OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jako ve filmu - 6. kapitola

12.08.2013 (13:00) • KarolinaTereza • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 666×

Annabel:

Seděla jsem jako opařená. Nikdy nám hvězda nenabídla sama rozhovor. Jenom když byla nouze o peníze, ale často se to nestávalo.

„Pane Smitshi, kolik byste si představoval peněz za rozhovor?" poposedla jsem si a mírně naklonila hlavu. Když se nechoval tak blbě a byl zticha, celkem se mi líbil.

„Chtěl bych, aby tento rozhovor pro váš časopis byl zcela zadarmo. Žádné peníze nechci."

„Jsem samozřejmě ráda, že chcete dát rozhovor našemu časopisu, ale můžu se zeptat, proč jste se takto rozhodl?" 

„Chtěl bych vám vynahradit to, co jsem vám způsobil," pokynul rukou na moje obvázané lokty a jeho tvář se stáhla do smutné grimasy.

„Stane se," chtěla jsem to ulehčit, protože jsem stejně neměla nikdy ráda, když někdo litoval někoho jiného. „Jestli už nic nemáte, moje sekretářka si s vái domluví termín pro rozhovor," stoupla jsem si a až teď si všimla, že má v rukou nějaký balíček.

„Ano, domluvím si termín, a tady menší dárek, nashledanou," položil na můj stůl balíček a v tichosti odešel.

Sedla jsem si a otevřela balíček. Bylo tam sako. Nebylo špatné, ale bude se blbě kombinovat.

Uložila jsem balíček do své kabelky a vyšla z kanceláře.

„Potřebujete něco, slečno?" Sarah si hned stoupla a usmívala se na mě. 

„Jen se jdu podívat do ateliéru a poté na zářijové číslo, které má zítra vyjít. Vy můžete jít na oběd, a dejte si něco dobrého," usmála jsem se na ni a koukla se na kuličky, které byly v nové váze.

V ateliéru bylo skoro uklizeno, ale pořád bylo co dělat.

„Slečno Wooferová, už jsme skoro hotovi," ozvala se mladá Katie, která někdy zastupovala Mischel, ale ta ji jenom kritizovala. Na večírcích byla vždy sama a mně jí bylo svým způsobem líto.

„Jenom jsem přišla oznámit, že na příští týden vyhlásím výběrové kolo na novou šéfovou módního oddělení a jste všichni zváni," usmála jsem se na Katie, které se jiskřilo v očích, a já věděla, že má velkou šanci být novou šéfovou. Přála jsem jí to.

Odešla jsem na oběd, který jsem si domluvila s Stacey, a byla ráda, že taky někdy vypadnu.

Byl to příjemný oběd a hned jsem se cítila líp, ale musela jsem ještě do práce, protože jsem zapomněla jít do tiskárny a podívat se na zářijové číslo.

Sarah byla samozřejmě už v kanceláři a měla na stole velikou kytici růží.

„Sarah, moc pěkná kytice." Vzala jsem si nějaké papíry, které mi podávala, a chtěla jsem jít do kanceláře, ale Sarah začala něco povídat.

„Ta je pro vás, od toho pana Smithse, dovezl ji sem, když jste byla na obědě." 

„A co potřeboval?" Vzala jsem kytici i s vázou a odnášela ji do své kanceláře. 

„To nevím, jenom mi řekl, že všechno má svůj čas," usmála se a vykročila z mé kanceláře. Ona něco věděla, ale nechtěla mi to říct! No, ale jestli má všechno svůj čas, tak se to brzy dozvím.

Práce uběhla jako voda a já se s mojí kamarádkou, která vedla psí kliniku kousek od mé práce, domluvila, že půjdeme trochu prověrat peněženky.

Stacey neměla čas, aby se k nám přidala, takže jsme musely s Margaret vyrazit sami.

„Takže budeš dělat rozhovor s Jaredem?" pištěla Margaret jako malá holka a lidé na ulici se po nás ohlíželi. Zatáhla jsem ji do obchodu a prohlížela si boty.

„Já ne, to je na oddělení, které tohle dělá." Dívala jsem se na cenovku a hned si vzala jeden pár v mé velikosti.

„Tak jakmile bude hotové říjnové číslo, tak mi jeden časopis pošleš!" Šla do oddělení tenisek.

„Určitě!" Vydala jsem se za ní a prohlížela si tenisky. Měli jich hodně, ale já je moc nenosím, takže jsem šla dál.

Celý zbytek dne jsme chodily po nákupech a dobře se bavily. Nakonec jsem šla na večeři k Margaret a dobře si popovídala s jejím manželem.

Byl to prima den, ale bylo mi stejnak nejlíp, když jsem otevřela vchodové dveře do svého bytu a šla se proběhnout s Carlem. 

Všechno má svůj čas. Co tím myslel?

Autor: KarolinaTereza, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jako ve filmu - 6. kapitola :