Hrátky s ohněm - Kapitola druhá • OurStories.cz ~ naše povídky

Dojela jsem domů. Vůbec jsem se neobtěžovala s tím, zaparkovat mustanga do garáže. Nechala jsem ho stát na přijezdovce, pouze jsem ho zamkla. Vběhla jsem do domu a zarazila se.
„Ahoj Faith," řekl můj otec.

01.07.2012 (19:00) • Boxxy • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 661×

Přišla jsem k domu Liv a zazvonila třikrát, jak jsem to měla ve zvyku. Odstoupila jsem ode dveří a zadívala se do jejího okna, které mělo výhled na příjezdovou cestu, na které jsem stála se svým Mustangem Shelby. Vykoukla o minutu a půl později jako to měla ve zvyku ona. Ukázala na mě ať chvíli počkám, kývla jsem. Opřela jsem se o dveře svýho auta a čekala.

„Už jsem tady," řekla mezitím co si obouvala boty.

„No, konečně. Liv, proč ti to vždycky tak děsně trvá?" zasmála jsem se. Tohle to bylo pokaždé, co jsem pro ni přijela. Než se připravila, měla jsem pocit že jsem zestárla tak o deset let.

„Já myslela, že už sis zvykla," zachechtala se a jednou rukou mě objala.

„Snažím se," řekla jsem a ukázala ať naskočí.

„Tak kam jedem?" Nasadila si brýle, podívala si do zrcádka a prohrábla si vlasy.

„Navrhuju Ollies, co ty na to?"

„Souhlasím, jedeme do Ollies." Ollies byla jedna z nejlepších cukráren v centru města. Samozřejmě když jsme si řekly "jedeme do Ollies" znamenalo to, že nejprve budeme hodinu sedět v cukrárně a pak projdeme všechny obchody v centru.

„Neuvěřila bys, co se mi stalo!" vyhrkla jsem na Liv, zatím co jsem couvala z jejich příjezdovky.

„Co?"

„Ozval se můj otec!" Když jsem řekla slovo "otec" a vzpomněla si na něj, udělalo se mi špatně.

„Cože?! Ten chlap, co opustil tvou mámu ještě před tím než ses vůbec narodila?" Strhla si z obličeje sluneční brýle a zírala na mě jako na zjevení.

„Jo, přesně ten," přitakala jsem.

„Pro-bo-ha! A řekla jsi mu že ho nechceš vidět?" zeptala se.

„Ne, nemluvila jsem s ním. Jen máma," řekla jsem.

„Takže se s ním sejdeš? A co mu řekneš?" vyzvídala netrpělivě.

„No... sejít se s ním musím i kdybych nechtěla, ale co mu řeknu fakt nevím."

Zatím co Liv vedla spíše monolog, o tom co bych mu měla říct, zabočila jsem na jedno ze zadních parkovišť, kde obvykle bývalo prázdno, a vypla motor.

„...ale hlavně bych mu to dala pořádně sežrat!" zaslechla jsem konec jejího bouřlivého proslovu na téma "Můj otec kretén".

„Cože?"

„Ty jsi mě neposlouchala?!"

„Ale jo, samozřejmě že poslouchala, jen že... vystup už jsme tady," řekla jsem a vystoupila z auta. Cestou do cukrárny jsme obě mlčely. Obešly jsme budovu, za kterou jsme měly zaparkováno a dostaly se na rozlehlé náměstí, které lemovala spousta krámku se vším možným. Cukrárna Ollies byla hned na začátku, takže jsme se vždy dopracovávaly postupně, až jsme vše obešly.

„Takže co si dneska dáš?" zeptala jsem se zatím co jsem se dívala na ní a chtěla otevřít dveře. Což se mi nevyplatilo. Když jsem chtěla otevřít dveře už dávno otevřené byly a procházel jimi až podezřele pohledný chlápek. V rukou držel dva kelímky kávy a my se srazili.

„Áááá..." zaječela jsem. Celé triko jsem měla mokré. Bože, co to mám za pech? Nejdříve otec, teď tohle.

„Slečno jste v pořádku?" zeptal se. Hodila jsem po něm vražedný pohled. To se mi snad zdá.

„Vypadám že jsem?" zavrčela jsem na něj.

„Vždyť je celá politá kávou!" Vložila se do toho Liv.

„Omlouvám se. Klidně vám ho zaplatím."

„Neobtěžujte se!" zamumlala jsem, zatím co jsem se snažila udržet si od těla mokré triko.

„Promiň Liv, dneska to nevýjde," řekla jsem a dala se k odchodu. Okamžitě mě doběhla.

„Mám si ho podat, Faith? Pro tebe to klidně udělám!" naštvaně ukazovala k Ollies.

„To je dobrý, akorát z toho dneska nic nebude." Došla jsem k autu a nasedla. Liv ho oběhla nasedla a chytla mě za ruku.

„Jasně, přístě si to vynahradíme. A víš co? Zaplatím nám lekce boxu, ať mu příště můžeme dát co proto!" Úsmala se na mě. Taky jsem se pokusila o úsměv, vůbec nebyl věrohodný, ale Liv to nerozpitvávala.

Až k ní domů ani jedná z nás nic neřekla, pouze jsme tiše poslouchaly rádio.

„Tak ahoj," rozloučila se se mnou, když jsem zastavila před jejím domem a vystoupila. Já na ni jen mávla přes čelní sklo a jela dál.

Neohlížela jsem se na nejvyšší povolenou rychlost ve městě, prostě jsem chtěla být co nejdříve doma. Tahle hloupá nehoda mě připravila o náladu tak rychle, jak bych to rozhodně nečekala. Vždycky jsem se snažila tyhle situace brát s nadhledem a zasmát se jim, ale dneska? Neměla jsem naládu vůbec na nic.

Dojela jsem domů. Vůbec jsem se neobtěžovala s tím, zaparkovat mustanga do garáže. Nechala jsem ho stát na přijezdovce, pouze jsem ho zamkla. Vběhla jsem do domu a zarazila se.

„Ahoj Faith," řekl můj otec.

Takže, měla bych otázku: Jestli někdo bude číst tohle pokračování Hrátek s ohněm, chtěli by jste nějaké speciální pokračování? Když tak jaké?

Autor: Boxxy, v rubrice: Povídky » Na pokračování