OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Innocent: Guilty 15.díl THE END

09.01.2010 (15:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 1766×

„Kde jsou všichni? Proč mi nikdo nepomůže? Kde je Caleb? Kde je Smith? Sára? Proč tu nejsou!“ potom si uvědomila, že nikdo nepřijde a téměř cítila jeho ruce na svém krku.

Hlasitě zapištěla a tím ho vyprovokovala k tomu, aby ji začal rychleji dusit. Zuřivě sebou mlátila a pokoušela se křičet.

Když už si myslela, že je to její poslední hodinka, dveře se rozletěly dokořán.

Stisk kolem jejího hrdla povolil a ona se zhroutila na podlahu. Držela se kolem krku, třásla se po celém těle, obtížně dýchala a viděla rozmazaně to co se dělo kolem ní. Věděla, že se na ni nahrnul i hysterický záchvat, který ve vypjatých situacích prostě měla.

Matně rozeznala Caleba, který od ní odtrhl Maxe a bili se spolu hlava nehlava. Ani nepostřehla, že do koupelny se nahrnula spousta lidí i s Roxy a Calebovou partou, kteří se hrnuli přímo k ní, ale ona je nevnímala. Potom jen cítila jak ji objímá Roxy a kluci šli pomoct Calebovi, ale to už přicházeli Sára, David a pan Smith spěchající k ní.

„Lexie? Lexie…“ zamával ji před obličejem rukou, ale ona se dál třásla. Pan Smith se k ní pokusil vztáhnout ruku, aby zjistil jestli je v pořádku, ale ona spustila ještě větší křik, protože k ní znovu miříly dvě ruce.

„Nechte mě! Nesahejte mě! Dejte mi pokoj! Ne!“ byla nepříčetná. „Nesahejte na mě! Nedotýkejte se mě! Ne! Ne!“ blondýnka ze sebe setřásla i Roxy a tlačila se do rohu místnosti.

David s pomocí kluků spacifikoval Maxe a měli co dělat, aby od něj udrželi Caleba, protože takhle naštvaného ho ještě neviděli a byl by schopný Maxe zabít.

„Sáro! Postarej se, aby odtud ostatní odešli!“ rozkázal pan Smith a pokoušel se Lexie uklidnit. „Lexie, už je to v pořádku. Tvůj bratr už je na cestě. Nikdo ti neublíží. Teď jenom musíš k lékaři ano?“ znovu k ní natáhl ruku s nadějí, že by se uklidnila, ale znovu rozpoutal nával strachu.

Někde uvnitř sebe věděla, že jí nic nehrozí, ale její tělo si dělalo co chtělo… je to takové, když se  člověk zblázní? Když zešílí? Když je cvok?

„Prosím…“ netušila ani co to mele. „Calebe…“ na jeho jediného byla schopná myslet. Když ji objímal nevnímala, že mu teče krev z nosu ani, že má o ni strach. Vnímala jen to, že je s ním, a že se cítí v bezpečí.

Neuvědomovala si ani, že ji bere do náručí a pan Smith ho naviguje, kam ji má odnést. Zabořila hlavu do jeho mikynu a nechala se nést.

Během 15 minut už ji prohlížel lékař a stanovil diagnozu: „Je v pořádku, ale byla v silném šoku, který odezní v mírných intervalech.“

Pořád pevně objímala Caleba.

„Jsi v pořádku?“ zašeptal. Jen přikývnula. „Strašně jsem se o tebe bál. Myslel jsem, že příjdu pozdě…“

„Jak jsi věděl, že tam budu…“ šeptala téměř neslyšitelně a stále se jí třásl hlas.

„Nebyla jsi na snídani. A ani v pokoji a potom jsem potkal toho kluka… Daniela, který měl podezření, že se něco děje, protože nemohl najít Maxe… a vylezlo z něho co se asi stalo…“

Pohladil ji po jemných blonďatých vlasech.

„Tak proto jsi tu byla… žádný drogy… chtěla jsi přijít na to, kdo zabil tvé rodiče…“
„Jo… neumím lhát…“
„Mohla jsi mi to říct…“

„Nechal by si mě s ním promluvit o samotě…“

„Ne…“
„Tak vidíš!“
„Lexie…“ dal jí pusu do vlasů.

„Hrozně to bolí!“ zašeptala.

„Bude to dobré…“
„Mohla jsem za to já! Kdybych si nestěžovala!“
„To nebyla tvá chyba!“
„Ale ano…“

„Ne! Lexie…“ přerušilo ho otevření dveří a výkřik nějaké ženy. Lexie rychle zvedla hlavu. Ve dveřích stál muž v obleku a žena v konzervativním kostýmku. Oba dva na smrt vyděšení. A Lexie se nahrnula do jejich objetí.

„Bál jsem se o tebe!“ Lexie se přitiskla ke Kevinovi, který ji pevně svíral.

„Lexie! Panebože! Já ti říkala, že je to nebezpečné! Ještě, že jsi v pořádku!“ tentokrát ji objala Vicki.

Chvíli spolu mluvili a všichni si pobrečeli. Caleb se takticky raději vytratil, protože to byly rodinné záležitosti. Jen se opřel o zeď naproti dveří a čekal než z nich Lexie výjde. Po několika nekonečných minutách tak udělala.

„Hádám, že jsi jdeš zase balit, že?“ blondýnka jen přikývnula. Vypadala jako zombie, a přesto mu přišla krásná. „Půjdu ti pomoct…“
„Zvládnu to…“
„Půjdu s tebou! Neudělám stejnou chybu jako minule…“ Caleb ji vzal za ruku a šel s ní k jejímu pokoji, kde ji pomohl nastrkat věci do kufru.

„Nechci domů… ale chci odsud pryč… chápeš mě?“ zeptala se po chvíli mlčení.

„Jo.“

„Já… budu sem chodit na návštěvy, ale nikdy už do těch sprch nemůžu…“ Caleb ji zastavil uprostřed věty.

„Princezno, nepatříš sem… to já se jen sám sebe pokoušel chvíli naivně přesvědčovat.“

„Můžu tě vytáhnout ven…“
„To je sice lákavý, ale mojí pověsti by to uškodilo… Nechci tvoji pomoc, princko.“

„Princezna by ti měla umět pomoct. Od toho má takovou moc.“
„Ne. Princezna patří do svého zámku.“
„Odkud bude jezdit za jejím zachráncem a čekat než bude moct odjet na zámek s ní!“

„Oba dva víme, že to není možný…“

„Někdy možná…“

„Ne…“
„Dojdu tě navštívit…“
„To můžeš, ale tvůj princ je jinde…“
„Nenuť mě znovu brečet…“
„Nechci, abys brečela, ale by si to přijala… Musíš už jít…“ připomněl ji.

„Políbíš mě? Ještě jednou!“
Místo odpovědi to udělal a Lexie cítila, že se jí chce znovu brečet.

„Tak pojď.“ Caleb vzal její věci a otevřel jí dveře. Blondýnka pomaličku vyšla a rozloučila se s Roxy a klukama. Věděla, že je uvidí pouze, když si vyžádá jejich návštěvu a to ji bolelo.

Skoro nevnímala, když ji Caleb řekl: „Sbohem.“ Oslepilo ji až slunce venku, když šli k limuzíně.

A jí se znovu hlavou začaly honit myšlenky vracející ji zpátky k tomu místu, které opouštěla. Ne, teď je to jisté nikdy nebude stejná. Tohle místo v ní zůstane navždy. Vždycky v jejím srdci zůstane Caleb i ostatní.

Vždycky… vždycky bude vědět, kam patří.

THE END

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Innocent: Guilty 15.díl THE END: