Hope,love and sorrow 12. • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak jsem se rozepsala a vznikla jedna delší kapitola. Ať se vám to dobře čte a napište mi komentáře, jak se vám to líbí, nebo nelíbí :D

20.07.2009 (19:23) • Kafi • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1111×

Rozhovor

Všechny volné dny jsme strávili spolu. Nezáleželo mi ani tak na tom jestli jsme v drahá francouzské restouraci, v kině nebo v obchodním středisku desetkrát větším než můj dům kde žiju s rodinou, byli jsme spolu a Kris mi důvěřoval. Taky jsem cítila jakousi jistotu, že mě neopustí. Často jsme si spolu povídali o tom, co Kris je. Říkal mi, že mu Angela řekla jeho úděl. Jednou až splní svůj úkol, ohlídat mě, tak se dostane do nebe jako anděl.

Párkrát jsem se ho ptala kdy se to stane, protože ikdyž jsem doufala, že se to nikdy nestane věděla jsem, že jednou musí. Vždy mi odpověděl, že o tom nerozhoduje on. Ptala jsem se ho i jak bych mohla jít s ním, ale o tom nechtěl nikdy mluvit. Jednou mi to ale musí říct, protože já chci být sním, dokud nás smrt nerozdělí, nebo navěky věků.

Den před natačecím dnem jsem měla zase opravdu živý sen. Zdálo se mi o louce, o anděli v bílem, kterému jsem už jasně viděla do obličeje. Byl to samozřejmě obličej Krise. Vzadu na zádech se mu pohupovala dvě krásná křídla.

„ Lily, Lily pojď zamnou.“ Řekl můj vysněný Kris. Když jsem se k němu přibližovala pomalým krokem, jeho rty se roztáhly do velkého úsměvu, který jsem neznala. Vpadla jsem do jeho obětí a pak ho vášnivě políbila na jeho lačné rty. Když jsme skončili, přitiskl si můj obličej na hruď. Zavřela jsem oči a vdechovala jeho vůni.

Poslední věc co jsem viděla byli Krisovi bílé, kožené boty. Najednou mě pohltil spalující žár a když jsem otevřela oči, vykřikla jsem. Přede mnou už nestál bílý Kris. Vypadal jako jeho stejné dvojče a přitom tak rozdílné. Obličej měl úplně totožný, až na to oblečení a vlasy. Byli celé černé.

„ Tak už mě polib Lily.“ Řekl mi a pak se začal hrozivě smát. Ustoupila jsem pár kroků dozadu. Černý anděl se zamračil a pak byla už jen tma. Probudila jsem se s křikem. Probudila jsem i Krise.

„ Co se děje Lily? Jsi v pořádku zlato?“ Rozsvítil stolní lampu a díval se na mě ustaranýma očima.

„ Nic to nebylo, jen zlej sen.“ Utřela jsem si pár kapek potu z čela.

„Chceš o tom mluvit?“ Kris mě stále pozoroval, možná by to s tím hlídáním mě neměl tak přehánět.

„Ne, myslím, že ne. Krisi, byl to jen sen. Nic víc v tom není.“

„ Dobře, jak chceš. Půjdeš ještě spát? Jestli chceš můžu být celou noc vzhůru s tebou.“

„ To není potřeba. Já určitě hned usnu, takže si nedělej starosti.“ Kris si povzdychl.

„ Dobře, dobrou noc Lily.“ Vypnul lampu a celej pokoj zahltila tma. Snažila jsem se usnout, ale dlouhou dobu se mi to nedařilo. Hlavou mi kroužilo spoustu myšlenek. Tu noc se mi už žádný sen nezdál, ještě, že tak.

Brzo ráno jsme s celým štábem jeli na provizorní trh. Scéna jak já a Niki nakupujeme na trhu jablka a přitom si povídáme o nově příchozím a okouzlujícím mladíkovi, co se nastěhoval do našeho filmového města. Škoda, že naše filmové hrdinky nevědí, že ten kluk stejně nakonec skončí s Karin (Niki), pomyslím si.

Ve filmu je všechno tak jednoduché. Můžete se na sebe podívat ze všech úhlů a když uděláte chybu tak se prostě a jednoduše napraví a život jde dál. Žít normální život je mnohem těžší. Když jsme donatáčeli, byla jsem kupodivu stále plná síly.

„ Lily můžeš mi věnovat minutku prosím?“ Otočila jsem se a uviděla Ditu jak si to jistým krokem míří ke mně.

„Ano, jistě. Co potřebujete?“

„No, já vím, že už se asi těšíš na pokoj hotelu, ale přišli lidé z novin a chtějí s herci udělat pár rozhovorů.“ Odpověděla mi Dita. Rozhovor se mnou? Super, to jsem vždycky chtěla vyzkoušet.

„ Ok, kam mám jít?“ Musela jsem se na Ditu usmát.

„ Běž támhle do toho stanu. Ten pán už tam čeká, jo a za chvilku za tebou přijde i Kris, jako tvůj asistent. Bude tě hlídat, aby si toho moc neřekla.“ Ukázala mi stan a pak se začala potichu smát jen tak pro sebe. Šla jsem přímo do zeleného stanu.

„Dobrý den.“ Pozdravila jsem muže s hnědými, nakrátko ostříhanými vlasy.

„ Vy jste Lily Fox?“

„ Ano jsem, ale můžete mi tykat.“ Ukázal mi na dřevěnou židli. Já jsem se posadila a čekala na co se mě bude ptát.

„ To jsem rád.“ Zapnul takovou tu krabičku na záznam hlasu. Diktafon. „ Takže Lily, jak se ti líbí natáčení?“

„ Líbí se mi hrozně moc. Je to moje první natáčení filmu.“

„ A jak se cítíš mezi svými kolegy, kteří jsou víc zkušenější než ty? Myslím tím například Niki Simpson, nebo Druwa Hudsona.“ Trochu jsem ztuhla, ale pokračovala jsem.

„Myslím si, že všechno je jednou poprvé, takže to nějak neřeším. S Niki jsme dobré kámošky a pomáhame si navzájem.“ Do stanu vešel Kris. Snažil se být potichu, tak si jen stoupl zamnou. Otočila jsem se, abych se na něj podívala. Pohled mi oplatil. Chlápek si nás moc nevšímal, jen něco psal do sešitu.

„ A poslední otázka. Co by jsi vzkázala našim čtenářům?“

„ Snad jen to, ať si udělají čas a přijdou do kina na Naděje, láska a smutek. Bude to opravdu dobrej film.“ Usmála jsem se. Muž vypnul diktafon podal mně a Krisovi ruku a pak odešel ze stanu ven.

„ Jaká jsem byla?“

„No, poslední odpověď mě trochu pobavila. O čem jste spolu ještě mluvili?“

„Ale, nic moc. Tak půjdeme už? Dala bych si špagety, nebo pizzu.“

Autor: Kafi (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování