OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Forever: 2. kapitola - Setkání

05.01.2011 (20:00) • Enn • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 704×

2. kapitola: Setkání

Do okna se mi dralo velmi ostré bílé světlo. Odestřela jsem žaluzie a vykoukla ven. Všude byl sníh, aspoň patnáct centimetrů.

Začala jsem křičet jak malé děcko: ,,Sníh, sníh."

Nikomu to nevadilo, byla jsem doma sama, rodiče už byli v práci.

Mám ráda sníh, moje blond vlasy dokážou vykouzlit hezké odstíny, když se do nich odráží světlo ze sněhu. A mé modré oči jsou pak víc pomněnkově modré, což se u mě dá považovat za zázrak, protože normálně mám obyčejné modro šedé oči. Sice s dlouhýma černýma řasami, ale ty to asi u moc nevyberou.

Oblékala jsem se, byla jsem jako bez duše.  Ani sníh nedokázal zlepšit mou náladu. Jásání bylo jen dočasné, dokud mě nedohonily moje činy.

Nikdy, ale nikdy jsme se tak nepohádaly. Čekat před obchodem nepřicházelo v úvahu. Začala jsem přemýšlet jak udělat, abych mohla být s Kristen na chvíli o samotě a vyříkat si to. Jediné co mě napadalo byla hodina.

Jak jsem šla pomalu od domu, uslyšela jsem v kapse povědomý zvuk, který mě vehnal slzy do očí. S holkami jsme měly takový nápad, že si nahrajeme náš smích a měly jsme ho na oznámení sms.

Odemkla jsem mobil a tam byla sms od Ell. Jestli mě chce ještě něco vyčítat tak ji zabiji. Ale co tam stálo mě překvapilo!

Je mě líto, co se včera stalo mezi tebou a Kristen, nepotřebuješ nějak pomoct? Abys to mola urovnat? Už teď se mě po tobě stýská! Ell.

Usmála jsem se, plná úlevy, nic takové jsem vážně nečekala.  Jako maniak jsem rychle začala odepisovat, v žilách mi začal proudit nový život. V mojí odpovědi stálo:

Děkuji Ell, moc si toho vážím, stačilo by, kdybys na chvíli o přestávce zaměstnala Megan, ať si s Kristen můžu v klidu promluvit. Děkuju mnohokrát MTMR :-* Elis.

Šla jsem do školy po hlavní cestě, což nebývá mým zvykem a potkala jsem Pavla.

Tak to mě ještě chybělo, byl tak pěkný s těma svýma černýma vlasama. Byl moc hezký, až moc, tak krásný a tajemný , to mě asi nejvíc přitahovalo. Rozbušilo se mi srdce a dívala jsem se do země.

Málem mě to zabilo. Jak jsme byli těsně u sebe, zastavil se a řekl:

,,Ahoj." Zmohla jsem se jen na něj tupě zírat, až jsem si vzpomněla, jak zavřít pusu, kterou jsem měla otevřenou jak kapr, řekla jsem jen ,,Čau".

,,Jak se máš?" řekl Pavel s nesmělým úsměvem. ,,Dnes nejdeš s kámoškama?" Zas ten nesmělý úsměv.

Posmutněla jsem a on se na mě zmateně podíval.

,,Řekl jsem něco špatně?"

,,Ne," zajíkla jsem se, když jsem moje mysl doběhla moje činy a odvodila si,co si musí myslet on.

,,Nijak zvlášť, jen jsem se pohádaly, proto spolu nejdeme," a dala se o kroku.

,,Počkej! To je mě líto, můžu jít kousek s tebou?"

Normálně bych byla sedmém nebi, ale chtěla jsem si ještě promyslet co řeknu Kristen. Ale s ním mě bylo tak příjemně, že jsem se nedokázala vymluvit.

Pořád jsem na sobě nesměle pokukovali. Moc jsem o něm nevěděla, jenom že se před měsícem rozešel s jednou holkou, byla vážně kočka a nikdo nechápal co se stalo. Neměl důvod ji nechat, ale udělal to. Ty drby se tehdy nedaly poslouchat.

A teď šlo to nejúžasnější stvoření vedle mě a ptalo se mě jak jde škola.

Většinou jsem jen krátce odpovídala, nebo se až moc smála jeho vtipkování.

Nevím jak, ale s ním čas běžel moc rychle. Jakoby časoprostor neexistoval. Byli jsem u obchodu, kam jsem neměla v plánu jít.

,,Tady už musím jít." Sas ten úžasný úsměv.

,,Škoda, hezky jsme si popovídali." Co to plácám, hezky popovídali? Jak ze starého filmu.

,,Určitě, musíme někdy zajít ven, zopakovat to," a pohladil mě po líci.

Musela jsem být červená jak rajče.

,,Dáš mi číslo? Ať ti můžu brnknout."

,,Jasně," zakoktala jsem se a za nic si nemohla vzpomenou na svoje číslo.

,,Tak víš co, prozvoň mě, to bude asi nejlepší," prokoukl mě, ale asi to nebylo moc těžké, když jsem byla červená jak rajče a nemohla ani za nic vytáhnout mobil z batohu.

,,Tady je, mrška jedna." Nehorázně trapné, zavři hubu! Zavři hubu! Křičela jsem na sebe v duchu.

,,Dej mi číslo." Zase ten krásný úsměv co mě vyrážel dech.

Po prvním vyvolávacím tonu se z jeho mobilu ozvala písnička, která by byla hrozně povědomá. Vždyť je to Only girl. No páni, má asi stejný vkus.

,,Má hrozně hezký text," poznamenala jsem. On se usmál, a lehce se začervenal.

,,Nádherný, připomíná mi tebe, teda to co ona zpívá, tak ty na mě působíš, abys mi rozuměla."

Toto bylo už moc, musela jsem vypadat, jak takové to rajčátko, z té reklamy na kečup Hamé.

Pak mě ještě jednou pohladil po líci a odešel.

A jak šel, tak kolem něho roztával sníh, jako kdyby byl horký.

Děsilo mě to, ale zároveň strašně fascinovalo a přitahovalo.

1. kapitola: Čtyři kamarádky

Autor: Enn, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Forever: 2. kapitola - Setkání: