Impossible Little Things 5 • OurStories.cz ~ naše povídky

Kapitola z jiného soudku, ale i tak podle mě celkem zajímavá :D Taková vysvětlovací :D Přeji příjemné počtení :)

16.02.2013 (07:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 999×

5. kapitola

„Jo, to je. A co se děje? Myslím, že nic. Kam jsme šli? Tam za lesem je takový palouček u rybníka, takže tam. No, znám, no, neznám, ale asi brzo poznám. Chtějí mě do party."

Otevřela ústa a doslova na mě zírala.

Zhasla jsem v naší malé koupelně a konečně se mohla uložit ke spánku. Obě už ležely, a tak jsem potichu vlezla do své postele a přikryla se. Do pokoje padal okny temný stín, ale mě kupodivu uklidňoval. Ano. Nejradši bych se do něj ponořila celá. Úplně. Ach jo, moje blbý krátký věty.

Lehla jsem si na bok tak, abych neviděla na nikoho, abych si připadala sama. Abych mohla přemýšlet. Čekala jsem, že tento tábor bude nejhorší v mém životě, a místo toho se zdá být nejlepší. Víte, já jsem nikdy neměla hodně kamarádů. Teda dobře, měla, ale ne mužského pohlaví.

To jsem poznala až u mého spolužáka Lukáše, s kterým jsem si začala psát přes známý Facebook, a pak, no, dala jsem ho dohromady s mojí nejlepší kamarádkou Míšou. Teda řeknu vám to takhle. Měla jsem dva světy. A jenom do jednoho jsem se mohla schovat. Světy zvané škola a Slatina. Slatina. Mám tam všechno, rodinu, kamarády, máma i táta tam pracují. Je to taková obec u Brna. Brno Slatina. Jo. Tam taky patří Míša. Řekněme Míša H. Protože já mám ještě jednu kamarádku, která patří pod okres škola, a ta se jmenuje taky Míša. No, a řekněme, že Lukáš balil tu Míšu ze školy, ale ta mu dala... totiž košem, a tak jsem je seznámila spolu. Míšu H. a Lukáše. A padli si do oka. A i já jsem tím něco získala. Prvního opravdového kamaráda mezi kluky.

A řeknu vám je to boží. Vážně úžasný. Já ty světy propojila už dřív, když jsem se skamarádila s Aničkou. A pozvala ji a ještě jednu na tábor na vodu. Ale je zvláštní, že jsme se (já, Lukáš, obě Míši a Anička) dostali na jednu a tu samou školu, akorát s jinými obory. I tak jsme pořád parta. No, ale já teď dostala nabídku patřit mezi One Direction. Samozřejmě jako kamarádka, že. Jsem stejně stará jako Harry, Liam a Niall. Takže nejsem nic mimo. Panebože. Teď mě tak napadalo. Samozřejmě, že to přijmu. Hned zítra. Zívla jsem si. Hned zítra. Pokud si na mě teda ještě vzpomenou. Pak jsem se zcela oddala spánku, který už mě dlouho přemáhal.

Ráno je jako každé jiné. Se zavřenýma očima mě přepadnou rozpaky. Což když to, co se včera stalo, byl jen sen? Když si to tak zrekapituluji, tak se to tak i jeví. A kruci. Rychle otevírám oči. Uf. Jsem stále v chatce. Teď už jenom zjistit, jestli je ještě zajímám. Otáčím se na druhý bok a všímám si, že ty dvě tu nejsou. Rychle vyskakuji z postele. Shazuji kufr na zem a rychle ho otvírám. Beru nabíječku na mobil a spolu s ním ho strkám do zásuvky, hned se tam objeví hodiny. Vybil se mi, takže mě nezbudil, a kruci. Kolik je? 8:45. A sakra! Snídaňe je, tedy byla o půl. Rychle padám na kolena ke kufru. Jak tam je? Natahuji krk, abych se podívala. Slunce sem okny dopadá. Jasné a teplé. Proto beru látkové růžové kraťasy a černé obtáhlé tílko. Vstávám a shlédnu na sebe dolů. Vlastně mám na sobě to stejné. Černobílé tečkované kraťasy a šedé tílko s krajkami. Hm. Kývnu hlavou na stranu a pak jen pokrčím rameny. No, to je jedno.

Rychle si to převléknu a běžím do koupelny. Kouknu na sebe do zrcadla. Svatý otče. Vlasy vypadají jak po elekrickém výbuchu. Rychle si je (snažím se) rozčesávám a potom vyčesávám do vysokého culíku. Pak se vrhnu znovu ke kufru. Vyhrabuji tmavě šedé žabky a za chůze si je oblékám. Vyjdu na terasu a prudce s nářekem se otočím. Vracím se do koupelny a čistím si zuby a myju obličej. Pak už doslova vybíhám. Thomsonová mě zabije. Musím si po cestě najít dobrý důvod.

Ocitám se v lese a kulhám po kořenech stromů. Zaslechnu po pravé straně hlasitý smích. Otočím se tam celým tělem a snažím se zaostřit. No, nic moc. Ale podle postav si dovoluji tipnout, že je to kluk a holka. Popocházím trochu blíž k nim, abych na ně lépe viděla, ale já jim zůstávala stále skryta. V jednom okamžiku jsou od sebe strašně daleko a v druhém jsou najednou u sebe a zuřivě se líbají. Vyvalím oči. Už jsem na odchodu, protože přece nebudu šmírovat.

Ale počkat. Zastavuji se. Na školení jsme měli přednášku o tom, že je tu zakázané jakékoliv větší sbližování mezi dětmi, natož přes šestnáct. A když už, tak to musí být vidět, a tyto děti jsou poté hlídány. Takže bych je měla pořádně sprdnout. Ale už jdu vážně pozdě.

Počkaaaat! Oni můžou být můj důvod. Super. Znovu se otáčím a naskýtá se mi krásný pohled. Dívka už je v chlapcově objetí a má omotané nohy kolem něho. Opírají se o strom. Rázným krokem jdu k nim. Spojím si před sebou ruce a zřetelně zakašlu. Oba se na mě podívají s vyděšeným pohledem. Hmm... ten kluk by stál za hřích, ale ta holka? Typická šlapka. Ale od toho tu přece nejsem, že.

„Ehm... můžete mi vysvětlit, co to tady děláte?" řekla jsem to mnohem pevnějším hlasem, než jsem se doopravdy cítila.

„Hádej, krávo!" zařvala na mě ta holka a sleza z něj. Se smíchem jsem si pohlédla na nohy. Ten kluk o krok odstoupil, myslím, že se mnou jel v autobuse. Vypadal tak celkově zaraženější. Rychle jsem hlavou kývla k táboru a on se obrátil a začal prchat.

„Andy!" zařvalo za ním to děvče. Rychle pohlédla na mě.

„Pojď. Budeš do konce tábora uklízet stoly, myslím, že ostatní to potěší," naprosto klidně jsem ji chytla za ruku a začala táhnout k jídelně.

„Co mi máš co rozkazovat, kurvo? Pusť mě! Hned!" Znovu jsem se zasmála, vážně se mi líbí ty holky, co si myslí, že jsou cool, když sprostě nadávají.

„Jak chceš. Radši ani nechoď na žádnou lekci tance. Vyškrtávám tě ze seznamu," pohlédla jsem na ni, když se mi vytrhla.

„Ani nevíš, jak se jmenuju!" řekla naprosto arogantním tónem.

„To se dá lehce zjistit," otočila jsem se a odkráčela si to do jídelny. Samozřejmě dorazila hned za mnou a pohrdavě kolem mě prošla se vztyčeným nosem. Sedla jsem si ke stolu, kde seděli i ostatní.

Rozhlédla jsem se po místnosti. Nic.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování