OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Icebergs 5



Icebergs 5Když někoho nechcete vidět, jako kdyby se přímou úměrou zvyšovala šance, že to bude první člověk, na kterého narazíte.
A to doslova.

Tenhle díl bych chtěla věnovat Vám všem, kteří mě svými komentáři podporujete. Moc si toho vážím. =)

5

Vicky

Když se v neděli navečer Robin vrátil domů, Scotty u nás ještě byl. Podezřívala jsem svého nejnovějšího spojence z toho, že už u nás chce zůstat nejspíš navždycky. Upřímně mi to ani nevadilo. Seděli jsme na pohovce, měla jsem nohy na jeho klíně a falešná kopie Matta Bomera mi lakovala nehty. Ty na levém chodidle už měly sladce růžový nádech a ty na pravém se k němu za chvíli přidají.

„Čau, Robe!" zdravila jsem, jen co jsem slyšela, jak klaply dveře. „Máme dámskou jízdu, přidáš se?"

Můj milovaný starší bratr se objevil ve dveřích - nutno podotknout, že jsme obrázek gilotiny jen přemístili, takže jeho obočí vystřelilo prudce vzhůru - a zadíval se na nás. Vypadal unaveně. Což by nebylo nic nenormálního, občas z práce doopravdy chodí unavený. Některé případy mu dávají zabrat. Jenže tohle byla jiná únava. Taková ta, ze které se nevyspíte. Robin si mého pohledu všiml a krátce zavrtěl hlavou. Pochopila jsem - vyřešíme to později, až budeme sami. „Scotte, netušil jsem, že tě přemluvila k tomuhle… " máchl rukou, aby obsáhl moje lakování nehtů, „zřejmě tě nejdřív přiotrávila, že jí otročíš."

„Kdepak," zazubil se Scotty a poplácal se po břichu, „dneska ráno upekla brownies. Miluju čokoládu. A proto udělám všechno, co mi řekne."

„Pochopitelné," usoudil nakonec můj bratr, „doufám, že jste mi taky trochu nechali."

„Nevadí, že se zdržím? Plánujeme úkladnou vraždu… a budu tvoji sestru vzdělávat v oblasti superhrdinů. Plete si Batmana se Supermanem, to je neštěstí," zatvářil se můj dvorní manikér tak ublíženě, jako kdybych mu ukradla jeho oblíbené autíčko.

„Jakej je mezi nima rozdíl?" pokrčila jsem rameny. „Vždycky zachráněj svět."

Scotty mě štípnul do palce u nohy. „Velkej rozdíl, kamarádko. A Avengers se ti budou líbit. Vsadím se, že si Thora pak vylepíš nad postel."

„To je ten maník s tím kladivem, který se chová jako světelnej meč?" Trochu matně jsem vzpomínala, o čem Scotty kdysi mluvil. Vypínám, jakmile najedeme na ty extra záchranáře. „Proč bych si ho měla lepit na zeď?"

Můj bratr nad námi mávl rukou a opustil nás. Scotty zahýbal obočím. „Má modrý oči, puso."

 

***

 

V pondělí v době oběda jsem měla jasno v jedné věci po víkendu stráveném se Scottym. Starkové ze Hry o trůny si můžou dát nohy nahoru, protože když si nebudou vědět rady, super arogantní Tony ve svém železném obleku Ironmana zachrání situaci. Zdá se, že mám v superhrdinech ještě větší guláš, než jsem měla před včerejším školením.

Nakláněla jsem se nad výběrem salátů v naší menze a u toho přemýšlela, jakou polévku si dneska dám, když do mě Tatyana lehce drkla loktem. Ani jsem nestihla otevřít pusu, abych se zeptala, co se děje, když kývla do strany.

Blonďák s širokými rameny seděl naštěstí zády k výdejním pultům. Bůhví proč jsem si vzpomněla na tu zelenou příšerku, která Oslíkovi tvrdila, že je jako cibule. Že zlobři mají vrstvy. Oakley sice vypadá jako zlobr - a zřejmě se tak občas i chová - ale pokud on má nějakou vrstvu čehokoliv, tak ze mě je čínskej bůh srandy.

Scotty byl na studijním, ale to nám nezabránilo si zabrat jeden ze stolů u okna na konci místnosti, když jsme s Tanyou zaplatily za oběd. „Tak co víkend? Platí ten dnešní večer s Robinem?" zajímala se.

„Platí, určitě platí," kývla jsem. „Scotty u nás byl. Litovali jsme se celou dobu. Znáš to."

Da, já znáju," ušklíbla se. „Kromě toho, příště mu rande domlouváš ty. Asi jsem vyšla ze cviku."

„Zmiňoval se," protočila jsem oči v sloup. „Páteční večer byl nějakej divnej." Chtěla jsem se napít, jenže jsem při své úvaze o Ryanových citových vrstvách zapomněla na cokoliv, co teče. „Hned budu zpátky," zamumlala jsem a rychle se protáhla mezi stoly.

Vracela jsem se na svoje místo k Tanye, jednou rukou jsem zamávala na Scottyho, který konečně dorazil, a v druhé jsem držela sklenici s džusem. Zřejmě by to nebyla taková pohroma, kdyby v oné sklenici byla obyčejná voda. Jenže já si zrovna dneska musela vybrat černý rybíz. Navíc se všechno, jako na potvoru, seběhlo hrozně rychle.

Míjela jsem stoly, promluvila na Scotta, když se dostal na doslech, a zrovna v tu chvíli si ten Shrek usmyslel, že bude odcházet. Moc lidí v jedné uličce. Zničehonic jsem ztratila rovnováhu, jednoduše jsem zakopla, šlápla do prázdna a katastrofa byla na světě.

Ozvala se rána, jak hokejistovi vyletěl tác z rukou a dopadl na podlahu. Pak tříštění skla, protože mi vyrazil skleničku z ruky, a jeho bílé tričko mělo krásnou tmavě fialovou skvrnu, protože džus si našel cestu dolů po našich svršcích. Potěšilo mě, že můj svetr dopadl lépe.

U Oakleyho se zřejmě projevila rychlá reakce, kterou se naučil v hokeji, protože mě chytil za paže těsně předtím, než jsem následovala svoji skleničku. Ale jakmile modré oči pochopily, koho to zachránily, zase mě pustil a já se jen tak tak udržela na nohou. „Zatraceně," štěkl dopáleně. „To jsem si mohl myslet!"

„Kdyby ses rozhlížel, nemusel bys do lidí vrážet!" odsekla jsem.

„Tak ty zakopneš a můžu za to já?" odfrkl si pobaveně. „Možná by ses mohla konečně naučit chodit, Holmesová."

„A ty by ses měl konečně naučit chovat!" To, co mě překvapilo, bylo to, že věděl, jak se jmenuju. Zdá se, že jsme postoupili na vyšší úroveň. Stáli jsme blízko sebe a nakláněli se k sobě. Cítila jsem, jak se mi do zad zarývají desítky pohledů obědvajících studentů. A koutkem oka zachytila Scottyho. Scottyho, který se dusil smíchy do hrstičky. A došlo mi, že to, o co jsem zakopla, mám před sebou. Skoro. Můj nejlepší přítel mi nastavil nohu, když se Ryan zvednul. „Omlouvám se," zafuněla jsem poraženě. „Pošli mi účet za čistírnu."

Sebrala jsem zbytek důstojnosti, který mi zbýval, a šla požádat o hadr, abych to po sobě a po tom nafoukanci mohla uklidit.

Bylo dobře, že byl Oakley pryč, když jsem se vrátila. Vůbec jsem se totiž necítila jako Robin Hood. Nebo rytíř kulatého stolu. Pokud tohle měla být první bitva, tak já ji prohrála. Zřejmě mi Scotty chtěl ukázat, jak vypadá to Waterloo.

A řeknu vám, vůbec se mi to nelíbí.

 

Ryan

Mrštil jsem s trikem do umyvadla a začal ho napouštět vodou. Nikdy jsem nevěřil na karmu, ale pokud vážně existuje, tak Holmesová je ztělesnění tý špatný. A fakt nevím, co jsem komu provedl, aby byla všude, kam se hnu.

Za mými zády se otevřely dveře a pak mi na hlavu letělo čisté triko. „Tady máš, vole," doplnil slovy svůj hod Patrick.

„Drž hubu, Johnsone," utrhl jsem se na něj a tu věc s logem školy si oblékl. Je výhoda hrát za univerzitní tým, když máte černou můru, co vás pronásleduje a trestá na každým kroku. „Do hajzlu, i stalkerky mi jsou milejší."

„To se vsadím," zakřenil se, „tvůj byt už jich hodně poznal, co?"

„To je dneska vedlejší," zafuněl jsem, „co budu, sakra, dělat s Holmesovou? Jestli to takhle bude pokračovat, tak se zcvoknu. Kamkoliv jdu, tam na mě čeká lekce slušnýho chování."

„Počkej… tak to byla ona, cos ji v pátek potkal v baru?" Johnsonovo obočí vylétlo do závratných výšin a já měl tisíc chutí mu jednu ubalit. „Očividně zanechala dojem."

Očividně mi zkazila celej večer," parodoval jsem ho. „Co si o sobě ta holka myslí?"

„Co si o sobě myslíš ty, ty debile?" vrátil mi to.

„Že jí dám lekci, to si myslím," zamračil jsem se. „A zatraceně pořádnou. Jestli jenom cekneš před tou svojí blondýnou, zabiju tě, jasný?"

„Lekci? Spadl jsi z višně, Oakley? Kolik ti je? Osm, abys ji musel tahat za culík a stahovat sukni?" Johnson přišel a fláknul mě do zad, abych se probral.

Otočil jsem se k umaštěnému zrcadlu a usmál se na svůj odraz. „Kápl jsi na to, kámo. Přesně tak to bude."

To, že jsem kretén, už jsem neposlouchal. Johnson nerozumí podmínkám lítého boje. Tohle není hokej.

V tom jsou alespoň nějaká pravidla.

 


 

Doopravdy Vám všem moc děkuju. Jsem moc ráda, že se bavíte - a přiznám se Vám, že ty chatovací rozhovory taky miluju. =D A nebojte se, ještě si jich hodně užijeme! =D Doufám, že jste se pobavili i tentokrát! =)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Icebergs 5:

3. Aqui13 přispěvatel
15.04.2014 [19:37]

Aqui13Je to nejlepší povídka, co jsem tady četla, vážně supr!! Emoticon

2. Fluffy admin
11.04.2014 [20:01]

FluffyDíky moc, holky! =)

Romina: Žádná odbočka. Avengers jsou bezva film, už dlouho jsem se tak nenasmála, tak jsem to okamžitě zapojila. Emoticon Není nad to mít bráchu, kterej ví, na co se mám podívat. Emoticon A doopravdy jsem hrozně ráda, že ses tolik bavila! Emoticon

Další díl snad bude teď o víkendu, jen ho musím napsat. Emoticon A opovaž se umřít, jinak tě vyvolám z mrtvých a budu tě nutit napsat další díl SGA. Emoticon

08.04.2014 [20:32]

ninik Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Super povídka, takže doufám v brzké pokračování Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!