If you realy love me, let me go.....8.díl • OurStories.cz ~ naše povídky

A další dílek, tady už se z části rýsuje minulost a trošku jsem to s flashbackem přepískla, protože je delší než sem zamýšlela. Děkuji za to, že tuto povídku čtete. A ještě takový malý přídavek... máte tu odkazík na video, které jsem vytvořila... mělo by to být o Angie a Davovi... Nejsem zrovna přeborník ve videech takže omluvte některé nepřesnosti nebo matoucí události :)

13.10.2009 (15:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 768×

http://www.youtube.com/watch?v=M_3mFDT7u2Y

Další den už jí bylo relativně dobře. Teda aspoň fyzicky byla fit 100% a když po přiblížení ke škole prozkoumali s Kris okolí, tak byla spokojená, protože v okolí se nepotuloval nikdo, kdo by Dava připomínal.

„Dnešek bude skvělý cítím to v kostech!“ prohlásila Angie, když hodila na lavici svoji tašku a nachystala si věci na první hodinu.
„Když to říkáš!“ zašklebila se Kris.

Zazvonilo a do třídy vtrhla nadšená učitelka.

„Mám pro vás skvělou zprávu!“

Angie se významně podívala na Kris.

„Ty voe, ty tvoje kosti působí rychle!“ šeptla překvapeně Kris.

„Máme tu jednoho stundeta na praxi z vysoké školy. Přidělila jsem ho k vám, protože vím, jak vy nové lidi rádi přijimáte a taky, proto, že ho možná už i pár z vás zná!“

„Ouuu kluk z vysoký...“ Angie významně hodila pohledem po Kris.
„A proto mi dovolte, abych vám představila Davida Greika.“

Angiin nadšený výraz zmizel jako mávnutím kouzelného proutku. Místo něj jí z úst ujelo: „Cože?!“ přesně ve chvíli, kdy do dveří vešla osoba, kterou by nejradši neviděla.

„To si ze mě někdo dělá prdel ne?!“
„Tak takhle zabírají ty tvoje kosti!“ začala se smát Kris.

„Co tady do háje dělá?“

„Doufám, že spolu budete dobře vycházet. David bude pozorovat vaše hodiny!“

„No to je skvělý!“ pronesla Angie ironicky a naštvaně se mračila na učitelku.

„Davide, usaď se prosím dozadu v řadě u oken.“
„Skvělý! Co víc si přát! On mi bude celou dobu moc bodnout kudlu do zad!“ zašeptala naštvaně Angie, ale Dava procházejícího kolem ní ignorovala.

Zdálo se jí, že školní den trvá věčnost! Víc než věčnost... když konečně zazvonilo vyřítila se ze třídy jako první, v patách s Kris.

„Tak a teď pryč! Nechci o něm do zítřejšího vyučování slyšet!“

„Angie!“ ozvalo se.

„Mám takový pocit, že se ti něco nesplní!“

„Kris něco vymysli!“
„Jdu si pro jídlo. Příjemný pokec!“
„Nemůžeš mě tu nechat!“

Ale to už se Kris řadila do fronty v pekárně.

„Být ve vaší třídě nebylo z mojí hlavy!“ pronesl na obranu.

„To máš jako nový pozdrav?“
„Promiň. Ahoj Angie.“
„Skvělý! Ten tvůj věčný optimismus nikdy nezmizí?! Kruci, co děláš na téhle škole? Dokonce ani na té tvé pedagogické škole nejsi v ročníku kdy jsou praxe!“

„Děkuji za vroucný pozdrav, ale dostali jsme nabídku od této školy pro mladší studenty. Mezi našimi školami jsou dobré vztahy a vzhledem k mé spolupráci na různých akcích jsem byl vybraný! Vidím, že jsi z toho nadšená!“
„Jo! Opravdu jsem!“
„Zkoušela jsi být někdy aspoň trochu milá?!“
„Já jsem milá k lidem, kteří si to zaslouží!“
„Aha, takže lidé, kteří tě odnesou opilou k autu, a které předtím málem pozvracíš se očividně nepočítají!“
„Cože?!“
„Hádám, že si nic nepamatuješ, nebudu to tu rozmazávat! Prostě jsem ve vaší třídě smiř se s tím!“ kouzelně se usmál a prošel kolem ní.

„S tím se nikdy nesmířím!“ zakřičela na něj a ještě se dívala jak odchází.

„Vidím, že některé věci se od prázdnin nezměnili. Dokonce je už i u nás na škole. Aspoň jsi šťastná!“ uslyšela za sebou Richieho hlas.

„Richie...“ otočila se, ale on už zklamaně přecházel cestu.

„Sakra!“ naštvaně nakopla odpadkový koš, který jen tiše zařinčel.

Flashback:

Stála na židli a přivazovala ke stromu šňůrku na konci s papírkem ke hře. Celý den zadržovala slzy v očích a pokoušela se, aby nikdo nic nepoznal.

Najednou jí s židlí někdo zatřepal. Tlumeně vykřikla a neudržela rovnováhu. Skončila v trávě, přes obličej jí spadli blonďaté vlasy, takže neviděla na útočníka, ale podle smíchu jí bylo jasné kdo to je, aniž by se musela dívat.

„Jsi v pořádku?“zeptal se, když tam delší chvíli jen ležela. Přičupnul si k ní a oddělal jí vlasy z obličeje.

„Jo, je mi fajn...“ ucukla, ale všimnul se, že oči má zalité slzami.

„Vážně? Nezlomila sis něco? Nebo tak? Nebolí tě něco?“ začal se strachovat.

„Ne! S tímhle to nemá nic společného.“

Pomohl ji vstát. Stála naproti němu.

„Nechceš mi říct co se stalo?“ najednou pocítila hrozné nutkání na něj všechno vybalit, ze všeho se vymluvit. Udělala to. Všechno mu řekla, bylo jí jedno, že tam stojí a popotahuje zrovna před velkým Davem, před kterým chtěla být silná.

Když to dořekla s pláčem se mu sesypala do náruče. Bylo příjemné, když ji někdo pevně držel aspoň měla jistotu, že nespadne, že neklesne ještě níž. On ji drží.

„Promiň, tohle jsem nějak vůbec neměla v plánu...“ spustila, když se uklidnila.

„V pohodě. V dobrým nebo ve zlým jsem přece tvůj manžel!“ zasmál se a společně se vydali za dětmi, které byly odhodlané vyhrát soutěž.

„Půjdeme večer na pizzu. Jdeš s náma?“ hlásila Kris.

„S kým?“
„Já a Martin.“

„Abych vám křenila ne?“
„Ne! Byl to jeho návrh. Odreagujeme se. Určitě tam bude někdo známý, pojď... prosíííím! Neodpustím ti jestli nepujdeš!“
„Dobře, tak večer tam...“
„Skvělýýýý!“
Angie se nikam nechtělo. Neměla nejmenší náladu se někde bavit, ale ti dva byli její nejlepší kamarádi a nechtěla je zklamat, nechtěla zůstat úplně sama, i když přesně tak si teď připadala. Před pizzerkou nikdo nebyl, proto se vydala dovnitř, kde našla Martina a Kris.

„Objednali jsme ti zatím džus.“
„Díííky...“Chvíli debatovali, když se u jejich boxu objevila osoba, kterou by tu nikdy nečekala.

„Čauky manželko...“
„Ježiši, Dave, co ty tady?“

„To je přivítání! To si říkáš milující manželka?“
„Ne, já jen... normálně sem nechodíš...“

Dave se podíval na Kris a ta se provinile usmála.

„Vlastně jsem ho pozvala.“

„Cože?!“

„Je to problém?“ zeptal se.

„Ne. Jen mi to nikdo neřekl. Sedni si.“

Bylo fakt, že za celou dobu si na Richieho nevzpomněla. Zábava skvěle plynula. Dokud ji Dave nepozval na panáka. Nejhorší, ale bylo jakým stylem vybírali.

Střídali se, každý vždycky jel po alkoholických napojích prstem, a u kterého se zastavili ten objednali a ještě horší bylo, že pili jen Dave a Angie a přestali až když se Angie motal celý svět.

„Můžeš vstát?“ zeptal se pobaveně Martin.

„Jo, můžu! Abys věděl je mi fajn! Mě je dobře!“ blekovala Angie a vstala. Chvíli chytala balanc, ale pak bez větších obtíží vyšla ven.

„Dave, mohl bys ji doprovodit?“

„Jasný.“
„Já to zvládnu! Vážně! Navíc za chvíli ti jede poslední autobus a jak bys jinak šel domů?“
„Já to stihnu. Neboj se...“
Všichni se rozloučili a Angie s Davem se vydali k Angiinému domu.
„Angie, jdeš v zahrádce...“ smál se Dave a stáhnul ji zpátky na chodník.

„Mě je vážně OK. Jsem v pohodě...“

„To vidím...“ Opatrně ji chytil kolem pasu, aby šla aspoň trošku rovně.

„Tady bydlím.“ukázala na jeden z velkých řadových domů. „Tam už to zvládnu...“
„Já se stejně podívám jak odemkneš.“
„A budeš se smát, že?“
„Ne, nebudu...“

„Asi jsem si teď udělala špatnou reklamu, že?“
„Proč myslíš?“
„Stojím tu opilá.“

„No a? To se stává každýmu...“
„Jaktože je tobě dobře?“

„Vlastně... jsme většinu těch panáků pili s Martinem na půl.“
„Kecáš...“
„Ne...“
„Vy jste hrozní.“
„Není ti špatně?“
„Ne, ale ty nestihneš autobus...“
„To nevadí...“
„Ale vadí! Nedostaneš se domů!“
„Mám nohy.“
„Nemůžeš jít pěšky! Kvůli mně ti ujede autobus.“
„Možná chci, aby mi ujel.“
„Tak na tohle balíš holky...“
„Ne, na tohle ne...“
„Tak na co? Vystřídal jsi jich tolik...“
„Nezvažovala jsi někdy, že neděvkařím, ale že jen hledám pravou?“
Nechápavě se na něj podívala, sednula si na patník u chodníku a on ji následoval.

„Většina holek, se kterou jsem kdy něco měl byly hrozný krávy. Hledal jsem pravou, ale vždy sem tak po týdnu zjistil, že už ji nemůžu vystát. Pak jsem se rozhodl, že to vezmu nezávazně, jen tak úlety a ty holky to věděly. Třeba Monik. Věděla, že z toho nic nebude...“
„Tak to si můžu gratulovat. Já jsem tvoje manželka už týden.“
„Jo a stále mě to nepřestává bavit...“ chvíli se na ni díval, ale ona hleděla na silnici.

„A tebe někdy nenapadlo, že až jednou potkáš tu holku, která bude ta pravá, tak že tě kvůli těm tvým nezávaznostem nebude muset chtít, protože ti nebude věřit?“

„Jednu takovou jsem potkal a čímdál víc zjišťuju, že potřebuju být s ní, i když týdení lhůta dávno přešla...“
„Tak to bych tu holku jednou chtěla poznat...“
„Myslím, že ji znáš...“

„Někde jsem slyšela, že máš rád hnědooký hnědovlásky...“
„Jo, ale někdy je holt všechno opačně a když je ta holka blondýnka, tak je to ještě vyjímečnější...“

Znovu bylo ticho.

„Už bych měla jít.“
„Dobře.“
„Asi tady ten náš rozhovor ani nebudu pamatovat.“zasmála se.

„Jo, asi ne...“

„Tak fajn...“ Otočila se a rozešla se znovu, ale najednou se prudce zastavila.

„Děje se něco?“

„Ne, já jen... bez pusinky na dobrou noc neusnu...“ z téhle věty bylo slyšet hodně alkoholu, ale v očích jí jiskřilo.

„Pusinky by se ti zachtělo...“

„Jo...“

Pomaličku k ní přišel.

„Vážně chceš pusu?“
„Jo, chci...“
Chvíli se mu dívala do očí a pak ji políbil. Ještě nikdy necítila takovou něhu v něčím polibku. Plně si ho vychutnala.

„Tak dobrou noc..." zašeptal jí do ucha.

„Myslím, že teď neusnu vůbec...“pošeptala i ona a vydala se k domu. „Dobrou...“

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování