Golden vein - 5. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Thomas poprvé promluví s Eve.

15.08.2014 (15:00) • Aliska • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 432×

26.4.2014 5:16

Thomas rychle vešel do skladu, přibouchnul plechové dveře a seběhnul do podzemního sídla, načež za sebou zatáhl těžký, sametový závěs. Když si byl naprosto jistý, že na něj ranní slunce nemůže, otočil se čelem ke dveřím do obýváku. Eve seděla na pohovce, v ruce svírala hrnek a slečna Butlerová jí tiše říkala, že se nemusí ničeho bát, že o ni bude postaráno, ale pokud se nechce dostat do problémů, bude se muset skrývat. Thomas vběhnul do obýváku upíří rychlostí a neuvědomil si, jak děsivé to může být. Ale Eve se na něj jen zkoumavě podívala, což dokazovalo, že měla v minulosti s upíry hodně co dočinění.

„Jak ti je?“ zeptal se a pohleděl do jejích očí. Byly zářivě modré, stejně jako ty jeho, a zrovna teď i ho měřily zkoumavým pohledem.

„Když nepočítám to, že jsem mrtvá, tak celkem fajn, děkuji za optání,“ řekla tiše, klidně a vyrovnaně a usmála se.

„Děkuji vám mnohokrát, doktorko Butlerová. Je mi líto, že jsem vás tak zdržel. Dejte mi číslo účtu, pošlu vám náležitou odměnu,“ řekl Thomas.

„Pane Hille, to není nutné. Jen mi slibte, že budete opatrní. Jedu v tom s vámi,“ řekla s unaveným úsměvem doktorka Butlerová a bez dalšího slova se sama vyprovodila ven.

Thomas si zkoumavě prohlížel Eve, která byla již čistá a navlečená v jeho modré, pruhované košili.

„Už ti doktorka vše vysvětlila?“ zeptal se a posadil se vedle ní na pohovku.

„Tak nějak. A taky říkala, že se musím napít z člověka a z upíra, aby byla přeměna kompletní. Toho člověka bychom už měli…“ řekla Eve, opět klidně a vyrovnaně.

„Ona ti dala napít?“ nadzvedl Thomas obočí. Doktorka Butlerová nejen že Eve poměrně pečlivě vyšetřila, ale nechala ji, ať jí špičáky projede kůží a ukořistí svou první krev. To nebylo ani trochu samozřejmé, vzhledem k tomu, že nebylo jisté, zda Eve prokáže notnou dávku sebeovládání a odtrhne se. Thomas si vyhrnul rukáv trička a napřáhnul svou holou paži k Eve.

„Já nevím… Já nevím jak. S lidskou krví to šlo tak samo,“ řekla Eve tiše a vykuleně hleděla na Thomasovu ruku. Musel se pousmát. Jak to bylo dlouho? Nějakých tisíc dvě stě let, co poprvé pil krev.

„Musíš vysunout špičáky. To uděláš tak, že se na to zasoustředíš a pokusíš se zatnout sval, který pod nimi máš,“ řekl Thomas a názorně předvedl. Eve zavřela oči a bylo na ní vidět, že se úporně snaží. Špičáky se po asi dvaceti vteřinách vysunuly a Eve si po nich opatrně přejela špičkou jazyka, jako by se o ně mohla pořezat.

„A teď kousej,“ znovu napřáhl ruku Thomas a povzbudivě kývnul hlavou. Eve si ruku prohlédla, naklonila se k ní a tesáky opatrně přiložila na světlou kůži. Povzdechla si a stiskla čelisti.

Thomase to trochu zabolelo, ale Eve měla špičáky ostré, a tak na sobě bolest nedal ani znát. Eve jen trochu usrkla a špičáky znovu zatáhla. Potom olízla kapky krve, které vytekly z čerstvých ranek, a znovu se zády opřela o zadní část pohovky na znamení, že je hotovo.

Její světlá, pohledná tvář se uvolnila a Eve si bříškem prstu přejela po rtech, jako by chtěla zkontrolovat, zda je nemá zkropené krví.

„Kdo jste?“ zeptala se Eve a přisunula se k Thomasovi.

„Jmenuji se Thomas. A jsem upír,“ usmál se a prsty jí přejel po pramínku vlasů, který jí spadl do čela. Neucukla, neděsila se ho. Evidentně potkala již spousty upírů a nenechala svou mysl, aby si vůči nim udělala blok.

„A kdo byli ti lidé, co…“ Sklopila pohled a pevně stiskla rty. Zažila na tom stole pravděpodobně nejhorší chvíle svého života a Thomas byl překvapený, že ji ten zážitek nepoznamenal více. Že se ho nebojí.

„Byli to moji učenci, upíři, které mi přidělili, abych je učil, ale když jsem se dozvěděl, co ti udělali, ihned jsem je vyhodil. Eve, musím se tě zeptat na pár důležitých věcí,“ řekl Thomas a naklonil se k mladé dívce.

„Zaprvé: Jak jsi utekla z Gapra?“

„Gapro? To myslíte Zlatou žílu?“ zeptala se a zvedla pohled z polstrování.

„Ano. Přesně tak. Jsi odtamtud, ne?“

„Ano. Přelezla jsem zeď a chtěla utéct, ale ani ne po dvou stech metrech mě v lese chytili oni. Dali mi ránu do hlavy a já jsem asi upadla do bezvědomí a…“ Eve zavřela očí a znovu sklopila hlavu.

Thomas jen sám pro sebe přikývnul a řekl: „Seženu ti nějaké oblečení.“ Ne, že by Eve v jeho košili nevypadala působivě, ale přece jenom si vedle ní připadal nepatřičně.

Nechal ji na pohovce a šel prohledat Sophiinu skříň.

Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování