OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hrátky s ohněm - Kapitola třetí

14.07.2012 (17:00) • Boxxy • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 610×

Zůstala jsem stát ve dveřích jako přimražená. Cítila jsem jak se do mě začíná vlévat vlna pozitivních emocí, což se lidem stává, když jsou v blízkosti anděla.

„Přestaň!" zakřičela jsem na něj. Okamžitě se mě zmocnil vztek. Jeho síla na mě přestala působit.  Nebyla jsem si jistá, zda mě poslechl nebo jeho vliv dokážu potlačit, každopádně ustál.

„Faith, dcero má," začal tím svým, typicky klidným tónem.

„Neříkej mi tak! Nejsi můj otec! Jsi pouhý zvrhlík, co si chtěl užít!" Slova se mi sama linula na jazyk, vůbec jsem nepřemýšlela co říkám, ale o tom, že by mě to později mrzelo, jsem pochybovala. 

Na chvíli se zatvářil, jako by ho to ranilo, ale pak se znova začal usmívat. Ten jeho typický andělský úsměv. Nedokázala jsem si představit jak se tam nahoře všichni vydrží na sebe pořád jen usmívat.

„Faith, proč je v tobě taková zloba? Jsi nešťastná?" zeptal se a přitom se na mě upřeně díval.

„Nešťastná? Nešťastná?! Jo, jsem. Jsem nešťastná z tebe! Jsem nešťastná z toho, že ti máma vlezla do postele! Jsem nešťastná, protože jsem nikdy neměla otce!" křičela jsem.

Začal na něj doléhat smutek. Smutek z toho, co jsem řekla. Jako anděl má povinnost, do všech lidí v jeho blízkosti vmísit radost a lásku. Takže nebylo divu, že na něj mé chování takto dolehlo.

„Omlouvám se ti, Faith. Ale víš, že to nejde," řekl sklesle.

Samozřejmě že jsem věděla, že to nejde a nikdy nešlo, ale pokaždé když ho vidím se do mě nahrne takový vztek, že mu nejsem schopná odpustit. Ale nebyla jsem to jenom já, ale i máma. Zůstala na všechno úplně sama a ještě se musela starat o dítě počaté s andělem. Nemohla nikoho požádat o pomoc, protože kdyby prozradila důvod, proč ji partner opustil, každý by se jí vysmál. 

„Víš co? Vypadni! V tomhle domě nejsi vítán!" řekla jsem už daleko klidněji, ale přesto jsem stále na svá slova kladla důraz.

„Faith..."

„Ne, nic nechci slyšet!" přerušila jsem ho.

„Je to důležité," naléhal na mě.

„Jo, to jsou ty tvoje zprávy vždycky," odfrkla jsem.

„Teď jde o tvé bezpečí, Faith," řekl a natáhl ke mě ruku.

Automaticky jsem o krok ustoupila.

„Proč by mělo jít o mé bezpečí, co se děje?" zajímala jsem se.

„Skupina Padlých andělů vidí nespravedlnost v tom, že byli potrestáni vyhoštěním a takovým jako já bylo povoleno zůstat díky tomu, že jsme se vzdali svých potomků," řekl.

Chvíli jsem jen tak stála, zírala do země a přemýšlela.

„Souhlasím s Padlýma. Vy nadřazení andělé můžete s kde kým šoustat a nic se vám nestane?! Nespravedlnost!" přemítala jsem horlivě.

Viděla jsem, jak mu z každou mojí vyslovenou větou vyprchávají jiskřičky naděje z očí.

„Takhle to není, Faith..." zamumlal.

„A jak to teda je? Hm?" domáhala jsem se odpovědi.

Promnul si kořen nosu. Ať chtěl říct cokoliv, muselo to pro něj být nesmírně těžké.

Paže jsem si překřížila na prsou a netrpělivě čekala na odpověď. Kdyby byl člověk, určitě by se teď pořádně zapotil.

„Faith, ti, na jejichž jsi straně, tě chtějí zabít."

Autor: Boxxy, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hrátky s ohněm - Kapitola třetí: