Iluze převodu - prolog • OurStories.cz ~ naše povídky

V sedmnácti se každý iluzionista a převaděč musí rozhodnout, zda své schopnosti zasvětí Světlu či Temnotě. A právě proto se Isabel a Anabel stěhují do malého bohem zapomenutého městečka Greyvill, zapadlého v díře Spojených států, ve snaze dostudovat střední školu. Jenže jak se dá uniknout budoucnosti, kterou pro Vás nachystala Vaše minulost? Příběh o volbě, před kterou Vás ani smrt nezachrání.

27.07.2016 (09:00) • Henley • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1453×

Ticho a klid. Tak by se dalo popsat místo, čas a prostor, ve kterém se nacházíme. Čekali byste něco akčního, že? Abych vás rovnou uvrhla do děje. Málokdo by totiž vyhledával zrovna ticho a klid. Pokud vám nepřijde zrovna akčních pár papírů, které vítr prohání po liduprázdných ulicích, nebo ševelení větru v korunách stromů, které skýtají alespoň nějaký kousek stínu, asi vás zklamu.

Ale ne. Není to tak. Podívejte! Přijíždí červený kabriolet. Veze šest lidí a mladík za volantem rozhodně nebudí dojem, že je auto jeho. Tři dívky, tři chlapci. Dva z nich úplně totožní, se stejně blonďatými vlasy, se stejně modrýma očima jako noční obloha. Dvě dívky stojí ve vozidle a nadšené zpívají píseň, jež se zrovna line z radia. Naprosto nezapadají do prostředí, v jakém se nachází, jako kdyby je někdo vystřihl z newyorského filmu. Třetí tmavovlasý mladík odhází plechovku a vůbec mu nevadí, že koš minul o tři metry vlevo.

Auto se rychle prožene ulicí a na první křižovatce zabočí doprava, na hlavní silnici. Zbude po něm jen rozvířený prach usedající v horkém dni a plechovka povalující se na trávníku.

Seznamte se s bohem zapomenutým městečkem Greyvill. Počet obyvatel? Dva tisíce dvě stě osmdesát tři. To není moc, že?

Kde leží? V zapadlé díře Spojených států. Pokud by se vám ho vůbec podařilo najít na mapě, budilo by nejspíše dojem papírového města.

Tohle městečko je malé, tiché, a ze všech jeho zákoutí dýchá všednost předměstského života. Zdejší dámy si potrpí na rovně sestříhané živé ploty, barevné záhonky a krásné domy vypadající co nejluxusněji. Na první pohled je tedy město téměř jako každé jiné malé uskupení domků se školou a kostelem v okolí. Ale tohle místo skrývá hned dvě podivnosti.

Jednou z nich je velké rodinné sídlo, Drakins Manor. Našli byste jej na samém severním konci města. A jak již jeho název vypovídá, odpradávna zde sídlí rodina Drakinsových. Málokdy někdo vidí jiné její členy, než mladé hochy, navlas stejná dvojčata, Petera a Stevena, kteří navštěvují místní střední školu a bývají vždy členy party mladých, kteří se zrovna prohánějí po městě, jako by nechtěli přijmout jeho všednost a neutrálnost.

Další podivností je podobné sídlo na jižním konci města, Bloodwood Manor. Jistě jste již odhadli, že zde sídlí rodina Bloodwoodových, a to již celé generace. Stejně tak jako u Drakinsových, i její členy spatříte málokdy, a většinou ve vás nezanechají zrovna pozitivní dojem.

Tato honosná sídla s rozlehlými soukromými pozemky tu stojí, co si rodiče rodičů rodičů místních lidí pamatují. Někteří dokonce říkají, že Greyvill bylo vybudováno právě mezi těmito domy, tudíž že tu stály ještě dřív, nežli celé městečko. Ale kde se tu skutečně vzaly, se již pravděpodobně nedozvíme.

Chcete vědět, jak je město velké? Stačí ujít pět kilometrů a jste od jednoho sídla u druhého, tak je město malé. Ale v dnešní době přece všichni raději jezdí, ne?

Náš problém se odehrál už dávno. Asi tak před devíti sty lety. Tehdy měla rodina Bloodwoodových ve svých řadách nadanou věštkyni. A jak to tak už takové ženy dělají, bylo jí souzeno předpovědět kletbu. Hroznou, strašlivou, ale důležitou.

Jednoho dne se jedné z rodin narodí dvojčata. Krásná a nezlomná, hluboce spojená. Avšak každé svou cestou musí jít, jedno Světlu, druhé Temnotě připadne. Osud rozhodne a předurčení jej nezmění. Nelze vzdorovat tomu, co již bylo vyřčeno. Lze jen následovat cestu svou, tou musejí jít. Pozor na tyto mocné děti musíte si dát, neboť zkázou či vysvobozením všech mohou být.

Není žádným tajemstvím, že tehdejší hlavě rodiny Drakinsových, panu Theodorovi staršímu, se to moc nelíbilo, a zanedlouho byla ona vědma upálena za čarodějnictví. Smutná náhoda, co?

A to je ten náš problém. Celkově by věštba, prokletí ani předurčení nemuselo být nic extra. Vždyť hodně z nás prostě věří na osud. Kdyby se dnes ovšem do městečka nepřistěhovaly Isabel a Anabel Bloodwoodovi, zdánlivě jen za účelem návštěvy svých příbuzných, pro které samotné je dům snad až příliš velký. Ano, tušíte správně, jsou to krásná dvojčata s kaštanově hnědými vlasy a nádherně zelenýma očima.

Všechno to, co jsem vám právě řekla, by bylo naprosto nezáživné a nepodstatné. Kdyby však tato děvčata neměla schopnosti dát čemukoliv ve svém okolí podobu čehokoliv jiného. Představte si, že v klidné nedělní odpoledne (zapomeňme na to, že chodit v neděli na nákup je zde bráno za kacířství a kažení veřejné morálky) nakupujete v supermarketu, když přijdou tyhle dvě a najednou nakupujete nazí.

Větším problémem však pro vás budou pravděpodobně právě sourozenci Drakinsovi, kteří, na rozdíl od Bloodwoodových, věci skutečně mění. Takže pokud vám z hrnku udělají vázu, není to jen iluze, ale skutečně se to stalo.

Iluzionisté proti převaděčům. Boj, který nemá vítěze, přesto ho dvě prastaré rodiny svádějí, a málokdo si ještě pamatuje, jak vlastně tento spor vznikl. A mezi nimi stojí nicnetušící klidné městečko, které se najednou nemusí už zdát tak klidné, a už vůbec není klidné na dlouho.

Oběma dvojčatům se totiž neúprosně blíží sedmnácté narozeniny, během kterých dojde k jejich volbě, zda budou sloužit Světlu, či Temnotě. Ale budou si vůbec moci vybrat, když věštba a předurčení mluví proti nim? Nezbývá než doufat, že prokletí padne na členy té druhé rodiny. A tak sourozenci žijí ve strachu, že jejich životy se promění v peklo na zemi. Nebo by alespoň žili, kdyby o tom, co jsem vám právě řekla, věděli.

Vítejte v příběhu, kde nic není úplně normální, a i pojem normální získává nový rozměr a význam. V příběhu, kde se nic neděje bezdůvodně, a i to, co ano, má nějaký důvod. Prolog k novější, lepší a dokonalejší Iluzi nebo převodu? je na světě, a mně nezbývá již nic jiného, než doufat, že jsem vás tímto začátkem moc neunavila, ba naopak ještě více navnadila, abyste spolu se mnou pokračovali v příběhu plném dobrodružství, zvratů, kouzel a magie světa. Protože nic není lepší, než oddat se světu plnému magie a příběhu dvou dívek, které nejsou tak úplně obyčejné. Takže se vrhněme do toho a doufejme, že vyvázneme zdraví.

Zvu vás teď a tady všechny na prohlídku Greyvill a cestu k obřadu Volby. Zvládneme to však? A co víc, zvládnou to Isabel s Anabel?

Autor: Henley (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Iluze převodu - prolog:

5. Henley přispěvatel

29.07.2016 [19:22]

Ach Verí Emoticon díky
PS: to klidné, klidné, klidné je tam schválně
těď mám nutkání říct ti, abys to nečetla, protože tě znám ale vím, že tvůj názor prostě potřebuju, protože raději se tu budu zároveň smát a plakat, než si myslet, že je to jakž takž ucházející Emoticon
znáš mě, víš, že občas natahuju takže díky za tebe

4. Ver přispěvatel

29.07.2016 [18:14]

Přečetla jsem si to poprvé: Nijak moc mě to nezaujalo, občas jsem se sekla u zbytečného opakování slov a musím se upřímně přiznat, že mi tvůj styl vyprávění vůbec nevyhovuje (vždycky jen protáčím oči nad další zbytečnou poznámkou vypravěče, která mi zkazí veškerou atmosféru)… ovšem to už je dosti subjektivní věc. Takže čtu podruhé a pokud chceš nějaký návrh na zlepšení, pokračuj ve čtení komentáře, však zda raději zůstaneš v blažené nevědomosti, prostě si budeš muset vystačit s tímto.
Třetí tmavovlasý mladík odhází plechovku a vůbec mu nevadí, že koš minul o tři metry vlevo. >>> Vzhledem k tomu, že původní dva mladíci (mimochodem zbytečně opakuješ slova „mladík“ a „dívka“, existuje více vhodných výrazů!) jsou blonďáci, trochu ten třetí tmavovlasý mate (čárka?). A „o tři metry vlevo“ mi osobně zní divně, prostě jen o tři metry, tečka.
Myslím, že když ty dvě podivnosti jsou prostě jen dvě sídla, je to v podstatě jedna podivnost.
Petera a Stevena, kteří navštěvují místní střední školu a BÝVAJÍ VŽDY členy party mladých, kteří se zrovna prohánějí po městě, jako by nechtěli přijmout jeho všednost a neutrálnost. >>> Ta parta se tvoří a zase mizí? Nebo je to více skupin? Protože já bych řekla, že by bylo logičtější, kdybys napsala: „a jsou členy party mladých“.
V sídlech sídlí rodiny… jak překvapivé. Připadá mi to jako zbytečné opakování informací, které akorát tak vytrhává z děje. Nesnaž se uměle natahovat své texty, vypadá to pak dosti kostrbatě…
„rodiče rodičů rodičů“ je příšerný pojem… „rodiče prarodičů místních lidí“, nebo cokoliv jiného, jen zbytečně nepiš jedno slovo třikrát za sebou.
Náš problém se odehrál už dávno. >>> Náš problém? My, čtenáři, máme s tebou nějaký problém? Jednoduše špatně zvolené slovo…
A jak to tak už takové ženy dělají, bylo jí souzeno předpovědět kletbu. >>> Kletba se nepředpovídá, nýbrž na někoho uvalí, protože aby vznikla kletba, musí někdo někoho proklít… takže ta žena jen předpovídala budoucnost. Bez kletby.
Isabel a Anabel Bloodwoodovy, pokud dobře předpokládám ženský rod.
Jsem sama, kdo barvu vlasů a očí dvojčat opravdu neodtušil?
nakupujete v supermarketu, když přijdou tyhle dvě a najednou nakupujete nazí. >>> Vzápětí je uvedeno, že by to měla být jen iluze, takže vlastně nazí nenakupujeme… nebo jsem nechápavá já?
Jen tak mimochodem mě napadá, že to asi nemůže být zrovna rovný boj. Protože pokud něco umíš udělat, tak jsi na tom vždycky o něco lépe, než když jen umíš předstírat, že to uděláš… no ne?
Oběma dvojčatům… jsem jediná, komu první bleskla myšlenka, že je to přece celkem logické, když obě dvojčata mají narozeniny ve stejnou dobu? Člověka to trochu mate… všechna dvojčata jsou vždy dvě, no ne?
A ještě k opakování slov, následující příklady:
Čekali byste něco AKČNÍHO, že? Abych vás rovnou uvrhla do děje. Málokdo by totiž vyhledával zrovna ticho a klid. Pokud vám nepřijde zrovna AKČNÍCH pár papírů, (…)
Chcete vědět, jak je MĚSTO velké? Stačí ujít pět kilometrů a jste od jednoho sídla u druhého, tak je MĚSTO malé.
A mezi nimi stojí nic netušící KLIDNÉ městečko, které se najednou nemusí už zdát tak KLIDNÉ, a už vůbec není KLIDNÉ na dlouho.

3. Henley přispěvatel

27.07.2016 [21:02]

ibali: děkuju, snažila jsem se to napsat tak nějak... jinak, čtivěji. :D

Isobelle: děkuju, uznala jsem, že ten původní prolog nebyl nic moc :D další už se chystá Emoticon

2. IsobelleFarbs přispěvatel

27.07.2016 [20:58]

Vypadá to zajímavě... Ze zvědavosti jsem si přečetla i prolog u starší verze povídky a tahle mě zaujala mnohem víc. Emoticon Těším se na další díl.