OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Innocent 9.díl

26.11.2009 (17:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1358×

„Je pravda, že pocházím z bohaté a významné rodiny. Můj starší bratr Kevin byl vždy to nejlepší dítě na světě. Vybíral si vhodné kamarády, bezproblémový žák a poslouchal na slovo. Co víc si rodiče mohou přát? Stejnou mladší dceru. Jenže já jsem byla trošku jiná.

Byla jsem oproti Kevinovi divoká, drzá a hlavně jsem si vybírala, podle našich, špatné kamarády. Většinou to byla děcka z dětských domovů nebo z ulice. Bylo mi s nimi nejlíp, ale pořád jsem nezapomínala na své dobré vychování.

Jednoho dne jsem s nimi šla do jednoho baru nebo já už nevím co to bylo. Trochu jsme popíjeli a já jsem šla pozdě domů. Mohlo být kolem čtvrté ráno.

Přišla jsem do domu a chtěla jsem jít potichu, potmě do svého pokoje, ale hned v obyváku jsem na něčem uklouzla a spadla na podlahu.

Myslela jsem, že tam někdo něco vylil nebo, že tam odněkud tekla voda, tak jsem raději rozsvítila, abych sebou nešvihla znovu....“

Na chvíli se zastavila a zhluboka se nadechla. Teď přišla ta nejbolestnější část.

„Rosvítila jsem... neuklouzla jsem na kaluži vody, ale... byla to krev... Byla jsem celá od krve... o kousek dál ležela těla mých rodičů...“

Lexie se z očí začaly kutálet slzy.

„Nemusíš mi to říkat dál jestli nechceš...“ zastavil ji Caleb. Sednul si vedle ní.

„Už jsem začala... Dokončím to. Kolem nich bylo strašně moc krve, byli rozřezaní. Nevěděla jsem co dělám. Rozběhla jsem se k nim... asi jsem chtěla nahmatat tep... co já vím na co jsem myslela! Ale vyválela jsem se ještě víc v jejich krvi.

Pak jsem šla pro telefon zavolala jsem policii, sanitku myslím, že i hasiče. Byla jsem hysterická! Bratr byl někde pryč na cestě a já tam byla sama vyděšená a nakonec obviněná z jejich vraždy.

Byla jsem od krve, všude mé otisky, žádné známky po násilném vloupání, nic nezmizelo a navíc mi v krvi našli alkohol...“

„Wow... vidím, že máš co skrývat...“

„Jo to mám...“
„A co brácha?“
„Ten se mi neozval... Jsem pro něj černá ovce rodiny. Nikdy by mě odsud nedostal a snad by i uvěřil, že jsem rodiče zabila.“

„Třeba se ozve.“
„Ne! Je rád, že o mě neslyší...“

Chvíli bylo ticho.

„Měl bys jít...“
„Cože?“
„Jo, když jsi přišel bylo po večeři, takže každou chvílí se asi zamknou dveře.“
„Ajo... jo máš pravdu... dobrou...“
„Dobrou...“

Dneska Lexie usínala s živými vzpomínkami, které ji pronásledovaly i ve snech.

„Zvedej se princko! Jde se na dvůr!“ bylo po obědě a Lexie znovu ležela na posteli. „Pojď! Jde se! Pořád se tu jenom válíš!“ stejně rychle jak do místnosti vešel z ní zase odešel a myslel si, že jde za ním, jenže ona se nenamáhala se z postele zvednout.

Znovu zacouval zpátky a nakoukl do místnosti.
„Je ti dobře?“
„Jo celkem jo...“
„Tak proč tu pořád ležíš?“

„Proč já?“

„Co?“

„Proč já?“ znovu zopakovala otázku a měla pohled upřený na Caleba.

„Tuhle otázku si tu jednou položí každý! Jak jsi řekla... byla jsi na špatným místě ve špatnou chvíli.“

„Ne! Takhle to nemyslím!“
„Princezno? Přijde mi, že ti to tu leze na mozek!“

„Proč sis vybral mě?“

„Co? Ty sis něco dala?“

„Přestaň! Já mluvím vážně!“
„Ne! Nemluvíš!“
„Mluvím! Proč já? Mohl ses motat kolem Gaby a jiných holek! Třeba Nicole nebo kdokoliv jinej, výběr tu máš dost velkej!“

„Nechápu co ti přeletělo přes nos, ale nech toho!“

Lexie si sedla na posteli, opřela se o zeď a ruce skřížila na prsou.
„Připomínám ti ji, že?“
„Lexie, o kom to zase mluvíš?“
„Já nevím jak se jmenovala ani jak vypadala... nevím to, ale přípomínám ti ji tím, že vypadám jako hodná holka, ale já nejsem hodná holka, možná tady to tak vypadá, ale já nejsem jako ona...“

„Lexie...“

„Tak mi řekni pravdu! Jsem jí podobná?“

„Lexie! Přestaň!“ Caleb s ní mírně zatřásl a naklonil se k ní, chytil ji za ruce. „Podívej se mi do očí!“

Blondýnka opatrně zvednula oči a střetla se s jeho pohledem.

„Řeknu ti pravdu. Poprvé, když jsem tě viděl dojít do jídelny a pak mluvit s Gabrielle... první kdo se mi vybavil byla Cassidy... Ale potom jsem poznal, že jsi jiná. Úplně jiná. Nic na vás nebylo stejné.“

„Takže to bylo kvůli ní?“

„Ne! Bylo to, protože jsi byla jiná! Jiná než všichni ostatní tady. Rozumíš?“

Mlčela a dívala se mu do očí. Poznala, že to myslí vážně.

„Já... promiň... já jsem...“
„Pšt... nic neříkej!“ na ústa ji přiložil prst, aby zmlknula a pak ji políbil. Prvně ji líbal něžně tak jako nikdo, ale věděla, že oba dva chtějí víc.

Něco ji k němu táhlo. Nebylo to tím, že jí pomáhal.

Jejich polibky se měnily ve vášnivé. Opatrně mu začala sundávat mikynu a triko na sebe dlouho čekat nenechalo.

„Jseš si jistá, že to chceš?“ zašeptal ji do ucha.

„Já jo... ale co ty...“

Odpovědí jí byly jeho další vroucné polibky na nahém těle. Potom do ní opatrně, jemně vniknul. Lexie byla v sedmém nebi. Zahalily ji pocity slasti a štěstí.

„Kdo by řekl, že zrovna tady najdu prince...“prsty mu jemně přejížděla po hrudi.

„Už jednou jsem řekl, že nejsem tvůj princ na bílém koni...“

„Ale kde je stanoveno, že princ musí mít bílého koně a musí být z pohádky? To princezny si svého prince vyberou...“
„Je s tebou sranda, princko!“
„Jenom sranda? Teď jsi mě urazil!“ naoko se urazila.

„Ne! Nedá se popsat slovy, jak je mi s tebou fajn...“

„Ooo, že by zpříjemnění tvého pobytu tady?“
„Jo! To nejlepší!“

„Večeře!!“ ozvalo se z chodby.

„To se mi snad zdá!“ zavrčel naštvaně Caleb.

„Ne! Nezdá...“

„Vynecháme večeři...“
„Tak to zase ne! Mám hlad a dostala jsem chuť na tu kaši! Nějak mi to začalo chutnat!“
„Že jsem tě to učil jíst!“
„Tvoje smůla!“

Lexie se začala soukat do svého oblečení a Caleb následoval jejího příkladu.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Innocent 9.díl: