OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Horší než zlej sen 4



Horší než zlej sen 4No, a je to tady. Tomsnová se hlásí do služby. :)

„Já toho Diksona vážně zabiju!” zavyla jsem vztekle a snažila se ty titěrný šaty, kterýma mě obdaroval, stáhnou trochu níž. Ale v momentě, kdy jsem je stáhla, mi zase chyběl kus nahoře. Takže jsem si musela vybrat - buď budu ukazovat svý vnady, a nebo mi při překlonění hrozí, že všichni uvidí mou zadnici. 
„Slušej ti,” ozvala se Sukie rozvalená na mý posteli. 
„Tak to je vážně fajn, že mi slušej, ale pokud sis nevšimla, tak jsem skoro nahatá!”
„Hele, to se nosí, abys věděla, takže buď v klidu,” řekla nevzrušeně. Mám já tohle zapotřebí? ptala jsem se sama sebe? Ne, zněla odpověď. Docela by mě zajímalo, co jsem komu  udělala tak hroznýho, že to odnáším takhle. Nejdřív úžasná dovolená v lázních, ve kterejch narazím na největšího idiota světa a pak tohle. A co je to, sakra, za úkol, když si sebou nemůžu vzít žádnou zbraň? A jak proboha někoho zpacifikuju v tomhle? Stačí jedinej špatnej pohyb a šaty budou v pr… čicích. A pak už budu vážně nahatá. 
Nešťastně jsem zaúpěla a sedla si na okraj postele, ale když jsem to udělala, tak se ty zatracený šaty nějak podivně napnuly či co a zmáčkly mi vnitřnosti na placky. 
Zalapala jsem po dechu a rychle se postavila. 
„Chce mě oddělat, je to jasný,” zabručela jsem spíš sama k sobě, ale Sukie se toho hned chytla. 
„Kdo?” optala se. 
„Dikson,” odvětila jsem. Zavrtěla hlavou. Nevím, jestli nesouhlasně a nebo, že jsem se musela zbláznit. Spíš by to ale sedělo na tu druhou variantu. 
„Jsi prdlá? Proč by to dělal takhle zdlouhavě? Mohl by tě klidně odpravit jiným způsobem.”
„Och, tak díky za útěchu,” broukla jsem. Sukie vážně uměla potěšit, to se musí nechat. Měla mi říct, že se mě Dikson v žádný případě nesnaží vodkrádlovat, ale ona ještě začne s tím, že by to nejspíš udělal jiným způsobem. Jo, tak to fakt potěší.
„Není zač, zlato,” zakřenila se na mě. Máte taky někdy chuť zaškrtit všechny ve svým okolí? Já teda jo a jak to poslední dobou pozoruju, tak docela často. 
Natáhla jsem se pro svůj milovanej revolver a přemejšlela, kam ho schovám. 
„Hele, neříkal náhodou Dikson, že si nemáš brát žádnou zbraň? Moc dobře věděl, proč ti dal takovýhle šaty - chlapům bude stačit jedinej pohled na tebe a nebudou vědět, kde a čí jsou a ženský? Ty budou sprostě závidět.” 
„Sukie, víš, jistota je jistota,” řekla jsem prostě a pak mě to napadlo. Jasně! Zastrčím ho za podvazek na vnitřní stranu stehna, tam nebude vidět.  Jsem geniální! 
Už jsem chtěla říct, že jsem připravená, ale zvuk telefonu mě přerušil. 
„Dikson,” řekly jsme unisono. 
„Tak běž, o Mel se postarám.” Nadechla jsem se. 
„Seber jí všechno, čím by mohla podpálit barák. Ráda bych se vrátila do svýho domu, a ne do kráteru, kterej by tady zbyl po explozi. Vezmi jí všechno, čím by mohla ublížit nejen sobě, ale i lidem z okolí, jasný?” Nenechávala jsem Mel se Sukie poprvý, ale pro jistotu jsem jí všechno, jako pokaždý, zopakovala, kdyby na to náhodou zapomněla. 
„Jasná páka, šéfe a teď už jdi.” Vyhodit člověka z jeho vlastního baráku to neumí jen tak někdo, ale Sukie je v tom přeborník. 
Se šatama jsem se tak nějak srovnala, ale úplně jsem zapomněla, že mám podpatky, na kterejch jsem stála naposledy… hm… asi nikdy. Takže jsem se pekelně snažila, abych se nerozplácla na zemi. Kotníky se mi nebezpečně viklaly na těch chůdách a při pohledu na zem jsem dostávala závrať. 
Přepadla mě vize vlastní smrti. Jdu k autu, zvrtne se mi noha a letím po hubě k zemi. Mohlo by se zdát, že na tom není nic smrtelnýho, ale - noha se mi podivně zkroutí a já si zapíchnu ten zatracenej podpatek přímo do břicha. Otrava krve a okamžitá smrt. 
Vzdychla jsem. Tak trapnou smrt bych si určitě po tom všem nezasloužila. Přeju si aspoň trochu kreativity a umřít v boji s nějakým parchantem, a ne s lodičkama.
„Teda, Tomsnová, tobě to sekne!” zahlaholil pochvalně Dikson, když jsem se konečně dostala bezpečně - dnes se moje smrt, doufám, konat bude - do auta.
„Hele, tohle si laskavě nech pro někoho jinýho!” zavrčela jsem, když jsem si sedla, a zabavila se tak posledních zbytků kyslíku v plicích. V těch podělanejch šatech byl snad naprogramovanej nějakej stahovač. Vnitřnosti se mi opět scvrkly na miniatury a já si byla jistá, že mi z boku je vidět jen hlava, ruce a nohy. 
„Tomsnová.” Stačilo, když řekl jen tohle a já už věděla, kdo to s náma jede. Ne, jenom jeho ne!
„Floyde,” otočila jsem se na vetřelce po mý pravici. Floyd Marks se na mě zubil jako měsíček na hnoji. Vrhla jsem na Diksona pohled tomisnaddělášschválně a on mě obdaroval výmluvným  nikdojinejnechtěljet. 
Pokud jsem si myslela, že to nejhorší, co mě dneska mohlo potkat, byly šaty a boty na příšerně vysokejch jehlách, naprosto jsem se mýlila. Floyd byl to nejhorší, co mě mohlo potkat, avšak ne jen pro dnešek, ale za celej můj život. 
Každej zná bumerang, že jo, takže Mistr Floyd byl jeho lidská podoba. Poslali jste ho jednou do háje, přilezl znova. Když nepochopil slovní výtku, zkusila jsem na něj pár chvatů, ale on si myslel, že tohle mě vzrušuje, takže byl za chvíli zpátky. Neúnavnej casanova, kterej měl jedinou oběť - mě.
Sjel si mě od hlavy po paty takovým tím svlíkacím pohledem. 
„Musím zkonstatovat, že ti to fakt sekne!” Hodil na mě jeden z těch svejch super-sexy úsměvů, díky nimž by měly jít ženský do kolen, ale u mě se to úplně minulo účinkem. Místo toho, aby mi zrosolovatělo tělo, jsem zatínala ruce v pěsti a měla chuť jednu mu pořádně plesknout. 
„To. Už. Jsem. Slyšela,” vysoukala jsem ze sebe a mezi každým slovem lapala po troše vzduchu. 
„Cigaretu?” Nabídl mi Floyd, jako by nevěděl, že nekouřím. 
„Ne,” zasýpala jsem. 
„Nekouříš?” nadzvedl obočí a úsměv mu líně vyšplhal ke straně, takže se transformoval ze super-sexy na tak-co-bejby-ty-a-já? Samozřejmě, že jsem okamžitě prokoukla dvojsmysl ukrytej v jednom slově. 
„Ne.” Tentokrát jsem už vrčela. Rozesmál se.
„Vidíš, jak ti to jde, já už si myslel, že tě nenaštvu. Vždyť víš, jak strašně zbožňuju, když zuříš. Jsi potom úplně k sežrání.” Hlas mu přešel do chrapláku a s lehce přimhouřenýma očima na mě házel svůdnej pohled číslo jedna. 
Kdybych se mohla hejbat, už bych mu jednu vypálila, ale hrozilo, že mi z těch nijakejch šatů nezbyde už vůbec nic. Floyd by byl samozřejmě štěstím bez sebe a to jsem nemohla dopustit. 
Otočila jsem se na Diksona, kterej celou dobu zíral z okna a dělal, že tam s náma vůbec není.
„Co. To. Je. Za. Akci?” Vážně jsem si připadala jako naprostej idiot, ale v těch šatech se prostě nedalo dejchat. 
Loupnul po mě pohledem, jestli se ptám vážně jeho nebo jsem přehodnotila svoje plány týkající se Floyda. 
„No…” nadechl se. Sakra. 
„Dnes se nikdo ochraňovat nebude, možná… teda.” Díky bohu, že jsem si sebou vzala revolver. Diksonovo možná totiž nikdy nevěstí nic dobrýho. 
„Jedná se tady o Normanova syna.” Páni, Norman měl syna? Tak tahle skutečnost mi nějak unikla. Norman byl z nás ze všech nejlepší. Byl to takovej zakladatel týhle “společnosi”. Ale už bohužel není mezi náma. Jeho smrt byla úplně směšná oproti tomu, co všechno přežil - jeho osudem byla lednička. Prostě na něj spadla a jelikož bydlel na samotě, než se k němu někdo dostal, umrzl. Tak přesně takhle bych to nechtěla. 
„Jeho syn taky nemá tušení, že měl otce jako byl Norman,” řekl, když si všimnul, jak poulím oči, „ale my ho chceme dostat k nám. Protože je hodně pravděpodobné, že zdědil po otci všechny přednosti, které Norman měl.” Páni, tak to by bylo super mít u sebe někoho jako byl on. Neohroženýho bojovníka. 
„A toho dostaneš na starosti ty, Tomsnová.” Dnešek je ale dobrej den! Takový skvělý zprávy jsem nečekala ani v nejmenším. Já budu mít svěřence!

---

Když jsme přijeli na místo, už mi to připadalo nějaký divný. Všude bylo hrozně lidí, samí fotografové a… červenej koberec?! S významně nadzvednutým obočím jsem se otočila na Diksona.
„Filmová premiéra,” odvětil na nevyřčenou otázku. Takže se Dikson ještě nejdřív chystá na nějakou premiéru? 
Floyd nebezpečně narušoval můj osobní prostor, a jelikož jsme už byli venku, tak jsem mu s radostí tím špičatým podpatkem dupla na nohu. 
„Sejně tě chci,” řekl přes sevřený rty, jak zadržoval bolestivej výkřik. 
„Tak, Tomsnová, támhle ho máš,” zajásal Dikson a ukázala na chlápka, kterej se různě natáčel v záři blesků. 
Chvíli mi trvalo, než můj mozek dokázal zařadit jeho obličej k lidem, který jsem už měla tu čest vidět. Po nějaký době mi to s hlasitým prásk secvaklo. 
Šaty, boty a Floyde  - omlouvám se vám, že jsme vás nazývala tím nejhorším, co se mi mohlo stát. (U Floyda to platí samozřejmě jen pro dnešek)
Konečně jsem do plic nashromáždila vzduch a vyjekla: „Ne!”



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Horší než zlej sen 4:

4. Arkana
27.12.2011 [12:31]

Z téhle povídky já vážně nemůžu! Máš strašně příjemnej styl psaní Emoticon Emoticon A nejvíc bylo : tomisnaddělášchválně a nikdojinejnechtěljet Emoticon

3. ScRiBbLe přispěvatel
13.10.2011 [2:07]

ScRiBbLeLove, Lukea? Viď, já si říkala, že jsem už někde takový pako "viděla". Emoticon Díky za připomínku, vůbec jsem si toho nevšimla. Ten word je fakt zákeřnej, opravuje slova, ale ani ti nedá vědět, no toto... Emoticon
Faire, jestli je to on se dozvíš v další kapče, ale myslím si, že je to jasný, že? Emoticon No jo, chuděra Tomsnová, ale někdo to hold odskákat musí. Emoticon

Jinak Vám děkuji za komentíky a radostí oznamuju, že další kapitola vložena. Emoticon

2. LoveRain přispěvatel
12.10.2011 [18:48]

LoveRainHá - Floyd je boží Emoticon Emoticon . Toho budu mít ráda taky (připomíná mi toho mýho ťunťu Lukea, prostě playboy hadr Emoticon ).
Vážně jsem se dobře bavila - hlavně u té její představy s vražedným podpadkem. Má úžasně ztřeštěný fantazie Emoticon
Jen, Scrib - měla bych takový dvě nepatrný a miniaturní věci/připomínky. Emoticon To odkrádlovat, co že to vlastně je? Neopravil ti to word z odkráglovat? Nevím, jen návrh Emoticon . A jinak doufám (jako Faire), že na pokračování nás nenecháš čekat tak dlouho Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon

12.10.2011 [18:25]

FaireTak to je určitě ten chlápek co jí vyhodil z toho lehátka, a pak jí dal tunu autogramů, co? Emoticon

Ta má fakt velkou smůlu. Emoticon

Doufám v brzké pokračování. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!