OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Fall into Darkness - 7. kapitola

26.02.2013 (17:00) • MichelleMikaelson • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 927×

Za normálních okolností bych se od něj odtáhla a vrazila mu facku. Jo, přesně to bych udělala, ale teď. Je neuvěřitelný a já se k němu cítím tam blízko. Znám ho pár dnů, ale je to, jako by to byly roky. Nechala jsem se unášet jeho vášnivými polibky, které jsem mu tak ráda oplácela. Byla jsem jako smyslů zbavená, takže když se odtáhl, aby nabral vzduch, omámeně jsem se na něj dívala.

„Nechceš u mě přespat?“ hodila jsem na něj nechápavý pohled. „Řekl jsem přespat, tak to taky tak myslím. Zatracený dvojsmysly,“ zasmál se.

„Jsou tři hodiny odpoledne, ještě se mi nechce spát,“ namítla jsem.

„Televize je volná,“ jak nevinný u toho byl. „Dej na moje slovo, že u mě pouze přespíš.“

„Máš Stmívání?“ podívala jsem se na něj jako ten největší andílek pod sluncem. Chápu, že na tohle asi není, ale alespoň to ukáže jeho pravou tvář.

„Vlastně, ještě jsem neviděl druhou část Rozbřesku,“ překvapeně jsem se na něj podívala a on se jenom pousmál. „Mimochodem, kdo je víc sexy? Jacob nebo já?“

„Samozřejmě, že ty, vlkodlaku,“ poplácala jsem ho po rameni a otevřela domovní dveře.

+-+-+-+-+

Sedla jsem si na pohodlný gauč, který byl uprostřed obývacího pokoje. Naproti gauči byla obrovská televize, kterou Zayn momentálně zapínal. Do DVD přehrávače dal cédéčko, na kterém byl Rozbřesk. Upřímně? Jeho reakce mě maximálně přesvědčila o jeho povaze. Asi jsem se zamilovala. Zayn usedl na gauč vedle mě a já mu položila hlavu na rameno.

Film byl úžasný. Teda než došlo na závěrečnou bitvu, to na mně bylo moc. Jakmile Carlisle zemřel, slzy mi po tváři tekly proudem. Zayn si neodpustil úšklebek, ale přitiskl si mě k sobě blíž. Už jsem byla klidná, jenže pak se stalo něco otřesného. Jasper zemřel.

„Ehm, Alex, jsi v pohodě?“ promluvil na mě Zayn. Bylo mi mdlo. Jasper byl mou nejmilejší postavou a teď jako zemře? Děláte si srandu?

„Co? Eh, jo, jsem.“

Společně jsme si dokoukali film. Nakonec se ukázalo, že to byla vize. Nemálo jsem nadávala, až se mi Zayn smál. Vysloužil si za to několik šťouchanců a vražedných pohledů.

„Alex?“ povytáhl na mě obočí.

„Co?“ nabručeně jsem se na něj otočila.

„Vždyť to skončilo dobře.“

„Smál ses mi,“ založila jsem ruce na hrudi.

„Kdyby ses viděla, tak by ses taky smála,“ naklonil se ke mně. Jasně, Maliku, za odměnu tě ještě budu líbat? Ne. „Ale no tak, Alexandro,“ další vražedný pohled. „Lex.“

„Fajn,“ naklonila jsem se k němu a lehce ho políbila.

+-+-+-+-+

Ležela jsem vedle Zayna, který si spokojeně pochrupoval, a já se v klidu rozvalovala na jeho hrudi. Bylo sedm ráno a mě čekala škola. Vyškrábala jsem se na nohy, Zaynovi napsala kratičký vzkaz, že jsem šla domů, a odešla jsem.

Pospíchala jsem, protože si musím sbalit učivo a vyzvednout po cestě Liama. Čapla jsem batoh, ve kterém bylo učivo, a podívala se do zrcadla. Rychle jsem si učesala hnědé dlouhé vlasy. Na sobě jsem měla bílé tílko, přes které jsem měla rozepnutou modrou kostkovanou košili. Na nohou jsem měla černé džíny a vysoké černé lodičky na podpatku. Okolo krku jsem měla stříbrný přívěšek se svým jménem: „Alexandra“.

Ozvalo se bušení na domovních dveřích a já uslyšela, jak se otevřely – mamka. „Ano, je nahoře, jen jdi,“ super, proběhlo mi hlavou.

Kroky se ozývaly a já se oné osobě vydala naproti. Zavřela jsem dveře od svého pokoje a stála na chodbě. Nadechla jsem se a vydala se ke schodům, na kterých stál Louis.

„Alex.“

„Lou,“ seběhla jsem schody a zastavila u něj. „Musím do školy, teď není ten pravý čas na povídání si.“

„Týká se to Alice.“

„Před mámou ne,“ čapla jsem ho za ruku a seběhla s ním schody. „Měj se, mami!“

„Na shledanou, paní Petersonová.“

„Mějte se, děti,“ s těmito slovy jsem otevřela domovní dveře a vyšla ven. Prudce jsem je za sebou zavřela.

„Co se děje, Louisi? Jestli jde o Alice, tak ti musím něco říct,“ všimla jsem si jeho pohledu. „Napadla Liama a on si to všechno teď pamatuje. Prosím, uděláš s tím něco?“

„Půjdeme ho vyzvednout a já ho nechám zapomenout, ano?“ Na to jsem jenom šťastně kývla. „Když už jsme u Alice, tak máme problém. Jelikož přijela včera, je téměř jasné, že ona je tím, co zabíjí nevinné lidi.“

„Co s tím budeme dělat?“ povytáhl jsem na něj obočí.

„Jestli městský spolek na ochranu lidu přijde na to, co se děje, máme problém. Před lety se to už stalo. Oni o upírech vědí, ale je stanovena dohoda, že se naše tajemství bude tajit, pokud nebudou lidské oběti. Jenže Alice teď všechno ničí. Pokud nezastaví, spolek půjde hned za námi,“ přikývla jsem.

„Co přesně ti můžou udělat?“ optala jsem se ho. Jasně, zabijí ho, ale jak? Louis je přeci silnější.

„Upíry dokáže oslabit jedna bylina. Pokud se dostane k naší blízkosti, slábneme. Nebyl by to problém, kdyby spolek nepřišel na to, že rostlinu nadrtí a udělají z ní jed, který dají do injekčních stříkaček,“ odmlčel se a usadil se na schody před domem. Napodobila jsem ho. „Jakmile do nás jed pustí, náš organismus zeslábne a my nebudeme moc utíkat tak rychle. Pak nám stačí prohnat kolík srdcem a je konec. Dobojovali jsme.“

„Co s tím?“ povytáhla jsem na něj obočí.

„Musíš přesvědčit Alice, aby přestala. Jsi čarodějnice, můžeš jí ublížit,“ přesvědčivě se na mě díval, ale já jsem měla vážně obrovský strach. Ale mohla jsem promluvit se Zaynem, aby mi pomohl. Kdyby promluvil s Alice, nějak by se to snad zvládlo.

„Po škole se zastav u mě. Pokusíš se nakreslit obraz. Možná bychom mohli pomocí tebe změnit to, co se má stát.“

„Změnit budoucnost?“

„Ano,“ stoupl si na nohy a natáhl ke mně ruku. Vyškrábala jsem se na nohy a sevřela jeho ruku. „Vyzvedneme Liama a já mu usnadním život.“

„Děkuju ti, Louisi. Pokusím se zachránit tě.“

Společně jsme došli před dům, kde Liam žije. Nadechla jsem se a krátce zazvonila. Netrvalo to dlouho a dveře se otevřely.

„Alex,“ mávl na mě a na záda si dal batoh. „Kdo je to?“

„Upíři neexistují, zapomeň na všechno, co se stalo se záhadnou upírkou. Žádná Alice neexistuje. Vyhýbej se její osobě a nesnaž se pokračovat v tom, že bys odhalil tajemství temnoty. Další osoba se do toho nezaplete,“ upřeně se na něj díval Louis. Očividně ho ovlivnil, aby zapomněl. „Rozuměls?“

„Rozuměl,“ omámeně řekl Liam a já se otočila na Louise, ale už byl pryč.

„Jdeme do školy, Liame,“ čapla jsem ho za ruku a zabouchla domovní dveře.

Do děje se připlete na pohled normální dívenka - Kate. Jenže ona bude trošku komplikovanější. Alex nečeká, že by mohla někoho takového potkat, a je z toho zmatená. Celý díl se bude odehrávat ve škole, takže se nebude dít nic extra, až na poznávání nové postavy.

Kapitola je pro Simones, která to jako jediná čte. A ostatní se můžou těšit na TVD povídku, kterou jsem připravila k opravě. :)

Autor: MichelleMikaelson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Fall into Darkness - 7. kapitola: