OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Fall into Darkness - 4. kapitola

13.02.2013 (22:00) • MichelleMikaelson • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 918×

Zavřela jsem za sebou domovní dveře a nadechla se. Dnešek asi ovlivní můj budoucí život. Asi budu muset uzavřít jednu kapitolu a začít novou. Měla jsem to udělat už hodně dávno – začít od znovu. Když jsem to neudělala před lety, tak to udělám teď. Skončím s fňukáním a postavím se na vlastní nohy.

Prudce jsem zabušila do hlavních dveří Louisova a Niallova domu. Zavřela jsem oči a nadechla se. Tohle asi nebude úplně jednoduché. Jakmile jsem otevřela oči, stál přede mnou on.

„Alexandro,“ udiveně se na mě díval. Strčila jsem do něj a prošla dveřmi. Nač plýtvat slušností, že?

„Co tu děláš? Myslel jsem, že už tě neuvidím.“

„Ironie osudu,“ usedla jsem do měkkého křesla a podívala jsem se na něj. „Tak začni.“

„S čím?“ povytáhl na mě obočí.

„Tvůj příběh,“ zamračila jsem se na něj a přehodila nohu přes nohu. „Vysvětli mi to.“

„Bylo mi dvacet let, když jsem byl vážně nemocný. Nikdo si to nedokázal vysvětlit, ale já jsem umíral. A v té době jsem poznal Nialla. Vypadal vážně mladě a taky, že ano. Bylo mu devatenáct, když se stal upírem. On a já jsme ti dobří upíři. Pijeme převážně zvířecí krev, ale občas si Niall udělá výlet do nemocnice,“ odmlčel se. Ano, Louisi, velmi “dobří“ upíři. „Ten den, kdy jsem se přeměnil, mi bylo vážně špatně a tehdy mě vyhledal Niall. Dal mi svou krev. Cítil jsem se hned líp, ale pořád to nebylo ono. A pak mě zabil. Nedokázal jsem pochopit, proč to udělal. Druhý den ráno jsem se probudil v prázdném domě. Cítil jsem zvláštní pocit. Žízeň po krvi. V tu chvíli se přede mnou objevil Niall s nějakou dívkou,“ odmlčel se.

„Zabil jsi ji?“ podívala jsem se na něj smutným pohledem.

„Ano,“ vydechl. Na tváři se mu objevil hrozně smutný výraz. „Nechtěl jsem, ale nedokázal jsem svou touhu po krvi ovládnout. A pak zemřela. Vzalo mě to, a proto mi Niall začal pomáhat ještě víc. Naučil mě, jak správně lovit. Stal jsem se takzvaným vegetariánem,“ odkašlal si. „S Niallem jsme zmizeli z města, protože jsem byl prohlášen za mrtvého. Přestěhovali jsme se do Itálie, kde jsme strávili padesát let.“

„A pak ses vrátil zpět sem?“

„Přál jsem si to. A Niall mi jako dobrý přítel vyhověl. Odstěhovali jsme se zpět sem do městečka a nastěhovali se do tohohle domu za peníze, které jsme si za ty roky vydělali,“ koukl na mě. „To je můj příběh,“ jasně jsem poznala, že je smutný. „Ale nic to nemění, že?“

Pouze jsem zavrtěla hlavou. „Promluvíme si, prosím? Potřebuju tvou pomoc,“ vydechla jsem.

„Kdykoli, Alex.“

„Já vidím do budoucnosti, Louisi. Podle mojí matky jsem čarodějnice. Jsem vyvolená, Lou,“ přisunula jsem se vedle něj. „A mám z toho strach.“

„Neměj,“ pohladil mě po vlasech. „To ty porazíš temnotu.“

„Ale jak?“ šeptla jsem, ale věděla jsem, že on mě slyšel. „A koho přesně?“

„To nikdo neví, ale netrap se tím. Jestli se ti má stát něco špatného, tak to uvidíš. Vidíš budoucnost, ne?“

„Ano, ale není to všechno. Když kreslím, tak to má smysl. Nakreslila jsem upíra, sebe a vlkodlaka. A upíra jsem poznala.“

„A vlkodlaka?“ povytáhl na mně Louis obočí. „K těm se nepřibližuj, jsou nebezpeční.“

„To samé by oni mohli říct o upírech,“ uchechtla jsem se. „Ne, vlkodlaka jsem nepotkala.“

„Jsem si jistý, že jako čarodějnice bys měla začít s kouzly. Pokusíme se o to spolu, co říkáš?“ kouknul na mě. Pouze jsem kývla hlavou a můj pohled by mohl znamenat asi “a jak to uděláme?“. „Prostě se musíš začít koncentrovat. Soustřeď se na tenhle hrnek s čajem. Představ si, jak leží na zemi a je rozbitý.“

„Ale to nejde, Louisi,“ stoupla jsem si.

„No, rozhodně to nepůjde, když si nebudeš věřit,“ vzal mě za ruku a já ucukla. „Promiň, zapomněl jsem, jak příšerně moc se mě štítíš.“

„Tak jdu na to,“ koukla jsem se na hrneček a tak strašně moc se soustředila. V levé ruce jsem žmoulala amulet, který mi visel na krku. Očividně jsem si myslela, že mi to nějak pomůže, ale nepomohlo. Hrnek se ani o milimetr nepohnul a to už jsem ho viděla na zemi.

„Ne vždycky se to povede hned,“ soucitně se na mě usmál.

„Víš, čím to je?“ normálně ve mně bublala zlost, co si nalhávat. „Že já nechci být čarodějka! Já do tohohle zatraceného světa vůbec nechtěla patřit! Já chci být jenom obyčejná středoškolská dívka, která se snaží dostat ven z puberty. Chtěla jsem trávit čas s Liamem a teď mu do očí lžu. Zatajuju mu část svého já. Část opravdového světa.“

„Ale to nemusíš dělat, Alex.“

„Ale musím! Myslíš, že on by to pochopil? Že by se se mnou snad ještě bavil? Nebuď směšný," zamířila jsem ke dveřím, ano, musím pryč. „Končím s tímhle světem, Louisi. Nechoď za mnou. Budu žít zase jako obyčejná osoba,“ už jsem byla u dveří, které jsem otevřela, když jsem uslyšela ránu. „Co to bylo?“ křikla jsem.

„Pojď se podívat sama,“ slyšela jsem Louisův hlas, tak jsem se k němu vrátila. A co jsem neuviděla? Uviděla jsem hrneček a on byl na zemi! Já jsem to dokázala.

„Neshodil jsi ho ty?“ povytáhla jsem na něj obočí. On se na mě jenom pousmál a rychle zavrtěl hlavou. „Wau,“ pousmála jsem se. Jak se asi teď mám zachovat? Mám dělat, jako by se nic nestalo a odejít? Nebo mám být šťastná a usmívat se, když mám důvod?

„Děkuju,“ vděčně jsem se na něj pousmála.

On se ke mně přiblížil a já automaticky couvla. Ani nevím proč. On je ke mně tak laskavý a já ho vysloveně nenávidím. Stydím se za to? Ne.

„Obejmi mě, prosím,“ koukla jsem na něj. Byl z mé odpovědi vážně překvapený.

„Alex,“ šeptl. Nečekala jsem. Prostě jsem ho sevřela ve své náruči. Položila jsem mu hlavu na rameno a zhluboka se nadechla. Nezvládla jsem to. Chtěla jsem se vzdálit jeho osobě a životu, na který jsem narazila, a já věděla, že ho žít nechci.

„Já tě potřebuju, Louisi,“ šeptla jsem tiše. Nač mluvit nahlas, když je vedle mě, že?

„Já ti pomůžu s čímkoli. I já si tímhle prošel. Objevit záblesk nového života a jeho smyslu není lehká. Prostě jen chci, abys věděla, že já jsem tu pro tebe. Ber mě jako sobě rovného. Jako obyčejného smrtelníka.“

Odtáhla jsem se od něj a podívala se mu do očí. „Louisi,“ udělala jsem krok vzad, abych získala trošku prostoru. „Nemůžu tě brát jako obyčejného člověka, když jím nejsi. Ani já už taková nejsem. Každý máme něco zvláštního, co je u nás neobvyklé. Nestyď se a buď hrdý. Ahoj zítra,“ otočila jsem se od něj a rychlým krokem opustila jeho dům.

„Proč jsem to nezvládla?“ položila jsem si otázku, když jsem vyšla z jeho domu. Vždyť jsem chtěla být obyčejná středoškolačka, ale díky němu jsem si osvojila magii. Máma mě varovala, že se nemám zaplést do temné strany, ale proč? Může se něco stát?

Zahodila jsem takové myšlenky a vydala se parkem, který se zdál asi jako nejbližší cesta. Byla už tma, ale já to snad ani nepostřehla. Najednou mě někdo prudce chytil za rameno a otočil si mě k sobě.

Tentokrát musím uznat, že kapitola není tak dobrá, jak bych chtěla. Nic moc se tam neděje, ale snad i tak získám nějaký ten pěkný komentář. :) Hrozně bych chtěla poděkovat Simones, která mi moc pěkně okomentovala druhou i první kapitolu. :)

Co příště? No, můžete se setkat s novou postavou, která bude nést jméno Alice. Kdo bude a proč přijela do města? To všechno se dozvíte průběhem kapitol. Rovněž se dozvíte, proč a kdo Alex přepadl v parku. Jak to dopadne? Počkejte si :')

Autor: MichelleMikaelson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Fall into Darkness - 4. kapitola: