Impossible Little Things 43 • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak, a setkání s 5A je tu. Jak dopadne? Zvládnou holky jejich plán?

01.12.2013 (12:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 343×

Když odejdeme, vydáme se rovnou do jakéhosi pařižského butiku. Vzhledem k mým financím a Harryho plus Louise mám docela slušný obnos. Asi půjdu zítra nakupovat. Zabíháme tam a Perrie se zdraví s prodavačkou. Ta nás potom zavede do malého, dobře, je to tu větší než náš pokoj na koleji v ČR. Ukáže nám sedačky. „Můžete si zkusit, co chcete, kdybyste potřebovaly pomoc, stačí zavolat." Perrie se usměje. Zdá se, že Paříž zná. No jo, vždyť sem jezdí se Zaynem, že.

„Děkujeme, Christin." Žena odejde. „Tak, dejte se do toho." Všechny se začneme přehrabovat. Trvá nám asi hodinu najít ty správné. Každá. A ještě boty a doplňky k tomu. Když už jsme slaďené se vším, snad, kupujeme to, a já tu cenu ani nechci vědět. Celá nadšená vycházím ven. Nadechnu se večerního vzduchu. Michell do mě vrazí.

„Ty vole, ani se neptej, kolik to stálo." A já se neptám.

„Víc jak, to moje určitě ne," skonstatuju a založím si ruce v bok.

Dojedeme na hotelový pokoj a převlékneme se. Vyjdu jako poslední. Prohlédnu si Perrie, kterou jsem ještě neviděla v těch šatech, jako vlastně všechny. Má na sobě světlounce růžové, aby jí ladily k vlasům. Pak náhrdelník. Zlatý a ve tvaru hvězdy na konci. K tomu zlatavé boty. Samozřejmě na podpadku. Pak je tu Eleanor. Musím uznat, že jí to vážně sluší. Má černé šady bez ramínek. Jediné, co mě zaráží, je, že jsou pekelně obtažené, takže vystihujou jeji naprosto záviděhodnou postavu. K tomu má v hlavě červenou čelenku a k tomu ladící boty. Taky na podpadku. Úžasný. Zajímalo mě, jestli má podprdu. Co to melu? Nezajímalo! Danielle má na sobě šaty, které jsem podobné viděla v Taily Weill, nebo jak se to píše. Ale tyhle byly stokrát lepší. Nahoře měly riflový cosi na prsa a břicho a dole byla sukně z jemné látky, jak by odhad každej na pohled. Sukně měla barvu broskvovou a skvěle jí k tomu šly bílé lodičky na vysokých, a to kurva vysokých podpadcích. Mishell. Ahh... holka moje. Vzala si bílé šaty, které jí končí nad koleny. Na břiše mají pruh látky černé barvy. Stejnou má barvu mašle v hlavě. A boty. Taky černé. Taky na podpadku. Už nás vidím, jak hážeme krásně synchronizovanou držku. Už jenom výkon bylo naše poslední zvonění. To bylo samý: Bacha, schod, ty vole! a Tady jsou samý schody! Vole! nebo Vždyť jsme na schodišti, ty kreténe! Ale takový lochy u toho byly. Moment. Ještě jsem vám neposala sebe samotnou. A to byste o hodně přišli, protože vypadám úchvatně. Našla jsem si šaty, které mají horek jako černý korzet a pak šly do volné květované sukně, která taky končila nad koleny. Sla do tmavě modré barvy. K tomu jsem si vzala černé boty, jak jinak než na podpadku, a na krk barevného motýlka. Vlasy si nechala rozpuštěné. Ani nevíte, jak bylo těžký se rozhodnout. Buď si koupím vansky k tomuhle modelu, nebo slušné boty. Jakmile jsem se postavila na tyto, zaćala jsem litovat, že jsem si radši nekoupila ty vansky. Málem jsem propukla v pláč. Dobře, kecám. Vycházím ven s nimi. S holkama. S holkama kluků One Direction. Který se zřejmě brzo přizabijou na šteklích. Teda, aspoň jedna. Já. I když Michell taky vrávorá. Měly bychom dojít do restaurace půl hodiny po nich. Kouknu se na hodiny v hale. pětačtyřicet minut po osmé. Hmmm... co už.

Vcházíme do restaurace. Hned k nám přistupuje číšník. Jdu k němu blíž. „Dobrý den. Máme rezervaci na jméno Tomlinson." Číšník kývne hlavou.

„Už vás očekávají." Najednou mě něco napadne.

„Počkejte! Máte volný stůl, odkud bychom je viděly?" zeptám se s tím nejsladším úsměvem na rtech, abych ho přesvědčila. Kývne.

„Ano." Zavede nás ke stolu, který je za lehkou stěnou, tedy plotíkem. Je porostlá pravým břečtanem. Sednu si na jednu židli k zástěně, naproti mně Dan, vedle mě Perrie a naproti ní Eleanor. Michell se posadí do čela. Natáhnu krk, abych na ně viděla. 5A sedí hodně od sebe. Všechny jsou příšerným způsobem sladěné. Každá má na sobě něco růžového a khaki. Zvednu oči ke stropu. Panebože, za co! Kluci na sebe sedí namačkaný, aby byli co nejdál od nich. Michell to taky uvidí a zasměje se. Všechny na ni vrhneme pohled a rozesmějeme se taky. Perrie to začne uklidňovat.

„V klidu, holky, v klidu!" Skloníme hlavy. První se natáhne Dan.

„Sakra! Liam mě viděl!" Zvedla jsem se.

„Tak jdeme! Tady nemáme šanci vydržet." Přistoupila jsem zezadu 5A a udělala znechucený obličej. Pak jsem nasadila milý úsměv a obešla stůl. Zareagoval Louis.

„Aho..." Prošla jsem kolem něj a kopla ho do nohy. Zmlkl. „Eleanor!" Stoupla jsem si za Harryho.

„Holky, co vy tady děláte?" zeptal se naoko Zayn.

„Chtěly jsme si zajít na večeři a pak vás tu uvidíme." Hypnotizuju pohledem tu bloncku, co kouká na Louise. A i tu druhou, co dělá oči na Harryho. Sakra, mít dva kluky je strašný.

„Ahojte! Pokračujte dál, my se bez vás obejdeme!" vyjekla krátkovlasá. Usmála jsem se na ni. Pak jsem si posunula Harryho do boku, kousek. Sedla jsem si na něj obkročmo a začala ho líbat, ony nás neviděly, ale já věděla, že se dívají. Prohrábla jsem Harrymu vlasy. Odtrhla jsem se a podívala, že každá líbá toho svého. Zakotvila jsem pohledem na Michell a Niallovi. Seděla na něm jak školačka. A jak se líbali! Ohh... Jsou krásnej pár. Harry si mě otočí k sobě. Znovu se mi přisaje na rty. Ucítím jeho pevny stisk na zadku. Bouchnu ho do hrudi. Jen ucítím, že se směje. Pak ucítím pod sukní... něco... málo... Hodně! Položím mu na rozkrok ruku. Pak se odtrhnu a vrhnu na něj zlý pohled. Tohle se dělá, Harry? Sakra! Zayn a Perrie se zvedají jako první.

„Děkujeme vám za přijemný večer, děvčata. My už se půjdeme věnovat svým přitelkyním," zdůrazní hlavně poslední slova. Zvednu se z Harryho.

„Má pravdu," Harry se zvedá za mnou. Stojím k němu dost blízko, aby nebyla vidět jeho erekce. Pak se však zasměju a odstoupím. Harry chvíli vahá. Pak se poškrábe na stehně, čímž se pohledy všech těch bárbínek nasměrují k jeho rozkroku. Pár jich lapne vzduch. Harry si mě zase přitáhne blíž.

„Tohle nemusí vidět každý. Obzvlášť ne bulvár," laškovně se usměje. Plácnu ho po rameni. Vycházíme ven. Už tam na nás čekají ostatní. Za námi ještě vyjde Louis.

„Kde jste byly? Mysleli jsme, že umřem." Harry si mě prohlédne. Pak si skousne ret a zvedne obočí. „Teda, sluší vám to." Souhlasně kývnu. Zayn přehodí ruku přes Perrie.

„Hele, mi si zajdeme ještě někam na večeři. Na pořádnou." Dan se přidá.

„Jdeme s váma," usměje se na Liama. Kývne a všichni odejdou. Niall chytí za boky Michell a přitiskne se k ní zepředu.

„My si taky někam zajdem." Usměju se. Za sebou slyším šum, a když se otočím, už Eleanor a Louis odchází. Harry ke mně přistoupí.

„A zůstali jsme sami." Chytnu ho za rameno a táhnu k parku naproti. Přejdeme silnici.

„Hele, jen jsem tě chtěl uklidnit. Eleanor si šla zabalit. Brzo ráno odjíždí." Pousmála jsem se, ale tak, aby to neviděl. „Zajdeme se někam napít?" Souhlasně kývnu.

„Když se uklidníš," mávnu rukou k jeho rozkroku.

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování