OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jiný život - 27. kapitola



Jiný život - 27. kapitolaJulii se nelíbí, co se děje kolem její dcery a jde se zeptat svého vyvoleného, co to má znamenat. Roman jí začne vyprávět o Mattovi a Guyovi. Každý totiž má ten svůj příběh.

Její volba

Z pohledu Julie:

Vše bylo více, než jen zvláštní.  Z pokoje mé dcery se ozýval neskutečný rachot, a když jsem se chtěla podívat, co se děje vycházel z Emiliiny ložnice Guy v hodně špatné náladě. Má snaha ptát se, co se stalo, neměl vůbec žádný efekt. Emily plakala, ale neměla vůbec zájem, ani náladu se svěřovat. Velmi mě zarmoutily události dnešního dne. Vše bylo na můj vkus až moc rychlé a událostí ještě více. Kolem mé dcery se dělo moc ruchu, který se mi ani za mák nezamlouval. Přišel čas promluvit si s mým Romanem a to okamžitě. Vystřelila jsme z pokoje rovnou k jeho dveřím a chtěla zaklepat. Věděl, že za nimi stojím a pronesl své „Dále,“ ušlechtilým hlasem, který tak miluji.

Vešla jsem dovnitř. On seděl u stolu a díval se na mě svým zeleným pohledem. Úsměv se mu klenul od ucha k uchu a ruce měl zaklesnuté do sebe jako při modlitbě. „Má drahá,“ prohlásil a přitom se zvedl ze židle a vášnivě mě políbil. Jeho polibek mě pohltil jako bouře.  Jeho jazyk si hrál s mým a mě nezbylo nic jiného, než mu na to láskyplně odpovídat. Málem jsem i zapomněla, proč jsem sem vešla. Tak strašně moc mi ty léta chyběl. A my spolu strávili tak málo času. Jenže on měl svou rodinu a musel se o ni starat. V této chvíli nemůžu myslet na to, aby čas, který vlastní trávil jen se mnou. Musí myslet i na Emily. Konečně jsem se vyprostila z jeho vášnivého objetí a naznačila mu, že si musíme za každou cenu pohovořit o Em.

„Dobře, chceš mluvit o Emily a já přesně vím o čem,“ prohlásil a pořád se na mě usmíval. Jeho úsměv mě, ale vůbec neuklidnil.

„Co se děje mezi Guyem a Emily? Řekni mi to hned a žádné vytáčení, víš, že vytáček a výmluv už bylo dost,“ řekla jsem mu a dívala se mu přímo do očí. Stav vztahů v tomto domě mě znepokojoval více, než by se na první pohled zdálo.

„Emily a Guy mají problémy kvůli Mattovi,“ podotkl Roman, jako by to mělo být normální. Občas mě udivoval jeho klid. Nic pro něj nebylo tak horké. Vše dokázal řešit s takovou rozvahou. Někdy jsem opravdu nechápala, kde bere tu sílu, z toho blázince tady nezešílet.

„Kvůli Mattovi? Co má společného s mojí dcerou tenhle podivuhodný ničema,“ zeptala jsem se a  na Romanovo tváři se objevila rozzlobená grimasa, která se prohlubovala. Jeho oči změnily odstín. To, že jsem Matta nazvala ničemou, Romana rozčílilo a to hodně.

„Matt není ničema, Julie, moc si přeji, abys toho mladíka poznala dříve, než si o něm uděláš obrázek. Budu ti vyprávět příběh, který se opravdu stal. Matthew mi ho vyprávěl jen jednou a také naposledy. Nikdy víc se k němu nevracel. Je to pro něj pořád bolestivé, i když už je to téměř padesát let. Když mu bylo dvacet pět let, tak si měl vzít dívku, kterou moc miloval, a on by pro ni udělal cokoliv. Jmenovala se Dusty.  Její krása byla neuvěřitelná, tak jako ona sama. Měla jemnou, srdečnou povahu a dokázala usměrnit Mattovu občas vznětlivou povahu. Žili spolu šťastně, nic jim nechybělo. Bohužel po dvou letech společného soužití Matt onemocněl rakovinou kostní dřeně. Hledal se dlouho dárce. Našel se, ale Mattovo tělo cizí dřeň nevzalo. A on pomalu umíral. Dusty byla pořád s ním a doufala, že všechno dobře dopadne, ale jejich modlitby nechtěly býti vyslyšeny. Poté bohužel onemocněla i Dusty. Zemřela na neléčený zápal plic. Taková prkotina.  Matt už pak nebojoval. Chtěl to vzdát. Potkal jsem ho na úpatí mostu, když se snažil z něho skočit. Nabídl jsem mu jiný život a on ho přijal. Nikdy nebyl šťastný tak jako s Dusty, ale do Emily se nevědomky zamiloval. A teď závisí jen na ní, koho z nich dvou si vybere.“

Roman odvyprávěl svůj příběh a já netušila, co si o tom mám myslet. Matta mi bylo až líto. Tohle o něm věděl jenom můj milovaný, proto se ho tak zastával. Jeho životní příběh zněl tak neskutečně smutně. Existují lidé, s kterými se osud nepáře a přesně takový úděl byl dán Mattovi. V té chvíli mi to nepřišlo fér. Konečně jsem pochopila, proč se chová, tak jak se chová. Jeho bolest ventiluje tím, že snaží být chladný a neprostupný. Nechce už trpět. Všechno do sebe najednou zapadalo.

„Teď ti rozumím,“ prohlásila jsem a něžně jsme Romana objala.

„Prosím tě, neříkej to nikomu. Matt mi důvěřuje a já si přeji, aby to tak pokračovalo dál. Jeho život nebyla zrovna pohádka, co,“ podotkl Roman a já jen tiše přikývla. Budu držet jazyk za zuby, to přísahám.

„A jak to bylo s Guyem,“ tázala jsem se Romana. Životní příběhy těchto hochů mě začaly zajímat.

„Guy, neměl rodinu. Vyrůstal v dětském domově už od narození. Jeho rodiče nikdy neviděl a ani po tom netoužil. Jeho matka ho po narození nechala v porodnici. Jeho život taky zrovna nebylo nic nejhezčího, ale nikdy si mi na život v děcáku nestěžoval. Měl tam jídlo, kamarády a postel. Nic víc k životu nepotřeboval. V osmnácti letech musel z domu. Našel práci v obchodním domě a bydlel na ubytovně v Londýně. Bohužel se mu v tomto věku začaly projevovat velké deprese. Několikrát si málem vzal život. Zkoušel pomoc lékařů, bohužel léčby byla moc nákladná a Guy si ji nemohl ve svých podmínkách dovolit. Bez léků vydržel dva roky. Poté už nechtěl dále žít a pokusil se utopit v řece. V dětském domově ho totiž nikdy nenaučili plavat. Guy měl totiž vždycky strach z hluboké vody. Já ho z vody vytáhl a nabídl mu jiný život a dál už to šlo samo. Přišel Matt, pak dvojčata Natálie a Olivie a déle také Lucas s Karlem. Každý vlastní svůj životní příběh, který zrovna není šťastný. Ale ten Mattovi je mi nejbližší, protože se zamiloval do dívky, která by za něj dala všechno stejně jako ty. Nikdy nepochopíš Matta do té doby, než si poslechneš jeho příběh. Jeho chování se stalo více pochopitelné. On se už nikdy nechtěl zamilovat, ale stalo se to znovu a mnohem intenzivněji, než jsem si myslel. Nastanou Emily kruté chvíle, bude záviset jen na ní, komu dá přednost.“

Roman dokončil své vyprávění a já se k němu přivinula. Teď budeme na chvíli jen spolu. On se jen usmál a přitáhl mě k sobě svým pevným ledovým stiskem.


 

Další díl po dlouhé době. Já vím, jsem hříšník, ale nějak jsme ztratila nit a teď ji zase našla, teda doufám. :)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jiný život - 27. kapitola:

12.12.2011 [14:06]

FaireDoufám v brzké pokračování. Emoticon

2. Mirabell
07.12.2011 [17:21]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Souhlasím s easy... skvělá kapitola. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. easy
06.12.2011 [8:32]

moc hezká kapitolka, už se těším na další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!