OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Isabella Delaney - 4. kapitola

01.12.2012 (16:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 281×

Uplynulo pár dnů. Ve škole mě už celkem nechali být. Samozřejmě, že nadávky a narážky, co se týče třeba mého vzhledu, jsem slyšela pořád, ale to už jsem brala jako normální věc i když bych asi neměla. Neustále jsem přemýšlela, jestli by nešlo jít na jinou školu, a nakonec jsem dospěla k názoru, že to nejde. Na gympl už jít nemůžu a přece jen jsem na vesnici a jezdit někam do velkého města, tak to fakt ne... Byla by to šance začít nový život, poznat nové lidi, ale vzhledem k možnostem, které mám a spíše nemám, to opravdu nejde.

Jednoho dne jsem přišla ze školy a jako každý den jsem přidala nějaké články na web. Docela se to tam rozjelo. Je to už asi tři týdny od toho, co mi ON sdílel web, a tak už ta návštěvnost tolik nerostla, byla o něco větší než na mých starých webech a i tak mi jí každý záviděl, hlavně kamarádky z jiných webů, se kterými jsem se znala už dlouho a vždycky jsem jim záviděla grafiku a prostě všechno. Dostávala jsem milé i nemilé komentáře. Nejdříve jsem si brala kritiku moc k srdci, ale ona je kritika a kritika, a tohle mi přišlo spíše jako... kritika kvůli závisti?

Jedna milá slečna mi napsala pěkný komentář a sama o sobě mě slečna zaujala. V komentářích jsem jí odpověděla a dostaly jsme se k tomu, že jsme si na sebe daly kontakt na facebook. Přidala jsem si ji do přátel. Slečna se jmenovala Kay a příjmení měla velice podobné tomu mému. Už od začátku mi přišla sympatická. Projela jsem jí celý profil, fotografie a příspěvky. Přemýšlela jsem, jaké by bylo mít takovouhle kamarádku, která se zajímá o stejnou hudbu jako já. Postupně jsme si začaly psát konečně normální věci. Nejdřív to bylo prostě to samé dokola, asi to znáte, ne? Zprávy přibývaly. Začaly jsme chodit na skype a vyměnily jsme si čísla na sebe s tím, že jsme si skoro pořád psaly nějaké smsky a zejména můj kredit rychle ubyl, proto jsem začala více hledat wifi, abych nemusela za tu "komunikaci" platit.

Tenhle styl života se mi líbil víc. Pomalu jsem se začala s touhle školou smiřovat. Ovšem tak bezproblémové to nebylo, občas se to začalo horšit. Jeho jsem přestala spamovat, ale pořád jsem se zapojovala do jeho příspěvků, prostě mi nešlo to "ignorovat" a neudržela jsem se. Když si to tak uvědomuji, někdy jsem to až moc přehnala. Ve škole se trošku úroveň mých známek změnila k lepšímu, ale ty samé jedničky, co jsem měla dřív, to už prostě nebyly. Rodiče na mě řvali každou chvilkou. Prostě se jim pořád na mně něco nelíbí a všechno musejí negativně komentovat. Brácha? Brácha je taky jeden velkej příběh a doufám, že až vyroste, že nebude takovej... divnej.

Začala jsem opět více číst. Dříve bych přečetla x knížek za den, ale prostě teď už na to nemám náladu, čas... Spíš tu náladu.... Co si to namlouvám, jsem prostě líná, ale chybí mi to. Mám spolužačku, co dodnes čte jako my dvě společně dřív, ale když se to má zapsat do sešitu na známku, tak ji to nebaví.

Znovu jsem psala svým dávným kamarádkám ze starých webů, abych si s nimi popovídala. Ovšem jsem se dozvěděla, že prý na ně kašlu a není to jako dřív. Ono to není jako dřív z jejich pohledu? Ony se mi neozvaly, já se jim ozývám skoro pořád a nejsou schopné nějak, jakkoli reagovat. Co dělám zase špatně? Ono když si takhle lidé na vás bez podnětu mění názory jen tak, prostě bezdůvodně, tak potom asi nevíte, jak si to brát. Opravdu je to moje chyba nebo to jsou jen slova, která píšou jen tak? Vážně nevím... Ne, nebudu se jimi TEĎ zatěžovat. Mám Kay a svoje zájmy. Nepotřebuju lidi, kteří jsou názoru, který je přes všechno prostě rozhodně mylný. 

Další fanynky se ozývaly a já měla radost. Však jsem nalezla konkurenci. Ano, někdo si založil i svůj web a aby se neřeklo, tak se ten dotyčný snažil ten můj nejvíce "okopírovat". Začalo mě to mrzet a nevěděla jsem, co dělat. Nakonec jsem se ale rozhodla, že bych mohla trošku web předělat. Aby byl hezčí, útulnější, přesnější a lépe vnímaný čtenáři. Chtěla jsem, aby se tam fans rádi vraceli a při nejlepším to poslali svým kamarádkům, kteří se o něj taky zajímají. Udělala jsem nový vzhled. Dělala jsem ho hrozně dlouho.

Nepsala jsem si s Kay přes telefon, ale na facebooku, a šla jsem koukat na televizi. Vtom jsem měla takový divný pocit a proto jsem byla neklidná. Napsala jsem jí, že je mi divně. A deset minut nato kouknu na hlavní stránku a co nevidím! On sdílel můj web! Už podruhé! Kouknu na měřítko návštěvnosti a... a... a... neuvěřitených pět set lidí. Minule to bylo o dost víc, ale tohohle si prostě vážím! Nejvíc mi udělal radost! Já tušila, že se něco stane, ale tohle by mě snad ani ve snu nenapadlo. Opět desítky komentářů, jak negativních, tak i ovšem pozitivních. Kay to taky okomentovala... Napsala "Ten je Isabelly". Nehorázně mě to potěšilo... lepší zítřky nastaly, ale na jak dlouho?

Autor: , v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Delaney - 4. kapitola: