OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Golden vein - 2. kapitola

21.07.2014 (10:00) • Aliska • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 777×

26. 4. 2014 0:05

Thomas odemknul velká, plechová vrata skladu v průmyslové části Portlandu a vešel dovnitř. Už když za sebou zamykal, zaslechl vyděšený křik pod jeho nohama, což ho zneklidnilo. Jeho spolubydlící měli zakázáno si dovnitř vodit potravu a evidentně, když nejstarší upír odešel, si chtěli udělat menší krvavý dýchánek.

Thomas se rozeběhl ke schodům do podzemí, seskočil ze schodů a téměř ihned stál v prostorné jídelně jejich podzemního sídla. Spatřil nahou mladou dívku, připoutanou ke stolu a celou zamazanou vlastní krví. Byla mladičká, nebyl si jistý, zda jí vůbec bylo už osmnáct a měla dlouhé, platinově blonďaté vlasy.

„Co se to tu děje?“ zaburácel jeho autoritativní hlas a pět jeho spolubydlících, včetně jedné ženy, na něj upíralo překvapené pohledy.

„Thomasi, ty už jsi zpět?“ ušklíbla se Sophie a otřela si zakrvácenou pusu. Thomas rychle přiskočil ke stolu a obhlédnul dívčino tělo.

„Co jste jí to sakra udělali?!? Dyť je to ještě dítě!“ zařval a okamžitě začal odpoutávat pohmožděné, bezvládné ruce. Měla již ženské tvary, ale nemohlo jí být více než šestnáct let, její rty se chvěly, oči měla zavřené a slyšel, že její srdce bije pomaleji a pomaleji.

„Dyť už je to jedno ne, za chvíli naposledy vydechne…“ ušklíbla se Sophie, navlečená v nebezpečně krátkých šatech, a zašeptala mu do ucha: „A ty s tím teď už nemůžeš udělat nic, impotente.“

„To se pleteš,“ sykl rozzuřeně Thomas a rychlým, okem nepostřehnutelným pohybem jí zlomil hrdlo, čímž ji na pár minut absolutně vyřadil z provozu. Potom instinktivně vysunul tesáky a zakousl se dívce do už teď pořádně rozrytého hrdla. Až po chvíli mu hlavou proběhla myšlenka, zda se náhodou nezmínil, zda mu doktorka opravdu neucpala žlázu s upířím jedem, ale když slyšel, jak tlukot dívčího srdce znovu začíná zrychlovat, byl si jist, že je stále schopen předávat upíří schopnosti.

Po pár vteřinách se od dívky odtáhnul, otřel si zakrvácená ústa a ohlédl se ke svým spolubydlícím.

„Kolik jí je?“ zeptal se tiše a hleděl do tváře nejstaršímu z mužů.

„Patnáct,“ řekl Bob a sklopil pohled.

„Okamžitě všichni vypadněte. Porušili jste to nejzákladnější pravidlo, kterému jsem vás učil, a tím jste ze sebe přede mnou udělali trosky. Vypadněte a už se nikdy nevracejte.“

„Ale, Thomasi,“ špitla Sophie, která se již částečně navrátila do původního stavu. „Kdo budou tví učenci teď?“ zeptala se se svým typickým úšklebkem.

„Do toho ti nic není, špinavá děvko,“ dal průchod svému hněvu, chytil ji za paži a odhodil ke schodům.

„Vypadněte,“ zařval a ostatní již neprotestovali. Během pár vteřin byl ve svém sídle jenom s mladou dívkou, jejíž jméno neznal a se zvláštním pocitem, že dnešní den se bez sklenky tvrdého alkoholu neobejde.

25. 4. 2014 23:30

Daleko od Salemu a Portlandu, na druhé straně Oregonu, v hlubokém lese stálo obrovské sídlo, kdysi patřící zámožné měšťanské rodině. Nyní tam sídlila firma Gapro, o které nikdo pořádně nevěděl, čemu se věnuje, ale po okolních vesnicích se šířilo, že se zabývá počítačovou technologií, ale ne úplně v legálním směru.

Obrovská vila, připomínající honosný zámek, byla obehnána dvoumetrovou zdí, stejně jako její velká zahrada plná jabloní a třešní, a každé ráno odsud odjížděla dodávka v doprovodu dvou Mercedesů s začerněnými okny.

Místní ji nazývali pevnost, upíři Zlatá žíla. Třicet pět mladých a zdravých lidí, živených pouze prvotřídními potravinami, kteří se ve Zlaté žíle již narodili a také zde zemřou, tedy pokud si je nepořídí nějaký miliardář jako osobní zdroj krve.

Lidé tu mají vlastní tělocvičnu, vlastní společenskou místnost, pokoje po dvou a následně, pokud se spárují, i manželský pokoj.

Odebírají odsud takzvaní „upíří humanisté“, kterým se představa, že by měli někoho zabít pro potravu, hnusí.

Ten den ze zahrady zmizela jedna z chovanek a byl vyhlášen poplach, což znamenalo téměř okamžitý příjezd Michaela Fishera, ředitele společnosti Gapro, a následnou přísnou bezpečnostní kontrolu a rozjezd pátrací akce. Nešlo zde o pár desítek litrů krve, které jim v budoucnu mohla dát. Šlo o možnost vyzrazení v případě, že by Eve unikla na svobodu. Eve navíc byla jiná než ostatní. Představovala novou generaci, před nedávnem přivedenou do Zlaté žily zvenčí, tudíž měla na rozdíl od ostatních chovanců ponětí o tom, co se nachází za zdmi Zlaté žíly.

Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Golden vein - 2. kapitola: