OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Equitēs Magia: 14. kapitola

05.09.2014 (11:00) • Ver • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 536×

Terčina mamka byla taktéž nadšena tím, že se její dceři konečně podařilo zvládnout proměnu. Ale jelikož byli všichni účastníci výpravy unavení z cesty, nebyl čas na oslavy. Alespoň tak další ráno udělala na snídani palačinky a vyslechla si dívčinu verzi příběhu, který už předtím slyšela od Míši v trochu více zkresleném provedení. „A měla bys taktéž zajít za Arou se jí pochlubit,“ navrhla poté, protože očekávala, že starší žena bude jistě chtít všechno vědět přímo od své žačky.

Terka se však zarazila. „Ale já nevím kde ji najít.“ Uvědomila si, že dosud za ní chodila vždy na palouček, takže netušila, kdeže může Ara vlastně bydlet. „Nedomluvila se se mnou na další cvičení.“ Uvědomila si pak a zachmuřila se. Proč se se mnou nedomluvila? Ta otázka jí vířila v hlavě a mírně ji znepokojovala. Přece jen, Ara jí vždycky předem pověděla, kdy se setkají znovu, ale při posledním setkání, na kterém jí Terka oznámila, že pojede na výlet, tomu bylo jinak.

Marie se však jen zasmála. „Ale samozřejmě že víš… přece v lese,“ pronesla s úsměvem. „Nemusíš se domlouvat, ten palouček je v podstatě jejím domovem. Většinu času tráví totiž ve zvířecí kůži,“ vysvětlila pak, což Terku zaujalo a překvapilo zároveň.

„Ale… proč by to dělala?“ zeptala se dívka, byť sama po první přeměně poznala ten opojný pocit svobody, který se jí rozléval celým tělem. Tu sílu, která ji ohromila. Ovšem… kdyby tak měla zůstat? Nepřipadá si Ara osamělá? Vždyť tady žádní divocí koně nejsou, ve stáji Mráčkových ji nikdy neviděla, a i kdyby, s koňmi si přeci jen moc popovídat nedá…

„Vlastně ani nepamatuji dobu, kdy by Ara byla jiná. Poznaly jsme se v době, kdy už se uměla proměňovat,“ uvažovala Marie, „přišla za námi, mnou, Monikou, Hanou a Lidkou, aby nám pověděla více o našem poselství. Nikdy nežila příliš ve světě lidí, což jsme většinou nechápaly – tedy až na Hafli, která ji vždy obdivovala, a i když má na rozdíl od Ary rodinu, taktéž když byla mladší, žila spíše v těle koně,“ vyprávěla dále, přičemž se sama zamyslela nad podivností jejich vůdkyně, a začala zvažovat, zda před nimi přece jen nemá nějaké to tajemství, pro které je taková, jakou je.

„To je zvláštní,“ usoudila nezávisle na matčiných úvahách Terka, ale pak se rozhodla, že bude fajn za Arou zajít hned, aby jí tu novinu oznámila, takže se vypravila ven. Musela prvně vyjít z vesnice, aby se mohla proměnit, přičemž v těle jí narůstal jakýsi podivný pocit nadšení, když věděla, že již brzy bude stát zase na čtyřech a požene si to rovnou skrze louku. Rozeběhla se po chodníčku a na tváři se jí objevil úsměv. Marie jen sledovala mizející dívku se spokojeným úsměvem a věřila, že tentokráte se už věci opravdu obrátí k lepšímu. Dovolila si zapomenout na starosti se svým manželem a blížící se záchranné výpravy do neznámých končin, která měla tak nejasné účastníky. Protože teď byla ta chvíle, kdy měla možnost vydechnout a ne se stresovat z věcí budoucích – protože co bude, to nemůže vědět. A co bylo, s tím už stejně nic nenadělá.

Poznámka autorky: Vím, děsivě krátká kapitolka... a bohužel, už nemám nic předepsáno... takže zase nějakou dobu se dalšího dílu nedočkáte... přesto však doufám, že někdo stále tuto „pohádku" čte... 

Autor: Ver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Equitēs Magia: 14. kapitola: