OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Isabella Delaney - 9. kapitola

23.03.2013 (11:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 306×

Uběhlo pár měsíců. Ano, už byl prosinec. Sníh, dětská radost, starosti, co se týče Vánoc, Mikuláš se zlobivými čerty a hodnými anděly, Barbora a tak různě, samozřejmě ještě Silvestr. Co se od tábora stalo? Vlastně nic a všechno. Se všemi lepší vztah. V září jsem šla do sedmé třídy. Přišla k nám nová holka M. Ne, nechci říkat její jméno. Ta holka? Popularita sama o sobě. No, dobře jméno vám řeknu. Margaret. Upřímě? Je v pohodě, bohužel díky ní už nemám takový vztah s nejlepším kamarádem a naše třída se částečně změnila. Několikrát do měsíce si Margaret vybere kluky a holky, které dá do párů a vezme je do kina, na bowling, nebo na něco takového. Já s ní byla akorát na Rozbřesku. O tom vám taky musím povyprávět.  Do kina Margaret koupila čokoládu, já si ji dala do kapsy, vyndala si mobil, koukala kolik je hodin. Po pár minutách jsem ho dávala do kapsy – ovšem do té špatné – tam, co byla čokoláda. Samozřejmě, že čokoláda byla rozteklá a proto jsem měla celý mobil a kalhoty od čokolády! Musela jsem opustit sál a snažit se čokoládu na wc odstranit. Bohužel se to uplně nepovedlo, ale dalo se to přežít, sice jsem pár minut filmu propásla, ale to bylo v pohodě.

Listopad? Ano, viděla jsem jeho. Toho mého zpěváčka. Vzala jsem s sebou i dědu. Byli jsme na večeři v jednom baru, já si dala tedy vanilkovou zmrzlinu, protože jsem neměla hlad a samozřejmě kolu. Potom jsme šli na jeho koncert, který byl po půlnoci! Samozřejmě luxusní věc, nikdy jsem totiž nečekala, že já Isabella Delaney mu půjdu na koncert, který byl mimochodem na diskotéce – dovnitř jsem šla jakoby s ním. Musela jsem odejít při předposlední písničce, takže jsme se nerozloučili, ale i tak to byl naprosto luxusní a legendární zážitek!

Vánoce, ježíš. Minulý rok byly strašné, naprosto, celé jsem je probrečela. Letos to bylo celkem fajn.  Veřeče byla celkem bez hádek i přes všechny okolnosti a já jsem dostala konečně opět foťák! Půl roku jsem byla bez foťáku. Upřímě, největší překvapení byl TABLET. Nikdy jsem si tablet nepřála a o to víc jsem ráda, že jsem ho dostala.

Silvestr. Myslela jsem, že ho proskypuju s Kay nebo s Christinou. Jenže Christina byla v práci a Kay u kamarádky, které jsem se naučila říkat čokoláda. Ano, proč tak? To je na delší vyprávění, ale někdy vám to třeba řeknu. Takže co jsem dělala? Poslouchala písničky, pila coca colu, občas šla k tv a pokecala si s rodičema, přejedla se chlebíčkama a tak, to znáte, prostě naprostá nuda! Takže to bylo trošku zklamání, protože spolužačky byly u sebe doma a slavily. No, vám by to nebylo taky asi dvakrát příjemný. Další den se objevilo na facebooku stovky fotek a samozřejmě jsem mohla jen závidět a to jsem ještě nemluvila o příspěvcích typu: „Nejlepší Silvestr s nejlepší kamarádkou, děkuju ti za všechno :-*.“ No, tak vždycky musí být někdo, kdo si tohle zažije, jen nevím, proč to musím být zase JÁ. Dost toho litování, nemá to cenu, to všechno je za mnou a příští svátky a všechno dohromady budou tisíckrát lepší. I kdybych se měla postavit na hlavu, chodit po rukou, žít v popelnici, nebo já nevím, co všechno šílenýho ještě.

Všechno se nějak jaksi změnilo. Jsem jiná. Všichni jsme jiní. Lidi se mění. Řídím se svým: „V životě přichází smutné chvíle a právě o to víc si musíme při nich vzpomenout na ty báječné chvíle!“ Tak bych možná i nazvala svůj život. Samá překvapení. Zklamání. Všechno do hromady. Spousty slz. Spousty radosti. Ale věřte mi, že na světě není člověk, který by nezažil nikdy nic špatného. Proto bych větu „Na každou svini se vaří voda“ nejradši vymazala ze života. Nikdy člověk neví, jak to má ten druhý doma, v lásce, na internetu. Třeba o mně nikdo neví, že dělám blog o mém oblíbeném zpěvákovi, kterého jsem už třikrát viděla. Každý máme nějaká tajemství a je jen na nás, jak s nima naložíme ve svém životě!

Autor: , v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Delaney - 9. kapitola: