OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Expulsion - 2. kapitola



Expulsion - 2. kapitolaEliza se před školou setkává s kamarádkami a jedna z nich má zajímavé novinky.

Poznámka autorky: Už se trochu propracováváme tam, kam máme, ale stále je to hlavně seznamovací kapitola ;)

 

Stepovala jsem před branou do školy. Jeden by řekl, že tahle škola je děsivá. Což o to, ona je. Vypadá spíš jako nějaké gotické vězení. Takže jako škola vlastně nakonec plní svůj účel.

Mezi početnými hloučky studentů, kteří postávali kolem, jsem zahlédla Trixy. Mávla jsem na ni.

Ještě něco bych měla poznamenat. Když se řekne student, vybaví se vám asi puberťák. Neříkám, že tady to tak vůbec není, ale spousta zdejších studentů má přes dvacet, poměrně dost i přes třicet. Našla bych tu i starší, ale ti se většinou drží dost stranou. Jestli proto, že nás považují za spratky, kteří jsou pod jejich úroveň, nebo si tu neumí najít přátele, to nevím.

Trixy dorazila až ke mně a unaveně vzdychla. Ona si na školu stěžovala pořád. Začínala od devíti a jelikož se démoni jen velmi těžko unaví, nebylo ranní vstávání žádná hrůza. Vlastně čím starší démon, tím míň spí. A jelikož já jsem teď spala šest hodin a víc jsem ani nemohla, dovedete si představit, jak málo asi.

„Ani po smrti nemůžou dát pokoj se školou? Na co nám to tu stejně bude?“ hlesla a opřela se rukama o kolena. Rudé vlasy jí spadaly kolem hlavy tak, že jí nebylo vůbec vidět do obličeje. Dnes měla na sobě zelené sáčko a černé kalhoty. To jsem u ní ještě neviděla. Žďuchla jsem do ní a kývla k oblečku.

„Nové?“ zeptala jsem se.

Jen si odfrkla a kývla. Zřejmě byla uražená, že ji neposlouchám a nebručím s ní. Protočila jsem oči a zasmála se.

„Učíme se tu, jak se nenechat zmrzačit ostatními a jak používat schopnosti. Vlastně by se to mohlo hodit, pokud by ses někdy potřebovala zbavit incuba,“ odpověděla jsem a zadívala se na ni. Nesnášela incuby. Byli to mužské verze sukub. Většinou byli moc hezcí, vlastně... zatraceně sexy. Ale něco s nimi mít se slušelo, jen pokud jste byli zlití pod obraz a nikdo jiný nebyl k dispozici. Samozřejmě, že tu byly vážené kusy, kvůli kterým by se polovina zdejších holek povraždila, ale v podstatě šlo o ještě dvakrát tolik sexuchtivé kluky. Dovedete si to představit?

„Jo, to by mohlo bejt užitečný. Ale nechápu, proč jsi zas jak suchar. Tváříš se, jako by ti bylo minimálně pět set a vědělas všechna temná tajemství světa, o kterým my nemáme ani zdání. No tak, El, poděl se se mnou o svou nekonečnou moudrost!“ škádlila mě a ruce spínala směrem, kterým nejspíš měla být nebesa. U toho se skoro ďábelsky hihňala a já se musela smát s ní. Po chvíli u mě propukl pravý záchvat smíchu a já se div neskácela. Trix mě chytla za ruku a objala mě kolem ramen. Takhle jsme fungovaly téměř vždy. Já se tvářila jak boží umučení, ona si ze mě dělala srandu a pak se přihnala Rebecca s tím, že ten kluk, se kterým se včera vyspala, byl sladkej, ale že s ním nebude, protože je mladší než ona. Nad tou myšlenkou jsem se ušklíbla. Becce bylo přesně stopětačtyřicet let. Ráda jsem jí připomínala, že je jak čtyřicátnice na lovu mladšího kolouška.

Pak jsem ji uviděla. A to mě donutilo začít se znovu smát. Nikdo o mně nikdy neřekl, že jsem normální. Větší lež o mně snad vynést nejde. Můžete si vymyslet, co chcete, a možná bych to i doopravdy udělala. Ale na to, abych se zařadila do zdejšího středního proudu, bych potřebovala mít dost rozumu a charisma. To druhé možná s věkem získám, to první s věkem ztratím. Nikdo nemůže mít všechno.

Když k nám přišla, hleděla na mě jako na blázna. Tak jako vždycky. Kdykoliv jsem odmítla jít na večírek, poslala pryč kluka, kterého mi dohodila, nebo strávila celý sobotní večer doma u sitcomů, dívala se na mě přesně takhle. Z toho se začala smát pro změnu Trixy. Rozhlédla jsem se okolo sebe. Nikdo se na nás nedíval, ale kdokoliv by to nyní udělal, myslel by si, že jsme se zbláznily. Dostaly bychom pak volno ze školy? Nejspíš ne.

Rebecca zavrtěla hlavou, flákla Trixy do zad a o mě se opřela. Ani jsem se neobtěžovala s mračením.

„Chcete vědět, dámy, co je dnes za den?“ zeptala se nás a klouzala pohledem od jedné k druhé. Podívala jsem se na Trixy. Nechtěly jsme to vědět. Rozhodně ne.

„Fajn, vy dvě, tak já vám to teda povím,“ řekla trochu podrážděně, když jsme nejevily žádné nadšení nebo známky pochopení.

„Dnes Rada oznámila, že bude vybírat budoucí členy do svých řad. Okolo dvanácté vyvěsí rozpis těch jejich stupidních zkoušek!“ vyklopila nadšeně a čekala, kdy začneme jančit stejně jako ona.

Rada se skládala z vedoucích démonů všech frakcí. Démoni větru, země, vody a ohně měli velice dobré postavení. Pod nimi byli démoni-měňavci, kteří dokázali do jisté míry ovládat lykantropy na zemi a také se měnit ve svá zvířata. V poslední řadě byl v Radě také jeden incubus a sukuba. Vedl ji nejvyšší démon, Santiago. Nikdo z nás ho nikdy neviděl, ale všichni z něj měli nahnáno. Prý dovedl ovládat všechny pouhým pohledem a myšlenkou. Démony, lykantropy, všechny.

Když se to vzalo kolem a kolem, Rada byla ale poměrně srandovní. Santiago, čtyři živly, zvířata a svůdníci. Být ovšem v povědomí téhle skupiny vynášelo jistá privilegia. Proto když se čas od času vybírali budoucí členové, dveře se Radě netrhly. Z každé frakce ten nejnadanější, kdo splnil všechny požadavky. Většinou ztroskotali. Dost jich při plnění jejich zkoušek zemřelo. A to nikdo pořádně neví, jak se dá démon zabít. Umíralo se jen při zkouškách. Tudíž ačkoliv pro mě tohle téma nebylo cizí, neměla jsem ani za mák touhu nechat se zabít. Tedy znovu.

„No ták, projevte trochu nadšení!“ kárala nás Rebecca. Pohlédla jsem na Trixy. Byla bledá jako stěna. Věděla jsem, že by to chtěla zkusit. Ale neměla na to žaludek, jako spousta dalších. Nikdy nemohli vybrat ty nejnadanější. Většina z nich měla rozum a do ničeho takového se nepouštěli. Podle slov jednoho Rebečina bývalého, který se do tohohle tématu rád pouštěl, ´proto sedí v Radě ti, co tam sedí‘. Toho kluka jsem měla ráda. Tvrdil, že je mu sto šedesát. Nakonec se zjistilo, že si tam přidal tu stovku. Vyrazila s ním dveře a já se před ním do teď schovávám.

Než na nás mohla Becca vyvalit další moudra, brána školy se otevřela a všichni jsme se překotně hrnuli dovnitř. Měla jsem všech pět pohromadě, abych měňavcům umožnila jít přede mnou. Měli svalnaté postavy a sílu za tři. I holky. Bylo jich tu nejvíc. Vlci, tygři, leopardi, hadi, hyeny… Na co jen pomyslíte.

„Šla bych tam,“ hlesla z čista jasna Trixy a koukla po mně. Oči měla najednou ještě větší a vypadala podivně dětsky. Přitom jí bylo šestnáct, jako mně.

„Neblázni, prosím tě,“ broukla jsem v odpověď a jakmile jsem se ocitla ve škole, objala jsem ji kolem ramen.

„Ty to nemáš zapotřebí. Všichni tu vědí, že jsi v tom skvělá,“ pověděla jsem jí povzbudivým hlasem a usmála se na ni. Pak jsem mávla na Rebeccu a Trixy pustila.

Pokud tam Trixy půjde, umře, tím jsem si byla jistá. O to více ve mně hlodal pocit, že jí to rozmluvit nedokážu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Expulsion - 2. kapitola:

3. Hejly
29.11.2012 [18:32]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. kakacs přispěvatel
29.11.2012 [15:40]

kakacsTahle povídka se mi opravdu líbí, jen tak dál. Emoticon

1. Poisson admin
25.11.2012 [12:44]

PoissonLíbí se mi tvůj styl vyprávění, pobaví mě a zároveň zaujme. Ráda si přečtu další dílek Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!