OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Innocent: Guilty 7.díl

23.12.2009 (17:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1129×

Ráno vstala celá rozlámaná. Z postele se vyhrabala ještě před budíkem, protože ji všechno bolelo a pořád cítila hnusný zápach plísně, na který si znovu bude muset zvyknout. Jediné po čem v tuto chvíli toužila byla sprcha. Ledová sprcha, která by ji nakopla. Vzala si své věci a rychle se vydala do koupelny, která ji znovu ohromila svojí špinou a blondýnka na chvíli toužila po vlastní luxusní vaně, ale po chvíli sebezapírání tam vlezla.

Pořádně se jí ulevilo. Nechala po sobě stékat kapky vody a parádně si to užívala až do chvíle dokud nevypnula vodu.

Potom se pořádně usušila a nakonec oblékla. Chvíli ždímala vlasy do ručníku a protřepávala je, ale potom jí to už přišlo zbytečné a vrátila se na pokoj, kde se znovu zavrtala do teplé deky a počkala dokud se nerozdrnčel zvonek, který oznamoval budík a hlas neřekl, že je čas na snídani.

„Není ti něco?!“ zeptala se Roxy.

„Proč by mi něco mělo být?!“

„Jsi zamlklá, nejíš a jsi úplně mimo... a vypadáš nějak divně...“

„Divně? Definuj co znamená slovo divně!“
„Já nevím...“

„Je mi fajn. Jsi má kamarádka, ne chůva!“ rozčílila se bezdůvodně Lexie a vstala od stolu. Šla odnést celou porci, které se ani nedotkla a hrdě ignorovala Calebův pohled.

Dokonce i na celém sezení s panem Smithem se zdála být mimo natolik, že se si ani nepovšimnula Gabynných urážek a rýpání. To Roxy znepokojovalo ještě víc.

Blondýnka vůbec nechápala o co jí jde. Vždyť jí je fajn, ale dnešek se jí zdál divný v tom, že do ní Gabriella nerýpala a sama si nedokázala připustit, že by ji přehlédla.

„Řekni mi o čem bylo dnešní sezení!“ uhodila na ni Roxy, když se všichni trousili k obědu.

„Co to do tebe zase vjelo?!“

„Do mě? To ty mi nechceš říct co se děje!“
„Nic se neděje! Chápeš to? Vůbec nic! Dnešek je úplně normální den, tak jak jen normální být může!“

„Lexie...“
„Ne! Je mi dobře... A vlastně ani nemám hlad!“ těsně před jídelnou vzala zpátečku a za Roxy se ani neotočila. Naštvaně zmizela ve svém pokoji, po kterém vydržela dlouhou chvíli přecházet tam a zpátky.

Potom si řekla, že nebude trčet celou pauzu v pokoji a rozhodla se, že zajde na čerství vzduch, ale protože venku už začínalo být chladněji tak si vzala mikynu, do které se zachumlala.

Venku zatím moc lidí nebylo. Rozhlížela se jestli neuvidí Maxe a Daniela, ale ani jeden tu zatím nebyli, ale kdo tu byl byla parta Caleba bez Caleba, což ji značně potěšilo. Vydala se k nim, protože s nimi ještě nemluvila. Cítila, že má nějaké unavené a ochablé nohy, ale dala to za vinu špatné posteli, protože pravdou bylo, že by se lépe vyspala i na zemi, kdyby nebyla taková zima.

„Čaute!“
„Jéé hele bárbínka si na nás vzpoměnala!“ rýpnul si Pyro.

„Jasně. Jak bych na vás mohla zapomenout!“ usměvavě se s Pyrem pozdravila a i on její úsměv opětoval.

„Holka, ty seš vážně magnet na maléry! Už seš zase zpátky!“ s Blakem se obejmula.

„No to víš, ta barva vlasů určitě dělá svoje!“ zakřenil se Sam a pozdravil se s ní jejich pozdravem.

„Nepřemýšlela jsi, že sem třeba patříš?!“ rýpnul si jako poslední Jake.

„Kluci, co bych tu bez vás dělala...“ Lexie jen zakroutila hlavou a dál se usmívala, ale její úsměv zatuhnul ve chvíli, kdy se za ní ozval Caleb.

„Ale vím co bych dělala bez něho...“ řekla spíš jen sobě pod vousy, ale ostatní to slyšeli a dokonale je to pobavilo. „Ahoj Calebe.“

„Čau princezno!“

„Myslela jsem, že s princeznou jsme skončili.“
„Já taky. Myslel jsem, že se o sebe umíš postarat, ale asi jsem se spletl...“
„O čem to zase mluvíš?!“

„Ty víš o čem!“
„Ty jsi mluvil s Roxy?!“
„Ne, proč?!“
„Tak už druhá osoba, která si hraje na mou chůvu!“ vykřikla naštvaně a cítila jak se ji horkost žene do tváří a do celého těla. „Kdy pochopíte, že nejsem malý děcko? Fajn, měřím trochu míň, jsem blondýnka, možná sem zvyklá na něco jiného, ale je moje věc co tady budu dělat a nepotřebuju hlídat!“

„Natři mu to Lexie!“ fandil jí hlasitě Pyro.

„Princko, hele, je mi jedno s kým se kamarádíš nebo tak, ale nemohl jsem si nevšimnout, že zase nejíš!“
„Ale já jím!“
„To jsem viděl!“
„Ale já vážně jím! Já jsem jenon neměla hlad! Chápeš?!“
„To si předtím neměla taky!“
„Přestaň se o mě starat!“

„Ty Lexie, je ti dobře?!“ zeptal se najednou Blake.

„Cože?!“

„Jsi v obličeji úplně rudá. Víc než je normální!“

Lexie se nad tím nestačila ani zamyslet a Caleb jí položil dlaň na čelo.

„Nesahej na mě!“ řekla výhružně a ohnala se po jeho ruce, kterou stihnul včas oddělat.

„Celá hoříš!“ poznamenal zděšeně.

„Co je to za blbost?! Je mi dobře...“

V tu chvíli ucítila slabost v jejím těle a překvapilo ji, že vydržela stát. Caleb se jí před očima zalačal rozmázat.

„Princezno!“ vyhrkl najednou a se Samem k ní přiskočili, aby ji zachytili. Potom už cítila jen velkou horkost, která ji spalovala tváře a celé tělo.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Innocent: Guilty 7.díl: