OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » High school - 21. kapitola

20.04.2014 (10:00) • AnnieZet • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 646×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

Třes celého těla mě stále neopustil. Potřísněná krví mířím na pokoj. Pohled mám prázdný. Zbraně jsem se nepokoušela nijak propašovat, ale stejně je mám sebou. Zastavím se před našimi dveřmi. Sklopím hlavu. Přišel čas to oznámit Lilly. Předem si o ni dělám starosti. Matthovo tělo nejspíš stále leží tam nahoře. Nezvládla jsem se déle dívat na jeho pohaslou tvář, a tak jsem jej nechala na střeše. Nevím, co se dělá s mrtvími těli, které se najdou na školním pozemku. Setřu si zachlé slzy a rozmazanou řasenku. Krev mám všude možně na roztrhaném oblečení, nepřipadá mi důležité zakrýt tyty nedostatky. Nejistě stisknu kliku a vejdu. Jsou tady obě. Lilly si čte a Veron pochrupuje. Lilly vzhlédne.

„Co se stalo?" zaklapne knihu.

„Málem jsem zemřela," mávnu rukou.

Vstane a opatrně mi položí ruce na ramena. Prohlíží si moji tvář. Chytnu ji za ruku a propletu si s ní prsty.

„O mě se nestarej," zamračím se a potlačím vzlyk, „jde o toho, kdo mi život zachránil."

„Hide se vrátil?" Při vyslovení jeho jména cítím hořkost v jejím hlase.

Nesouhlasně zakroutím hlavou.

„Tak kdo?" Vyzvídá.

Obejdu ji a sednu si na její postel. Přitáhnu ji a ona spadne vedle mě.

„Ann," naléhá.

„Matthew," vysoukám ze sebe.

„Je zraněný?!" Starostlivě vypískne.

Zničí ji to. Zasáhlo to u srdce mě. Mě! Co teprve ji. Nechci jí to říkat, ale musím. Stisknu její dlaň.

„Je mrtvý," vydechnu.

Lilly pobledne. Z jejího výrazu nejde nic vyčíst. Jakoby tomu nevěřila. Stisknu ji pevněji, aby věděla, že jsem tady, aby si uvědomila, že tohle je ta zlá realita.

„Kdo to udělal?" Zalesknou se jí oči smutkem. „Annie, kdo to udělal?!" Po tvářích jí stékají slzy, ale hlas má pevný.

„Nejspíš Derryl nevím," smutně na ni hledím.

„Kde je Matt teď?" 

„Na střeše."

Sotva to dořeknu Lilly se mi vysmeká. Prudce se zvedá a bezeslov opouští místnost. „Ale nechoď tam!" Zakřičím. Otočím se na Veron, naštěstí její spánek je odjakživa tvrdý. V rukou sevřu polštář. Smutek vystřídala nenávist. Matt zemřel, ale ten hajzl Derryl nejspíš stále žije. Život není fér. Skousnu si ret. Nikdy jsem nedomnívala, že dospívání bude procházka růžovým sadem, ale tohle je i pro mě trochu moc. Lilly si teď bude procházet peklem na zemi. Svět se jí převrátí naruby. Zasáhne to mě, Veron, celý klan. Budu po jejím boku. Podporovat ji, chránit. Ale. Neměla jsem ji nechat jít, ovšem vzhledem k odehraným situacím, jsem nebyla schopna rychle zareagovat. Bojím se toho, co udělá. Vím, že má sklony k sebe.. Mrštím polštář o dveře. Jestli ji ztratím nikdy si to neodpustím. Připadám si vina ze smrti Matta, kdyby ještě za smrt Lilly! Propukám v pláč. Znovu. Nestane se nic, konejším se. Pokaždé když jí sdělím špatnou zprávu, odejde. Chce být prostě sama a všechno si přebrat. Přesvědšuji se.

 Z pohledu Lilly

Vyrážím. Z počátku nevím kam. Nechci vidět jeho mrt.. Nedokáži to vyslovit ani v mysli. Běžím chodbami. Slzy mi stékají po obličeji a dopadají na zem. V krku mám bolestivý chumáč. Ne, musím jej naposledy vidět. Vybíhám několik schodů. Dorázím na střechu. Naprostá tma mi brání ve výhledu. Předemnou bliká lampa, kterou mám přes slzy rozmazané. Objímám si paže a postupuji pořád dopředu. Klepu se. Spatřím jej, v dálce se rýsuje obrys muže na zemi. Pokládá mě to na kolena. Tak přece je to pravda. Vykřiknu. Opravdu nahlas. Rukou si zajíždím do vlasů. Dopadám do sedu, nohy mám přiražené k tělu. Přes vzlyky nemůžu popadnout dech, vychází ze mě zrůdné hlasité nádechy. Zarývám si nehty do čela. Do druhé ruky si koušu. Fyzická bolest pomůže zapomenout na tu psychickou. Vždycky to tak je, alespoň na chvíli. Zakryji si oči, dlaní si přejedu po obličeji. S neopouštějícím pláčem se po čtyřech k němu vydávám. Dojdu k němu tak blízko, že se ho mohu dotknout. Místo toho si klekám u jeho hlavy. Zakusuji se do rtu až se poruší tenká kůže a vytéká z něj krev. S třesoucí se rukou se dotýkám jeho tváře. Naprosto studená. Rychle z něj dlaň sundávám. Vydám ze sebe něco jako zavytí. Slzy si opět prorážejí cestu. Jsou tak velké, že přes ně nevidím téměř nic. Dopadají mu na čelo. Chtěla bych se ještě jednou dotknout jeho rtů, těmi svými. Zahledět se do jeho nádherných hnědých očí. Nahlas zaúpím. Cítít teplo jeho těla. Překryji si obličej pažemi. Nikdy se to již nezopakuje. Horlivě popotahuju. Setřu si slzy a natáhnu se. Vím, že v kapse u kalhot nosí malý kapesní nožík, a tak jej vytahuji a rozdělávám.

„Abys věděl," zamumlám mezi vzlyky, „miluju tě," chladný kov se dotkne mé kůže na zápěstí. 

Lehce si rozrývám kůži, nezajíždím hluboko. Raději přenesu nůž na jiné místo, hned pod ranku, ze které teče čůreček kvre. Opakuji proces. Takhle to pokračuje celé předloktí. Vyhrnu si tričko a to samé provádím na svém břiše. Zajíždím hlouběji, než předtím. Místy syčím bolestí, ale svým způsobem jsem ráda. Moje pravidlo se potvrzuje. Při posledním škrábnutí se mé tělo nekontrolovaně třese. Složím nožík a vkládám si jej do kapsy. Vstanu, nohy se mi kříží a moje chůze není zrovna rovná. Naposledy se na něj podívám. Ve tmě jde vidět pouze obrys. Z předloktí mi ukapává krev. Krev mi také prosakuje skrz tričko. Nevracím se na pokoj, jdu do naší skrýše.

Samozřejmě je tu liduprázdno, kdo by tady v tuto hodinu taky něco dělal. Hledám to a taky hned nacházím. Zaštěrchám s krabičkou a vytahuji bílý lék. Prášky na nervy. Dávám si hned tři a ulehám na pohovku.
Oči se mi zavalí slzami a ty mi opět stékají po lících. Zbavila jsem se třesu, jenom pořezaná paže se lehce klepe. Tady ta hra na klany. Umírají lidé jako je Matt. Lidé, na kterých mi záleží. Má vůbec smysl mít někoho rád, nebo snad milovat? Stejně tě dřív nebo později opustí. Zemřou a nebo se k tobě otočí zády. Tenhle svět nemá smysl! Možná by byl lepší kdyby Verona neměla ten nejvíc pošetilej nápad jít sem. Nebo kdyby tady snad nebyly klany. Žádnej Derryl, žádnej vrah mého přítele. Je snad vina na Ann, že se dala do rvačky s Derrylem, a že jí Matt musel zachránit prdel. Ne, ona by do té rvačky nešla dobrovolně. Musel jí najít. Navíc kdyby umřela. Rozbuší se mi srdce mnohem rychleji. Teď mi ovšem chybí Matt, jeho podpora, láska, ochrana.

Annie

Se škubnutím se probouzím. Srdce mi bije rychleji než obvykle. Zdál se mi sen, že se Matt vrátil. Živý a zdraví. Odešel s Lilly pryč. Když opustili školu zopakovala se scéna stejná, jako včera v noci. Jenom chyběl zachránce. Derrylova zbraň vystřelila na mě. Těsně před mým koncem jsem přerušila spánek. Otevírám oči a opět sebou trhnu. Veron na mě překvapeně zírá. To, že neležím na své posteli ji nezajímá, to, že jsem usnula v zakrváceném oblečení, nejspíš ano. Usedá vedle mě a já v jejích očích spatřím touhu po vysvětlení. Všechno ji vylíčím. Jak mě Derryl napadl, Hide odposlouchával, Matt zachránil a kvůli tomu zemřel, reakci Lilly. Stiskne mi rameno.

„Kde je Lilly?!" Naléhavě zašeptá.

Vytřeštím oči, sáhnu na její dlaň na mém rameni. Od včerejšího večera jsem ji neviděla. Nic se nestalo. Nemohlo. Nemůže. Obě vyskakujeme na nohy. Strhávám ze sebe oblečení a vezmu si nové. Na tváři mám zaschlou krev a cítím se špinavě, toužím po sprše. Lilly je teď přednější. Vybíháme z pokoje.

„Půjdu na střechu," oznámím jí v místě, kde se chodba rozděluje, „ty jdi do skrýše."

Kývne a sbíhá schody, které já naopak vybíhám. Procházím chodbou, všímám si kapek krve na zemi. Zastavím se. Derryl, co když jej potkám? Chytnu se stěny a snažím se setřepat husí kůži. Nesmím se bát, navíc je zraněný. Pokračuji dál. Prorážím dveře a dostávám se na čerstvý vzduch. Očima vyhledávám tělo, ale není k nalezení. Někdo ho odnesl. Na místě, kde jsem ho zanechala zůstala červená šmouha. Nadechnu se, čímž úspěšně odháním rozpaky. Lilly také nevidím. Postupuji dál a chytám se zábradlí. Nahýbám se přes něj. Dole nic nevidím, takže jeho tělo neshodili a Lilly neskočila. Otáčím se na patě.

„Ahoj," něžný hlas mi probrní tělem.

Hide stojí ve dveřích. Ruce zabořené v kapsách a nenuceně se opírá o zárubně. Zalapám po dechu.

Autor: AnnieZet, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek High school - 21. kapitola: