Innocent 5.díl • OurStories.cz ~ naše povídky

Ahojky, jsem moc ráda, že se Vám povídka líbí. Mám tu pro Vás další dílek.

19.11.2009 (17:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1316×

„Ty si fakt koleduješ o malér!“

Lexie jen pokrčila rameny a odnesla svoji porci, ze které snědla jen rohlík. Odložila talíř k okýnku a všimla si, že Caleb chvíli před ní vracel tác.

Rozběhla se z jídelny za ním.

„Počkej!“ zastavila ho na chodbě. „Promiň!“

„Neznám tě! Nevím jestli to myslíš upřímně.“

„Udělala jsem chybu! Promiň!“

„Princezno, ty potřebuješ svýho prince na bílým koni, ale to já nejsem! Tak jdi hledat jinam!“
Nic víc neřekl a odešel.
Lexie jen naštvaně pohodila hlavou a vydala se ke svému pokoji. Chtělo se jí spát a už nic nemusela dělat, proto se převlíknula a lehla si do postele.

Včera večer to nevnímala, ale dneska cítila plíseň a zatuchlost madračky a polštáře. Snažila se nedýchat nosem, ale moc se jí to nedařilo a i přes vnitřní souboj, který vedla sama se sebou usnula.

Další den po obědě vycházela z jídelny mezi posledními, protože jí dělalo značný problém dostat do žaludku nedovařený, zmrzlý párek a debatovaly s Roxy.

Když vyšla z jídelny všimla si, že v klučičí chodbě se něco děje.

„Roxy?“

„Občas je chytne den, kdy ve volnu tancují nebo dělají street nebo jak se tomu nadává...“

„Jdeme se tam podívat ne?“
„Vykopne tě Gabriella!“
„Jsou na chodbě, což je veřejné prostranství a ceduli: Uzavřená akce, taky nikde nevidím!“

„Nebudu se do toho plést.“
„Jak chceš. Já tam jdu!“ Lexie se rozešla k hloučku lidí. Chvíli ji trvalo než přes ně viděla, protože si musela najít místo, odkud uvidí i takový prcek jako je ona.

Neuniklo ji, že kluci tancují bez triček. A taky ji neuniklo, že na Calebovo tělo byl krásný pohled. Měl úžasné vypracované břicho a mohlo by se na něj dívat pořád.

„Hej Barbie, ty si nás poctila návštěvou?“
„Hej, jo došla jsem!“ zkusila to stejným tonem jako kluk, který se zastavil a následovali ho i ostatní a její napodobenině jeho hlasu se zasmáli.
„Tak co třeba se předvést!“ stoupnul si přímo proti ní, ale protože byl vyšší tak se musela dívat mírně dovrchu.

„Já netancuju...“

„Tak to tu potom nemáš co dělat!“ ozvala se Gaby. I když na ni neviděla, poznala by její jedovatý hlas kdekoliv.

Lexie se podívala dolů, pak pohlédla do boku, kde stál Caleb a pozoroval ji. Pak se znovu podívala na kluka před ní.

Musela uznat, že tělo měl taky pěkný, ale na Caleba neměl.

„Kdysi jsem něco málo uměla. Naučili mě to kamarádi...“

„Jen do toho...“

Lexie polknula. Nesmí si udělat ostudu a hlavně ne ostudu svým kamarádům. Vždycky tak rádi tancovali a ona se jen dívala. Ne, že by ji to nebavilo, ale nikdy se neodvážila přidat se k nim.

Kluk ji uhnul a ona udělala pár kroků do středu hloučku, který začal vydupávat rytmus a hecovat ji.

Chvíli naposlouchávala rytmus a začala do něj pohupovat tělem.

Udělala pár tanečních kroků, které byly základem, jestli si to ještě dobře pamatovala a pak přišlo to těžší.

Učili ji nějaké ty otočky na rukou a různé akrobacie, ale názvy si nepamatovala a určitě toho neuměla ani zdaleka tolik, kolik ostatní.

Udělala pár otoček na rukou a jiné prvky, na které si vzpomněla.

Ozval se uznalý potlesk. Přestala tančit.

Vzpomněla si jak u toho nadávala, když ji to učili a říkala, že jí to k ničemu nebude, ale odpovědí ji bylo: „Na ulici, je tohle to jediný co máš!“

„Wow! Myslel jsem, že máš jen řeči! Jsem Blake!“ dal před ni ruku v pěst a ona udělala to samé a srazili je k sobě.

„Lexie...“ pronesla a dala se k odchodu. Schválně šla kolem Caleba.

„Promiň, netuším jak jinak se ti mám omluvit!“ zašeptala a zpomalila u něj. Když viděla, že jen nehnutě stojí rozešla se ke svému pokoji a když se Caleb otočil, tak už byla v druhé chodbě.

Čekal ji tam mírný šok, protože na topení si to rozdávala nějaká holka s klukem. Rychle od nich odvrátila pohled, přišlo jí to nechutné a zmizela ve svém pokoji.

Rozhodla se, že se půjde osprchovat před večeří, protože po ní, tam byl celkem nával. Vzala si všechno potřebné a zase s úlevou zjistila, že je v koupelně prázdno.

Oddala se vodě a ledovým kapičkám, které ji stékaly po kůži. Bylo to pro ni až nevysvětlitelně uklidňující, ale zase tu nechtěla být přehnaně dlouho, proto po chvíli ze sprchy vylezla, osušila se a oblékla.

Když chtěla vyjít z koupelny dovnitř vtrhla Gaby s jejími kamarádkami a zatáhli tam sebou i Lexie.

„Varovala jsem tě!“

„Nic jsem neudělala!“
„Ne?! Připomeneme ti to!“ Gaby luskla prsty a dvě holky Lexie chytily. A další ji vrazila pěstí. Zatraceně to bolelo a chtělo se jí brečet, ale snažila se to před nimi překonat.

„Dej ty tvoje růžový nehtíky pryč od Caleba!“

„Já jsem za ním nešla. On přišel za mnou“ dostala další ránu. Sykla bolestí.

„Poslouchej Barbíno! Dáš od něj ruce pryč nebo tě tohle čeká každý den! Je ti to jasný!“
„Nenechám... se vydírat nebo šikanovat!“

„Tak to vítej ve válce!“ tentokrát se do ní pustily všechny. Kopaly ji do břicha a cítila, že ji teče krev z nosu. Taky ji hrozně bolel obličej.

„To by pro začátek stačilo! Pamatuj, že příště to bude horší!“

Lexie bez hnutí ležela na studených kachličkách. Nejradši by chtěla dostat hysterický záchvat a všechno ze sebe vykřičet a udělat scénu, ale to nemohla.

Opatrně se pohnula, aby se zvedla na nohy. Každý kousek těla ji bolel a cítila se jako by ji převálcoval parní válec.

S obtížemi se zvedla a podívala do zrcadla. V tu chvíli se zděsila. Z nosu ji tekla krev, kolem oka monokl, na čelisti to taky vypadalo na velkou modřinu a na čele na tržnou ránu.

Do vody namočeným kapesníkem si otřela čelo a všechny ostatní části obličeje a zkoušela zastavit tekoucí krev z nosu.

Byla ráda, že jinde ji krev netekla, ale všechno ji bolelo. S obtížemi se dostala na pokoj a i když věděla, že je čas večeře, tak ji vynechala.

Nechtěla se ukázat před všemi takhle pokořená a nechtěla udělat radost Gabrielle, která by se v pohledu na ni vyžívala. Vyžívala by se v každém jejím nejistém kroky a v každém syknutí od bolesti.

Unaveně si lehla na postel a chtěla usnout, ale vrznutí při otevírání dveří ji to nedovolilo.

„Princezno?“

Nesmí ji vidět! Ne teď. Uslyšela i zaklapnutí dveří a kroky přibližující se k její posteli.

„Je ti dobře? Roxy seděla na večeři sama.“
„Jo, je mi fajn...“ i při mluvení ji všechno bolelo.

„Vážně?“

Posadila se a sklopila hlavu, aby ji vlasy spadly do obličeje a pro jistotu ještě hlavu odvrátila na opačnou stranu.

„Jo. Je mi dobře.“

Ucítila jak ji jeho ruce jemně vzali za bradu. Sykla bolestí a pak její obličej otočil k sobě.

„Kdo ti to udělal?“ zeptal se.

„Vypadám hrozně! Nedívej se!“
„Kdo ti to udělal?“
„Není to už teď jedno?“
„Asi nemusím moc dlouho hádat kdo to byl. Tohle by udělala asi jen Gabriella.“

„Přesně takhle to dopadá, když se bráním!“

Zasmál se a zakroutil nad ní hlavou.

„Ty vážně...“

„Přitahuješ problémy! Já vím! Ale co jsem měla dělat, když můj anděl strážný se mnou nemluvil a byl někde v tahu!“ dokončila za něj.

„Něco podobnýho sem chtěl říct.“

„Tak vidíš, že to co mi chceš říct už dávno vím!“

„Měla jsi pravdu...“

„Já mám skoro pokaždý pravdu, ale v čem konkrétně myslíš teď?“
„Ty seš vážně...“

„Bloncka, je mi to jasný. Kdy sem měla pravdu?“
„Když jsi řekla, že mě neznáš! Asi bych sám sobě taky nevěřil, kdybych byl na tvým místě.“

„To je omluva?“

„Ne, to je přijmutí tvé omluvy.“

„Mě to přišlo spíš jako omluva!“

„Udělej si z toho co chceš! Radši mi řekni jestli nemáš něco zlomenýho!“

„Já nevím!“
„Bolí tě něco?“
„Všechno!“
Caleb protočil oči v sloup.

„S tebou to bude těžký. Ruce fungují?“ přikývnula. „Nohy taky?“ znovu kývnula. „Co břicho?“
„Bolí!“

„Myslíš si, že je to něco vážnýho?“

„Ne!“

„Dobře... takže teď tu chvíli počkej!“
„To ti nemůžu zaručit, třeba budu u Gaby na kamarádském pokecu.“ šokovaně se na ni podíval. „Kam bych asi šla?“ řekla teď už ironicky.

„Ty seš bloncka!“ a vyšel z pokoje.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování