Ernst - Prolog • OurStories.cz ~ naše povídky

Němčina v titulu snad nebude zastrašovacím činidlem na této povídce... Upřímně doufám, že jím nebude ani fakt, že chlapec - hlavní postava - je upír, protože ta povídka stojí na něčem trochu jiném.

Berlín, noc trhající srdce z těla. Prolog vypráví o posledních minutách chlapcova lidského života. Oddíly SS vychází z podniků, hlučně se baví a vykřikují z opilosti. Chlapecká postava prochází pod oranžovými kužely pouličního osvětlení a v jeho mysli stále hoří nedávná vzpomínka...

21.07.2012 (16:00) • Vogel • Povídky » Na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1556×

Duben 1942

Nad Berlínem panuje čerň hořké noci. Kdesi ve výši nad městem se roztahuje plachta posypaná ledovým třpytem hvězd. Nikde není nic slyšet, pouze vzdálený štěkot psa a přidušené zavřísknutí dítěte. V žádném domě se nesvítí; město je téměř mrtvé.

Z budovy neblaze proslulé svými "výslechy" se tiše vyplížila postava. Zadní východ, k jejímu štěstí, není tuto noc dobře hlídán. Do kapsy u kabátu si jemně strká ponožku a rozchází se přes travnatý dvůr pryč od budovy.

Náhle pár desítek metrů od ní naskočí motor auta a do tmy vrazí dva světelné kužely. Postava chlapce se rychle schová za keř a sleduje, jak se auto pomalu rozjíždí. Zář reflektorů obtáčí dvůr. Hlídač u brány zachrastí klíčem, kovová vysoká brána se otevírá. Auto vyjede a celý dvůr se zase utápí ve tmě.

Chlapec se vyplíží zpoza keře a zezadu se přiblíží k hlídači, který zavírá bránu. Nyní jedná rychle. Oběma rukama muže pleskne přes uši, aby ho dezorientoval; zvrátí mu rychle hlavu, do pusy mu hbitě vloží smotanou ponožku, podkopne nohy, svalí ho na zem a vší silou ho praskne do hlavy. Muž nestihl vydat ani hlásku.

Chlapec s co největší opatrností odtáhne muže za keř, kde se předtím skrýval. Tam mu z teplé ruky odebere svazek klíčů, chvíli ještě vyčkává, a pak se nejklidněji, jak dokáže, odebere k bráně. Bránu za sebou tiše zamkne a ocitá se na široké ulici.

Ulice se rýsuje v oranžovém pouličním osvětlení. Provoz se utišil, v dálce odbíjí třetí hodina. Oddíly SS vychází z podniků, hlučně se baví a vykřikují z opilosti.

Během několika minut se nebe zatáhne a mokrá mračna spustí prudký déšť.

Chlapec v kabátě přidá na kroku a zvedá si límec blíže k tělu. Otřese se, jen co na něj padnou první kapky. Řetězce vody náhle zaplňují ulici, dlažba se leskne. Ticho nahrazuje všudypřítomný křik deště.

Zabočí do širší ulice. Třese se zimou, tvář se mu skrývá ve stínu. Náhle se zastaví a opře se o zeď vysokého městského domu. Přidržuje se okenního parapetu, jako by chtěl upadnout, a vrávoravým krokem opět přejde doprostřed ulice. Na dlažbě se začínají vytvářet kaluže.

Opět přidává na kroku. Kabát s odznakem Hitlerjugend má již úplně promáčený. Zvedne hlavu a nastaví ji dešti. Cítí, jak se mu slané slzy smíchaly s kapkami deště a smýjí se.

Najednou se zasekne v půli kroku a škubne sebou. Přehnaně rychle se rozhlíží a vzhlédne znovu k nebesům. Propukne v pláč, který mu vyráží dech z plic, chrčí žalem, znovu se rozejde a nechá, ať si ho déšť přivlastní. Nohy se mu podlamují, ale stále zrychluje.

I z dáli lze vidět jeho třas těla. Cítí, jak se mu nohy zamotávají do sebe, polyká žluč.

Šelest deště náhle prořízne řev.

Rukama se drží za mokré vlasy, hlavu skloněnou. Ten řev je náhle všude, zaplňuje celý vesmír, žíly mu hoří, noc se roztavila a kape mu do tváře, nohy se mu podlomí a on nastaví tvář mokré dlažbě. Do obličeje mu šplíchne voda. S nemocným kašlem se převrátí a začne se dusit. Uvědomí si, že má celou půlku obličeje ponořenou ve zkalené kaluži, a začne se dusit nanovo.

Berlínem se náhle rozlehne ostrý zvuk náletové sirény. Okna v domech se začnou zběsile rozsvěcovat a vzápětí zhasínat. Na ulici postupně vybíhají lidé a zavládne chaos.

Následující díl »

Autor: Vogel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování