Jako ve filmu - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Po svém zranění je Annabel doma, ale Jared si k ní najde opět cestu. Přečtěte si jak. K.

07.08.2013 (16:00) • KarolinaTereza • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 559×

Annabel:

Debilní frajírek. Kvůli němu jsem se dostala domů až kolem druhé ráno.

Když mi v šest zazvonil budík, hodila jsem s ním proti zdi a bylo po něm. Vstávat? To asi nepůjde. Celé tělo mě bolelo. Práce bude muset dnes jít bokem.

Posadila jsem se a nahmatala na nočním stolku mobil. Chystala jsem se zavolat Sarah ale v šest ráno ještě nebude v práci, takže si dám snídani a zavolám později.

Než jsem se zvedla, protože ruce a kolena mě bolely a štípaly, tak to trvalo nejmíň dvě minuty. Na sprchu jsem se necítila, proto jsem šla rabovat ledničku.

Moc tam toho nebylo, takže bych mohla dneska jít nakoupit, ale až se trochu rozchodím.

Moje snídaně byla velmi chutná, ale taky kalorická. Toasty s Nuttelou. Mňam.

Carl mě přišel také přivítat, proto jsem mu naložila snídani zase do jeho korejtka, ale Nuttela to nebyla.

Asi hodinu a půl jsem seděla v kuchyni a četla si e-maily. Mischel mi poslala článek, který byl trochu podobný tomu starému, ale dal se zveřejnit, takže má štěstí.

Konečně odbylo sedm a já vyťukala číslo k mé sekretářce. Hned po prvním zvonění to vzala.

Vysvětlila jsem jí můj problém a že budeme komunikovat přes e-maily. Sarah mi popřála brzké uzdravení a já zavěsila.

Zprvu mi psala docela dost e-mailů, ale kolem poledne se to zklidnilo. Bylo to samé dokončování článků atd.

Jelikož jsem v ledničce neměla nic k jídlu kromě starého jogurtu, tak jsem se vydala do supermarketu. Připadala jsem si blbě, když jsem kulhala a před sebou jsem tlačila nákupní košík.

Pozdravila jsem pár lidí z mého okolí, koupila si nějaké to jídlo a potřeby do domácnosti.

Doma jsem vše vyndala a odepisovala na e-maily od Sarah. Pořád to stejné. Mischel si na něco stěžovala, půlka časopisu už byla na tiskárně a druhá půlka už byla na grafické úpravě, ale úplně si oddychnu, teprve až budu mít hotový časopis v ruce.

Byla to celkem nuda, než mi zazvonil mobil a na display se objevilo SARAH. Zvedla jsem hned hovor a Sarah začala chrlit něco o muži, který přišel a shání se po mně.

„Sarah, pomalu, nerozumím, když tak mluvíte!“ musela jsem zastavit její rychlou mluvu a posadila jsem se. Už jen když mluvila o muži, bylo mi to divné.

„Je tady, vlastně teď stojí vedle mě muž jménem Jared, ten zpěvák,“ začala vysvětlovat a já viděla najednou nějak divně. Bylo mi zle. Zase ten blbec! A u mě před kanceláří.

„A co ten blbec chce u mě v práci?“ mnula jsem si zpocené čelo.

„Chce s vámi mluvit, a když jsem mu řekla, že dnes máte volno, trval na tom, že vám musím zavolat.“

„Ale ještě jste mi neřekla, co potřebuje!“ mírně jsem ji upozornila. Byla jsem ráda, že jsem se ho v nemocnici zbavila, a on napochoduje do mé práce.

„Schůzku, hned jak se vrátíte do práce,“ řekla to tak rezignovaně. A mě to taky docela uzemnilo.

„Zítra ráno ať se v deset hlásí u mě v kanceláři, jinak má smůlu, a prosím, Sarah, řekněte mu to jako výhrůžku!“ ukončila jsem hovor a musela si dát panáka, který by uschován za košem v dolní skříny v kuchyni.

Zítra mám schůzku s tím idiotem a ještě u mě v kanceláři! Co po mně chce?

Autor: KarolinaTereza, v rubrice: Povídky » Na pokračování