Jiný život - 19. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Další dílek je z pohledu další postavy. Natálie. Jak moc se liší od své sestry?

02.10.2011 (20:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1482×

Vyptávání

Z pohledu Natálie:

Šla jsem do pokoje spolu s novými členy naší rodiny a říkala si, proč nám to Roman neoznámil dřív. Buď nám to Roman oznámit nechtěl, nebo se rozhodl, že nechat naši skupinu v neznalosti je způsob, jak se bránit před neustálými útoky Matta a mojí občas až moc drzé sestry. Někdy si říkám, jak rozdílné povahy nás rozdělují. Obě stejně vypadáme a každá vlastníme jiné nitro, chování a charakter. Olivie odjakživa nemohla unést úspěchy mého života. Za každou cenu se mi snažila vyrovnat, nebo se dostat přede mne. Do dneška nechápu její soutěživost a zlobu, kdykoliv se mi něco povedlo. Bohužel měla i smůlu, zamilovala se do Matta, který nedokázal ocenit její dobré srdce, houževnatost a snahu udělat vše proto, aby se mu zalíbila. Využil ji ke svému potěšení a odkopl ji jako prašivého psa ve chvíli, kdy prožívala tu největší lásku. Od této události se Oli stala zatrpklou upíří dívkou. Chápu její bolest a její zasmušilost, nejhorší pro ni musí být neustále toho nevychovance potkávat. Nikdo, dokonce ani Lukas neví, jak to zasáhlo mě samotnou. Takhle ublížit mé jediné sestře, krvi mé krve a ještě se tvářit, jako by ta vina pocházela od Olívie, mě zabolelo a přišlo mi to jako nehorázná drzost. Doufám, že se sestra přes tuto zkušenost přenese a stane se z ní silnější osobnost a také věřím, že se jednou zamiluje do toho pravého. Kéž by to byl Karl! Každý z této skupiny by si to ze srdce přál, ale Olivíe s námi naše pocity nesdílí. Jeví se možná jako podivín a šprt, ale jeho srdce je obětavé, nezkažené a odolné překonat Olíviiny změny nálad, kterými trpí již od raného dětství. Bohužel tvrdohlavost mé sestry nezná mezí, to už poznal téměř každý, kdo žije v tomto domě, a myslím, že to pozná i Julie s Emily.

Nevím, ale proč zrovna já se mám zmocnit úkolu uvítací gardy. Vždycky pokaždé, když se něco důležitého děje, tak ten úkol padne na moji hlavu. Jsem zvědavá, jaké budou. Teď to bude v tomto domě hodně zajímavé. Radši to nechci, ani vidět. Matt zase bude neskutečně prudit. Určitě se bude snažit rozdělit Emily a Guye. Už vidím tu Itálii. Za chvíli si budu připadat, jak v nějaké stupidní Kolumbijské telenovele. No to bude poděs, než si zase všichni zvykneme na nové lidi.

Emiliiny kufry jsem položila do jejího pokoje a chystala se k odchodu. Najednou se ke mně Emily rozeběhla a od srdce pověděla: „Zůstaň tu s námi, chtěla bych poznat členy této „rodiny“, doufám, že ti nevadí, že se tě zeptám na pár otázek, přijdeš mi nejméně nebezpečná,“ smála se svému vtipu, i když mně to moc vtipné nepřipadalo. Ano, je jasné, že se mnou opravdu vyjde asi nejlépe. Nechtěla jsem být nepříjemná, jako má sestra. Chtěla jsem, aby si tu holky zvykly, co nejrychleji bude to tak lepší i pro nás.

„Klidně se zeptej na cokoliv, teď patříš také k nám, i když vidím, že nejsi zcela taková jako my ostatní.“

Emily se na mě podívala a svraštila čelo a vysoukala ze sebe: „Napůl upír, napůl člověk.“ Zajímavý poznatek!

„Teď se, ale budu ptát já, jestli ti to nevadí,“ zavrtěla jsem jemně hlavou na známku souhlasu.

„Tak dobře, ty se jmenuješ Natálie, jak jsem se dozvěděla. Můžeš mi prosím říct, jak to u vás chodí, ráda bych zapadla do davu, jak se říká. Jak tady funguje domácnost a jak se všichni jmenují?“

Na všechny otázky dostala okamžitě odpověď. Emiliina zvědavost neznala mezí. Ptala se na úklid, na chod domácnosti na mého přítele Lukase, ale také na toho budižkničemu Matta.

„To víš, Matt si v této rodině dělá téměř vše, co uzná za vhodné pro sebe a své potěšení. Nezajímá se o nikoho než sám o sebe. Dokáže bodnout, když to nejméně čekáš. Nikdy se k němu neotáčej zády, nesnaž se s ním přátelit, ani flirtovat, nevtipkuj s ním a nedůvěřuj. Opravdu neznám horšího člena této skupiny než právě jeho. Mé sestře Olivii udělal ze srdce kámen. Před tím, než poznala Matta, se takhle podle nechovala. Bohužel ji Matt využil ke svému potěšení a neobtěžoval se jí ani slůvkem ospravedlnit. Je to upír bez kousku citu, hanby svědomí, jako by před tím, ani nebyl člověkem. Každý ví, že tu nevychází s každým, nejvíce s Guyem, který se jediný nebojí jeho výhružek, protože je mnohem silnější a chytřejší. Z Olívie se snaží za každou cenu dělat slepici, která za ním dolézá, mě a Lukase si dobírá za to, že se milujeme a Karla považuje za ubožáka, který se radši schová do knihovny, než aby bojoval. Jediný na koho si ještě nedovolil je Roman, ale co není, může být. Radím ti dobře, pokud tu chceš žít v klidu a míru, snaž se mu vyhýbat.“

Tímto jsem svůj dlouhý monolog uzavřela a zeptala se, jestli ještě něco nepotřebuje. Dostalo se mi negativní odpovědi, tak jsem se obrátila na podpatku a šla.

Jsem moc ráda za všechny komentáře mám radost, že aspoň někomu se má povídka zalíbila:)))

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování