OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hluboko pod kůží - 2. kapitola

28.04.2010 (18:00) • Noctuelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 769×

Ella zvedla hlavu z Vellaigova ramene. Zadívá se mu do očí a on se jako vždy začne topit v těch jejích. Ella mu lehce přejede prsty po tváři. Vellaig její ruku zachytí a políbí jí do dlaně. Neví, jak se zeptat na to, co ho tíží, ale nakonec otázku vyhrkne zcela bezmyšlenkovitě.

"Ello, co víš o Seleanině smrti?"

Ella prudce vztane. Oči jí září podivným světlem a rty stáhne do úzké linky.

"Co myslíš? A co po mě vlastně chceš?"

Vellaig nechápal, vlastně spíš nechtěl chápat, co jí vede k tomuto jednání. Ella si ho rozzlobeně měřila a pak se otočí a vyběhne z místnosti. Běží do svého starého pokoje, po tvářích jí tečou slzy. Zabouchne za sebou dveře a sveze se podél nich na podlahu. Se slzami se vyplaví smutek a nahradího znovu vztek.

Najednou Ella kope do nábytku. Pěstmi a kopanci si vybíjí frustraci tak silně, až odletují třísky. Starý dřevěný nábytek takový nápor nemohl vydžet a za chvíli je v pokoji jen hromada rozlámaných kusů.

Vellaig vtrhnul do místnosti právě v okamžiku, kdy Ella vyčerpaně klesala k zemi. Jen tak tak jí stačil chytit do náruče a ona se o něj opřela celou svou vahou. Vellaig se jí na nic neptal, jen jí sledoval s překvapeným a nechápavým výrazem v očích. Ve svém pokoji jí posadil do masivního křesla. Nevěděl, co by měl říct, tak chtěl odejít a nechat Elle trochu soukromí. Jedinou věcí si byl naprosto jistý, a to tím, že je tak vyčerpaná, že z dalšího pokoje už kůlničku na dříví neudělá.

"Vellaigu," ozvala se Ella do nastálého ticha. "Vellaigu, jak mám odolat zvrácenosti, když zvrácenost je to jediné, co jsem schopná cítit?"

Otočil se k ní čelem. Viděl pohublou černovlásku se zářivýma a teď k smrti unavenýma očima. Viděl tu, která mu tolik změnila život a navždy se vtiskla do jeho srdce.

"Zvrácenost ale ještě neznamená absolutní konec propasti života. Musíš si uvědomit, kdo jsi a jít dál, Ello."

Ella se znovu rozvzlyká. Sama se diví, že jí ještě vůbec nějaké slzy zbývají.

"Prosím... Prosím, odpusť mi, že jsem Seleanu nemohla ochránit. Odpusť mi!"

A tak se znovu ocitli v objetí. Netrvalo to dlouho a Ella usnula.

###

*Vellaig*

Je tak roztomilá, když spí. Rázem se vytratí pro ni tak typický ostrý rys ve tváři. Řasy se jí jemně chvějí a ústa má pootevřená. Havraní kadeře rozhozené po polštáři. Přikryji jí až po bradu a sednu si do křesla. Odmítám si odepřít pohled na to stvoření, tak pokojně spící v mé posteli. Jsem tak rád, že je zpět. Jsem rád, i když toho tolik tají.

###

Ella neochotně otevřela oči. K tomuto trestuhodnému činu jí donutil hlad. Pomalinku se jí začalo vybavovat, co provedla minulého večera. Strašně se za sebe styděla. Rozhlédla se po Vellaigově pokoji a zjistila, že elf spí s velmi nepohodlně vyvrácenou hlavou v křesle.

Spustila nohy na podlahu. Přesně si pamatovala, na která prkna nesmí šlápnout, aby podlaha nezavrzala. Podařilo se jí vyklouznout na chodbu. Pak už jen seběhla do kuchyně a začala úspěšně plenit zásoby jídla.

"Aby mi ještě něco zbylo," ozval se za ní Vellaig a ona se tak lekla, že jí z ruky vypadl krajíc chleba, do kterého se právě zakusovala. Ella se na svého společníka omluvně usmála.

"Omlouvám se. Za ten včerejšek..." pronesla kajícně a myslela to vážně.

"Nic se nestalo. Jen požaduji patřičné vysvětlení." Vellaig nasadil neústupný výraz a Ella věděla, že se z toho jen tak nevykroutí.

Autor: Noctuelle, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hluboko pod kůží - 2. kapitola: