OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jako ve filmu - 7. kapitola

25.08.2013 (15:00) • KarolinaTereza • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 614×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

Annabel:

Dnes je čtvrtek a to znamení, že vychází číslo za září. Vždy když nám vyjde nové číslo, tak si dám volno a zajdu si ho koupit do trafiky. Po té si sednu s Carlem do parku a chvíli si čtu.

Vzbudila jsem se asi okolo desáté a dala si sprchu na probuzení. Byla to paráda. Všechny moje svaly se uvolnily a já se cítila parádně.

Ležela jsem zrovna ve svém županu na gauči a jedla ovesné vločky s mlékem, když mi začal zvonit zvonek u dveří. Celým leknutím jsem se polila, ale ten, kdo stál za dveřmi, měl opravdu výdrž a zvonil dál.

Otevřela jsem dveře a tam stála má sestra Alice a kolem ní běhali Claris a Jack.

„Ségra, potřebuju pomoct!“ nacpala se i se svými dětmi do mého bytu. Usadila děti na můj nový a politý gauč a zapnula jim televizi.

„Alice, co má tohle znamenat?“

„Mám rande,“ začala se červenat.

„To je ale skvělé! Jestli chceš, tak ti dneska děti pohlídám. Mám volno.“ Usmála jsem se na ni a pořádně ji objala. Od té doby, co jí zemřel manžel při autonehodě, tak s nikým nic neměla a bylo na ní vidět, že jí to štve.

„No, tady se zrodil háček.“ Začala znovu rudnout, uhnula pohledem na děti a hrála si s mobilem, který měla v ruce.

„Alice, upři svůj zrak na mě a řekni mi, jaký je v tom háček!“

„Pozval mě na chatu a už zítra ráno odjíždím. Přijedu v neděli.“ Usmívala se jako měsíček na hnoji. Ta ho asi žrala.

„Tak řekni našim, protože já mám zítra práci a navíc chci něco o víkendu podniknout!“ bránila jsem se, protože hlídat děti už jenom den mi dělá problém.

„Znáš naše, zase se budou na všechno ptát a já na to nemám náladu. Konečně jsem si našla někoho, kdo je milý, zajištěný a má rád moje děti.“ Upřela na mě ten svůj pohled, který prosí jako malé štěně a já věděla, že už když jsem ji kryla v mládí, tak tohle pro ni taky udělám.

„Za odměnu mi ale řekni, kdo to je!“ objala mě a začala křičet a skákat radostí.

„Tak kdo je to?“ vyzvídala jsem a posunula Alici do kuchyně. Posadila se a já nám udělala kafe.

„Ředitel jedné banky. Je mu trochu přes třicet a je boží!“ smála se jako puberťačka. Naposled jsem ji takhle viděla ještě před tím, než umřel Marek, její manžel.

Chvíli jsme takhle ještě seděly a ona mi pořád říkala, jak je boží atd.

„Děti ti dovedu kolem sedmé a v neděli si pro ně s Markem přijedu,“ objímala mě Alice opět ve dveřích.

„Budu čekat a teď jestli mě omluvíš, jdu si koupit naše nové číslo a něco zařídit.“ Rozloučily jsme se a já si chtěla, ještě než přijdou děti ke mně na víkend užít klid.

Oblékla jsem do prostých džínů, trička a kabátu. V botníku jsem vylovila nějaké boty a vzala si peníze, klíče a mobil.

„Carle, pojď, jdeme ven,“ dřepla jsem si před dveřmi a s vodítkem čekala, až Carl přiběhne.

Venku bylo celkem chladno, ale dalo se to přežít. V trafice jsem si koupila číslo, které bylo skoro poslední a místo do obvyklého parku jsem zamířila ke stánku s kávou a koupila si pořádné Latte.

„Carle, promiň, ale dneska se parkem jenom projdeme, a pak půjdeme domů, do tepla.“

Potkala jsem mnoho spokojených párů a maminek s kočárky. Jednou bych také chtěla nějaké to mimčo, ale nedokážu si představit, tak bych to skloubila s prací.

Doma jsme se s Carlem váleli a chvíli před sedmou jsem šla hledat svoji nafukovací matraci, která bude pro pár dní mojí postelí.

Když osm minut před sedmou zazvonil zvonek, tak jsem otevřela a přivítala část mé rodiny.

Asi půl hodiny mi dávala Alice rady a vše, co musí udělat. Dokonce i to, že je musím dovézt a odvézt do školy, a proto mi tu nechá její auto.

Claris a Jack byli naštěstí najezení, ale měli po večeři dovoleno mlsat, takže jsem vytáhla tajné zásoby čokošky na horší časy a dali jsme si u seriálu Super drbna, kterou prý pozorují každý den.

Podle Alice mají jít v devět spát, ale jako hodná teta jsem je nechala jít v devět teprve prvně Claris a pak Jacka do vany.

Ten nejlepší pocit dne byl, když usnuli a já mohla jít taky spát. Ještě takhle pohodově přežít víkend a bude to paráda! 

Autor: KarolinaTereza, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jako ve filmu - 7. kapitola :