzdě, je těžké a čím víc to dělám, tím se to zdá horší. Říkala jsem to Russellovi už několikrát jenže to je celý on. Nic nebere vážně. A prostě mě neposlouchá. Někdy pochybuji o jeho citech. Vždy mi řekne, že mě miluje a pak mě políbí, jenže jeho polibky jsou ochladlejší a ochladlejší. Jako by ho opravdu zajímala jen jeho pomsta a já byla pro něj jen figurka v jeho plánu. Figurka, která zajistí, aby se Romanovo moc nedostala k němu. Opravdu začínám pochybovat o pravdách Russellových slov, ale jsem do něj zamilovaná a tak dělám, to co po mě chce. Vím, že svou sestru miloval, ale už je to přes tisíc let, svou pomstou nic nedokáže, akorát si uškodí, jenže to je prostě Russell všechno musí být po jeho a když se cítí ublížený, jde přes mrtvoly a to je opravdu vlastnost, která se mi na něm ani za mák nelíbí.

„ Co tu děláš, Sofie,“ zeptal se mě Alex a na můj vkus si mě až moc prohlížel. Všimla jsem si, že mi poslední dobou věnuje moc velkou pozornost. Dívá se na mě jako by mě chtěl sníst nebo co. Opravdu se mi to nelíbilo a už jsem mu to párkrát i řekla. Stejně to nepřestal dělat. Když jsem si postěžovala Russellovi, tak mi řekl, ať ho nechám být, že si zažil své. Opravdu mi přijde, že mě Russell nebere vážně a já ho tak miluji.

„ Nic jen se snažím korigovat Romanu moc nic víc nic míň,“ odpověděla jsem mu na jeho hloupý dotaz a dál jsem si ho nechtěla všímat, jenže jak to tak u Alexe bývá, nenechá se nikdy odbít.

„ Nemusíš dělat, že tu nejsem. Opravdu mi vadí, že mě tu každý považuje za vzduch,“ postěžoval si Alex a při tom pořád mířil svůj nepříjemný pohled na mě. Fakt by potřeboval vyplesknout. Russell ho málo vedl k slušnému vychování, copak takhle se hledí na slečnu? Nevychovanec.

„ Hele, opravdu se mi nelíbí, jak se ke mně chováš a vůbec se mi nelíbí, jak na mě koukáš, je mi to nepříjemné. Už jsem ti to jednou říkala, jenže ty mě vůbec neposloucháš. Takže tě ignorovat budu dál a klidně se tu rozčiluj, jak chceš,“ pověděla jsem podrážděně a soustředila se na úkol, který mi Russell dal. Protože, se zdál čím dál tím víc složitý.

„ Tobě se nelíbí, jak se na tebe dívám, ale vůbec ti nevadí, že tě Russell jen využívá. Vůbec tě nemiluje. Až bude po všem, odkopne tě jako psa. Za to já tebe…“ zasekl se a poprvé uhnul pohledem a začervenal se ve tvářích. Cože? Alex červenat se? Ne, on je do mě zamilovaný. Proč jsem si toho nevšimla dřív? Měla jsem tolik práce, že mi tolik věcí nedošlo. To jsem celá já. Jak na to mám teď reagovat? Co mám říkat? Nevěděla jsem, tak jsem radši mlčela a snažila se na něj moc nekoukat.

„ Ano, to je nejlepší. Dělat, že tu nejsem. Všichni dělají, že tu vlastně Alex není. Proč by sis všímala kluka, jako jsem já, že jo,“ odfrkl ironicky a čekal na mou reakci. A já pořád mlčela.  Prostě jsem netušila, co říct na to, že ke mně cítí něco jiného než já k němu. Jako by mi hlasivky vypověděly službu, prostě se zasekly a nešly spustit. Alex na mě hleděl a čekal, až něco řeknu a já s ním prostě nechtěla mluvit. Ať jde pryč a nechá mě být.

„Prosím, nech mě být,“ vyšlo ze mě konečně. Hleděl na mě svým zelenomodrým pohledem a jeho zrak mě pálil na kůži, jakoby měl místo očí uhlíky. Bylo to opravdu nepříjemné.

„ Nech mě být? Copak ti dělám tak strašného,“ tázal se mě Russellův synovec.

„ Zíráš a to je to, co mi vadí, už jsem ti to říkala dvakrát, nyní je to už po třetí,“ upozornila jsem ho a přísně se na něj podívala. Co si myslí, že tímhle dokáže. Že mi řekne, že mě Russell podle něho nemiluje a já se mu vrhnu do náruče to určitě.

„ Jsi moc hezká, proto zírám. Máš nádherně rudé vlasy a oříškové oči. Nikdy jsem nespatřil, tak nádhernou dívku jako jsi ty. Můj strýček si tě vůbec neváží. To já bych si tě hýčkal a určitě bych tě nenechal, aby ses vysilovala tím, že budeš stínit Romanovu moc,“ vyznal se mi Alex a já se cítila v pasti. Opravdu se mu líbím, bohužel on se mi moc nelíbil. Oproti jeho strýci vypadal strašně mladě a nedospěle. Nikdy jsme si nepotrpěla na vzhled mladičkých chlapců. Měl krásné oči oproti svému strýci, měl zelenomodré oči, které se mu nebezpečně leskly. Oplýval svalnatou postavou a uličnickým úsměvem, můžu říct, že pro hodně holek může být idolem krásy, jenže já milovala Russella, jeho hnědé oči plné vášně, mužný vhled, ostré rysy, prostě byl úplně jiný než Alex a to byl hlavní důvod toho všeho.

„ Prosím,“ prosila jsem ho, aby mě nechal na pokoji, ale on se prostě musel zrovna teď vyznávat ze svých citů.

„ Proč mě prosíš? Je ti nepříjemné, že ti říkám, co k tobě cítím? To je mi líto, ale já si potrpím na upřímnost. Nechci, aby ti můj strejda ublížil, on tě nemiluje. Znám ho déle, než ty. Můj strejda má rád jen sám sebe a svou sestru, mou matku jinak nikoho. Ani mě nemiluje, jen to na mě hraje, jenže já mu to nevěřím,“ podotkl Alex a přitom mě pořád hypnotizoval pohledem. Proč se mi musí svěřovat zrovna teď a proč přede mnou shazuje svého strýce?

„ Proč pomlouváš svého strýce, myslela jsem, že ho máš rád,“ zeptala jsem se ho.

„ Já svého strýce nijak nepomlouvám, jen poukazuji na skutečnosti. Russell je prostě svůj a na nikoho se neupíná. Upnul se jen jednou na mou matku a to ho bolelo natolik, že to už nikdy neudělá. Ale já bych se na tebe upnul rád, moc bych si přál, aby ses nad tím zamyslela. Uvidíš, že mám pravdu,“ řekl Alex sebejistě. Občas z něho čišelo takové sebevědomí a jistota. Nechápala jsem, jak to dělá, ale dokázal přesvědčit, kohokoliv chtěl.

„ Nehodlám s tebou ztrácet čas. Musím se soustředit. Jdu do svého pokoje. Tam mě snad rušit nikdo nebude,“ odvětila jsem a snažila se, co nejrychleji odkráčet pryč.

Alex za mnou jen nahlas volal: „ Sofie, zkus se nad tím zamyslet,“ a dál už jsem nic neslyšela.

Je tu další díl, doufám, že se Vám bude líbit. Teď budu povídku přispívat častěji, chtěla bych jí do konce roku dokončit, tak mi držte palce, ať to dobře dopadne pa m.

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jiný život - 39. kapitola: