OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Friends or Enemies? 1. kapitola

03.04.2014 (17:00) • Pavluss • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 892×

Je ticho, nekonečné ticho. Prsty zatínám do oblého přehybu kosmetického stolku a zírám na sebe do zrcadla. Snažím se nějak povzbudit. Jediný zvuk, který slyším, je můj přerývaný zrychlený dech, který se právě snažím zklidnit. Už jsem si zvykla být nervózní před každým vystoupením. Když jsem přijala nabídku veřejně vystoupit v tomhle noblesním a vyhlášeném kabaretním klubu, tak jsem bez zaváhání přijala. Za ty prachy to vážně stojí. Netušila jsem, jak obrovský však tenhle klub je, takže mě děsí jen ta představa monstrózního o pár desítek obecenstva více, než jsem bývala zvyklá. Snad si v tuhle chvíli zasloužím panikařit. Někdo klepe na dveře mé šatny. Cukám sebou a vím, že se můj čas krátí a že brzy budu muset, ať chci nebo ne, vystoupit před všemi těmi lidmi.

„Dále!“ ozývám se nahlas a k mému strašnému zjištění mě zrazuje hlas, který se třese. Bože můj. Hrozím se nad pomyšlením, že bych snad měla spočinout na pódium a zapomenout text nebo bych mohla náhle ztratit hlas. Sevřu ruce v pěst. Do šatny nakoukne hlava produkčního. Na hlavě má sluchátka a u úst má mikrofon. V ruce drží propisku a černé složky s programem. Očima zapátrá po šatně, až mě jeho oči najdou, jak stojím u stolku jako hromádka neštěstí a drtím kosmetický stolek.

„Slečno Mathewsová. Pět minut,“ oznámí mi, a jak se rychle vynořil, tak se zase rychle vypařil, že jsem ani neslyšela zavřít ho dveře, když jsem se začala neovladatelně třást a stolek se mnou. Pár kosmetických přípravků spadlo na zem a já se raději pustila. Dýchala jsem teď zhluboka a v téhle velice kloudné situaci se snažila vzpomenout na dechová cvičení z jógy. Žaludek jsem měla scvrklý na velikost ořechu. Znovu jsem zhluboka nadechla a zamrkala. Ta cvičení od Katherine vážně pomáhají. Postavila jsem se před velké zrcadlo mířící skoro od stropu až po zem a prohlížela si sebemenší detaily mého outfitu. Jako kabaretová zpěvačka jsem musela vypadat bez chybičky a být zcela připravená jít na scénu.

„Fajn, Dany, vypadáš dobře. Hlavně to nezpackej,“ dodávala jsem si nahlas odvahu. Otřesný nápad! Pro dnešní vystoupení, které podle Jasona, mého agenta, mi mělo celkově otevřít dveře do světa, jsem si zvolila decentní model. Dlouhé černé přiléhavé šaty, které perfektně obepínaly moji štíhlou postavu. Ruce jsem měla zahalené v dlouhých úzkých rukávech z černé krajky, které nenápadně a částečně zahalovaly moji pokožku. Od krku až dolů ke kolenům se šaty držely mé postavy, až pod koleny se rozšiřovaly až k mým kotníkům. Otočila jsem se na podpatku a podívala se na sebe zezadu. Usmála jsem se. Obrovský dekolt, který odhaloval má záda v celé své kráse a končil pár stop nad mým zadečkem, zdůrazňoval zdejším, že pod tyhle šaty se podprsenka vážně nehodí. Zaculila jsem se na sebe v zrcadle.

„Necudné a vkusné,“ dodala jsem se jakoby pro sebe a na tváři se mi rozjel úsměv. Můj make-up byl bez chybičky. Rozjasňující make-up bude mé tváři dodávat dojem, že zářím, až na mě nasvítí reflektory. Moje čokoládové oči byly zvýrazněné kouřovým líčením a na rty jsem si natřela dráždivý odstín rudé barvy, který kolosálně podtrhoval můj bezchybný make-up. Navlněné vlasy jsem si sepjala pinetkami, abych pánům nechala volný průchod na můj zadní výstřih, ať se podívají, když budou chtít. Rozesmála jsem se. Fajn, tak trošku jsem tu nervozitu zažehnala a teď přichází konečně moje číslo. Těsně před tím, než jsem vyšla z šatny, jsem se pořádně nadechla a sáhla po klice…

O hodinu dříve

Tak jsme dorazili. Sem, do kabaretního klubu, a já vůbec nemám ponětí, co tu, ksakru, děláme. Ještě než se brácha stihnul posadit do pohodlného čalouněného křesla, jsem na něj spustil to svoje.

„Můžeš mi už konečně říct, jaký důvod byl, abys mě vytáhnul z postele a zavedl nás sem?“ Jared si nahlas povzdechnul a pravou rukou si odhodil část svých polodlouhých vlasů na záda.

„Už jsem ti to přece říkal. Přišli jsme si sem obhlédnout nové hudební obzory,“ syknul podrážděně. Evidentně mi něco tají. Nemám tohle na něm rád, tohle jeho tajnůstkaření mi leze krkem. Zakoulel jsem očima.

„Tím chceš říct jako co?“ vyjel jsem po něm, ale než mi stihnul odpovědět, tak nám do rozhovoru vstoupila servírka, aby převzala naši objednávku. Proboha, vždyť jsme teprve přišli.

„Čím to, že jsi tak podrážděný?“ rýpnul si do mě a otočil pohled k servírce.

„Pánové, dáte si něco? Na účet podniku?“ Zvedl jsem k ní oči. Byla to krásná černovlasá labuť s plnými vnadami, když to dobře spočtu, tak měla minimálně čtverky. Instinktivně jsem sevřel rty k sobě. Usmála se do široka, když postřehla můj pohled. Na tváři se mi okamžitě vyrojil úsměv. K mé smůle si toho brácha všimnul a šlehnul po mně varovný pohled, upozorňující, abych toho ihned nechal. Podrážděně koulím očima a ze servírky přehodím pohled na show. Jen nuceně se dívám a ignoruju dojem, že nebýt bratra, bych teď vesele sledoval jeden z mých top filmů. Stejně jako náš starý soused z dětství, který si ve skoro ve čtyřiceti letech neuměl najít někoho k sobě a trávil většinu večerů úplně sám se svým kohoutem. Sakra, potřebuju ženskou. Urputně se snažím soustředit na show. Na podium hraje nějaká nepříliš známá kapela, která vypadá, jako by vypadla z filmu z 20. let. Tenhle podnik se vracel zpátky v čase a z nějakého nevysvětlitelného důvodu se to až překvapivě uchytilo podle toho, jak narvaný tu byl. Každé místo v sále bylo obsazené. Díky rezervaci, kterou nám laskavě zařídil majitel za předpokladu, že se tu dnes před půlnocí s bráchou ukážeme. Obchod je obchod. Prsatá servírka se vrátila i s naší objednávkou. Nemohl jsem si nevšimnout, jak se její dvě kamarádky hezky houpou v rytmu její chůze. Aniž bych se díval, co to vlastně piju, okatě se dívám, jak se servírka od nás vzdaluje, vyprsknu a otočím se na bratra.

„Vodu? Ty jsi nám objednal vodu?“ zvýším tím můj hlas o jednu oktávu výše. Znovu slyším povzdechnutí a zvednu k bráchovi pohled.

„Zítra ráno máme rozhovor v rádiu. Chceš tam jít ztřískaný, nebo si nechat čistou hlavu?“ Už mluví jako naše máma. Je to trošku paranoidní. Možná jsem mírně podrážděný. Jo, kvůli mé přítelkyni. Teda, chci říct už bývalce.

„Čistou hlavu bych měl i bez té vody, kdybys mě v té posteli nechal spát,“ syknu po něm argument a stisknu rty k sobě. Když se po něm znovu ohlédnu, má tázavý výraz. Odpovím mu tentýž samým tázavým pohledem.

„Co tě žere, Shanne?“ ptá se brácha a ve tváři mu zjevně cuká. Evidentně ho baví si ze mě utahovat. Co si, sakra, myslí? Zakroutím rameny a dám mu tím najevo, že nevím, o čem to mluví. On se však nenechá odradit.

„Co jako?“ řeknu sípavým hlasem, a když už tady tu vodu teda mám, tak se napiju.

„To měla být řečnická otázka? Celý den jsi podrážděný. Měl jsem pocit, že se někdo rozeběhnul a třísknul ti někdo palicí do hlavy.“ Uchechtnu se. To jsem tak průhledný?

„Vipný, Jarede. Moc.“ Avšak můj hlas mě zradí a než tomu hodlám zabránit, tak to zní sarkasticky a podrážděně. Já se nenarodil s vlohami pro hraní. To on jo.

„Hele. Jestli…“ začne, ale tuhle debatu ukončím dřív, než začne.

„Ne. Nech toho. To neřeš. Prostě nemám náladu,“ ukončil jsem tím naší sourozeneckou hádku. Po očku jsem si všimnul, že se ještě něco snaží říct, ale vzdal to. Kapela dohrála a ze všech stran se ozval potlesk. Mám dojem, že bych to zahrál líp než oni. Raději se mlčky opřu do křesla a sleduju okolní dění. Hmm. Pořád se nudím a brácha se mnou nemluví. Je dost chytrý na to, aby se o něco pokoušel, když vybuchnu, tak se neznám. Na podium vešel majitel podniku ve velice slušném a nechutně drahém smokingu. Ozve se zdvořilý potlesk a muž začne mluvit do mikrofonu. Celkově ho nevnímám a raději si prohlížím vkusné a obdařené servírky. Tady pracují všechny sexy ženské.

„Hele, koukej se,“ ozve se najednou Jared a ukáže k podiu. Zamračím se. Jeho hlas mi to značně přikazuje. Občas si myslím, že jeho panovačnost je jedna z nejhorších vlastností. Všechna světla zhasnou a na podiu svítí jen jeden reflektor mířící na místo, na kterém teď stojí přenádherná mladá žena. Bože můj. Poposednu si na křesílku a najednou jsem jí tak zaujat, že nevnímám okolí. Musí jít být kolem pětadvaceti. Dlouhé černé šaty až po zem a ty její krásné plné vnady. Najednou se moje oplzlé představivosti o černovlasé servírce vytratily někam do prázdna.

„Do prdele,“ zašeptám. Nějak si neuvědomuju, že moje myšlenky nejsou slyšitelné jen v mé hlavě, a ne, když se prozradím vlastní pusou. Brácha si toho mého nevhodného prořeknutí nevšimnul a nemohl jsem si všimnout, jak se celou dobu v pohodlné pozici s nohou přes nohu usmívá. Co to? Zpěvačka, pro tuhle chvíli královna mých erotických představ, se rozezněla do druhé dekády sloky, kde její andělský hlas sahá do výšek. Tuhne mi krev v žilách. Sakra, co to se mnou je? Brácha do mě dloubne prstem. Napnu se a chci po něm vyštěknout, že mě ruší, ale nesmím mu dát najevo, že jsem naprosto paralyzován tím vším. Teda, paralyzován „jí“.

„Pamatuješ si na malou Dany, co jsme chodívali hlídat Amandě Mathewsové?“ Zamračím se. No jistě, že si to pamatuju, ta malá lasička Daniela mi dělala jen samé naschvály a celou dobu, kterou jsem s ní musel trávit, mi ustavičně znepříjemňovala. Jen neochotně jsem přikývnul.

„Tohle je Dany. No, už není malá.“ Šokovaný tím zjištěním na něj vyvalím pohled, ale ihned sklapnu pusu, protože musím vypadat jako idiot. Dany svádí svým tajemným hlubokým pohledem všechny přítomné včetně mě. A já jí to dokonale baštím!

„Ne,“ hlesnu a musím vypadat vážně zoufale, protože si mě brácha nevěřícně prohlíží. Mávnu nad tím rukou a nevšímám si ho. Tohle je absolutně šílené. Tohle není ten malý spratek, na kterého si pamatuju. Tohle je někdo absolutně jiný...

Musím si přiznat, že mít pod palcem sál plný lidí se mi fakt líbí. Když jsem dozpívala, tak jsem dostala vřelý a s ovacemi hlasitý potlesk. No, tak to zírám. Vykouzlila jsem na tváři co nejkouzelnější úsměv, jaký jsem dovedla, a s lehkými kroky jsem opustila podium, stejně jako jsem na něj přišla. Bylo to famózní vystoupení a myslím, že se mi víc než skvěle povedlo. Jason na mě čekal u baru a usmíval se od ucha k uchu. Nemohla jsem si nevšimnout náznaku načervenalých očí, když mě pevně sevřel v náruči.

„Prosím, neříkej, že jsi brečel,“ ozvala jsem se někde u jeho prsou. Zhluboka se nadechnul.

„N-ne.“ Hlas se mu třásl. Zamračila jsem se a odtáhla se na délku jeho paží. Jason byl stejně starý jako moje matka a vždycky jsem ho považovala jako za svého otce, kterého mi ty roky, co mě učil, tak skvěle nahrazoval.

„Lháři,“ zašeptala jsem a on se rozesmál. Utřel si slzy a přitáhl si mě znovu do náruče. Nechala jsem ho o trošku déle, než bylo nutné, ale byl na mě pyšný a byl pyšný na svoji práci. Zrovna když se ode mě odtáhnul, se k nám připojila Katherine s obrovským pugétem rudých růží.

„To bylo fantastické, Dany!“ chválila mě a vrhla se mi kolem krku. Na to, že je to o tři roky starší žena a je jí fuk, kdo si co myslí a řídí se jen svými životními zásadami, jí bylo fuk, že se tak ženy chovat v takovém noblesním podniku nemají. Vrazila mi do ruky pugét s růžemi, až jsem si pod jejich vahou mírně zapotácela, a šla nám objednat něco k pití. Jason pořád mumlal něco o tom, že tohle bude určitě skvělá investice a že doufá, že za to shrábneme pořádný balík. Vytáhla jsem jedno z rudých poupat a prsty odlomila stonek. Připnula jsem si ho sponkou k vlasům.

„Odskočím si,“ oznámila jsem mu příkře, abych se vyhnula těmhle ekonomickým konverzacím, které má na starosti Jason a kterým absolutně nerozumím. Přikývnul a znovu se sklonil k papírům. Když jsem odcházela, tak jsem si všimla, že se Katherine vrátila k našemu stolku a odložila pití. Okamžitě se dala do debaty s Jasonem. Obrátila jsem oči v sloup a zamířila k toaletám. Katherine byla obchodnice, takže co všechno se týkalo mých financí, s čím si Jason nevěděl rady, tak mu ochotně poradila.

Už v polovině cesty se mi rozdrnčela kabelka s telefonem. Chvíli jsem s ní zápasila, protože se mi nějak zamotala do ruky, ale nakonec jsem se s ní poprala a telefon vytáhla. Mé vyzvánění, které jsem měla nastavené na mého přítele, stále a stále vibrovalo. Neměla jsem chuť se s ním teď vybavovat. Při našem posledním rozhovoru jsme se dost vážně chytli a já na další hádku vážně neměla náladu. Poslední dobou jsme v našem vztahu postoupili do fáze hádek, a já nějak cítím, jako kdybychom se od sebe odcizovali. Jsme spolu už pět let a žádná změna. Furt to samé sladké kyselé, furt ten samý sex. Chtěla bych nějaké vzrušení od života, dobrodružství, změnu. Vrazila jsem dovnitř dámských toalet, kde momentálně nebyl nikdo. Postavila jsem se k zrcadlu a opřela se o žulový stolek s černým umyvadlem. Všechno tady mi přišlo nechutně předražené. Zavrtěla jsem hlavou a prohlížela jsem se v zrcadle. Měla jsem utrápený výraz. Můj šťastný pocit z dobře odvedené práce mi nevydržel ani cestou na záchod. Skvělý. Ráda bych utekla k sobě do hotelového pokoje a šla spát. Jsem tak utahaná. Díky Bohu se pozítří navečer vracíme zpátky domů. Ne domů, kde na mě bude čekat Robert a bude si mě snažit udobřit svýma sladkýma řečičkami o tom, jak strašně mě miluje, a uplatí mě tím, že koupí ty drahé sushi kostky od Ernieho, co bydlí v bytě pod námi, jemuž patří jedna z nejlepších sushi restaurací v L.A. Ne, chci domů. Chci k mámě domů. Jenže on už žádný domov není. Pevně jsem stiskla rty k sobě, až se mi čelisti napnuly. Skousnu to, musím být silná. Zvládnu to. Když se vynořím ze dveří dámských toalet, vrazím do nějakého dlouhovlasého chlápka, který mě zachytí dřív, než stačím vrazit do zdi a pěkně si nabít nos. 

_________________________________________________________

Zdravím vás i s novou "Mars" povídkou, tak doufám, že se vám bude líbit. Ten

začátek se mi zdá trošku suchý, ale budu se snažit to nějak spravit, aby to

vypadalo zajímavěji :) Co se týče komentářů, ráda bych, abyste se vyvarovali toho, co

minule, a toho: že mám anglický název, že používám slova, i když bych tam měla "podle

vás" mít úplně jiná. Nejsem slovník spisovné češtiny a to, co píšu, je jen a pouze

moje, takže si myslím, že mi do toho nemá kdo co kecat. Děkuju a budu ráda, když

mi okomentujete, jak se vám příběh líbil, a nehledali na tom chyby. Moc děkuju :) 

Autor: Pavluss, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Friends or Enemies? 1. kapitola: