Impossible Little Things 38 • OurStories.cz ~ naše povídky

PRO VŠECHNY, CO SI TUTO POVÍDKU JEŠTĚ PAMATUJÍ :) Přestala jsem psát, protože jsem měla takovou krizi, pak jsem zase začala, ale stěhovali jsme se a neměla jsem wifi... Teď konečně přidávám další kapitoly mé zatím nejúspěšnější povídky. V TÉTO KAPITOLE se odehraje vážný rozhovor mezi Harrym a Jan. Uvidíte, proč a jak to dopadne. JanieHutcherson

26.11.2013 (12:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 503×

Zpívám do deoše dost srdceryvně. Pak seskakuju spolu s ním, což ani jeden nečekáme a srážíme se. Padáme na zem a teprve v ten moment slyšíme, jak si Liam odkašlává. Koukám nahoru. Rychle si upravuju vlasy.

„Ohh... ahoj," odkašlávám si i já.

„Ahoj," usměje se na mě Perrie. „Tak ty jsi ta Janie. Těší mě," podá mi ruku.

„Ahoj!" vypískne Danielle.

Obejme mě. Zmateně koukám na Liama. Jen se na mě tlemí. Daniny vlasy mě pošimrají na obličeji. „Máš úžasný vlasy." Odlepí se.

„Děkuju, mně se líbí tvoje postava." Strčím si ruce do kapes. Rychle je vytahuju... přijdu si, jak kdybych se seznamovala s nějakými rodiči. Perrie ke mně přiskakuje ve stejném okamžiku, kdy se Dan vzdaluje.

„Zayn o tobě hodně mluvil." Nakukuji na Zayna. Jen pokrčí rameny. Pak ještě naznačí: Zítra si promluvíme. Kývnu. Po seznamování zjištuju, že Louis u sebe není. Nic, co by tomu naznačovalo. Ani Eleanor, ani on. Supeeer. Takže jsou zase někde spolu. A proč mi na tom tolik záleží?! Protože je to můj kluk. Ne její. Zaplavuje mě pocit viny. Je to její kluk a můj ne. Shit. Zavírám se v pokoji a čtu si knížku. Jdu si dát večeři, u které zjištuji, že tady Dan a Perrie zůstávají. Padám do postele. Zazvoní mi mobil. Míša.

„Ahoj! Teď jsem dorazila! Mám tady od mamky balíček, a co v něm není! Deka! Já mám deku One Direction! Můžu s nima spát... a..." Už u slova máma mi odpadává telefon na polštář. Slyším, že něco říká... Zvedám sluchátko k uchu.

„Míšo, to je boží! Hele, volá mě Niall. Musím, ještě ti někdy zavolám, ahoj." Típám a pokládám telefon. Někde za dveřmi se ozývá hlas Rihanny a songu Stay. Pouští se mi slza. Sjíždí mi po tváři. Začínám pomalu zpívat, abych mi přestaly téct slzy. Ozve se klepání na dveře a hudba utichá. Vchází někdo s velkým hárem.

„Neruším?" zašeptá do ponurého světla.

„Ne..." zrovna polknu a proto vyzní tohle jedno slovo jako pořádný vzlyk.

„Jan?! Co je?" Zrychlí tempo. Lehá si vedle mě a přitahuje do náruče. Usidluju se na něm. Slzy se mi pomalu spouští zase. Zrychlují. Brečím. Brečím tady jak malá a ještě k tomu na břiše Harryho Stylese. „No tak. Ššš. Co se děje? Stalo se něco s Louisem?" Zavzlykám.

„Ne-e," utřu si nos. „S ním ne," zachumlám se do něj ještě víc.

„Tak co? Co se děje?!" Vtiskne mi rychlý polibek do vlasů.

„Prosím... prostě mě obejmi," zašeptám a cítím, jak Harryho sevření zpeňuje. Choulím se do něj. Prostě mě obejmi. Mě obejmi. Obejmi... Toto se mi spojuje jen s jedním jménem. Lukáš. Annie. Michele. Jak je to s jejich vztahem. Co Verča a Dan. Co Star? Proboha. Mám spoustu nezodpovězených otázek a musím si je zodpovědět sama.

„Louis tě má rád. Není pro mě jednoduchý předstírat, že mezi námi něco je," spouští Harry.

„Jsme kamarádi, a já doufám, že dobří, protože moc lidem neukazuju, jak brečím." Uslyším chvilkový smích.

„Brečíš krásně. Hele, holka. Chci, abys věděla, že tě mám rád." Upřu na něj polovyděšený pohled. „Miluju tě," sedám si. „Jako kamarádku," usměje se. Pak si mě stahuje zpátky do náruče a rozcuchá mi vlasy. „Ty moje trdlo." Usměju se. Vlastně už ani nebrečím.

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování