OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Fuckin' Perfect - 2. kapitola

10.06.2011 (11:00) • JulieMay • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 803×

„Nino, vstávej už konečně!“

Počkat, co dělá má matka doma? Měla přijet až pozítří. Ne, teď se mi to opravdu nehodí, nemůžu jít v takovém stavu do školy. A o jakém stavu to vlastně mluvím? Cítím se jako by mi někdo vyměnil duši za novou a nepoškozenou. Ale i tak musím školu, alespoň o dva dny přeložit.

„Mami, asi jsem nemocná,“ pokusila jsem se zaskřehotat.

„Holčičko, co se ti to jenom stalo? Vypadáš jako po výbuchu atomové bomby.“

„Hej! Díky mami.“ V tu nejmíň vhodnou dobu šprýmuje.

„Zavolám doktora, aby se na tebe podíval, mohlo by jít třeba o nějakou… “

„Ne mami!“ skočila jsem jí do řeči „Já doktora nepotřebuji, vím, jak se cítím. Je fajn, že se staráš, ale ne díky.“

„Staráš? Co tím chceš říct? Nino, tohle jsi přehnala. Za třicet minut se na tebe doktor přijde podívat, takže jestli se o něco pokoušíš tak s tím okamžitě přestaň. Nelhala jsi mi v dětství tak teď s tím přeci nebudeme začínat. Nino? Posloucháš mě vůbec?“

Ale to už jsem, dělala, že spím. Nemám na ni náladu. Na ni a na její poučné kecy. Bla, bla, bla… No jasně. Ano mami, ne mami. Přitom mě ksakru, ale vůbec nezná. Pravdu jsem jí řekla snad možná jen v tom jestli si dám vanilkovou nebo čokoládovou zmrzlinu. A i v tom jsem jí vlastně lhala, protože zmrzlinu nesnáším.

Za tři čtvrtě hodiny přišel doktor. Byl to přesně takový týpek ve středních letech co má hypotéku na dům, tři děti a manželku za plotnou. Přesně takhle nikdy nechci skončit. O tom už jsem přesvědčená, řekněme dost dlouhou dobu na to, abych věděla, o čem mluvím.

Začala jsem přemýšlet o tom, že bych se jakoby mohla zbudit.

„Ahoj Nino, copak tě trápí, že mě tvá maminka žene přes celé město?“ řekl na odlehčení situace doktůrek.

„Máma přehání, znáte ji, pane doktore.“

„Znám a právě proto se divím, že mě zavolala v tu správnou dobu. Ale Nino, nevypadá to na fyzické vyčerpání. Řekl bych, problémy s okolím?“ zeptal se vyzvídavě a podíval se na mé pořezané zápěstí.

„Máš sebevražedné sklony, Nino?“

„Ne nemám, jsem jen nemocná a včera jsem si omylem pořezala zápěstí, takže mi laskavě napište nějaký prášky a nechte mě tu nemoc vypotit, díky za ochotu,“ opáčila jsem se na něj.

„Paní Forbsová, můžete prosím na okamžik?“ To snad ne! On si zavolal moji matku, aby jí ukázal něco tak stupidního jako je moje zraněné zápěstí.

„Myslím, že má tady Nina, nějaké problémy. Myslím problémy se svými vrstevníky. Podívejte se na její zápěstí, zřejmě to teď řeší tímhle způsobem.“

Máma přešla pomalými kroky k mé posteli. Podívala se na mou ruku a tím dala najevo, abych ji ukázala. Zatnula jsem dlaň a odmítala udělat to, co mi přikazovala.

Byla jsem tak rozčílená, až mi vyhrkly slzy do očí. „Mami, ty věříš těm žvástům?“

„Zlatíčko, jestli to není pravda, což určitě není, tak nebude problém mi tu ruku ukázat, nemyslíš?“

Nic jiného mi nezbývalo.

„Tak co myslíte, paní Forbsová? Vypadá to na náznaky sebepoškozování.“

„Mami, to není pravda! Já bych si v životě nedokázala ublížit, to přece víš. Maminko, prosím tě věř mi! Musíš mi věřit.“ Dívala jsem se na ni tak zoufalým pohledem, že by to rozbrečelo i Chucka Norrise.

„Ráda bych, Ninuško, ale nemůžu popřít něco co je tak jasné, něco co na vlastní oči vidím.“

„Napíšu vám doporučení k psychiatrovi, ten by vám měl pomoct,“ dodal doktor.

„Nejsem blázen! Nikam nepůjdu! Takže si teď sbalte ty svoje doktorský věcičky, zvedněte svůj zadek a vypadněte! Ze mě nikdo blázna dělat nebude.“

„Ale Nino, není to, jak vypadá,“ snažil se mě neustále přesvědčovat.

„Nejdu k žádnému cvokaři! Nikdo mě tam nedostane, ani ty mami!“ snažila jsem se ji zastavit, když mi chtěla opět radit, co mám a nemám dělat.

Doktor si povzdychl a podíval se na mě skrz své brýle. Máma stála a upřeně se dívala ven z okna. Pak si povzdychla

„Nevím, doktore, Nina mi nikdy nelhala, a myslím, že o tomhle by mi lhát ani nedokázala. Kdyby měla nějaký problém, přijde za mnou a společně si o tom popovídáme.“ Bože mami, ty si tak naivní. Víš vůbec, koho si porodila? Pochybuji.

„Dobře,“ souhlasil doktor „Ale jakmile budete o něčem pochybovat nebo se bude dít něco podezřelého, zavolejte mi. Pro jistotu Vám tu nechám i to doporučení k psychiatrovi.“

Pak se zvedl ze židle a odkráčel ke dveřím.  Ještě se otočil, když máma vstoupila na chodbu. „Drž se děvče,“ zašeptal, že jsem to skoro neslyšela. Pak zavřel dveře. Zvedla jsem se z postele, abych slyšela, co ještě říká mé matce.

„Nebuďte naivní. Nina je skoro dospělá, takže bych to s tím svěřování neviděl zas tak růžově. No řekněte, kdy se Vám naposledy s něčím svěřila?“

„Nashledanou, pane doktor. Kdyby něco tak Vám samozřejmě zavolám,“ odpálkovala ho.

Pak jsem rychle utíkala zpět do postele, protože matka si to rázovala přímo do mého pokoje. Otevřela dveře a nasupeně. se na mě podívala.

„Příště, Nino, až se o něco pořežeš a bude to vypadat na situaci jako je teď tak mi to řekneš, ať pak před doktorem nevypadáme jako idioti. Rozumíš mi?!“ Téměř zněla, jako když kvíká prase, kvik kvik.

„Ano mami,“ špitla jsem.

„Dobře, tak, teď si lehni a vyspi se. Vypadáš docela unaveně,“ dodala bez ironie  a práskla dveřmi.

Tak tohle mi vážně nevyšlo. Potichu jsem otevřela zásuvku u postele a vytáhla z ní jakýsi malý předmět. Měla jsem ho tu vždy jen pro jistotu. Kdyby náhodou, znáte to ne?

Pomalu jsem sejmula obal a vytáhla ji. Ano byla to žiletka. Věc, která mi to dneska docela neusnadnila. Naopak včera byla mou záchranou a teď? Brala bych to jako způsob vysvobození.

Pomalými, ale přesto jistými tahy jsem zajížděla žiletkou stále hlouběji. Tak hluboko jak jen jsem byla přesvědčené, že je to pro mě bezpečné. Krev pomalu odkapávala do kapesníčku, který jsem si rozložila na postel. Pak nastalo okamžité uvolnění a já pocítila, že dělám správnou věc.

Po chvilce jsem si otřela ruku a vyhodila kapesníček do koše. Můj nástroj vysvobození jsem si schovala zpět na své místo, zakryla se dekou a oddávala se vytouženému spánku.

Autor: JulieMay, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Fuckin' Perfect - 2. kapitola: