OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hlas - Prolog + 1. kapitola

12.08.2012 (09:00) • Krissten • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 468×

Prolog 

V autě panovala veselá nálada, způsobená krásným a příjemně stráveným večerem. Anne a Issi právě oslavily své osmé narozeniny. Celé nadšené z dárků si povídaly se svými rodiči.

„Ten mobil je skvělý, mami, díky,“ řekla Iss a dál vyprávěla své sestře o filmu, který nedávno viděla. Rodiče celí šťastní, že se děvčatům dárky líbily, se na sebe usmáli a chytli se za ruce. Tuto rodinou ydilku bohužel zkazil prudký náraz...

1. Probuzení

 Tma. Bolest. Strach.

„Čtyřka je volná!“ zakřičel mužský hlas. Kde jsem? Co se stalo?

„Odvezte ji na sál, hned!“

„Co s-“ ulevilo se mi, když sem uslyšela svůj hlas.

„Morfin! Probouzí se.“

Ucítila sem prudkou bolest, jak mi jehla zajela do těla. Hned sem se začala ztrácet ve tmě.

***

Otevřela jsem oči, které okamžitě zaslepila bílá záře. Jsem v nebi? Chtěla jsem se pohnout, ale jakmile jsem to udělala, nepříjemně mě zapíchalo v boku. Tohle nemůže bejt nebe. Ne!

Znovu jsem otevřela oči, světlo už nebylo tak prudké, takže to šlo líp. Nade mnou byla bílá stěna se světly a kolem mě pípal nějaký přístroj. A pak jsem pochopila, že jsem v nemocnici, ale vůbec sem si nevybavovala proč.

Pokračovala jsem v průzkumu nemocničního pokoje a snažila se vzpomenout, když v tom jsem ucítila tlak na ruce. Mami! Maminka měla uplakané oči a vypadalo to, jako by dlouho nespala. Co se sakra stalo?!

„Mami, co se stalo?“ Dalo mi opravdu zabrat, abych vůbec promluvila, takže jsem jen šeptala.

„Měli jsme autonehodu, miláčku.“ Jasně jsem slyšela jak se jí na posledním slově zlomil hlas. Plakala. Vůbec nic jsem nechápala. A pak jako blesk z čistého nebe, jsem si na vše vzpomněla. Prudký náraz, lomoz ničícího se plechu a bolest jak se mi pás zaryl do krku. Ale byla jsem tady a maminka se mnou. A táta byl určitě u Annie. Jsme všichni v pohodě, tak proč pláče?

„A proč pláčeš, maminko. Vždyť sem v pohodě. Vlastně se cítím opravdu skvěla, klidně bych mohla i na pokoj za Annie. Táta je tam s ní? Je v pohodě? Můžu prosím za nima?“ chrlila jsem na maminku otázky a dožadovala jsem se odpovědi. Chci vidět Annie!

„Tatínek za chvíli přijde. Jenom si šel pro něco k jídlu,“ šeptala.

„Ale kdo je s Annie? A proč vlastně nemáme společnej pokoj? Chci ji vidět, mami!“

Chudák Annie, jak ji mohli nechat na pokoji samotnou?!

Z přemýšlení mě vytrhl hysterický pláč maminky. Ale ne! S Annie muselo něco být. Asi je vážně zraněná a v bezvědomí. Ne! Potřebuju si s ní popovídat. Nechci, aby spala! Annie! Annie!

„Mami? Je něco s Annie? Stalo se jí něco?“ chtěla jsem vědět.

„Když jsme nabourali neměla zapnutý pás,“ řekla jen. A znovu se rozplakala.

„Já Annie řikala, ať si ho zapne! Ach a bude v pořádku? Je v bezvědomí? Kdy se probudí musím jí vynadat a poučit o tom, jak se pás zapíná -“

„Ona už se, ale neprobudí, Issi,“ řekla odhodlaným hlasem a mě se v tu chvíli zhroutil svět.

Autor: Krissten, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hlas - Prolog + 1. kapitola: