OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Innocent 3.díl

14.11.2009 (11:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1356×

Vyšla z jídelny překvapená, že do sebe nasoukala skoro půlku toho hnusnýho tvrdýho rohlíku. Chvíli se divila, že její žaludek ještě nijak nerezignoval, protože za poslední dny nesnědla skoro nic, i když si byla jistá, že hlad ještě příjde.

Vydala se chodbou ke svému pokoji, ale do cesty se jí postavila parta asi pěti holek, ve středu s vysokou brunetou, která sice byla pěkná, ale kdyby ji Lexie potkala v noci tak by se jí asi lekla a utekla by.

Dívka měla takový ten pohled, který blondýnkou opovrhoval a dělal z ní něco míň. Teď si Lexie připadala, že opravdu něco míň je.

„Hlad asi bude můj nejmenší problém...“problesklo jí rychle hlavou a nemusela dlouho přemýšlet kdo dívka je, protože ji napadlo, že to bude Gabriella a její parta.

„Kam se tak ženeš, Barbíno?“hlas ostrý jako břitva prořízl ticho a kolem nich se začali hromadit další lidé, kteří se zajímali o to, co se z tohodle vyvine. „Mohla by ses nám aspoň představit!“

Lexie mlčela. Dokud z té holky nevyleze co chce, tak bude rozumnější držet jazyk za zuby a zjistit jestli není třeba labilní.

„Takže kotě, abys byla v obraze. Já jsem Gabriella a dej si na mě majzla. Je ti to jasný? To co řeknu uděláš! Teda pokud nechceš přijít o ten tvůj andílkovskej xichtík.“

Přesně takové chování Lexie nesnášela. Její nevinný výraz zmizel a místo něj v něm byla odhodlanost.

„Brouku, neslyšela jsi někdy o demokracii?“spustila blondýnka a Gabriella v obličeji mírně pobledla. Možná vzteky nebo překvapením, ale každopádně se jí Lexie zamlouvala čímdál míň.

„To chceš upravit fasádu už teď?“ udělala k ní pár kroků, ale Lexie neustoupila.

„Nenechám se od tebe vydírat!“
„Ty jedna malá...“ s tím malá se trefila, Lexie byla skoro o hlavu menší než ona a to mohly být stejně staré.

„Gaby! Kašli na ni! Ona ti za to nestojí!“zastavil ji klučičí hlas, který přicházel ze zadu.

„Ještě jsme spolu neskončili Barbíno!“
„Budu se těšit!“
„Měla by ses bát!“ Gaby se na ni ještě vražedně podívala a při obcházení do ní vrazila ramenem. Lexie se za ní ještě otočila a všimla si kluka, který Gaby zastavil.

Byl to hnědovlasý kluk s pronikavým pohledem, který značně připomínal hopera. Vytahané kalhoty, ale zase ne přehnaně, tak jak to měli jiní, volné tričko a přes něj mikynu s kapucí na hlavě.

Lexie se rychle propletla lidmi, kteří ji bránili ke vstupu do jejího pokoje a zavřela za sebou dveře. Do nosu ji uhodil zatuchlý vzduch, ale byla ráda, že aspoň tady je sama.

„Klep... klep...“ Blondýnka se otočila ke dveřím, které se otevřely a v nich stála Roxy. Padla na ni úleva, když viděla, že to není zabíjecí komando, poslouchající rozkazy Gaby.
„Poslala mě Sára. Jdeme pracovat, tak pojď.“

„A kde se pracuje?“
„Jezdíme do jedné papírovny!“
Lexie jen přikývnula a vzala si na sebe mikynu.

K jejímu zděšení všem nasadili pouta. Ještě teď ji bolely ruce, když s nimi prudčeji pohla a zdobily je otlačení rozedrané skoro do krve.

Všichni se usadili ve velké dodávce. Jela s nimi ještě jedna skupina kluků a mezi nimi byl i ten, který se jí zastal. Bohužel k její smůle patřila do skupiny s Gabriell a jejími kamarádkami.

V budově jim pouta sundali a mířili za svou prací.

„Hej Barbie, vsadím se, že tví rodiče vlastní taky nějakou takovou továrnu! A vsadím se, že si vevnitř ještě nedělala!“rýpnula si Gabriella, která šla v řadě před ní a bouchnula Lexie přímo před nosem velkými, těžkými železnými dveřmi, takže Lexie skončila s tvrdým dopadem na zadku.

Za ní se ozval tichý smích.

Nevěděla, že šel někdo za ní. Myslela si, že je poslední.

Unaveně se otočila, aby zjistila, že za ní pořád stojí pan Záhadný. S potutelným úsměvem si k ní přidřepnul, hlavu si opřel o ruku zapírající se loktem do kolena.

„Sakra holka, ty si vážně koleduješ o malér.“
Lexie mlčela a jen se na něj dívala.

„Nechápu proč se nebráníš! Necháš do sebe boxovat.“
„To není pravda!“namítla.

„Je fakt, že na té chodbě jsi jí něco řekla, ale zrovna Gabrielle bys měla na všechno kývat! Bránit se máš jiným! Jsi vážně divná!“

Lexie protočila oči v sloup.
„Nemám ráda diskriminaci!“

„Kurwa! Tak to seš na zatraceně špatným místě!“

Blondýnka jen vzdychla a než stačila cokoli udělat, tak ji chytnul pod pažemi, zvedl ji bez jakkékoliv námahy na nohy a ještě ji džentlemansky otevřel dveře a podržel je než prošla.

„Co třeba nějaké díky?“ozvalo se jí za zády. „Helpnul jsem ti na té chodbě a teď tady.“
„Jenže já se tě o pomoc neprosila!“šibalsky se na něj usmála a šla za Sárou, která ji řekla co má dělat.

On se jen uchechtnul sám pro sebe a chvíli se za ní díval.

Byla vděčná za to, když se konečně vrátili zpátky do centra. Práce v papírovně byla hrozně nudná, únavná a monotoní.

Jen stála a kontrolovala, jestli nějaký papír není nijak poškozený. To že má být práce?!

Nešla ani do pokoje, protože byl hned oběd a jen co vešla do jídelny, tak ji přes nos praštil zápach jídla, které bylo dneska k obědu.

Navalilo se jí už, když stála dlouhou řadu, ale nemohla nad tím přemýšlet dlouho, protože ji někdo plácl po zadku.

Naštvaně se otočila. Stál za ní nějaký kluk, kterého párkrát zahlédla.

„Přece bys nebyla fajnovka, bejby...“

Lexie se odmítala s takovými zdržovat. Popadla svůj tác a vzala si talíř s hmotou a párek.

„Barbínko, nejsi třeba vegetariánka? To by si totiž měla velký problém!“

Ještě přiletělo pár posměšných nadávek a Lexie si sedla k Roxy. Pravdou bylo, že párky moc nejedla, ale vegetariánka nebyla. Čemuž v tuto chvíli byla vděčná.

„Tak jak to jde?“
„Hrozně!“
„Bude líp...“
„To říkáš ty! Do tebe všichni neryjou...“
„Někteří si ani nevšimnuli, že tu sem.“

Co by za to Lexie dala. Jen vzala do ruky párek a podezřívavě si ho prohlížela.

„Lexie?“
„Ano.“
„Jestli nebudeš celý dny nic jíst, tak ti dají umělou výživu hadičkou.“

Při tomto zjištění se jí navalilo ještě víc a radši se do párku zakousla. Pozitivní bylo, že nechutnal nijak zkaženě a ani jinak závadně. Prostě normální párek.

„Můžu se tě na něco zeptat?“

Roxy s plnou pusou přikývnula.

„Kdo je ten kluk, který sedí u druhého stolu třetí zleva.“

„Myslíš, ten který je otočen zády k nám nebo ten druhý?“
„Ten druhý!“

„To je Caleb.“

„A dál?“
„Neznám jeho přijmení!“

Bylo vidět, že Roxy nikdy neklábosila s holkama o klucích.

„Přijmení vědět nemusím. Co o něm víš ještě?“

Roxy zajiskřilo v očích.
„Holka na toho si nech zajít chuť!“

„Neřekla jsem, že po něm jedu! Přijde mi, že mě pronásleduje. Všude, kde mám malér je on!“
„Řekněme, že tu jsme rozdělení na kluky a holky.“
„Někdy to tak nevypadá!“zabrblala pro sebe Lexie, ale dál poslouchala Roxy.

„Holčičí „vůdkyně“ je Gaby, ale klučičí kápo je Caleb. Jenže s tou vyjímkou, že ho poslechne i Gabriella!“

„Takže celkový postrach?“
„Něco takovýho...“

Lexie se na něj zkoumavě zadívala a na chvíli se střetla s jeho pohledem.

„Proč jsi mi předtím jako první řekla, abych si na něj nechala zajít chuť?“

„Jede po něm Gabriella.“
„Cože?“

„Jo. Akorát on o ni nejeví sebemenší zájem.“

„Kecáš!“
„Ne! Objela skoro všechny kluky tady, ale jen on o ni nejeví zájem. Vlastně neprojevil zájem ještě o žádnou.“

„To jako, že je na kluky?“
„To zase ne! Kdyby byl na kluky, tak by moc dlouho šéfíkem nevydržel. Spekuluje se o tom, že tady nechce být jako ostatní kluci.“
„Který takový kluk netouží ojet každou holku, která se mu v téhle díře dostane pod ruce?“

„Přesně on.“
„Je to divný!“

„Venku, ale prý až tak svatej nebyl. Každý večer míval jinou, ale tady...“

Lexie dojedla párek a zvedla se ze židle.
„Lexie, ještě něco. Dávej si na sebe pozor! Tady nejsi venku, že ti okamžitě přiběhne pomoc a kluci tady jsou opravdu prasata!“

„Na co tím narážíš?!“
„Tady se znásilnění nenahlásí na policii.“
Lexie okamžitě docvaklo kam tím míří.

„Vážně si dej bacha!“

Lexie si uvědomila, že kdyby byla stejná jako ostatní co byli tady, tak by rychle přivykla, ale až teď si uvědomila, že oproti nim si opravdu žila v luxusu a přepychu. A dokonce i chápe proč ji ostatní můžou mít za rozmazleného fracka, každý z nich si tu vybudoval své místo, ale ona ne.

Netušila kam sem patří, i když měla kamarády podobné těm tady, nebyla schopná se bez nich uchytit, ještě k tomu, když ji tu většina lidí nenáviděla.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Innocent 3.díl: